Obrana není jen o penězích. Český stát i průmysl se musí začít lépe chystat na stav ohrožení
Po ruském vpádu na Ukrajinu je jasné, že rizikem pro střední Evropu už není jen terorismus, ale i přímý útok robustní vojenskou silou. Ruskem vyvolaný konflikt postavil středoevropské země před zcela nové výzvy a každý stát se s nimi vyrovnává různě rychle – a různě radikálně. Česko ze srovnání nevychází nejlépe.
Jak jsou na tom s obranyschopností středoevropské státy, konkrétně Česko, Polsko a Německo, shrnuje nová studie představená při výroční konferenci Aspen Institute na konci listopadu. Vznikla i s přispěním expertů ministerstva obrany.
„Ve východní části NATO je potřeba, aby v prostoru mezi východní hranicí NATO a východní částí Německa byla k dispozici do 3-4 měsíců ode dne rozhodnutí vyvážená vševojsková válečná armáda relevantních členů NATO o síle minimálně 500 000 osob s velkou palebnou silou,“ načrtává scénář možné obrany před útokem z východu studie.
Současná kombinovaná skutečná mírová vojenská síla členských států NATO v prostoru mezi východní hranicí NATO a Německem je podle studie 448 117 osob. Samotné vysoké číslo však může být zavádějící.
Text vychází z expertní studie Aspen Institute Central Europe ke konferenci Kam kráčíš, Česko/Evropo 2022 (Konala se 30. listopadu v Praze). HlídacíPes.org byl mediálním partnerem akce.
„Uvědomíme-li si, že z tohoto počtu by do válečné armády bylo vyčleněno cca 25 % kapacity, plyne z toho, že ve východní části NATO chybí zhruba 400 000 rychle nasaditelných vycvičených vojáků,“ shrnují autoři.
Pro Česko z toho podle nich plyne, že cílovým stavem válečné armády zformované do čtyř měsíců by mělo být 150 tisíc dobře vycvičených osob v rámci pozemních, vzdušných, kybernetických a také kosmických sil.
Česká „mírová armáda“, tedy ta fungující i v běžném stavu mimo horký konflikt, by měla mít velikost minimálně 35 tisíc osob, doplněná o minimálně 40 tisíc členů aktivních záloh.
Zbytek chybějící do cílového počtu 150 tisíc vojáků by měli tvořit branci, kteří projdou dobrovolným moderním základním výcvikem, doporučuje studie s tím, že „není potřeba povolávat celé příslušné ročníky, jak tomu bylo před rokem 2005“.
Máme dost muničářů? Stát se neptá
Jak Česko za těmito plány zaostává, ukazují skutečná čísla odrážející stav české armády. Aktivní vojenský personál mírové armády v České republice v roce 2020 čítal 26 621 osob. Cílem je přitom nárůst na 30 tisíc jednotek aktivního vojenského personálu do roku 2030. Zároveň ale český stát prostřednictvím Ministerstva obrany nedisponuje funkčním implementačním mechanismem pro zmiňované rozvinutí mírové armády do armády válečné.
Pro srovnání – čtyřnásobně větší Polsko mělo v roce 2020 zhruba 111 tisíc osob v personálu aktivní mírové armády a vedle toho síly teritoriální obrany v počtu 29 tisíc osob. Navíc v Polsku existují paramilitární pohraniční síly čítající 14 635 osob, které podléhají ministerstvu vnitra.
Oproti Česku osmkrát lidnatější Německo evidovalo k březnu 2021 aktivní vojenský personál mírové armády v počtu 183 907 osob. Do roku 2025 se počítá s nárůstem na 203 tisíc.
Všechny tři státy, jakkoli odlišné, však také spojuje neexistence ucelené národní obranně-průmyslové strategie. Ta by měla identifikovat klíčové technologie a produkty, které je nutné zajistit domácím obranným průmyslem. Konkrétně v České republice „stát nemá prakticky žádný nástroj k vytvoření potřebných výrobních kapacit pro válečnou armádu“.
„Ministerstvo obrany se tak ani nestará, coby zřizovatel Univerzity obrany, zda je ve státě pro armádu i průmysl dostatek například muničářů,“ uvádí jeden z tuzemských příkladů studie.
Němci jako by nepočítali, že se ještě bude válčit
V Německu sice vláda určité strategické kroky tímto směrem podnikla, až do letoška ale nízké výdaje na obranu (maximálně 1,5 % HDP) „nedovolovaly praktické naplnění a využití domácího obranně-průmyslového potenciálu“, konstatuje dále studie.
Paradoxně však podle ní „schopnosti (konkurenceschopnost/kvalita, schopnost rozvoje) německého obranného průmyslu přesahují schopnosti německého státu formulovat a implementovat obranně-průmyslovou a obrannou politiku“. To v praxi znamená, že pokud armáda přece jen potřebuje, německý obranný průmysl je na její požadavky schopen zareagovat.
S fyzickou obranou území je také úzce spojená otázka energetické bezpečnosti – a nezávislosti na případném agresorovi, tedy Rusku. I tady jsou mezi zmíněnými státy velké rozdíly.
„Německo jako by nepočítalo, že by se v Evropě mohlo ještě někdy válčit,“ glosuje studie fakt, že do vypuknutí války na Ukrajině nemělo německo svou národní bezpečnostní strategii, na rozdíl třeba od dalekosáhlých plánů na „zelenou“ změnu energetiky směrem k obnovitelným zdrojům.
„Německá strategie zbavit se uhelných a jaderných elektráren a s využitím ruského plynu tranzitovat do energetiky založené na obnovitelných zdrojích, se ukázala jako bezpečnostně zcela neúnosná. Díky přístupu k moři a ekonomické výkonnosti je však Německo schopno rychle budovat LNG,“ připouští studie.
Nejde jen o peníze
Polsko, které ruskou hrozbu bere dlouhodobě velice vážně, dlouhodobě spoléhá na své domácí suroviny, zejména uhlí, a na svou soběstačnost při výrobě elektřiny.
Energetické bezpečnosti je v polských strategických dokumentech přikládána také velká důležitost. Polsko chce také postavit šest jaderných bloků. I tak ale donedávna více než polovina dováženého plynu v Polsku pocházela z Ruska a závislost na ruské ropě se snižovala jen postupně, až na 61 % v roce 2019.
A zatímco Polsko za tyto kroky autoři studie oceňují, Česko naopak vůbec nešetří. Ačkoli je v tuzemsku energetická bezpečnost tématem více než 15 let.
„Vláda zřídila v roce 2006 post zmocněnce v rámci ministerstva zahraničních věcí. Prakticky však české vlády neudělaly do roku 2022 nic, co by mělo dlouhodobý strategický význam a platnost. Nepostavily se nové jaderné bloky, nesnížila se závislost na Rusku – v okamžiku ruské agrese proti Ukrajině byla závislost v plynu prakticky stoprocentní a v ropě také,“ shrnuje studie.
I celkové hodnocení Česka v obranné oblasti je neslavné: „Česko zaostává ve všech aspektech – v identifikaci klíčových technologií a produktů, rozsahu výrobních kapacit i strategii státu rozvinout obranný průmysl coby součást obranného systému, aby byly zajištěny potřeby armády nezávisle na zahraničí.“
Nejde přitom jen o peníze. Podmínku dávat na obranu minimálně 2 % HDP ročně označují autoři studie jako „zásadní, nikoli však jedinou a dostačující.“.
„Zajištění obranyschopnosti není jen otázkou peněz, ale celého systému,“ připomínají s odkazem na komplexní nutné změny v české armádě i obranné politice státu, ať už jde o počty vojáků nebo stanovení národní obranně-průmyslové strategie. K těmto zásadním změnám by podle doporučení studie mělo dojít ideálně do pěti let.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
6 komentářů
Český stát i průmysl se lépe musí připravit na stav ohrožení. Tanečky okolo V4 ukazují,že to je velký problém.Polsko a Maďarsko mají své zájmy,které nejsou úplně kompatibilní s našimi zájmy ,ale i se slovenskými .Orientace na VB ,takto jadernou námořní mocnost, není rovněž bez problémů.A tak zůstává Německo ,poražená to mocnost v II. světové válce ,která je svázána postupimskou dohodou vítězných velmocí,Samotné Německo, současná to hospodářská velmoc EU.Je ve vojenské oblasti mocnost střední velikosti bez dalších možných aspektů vlivu ,je stále vojensky kontrolována USA a i VB.NATO je pod vlivem mocenských zájmů USA,které nejsou vždy totožné se zájmy zemí střední Evropy a jeho obyvatel.Po změnách v r.1989 je v této oblasti určité mocenské vakuum.Jsou zde dva neutrální státy Rakousko a Švýcarsko,které nejsou tak prchlivé, jako překvapivě Švédsko a Finsko se svým předsevzetím vstupu do NATO.Musíme si přiznat, že USA je supervelmoc,která má své globální zájmy.Podpora od ostatních států NATO v konfliktech USA ve Vietnamu Iráku,Iránu a Afganistánu měla nějaké výsledky,ale nedopadla vítězně.Pokud by nastal konflikt obdobný jako je nyní na Ukrajině ,který Rusko nechce více eskalovat,ale může jej eskalovat nějaký stát více jak USA. Nastává tak , neobyčejně složitý problém pro malé státy střední Evropy včetně Německa.Jsou tady nevysvětlitelné útoky na NSI a NSII ,potopení křižniku Moskva a útok na Kerčský most.To jsou odvety někoho proti Rusku,na takové útoky nemá Ukrajina při objektivním zhodnocení faktů bez podpory mocnosti sílu ani náhodou. A to je to oč tu běží.Francie si opět hraje na něco co není,ale je důležitá.Turecko těží se svého určitého vlivu na Rusko a Ukrajinu. A tak se ukazuje,že hrát s těmito rozdanými označenými kartami je pro nás těžko přijatelné. Velká válka je toho děsivým příkladem,jeden z výsledků je zrušení Brest-litevského miru,který byl vypočitavým faktorem centrálních mocností a také jim to bylo řádně spočítáno ve Versailles.Nejsou pro země střední Evropy jiná řešení než přežívat pod ochranou ochranou NATO a USA a těžce za to platit.Vývoj světa má svou trajektorii,která není ještě zřejmá,ale turbulentní vývoj ,jaký nyní nastal v ekonomické a vojenské oblasti nedává dobrá řešení pro další možné eskalace. Chybí ve střední Evropě mocnost,která by hájila zájmy jejich obyvatel.Německé císařství a R-U zanikly,ale i vakuum v této oblasti je také nebezpečné svou slabostí , sice smluvně zajištěnou supervelmocí ,ale neprověřené. Mnoho bude otevřeno po nějakém ukončení konfliktu Ruska s Ukrajinou. To je zatím nejisté ,jen dojde k určitému přerušení bojových operací zimou v této oblasti.
Především v důsledku dlouhodobého působení ruské propagandy jsme polevili v ostražitosti a stejně tak jako celý vyspělý svět, jsme považovali takto velké genocidní války za harampádí minulého století. EU se předchozích 50 let soustředila na budování soft-power, která je skvělá pakliže funguje v rámci zemí, které sdílí obdobné hodnoty. Pakliže soft-power šedivých úředníků narazí na hlavně barbarů, není bezprostředně účinná (to je až v dlouhodobé perspektivě) a pak se všichni divíme, že západ byl tak překvapen a nepřipraven na únorovou ofenzívu zaostalých mužiků z východu. Přesto zde všichni museli od r.2014 vědět, že Rusko není tím, čím se zdá být a že bychom měli naši soft-power doplnit o starou dobrou vojenskou sílu. Mnoho kapacit jsme si odřízli, nebo chystali odříznout vlastní hloupostí (viz Babišova a Klausova kauza norského plynu, nebo nájezdy Zemanovy hradní sebranky na exekutivu a zahraniční politiku nebo tender na dostavby JE), takže stojíme skoro nazí v trní. Vyspělý svět již procitnul a myslím, že v nadcházejících dekádách budeme svědky budování robustnější struktur…infrastrukturních, procesních, vojenských, i průmyslových. Potenciální budoucí ztráty a sub-optima pokud tak neučiníme jsou jasným argumentem a vysvětlením proč!
Když jsem za ministra obrany Stropnického před několika důstojníky, vojáky z povolání, řekl, že pokud nebude stav aktivních záloh minimálně 50-100tis.osob, ale Stropnickým plánovaných 5tis.Az, tak že se bavíme o ničem, tak se na mne dívali jako na blázna. Přitom armáda se nejlépe buduje během mírového období. Si vis pacem, para bellum! S tímto ignorantstvím (vlastizradou?) polistopadových elit souvisí likvidace vojenských posádek, vojenských letišť (Žatec, nově Líně), výrobních kapacit a dalších souvisejících věcí. Když k tomu připočtu vyprazdňování našich armádních skladů směrem na východ, aniž bychom měli představu, jak je znovu efektivně naplníme, tak to mi prostě hlava nebere. Jestli teď někdo najednou objevil v tomto směru Ameriku, tak si spíše pokládám otázku, komu je to ku prospěchu? A z čeho tu novou munici a nové zbraně vyrobíme? Jestli si někteří myslí, že případnou válku vyhrajeme dovozem techniky a munice z USA, tak takhle to reálně opravdu nefunguje. Války se vyhrávají schopností vyrobit více zbraní a munice než protivník a odhodláním těch, co ty zbraně používají. Viz Afghanistan. Stačí se podívat na válku na Ukrajině ne podle naší propagandy a emocí, ale jako na zdroj poučení do budoucna. Tam je reaálně vidět, jak by to vypadalo asi u nás, kdyby se to k nám přelilo. No, spíše by to známé kvantitě naší protiletadlové obrany vypadalo ještě o dost hůře. A za tento stav pochopitelně mohou konkrétní lidé, kteří během celého období likvidace vševojskové armády dělali svojí karieru. Politickou, nebo vojenskou, to je jedno. Takhle to dopadá, když stát řídí vzdělání, všehoschopní hlupáci, kteří si pletou fakta s vlastními postoji. A k tomu ještě ty jejich téměř povinné kecy o zastaralých zbraních, protože kariera je prostě kariera. Uff, to jsem se zase rozčílil …
Ještě technická, pane Loucký. Tohle není o ruské propagandě, tohle je o zdravém selském rozumu. Čínské přísloví to komentuje tak, že „kdo nechce živit vlastní armádu, ten bude muset živit cizí“. A přesně podle tohoto vzoru se po roce 89 začala bohužel naše armáda předělávat na expediční sbor. Ti kluci a holky, co tam slouží, jsou velmi dobře vycvičeni, ale pro obranu státu je jich zoufale málo. Čí armádu budeme teď živit, takhle stojí dnes otázka. Problém je totiž v tom, že obrana státu není jen o armádě, je to i o skladech civilní obrany, infrastruktuře, dlouhodobé přípravě obyvatel, ten seznam je neuvěřitelně dlouhý. Obrana státu je prostě veřejný zájem, stejně jako školství, zdravotnictví a „další zbytečnosti“. Za tohle Putin opravdu nemůže, za to může jenom naše „intelektuální plachost“ (korektní výraz pro slovo „debilita“. Švýcaři a Rakušané zjevně celou dobu viděli situaci jinak, takže se tam stačilo zeptat. Ale vlastní myšlení bolí a navíc může ohrožovat i vlastní karieru. Jenže, bohužel, platí i britské přísloví, že „státy nemají přátele, jen zájmy“. Kurdové zase tvrdí, že „jediným přítelem Kurdů jsou hory“. A abych nezapomněl na Rusy, tak tam se po příchodu Putina k moci vrátili k osvědčenému „Rusko má jen dva věrné přátele – armádu a námořnictvo“. Všechno je to o jednom jediném: kdo je připraven, není překvapen. Bohužel, v současné situaci jsou připraveni jen obchodníci, jak s plynem, tak se zbraněmi. Howg.
Ze bych tedy podotkl tak vetaa ze Rakusane a Svycari to umeli lip vubec ale neznamena ze meli nejaky ucinny zpusob obrany proti cizi velmoci, ani vojensky ani jiny. Ale spise
propracovany azpusob dlouhodobe udrzovane neutrality na obe stranami, s nejakymi zarukami. Coz tedy my.nasi politici nikdy nedokazali..Od ochrany ,a podrizenos
ti se zajmum jedne velmoci ke druhe. A na vecne casy..
Jestli bych si dovolil něco podotknout, ona celá ta úvaha je naprosto nesmyslná.
Samozřejmě že si „členské státy NATO mezi východní hranicí NATO a východní částí Německa v blízké době žádnou vševojskovou armádu o síle minimálně 500 000 osob s velkou palebnou silou,“ nevybudují, či lidově řečeno „nenabouchají“.
A kdo snad toto uvažuje, naprosto nechápe principy existence NATO. Protože proto do něj vstupovaly i menší a slabší státy i ve střední/vychodní Evropě, že v tomto viděly garanci, že je v případě válečného konfliktu (hlavně s Ruskem) ochrání vojenské síly západních velmocí (hlavně USA). Protože samotné ty dostatečné vojenské obranné síly nemají, a ani budovat nebudou.
Tudíž, lidově řečeno, a soráč, jestli chce mít NATO z bezpečnostních důvodů proti Rusku ve střední Evropě armádu 500 000 osob s velkou palebnou silou, tak to si je tam bude muset poslat, z těch západních velmocí (hlavně z USA), Jestli je tam chtějí mít do 4 měsíců, tak to aby s tím brzo začaly.
Pokud snad ten ,pouze v úvodu zmíněný „Aspen Institute“ tvrdí něco jiného. tak to jsou doslova úvahy pro kočku.. Ono, a že jsem se jen podíval na wiki “
„..Aspen Institute je mezinárodní nezisková organizace. .. jako to jeden nejprestižnějších světových think tanků se zaměřuje na podporu hodnotově orientovaného vedení lidí a otevřeného dialogu o současných globálních problémech. „.. Pokud by se mělo NATO řídit dle doporučení takových institucí, tak to už by byla hrůzná černá můra, ze které by se už Západ nemusel probudit..