KOMENTÁŘ. V německých spolkových zemích Bádensko-Württembersko a Porýní-Falc se konaly v březnu zemské volby, které byly důležitým testem stavu německé společnosti a spolkové vlády v Berlíně. Ukazuje se, že tradiční strany mají problém.

Nejdříve se volilo na jihu republiky v Bádensko-Württembersku, kde proběhl zajímavý volební souboj, ve kterém za křesťanskou unii CDU kandidoval mladý Manuel Hagel proti matadoru berlínské politiky Cem Özdemirovi, který hájil barvy Zelených.

Podle volebních průzkumů měla CDU zpočátku solidní náskok a dělala si naděje na vítězství a na znovuzískání křesla ministerského předsedy. Cem Özdemir ale předvedl, jak se dělá volební kampaň ze zadních pozic a jak se zbavit nálepky příslušnosti k berlínskému vládnímu establishmentu.

CDU i přes nárůst o 5,6 procenta hlasů ve srovnání s posledními volbami v roce 2021 skončila s 29,7 procenta na druhém místě za Zelenými s 30,2 procenta.

Text, jehož autorem je konzultant a analytik Petr Pietraš, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek a mezititulky jsou redakční. 

I do nejzapadlejší dědiny

Ve prospěch Özdemira sehrál důležitou roli fakt, že nespokojenost se současnou spolkovou vládou Friedricha Merze je tak veliká, že vedle ní pomalu zapadá vzpomínka na předchozí vládu a s ní spojené antipatie k Zeleným.

Z bývalé masové strany sociální demokracie SPD se stává okrajová strana bojující o překonání pětiprocentní hranice, aby se s 5,5 procenta dostala vůbec do parlamentu.

Özdemir byl sice členem vlády Olafa Scholze, ale jako ministr výživy a zemědělství stál v druhé řadě za polarizujícími hvězdami Zelených Robertem Habeckem a Annalenou Baerbockovou.

Na rozdíl od svých kolegů nepřijel na své jmenování ministrem služební limuzínou, ale na kole a ministerstvo se pod jeho vedením koncentrovalo na pragmatickou politiku bez vyhrocených diskusí v celostátních médiích.

Přestože byl Özdemir loajálním členem spolkové vlády, podařilo se mu se od ní distancovat a poslední rok, kdy bylo jasné, že vládní koalice je klinicky mrtvá, se mohl začít koncentrovat na svou volební kampaň.

Özdemir jezdil na kole, navštívil i tu nejzapadlejší dědinu, ale především nechal spisovnou němčinu v Berlíně a mluvil švábským dialektem. Slunečnici, znak Zelených na jeho plakátech, vystřídalo velké Ö a vyslovil se nejen pro oddálení zákazu spalovacích motorů, ale i pro regulovanou migraci.

Manuel Hagel se snažil vsadit především na ekonomická témata, která jsou s ohledem na automobilový průmysl, který je pro Bádensko-Württembersko důležitý, v popředí zájmu.

Mercedes a Porsche se potýkají s propadem prodeje a dodavatelé jako Bosch masově propouštějí. Z existenčních obav ale vytěžila nejvíce Alternativa pro Německo AfD, která zdvojnásobila svůj volební výsledek na 18,8 procenta a stala se do budoucna nejsilnější opoziční frakcí v zemském parlamentu.

V očích voličů ji nepoškodil ani korupční skandál se zaměstnáváním příbuzných nebo utopické sliby rychlé výstavby atomových elektráren a levné elektřiny.

Z bývalé masové strany sociální demokracie SPD se stává okrajová strana bojující o překonání pětiprocentní hranice, aby se s 5,5 procenta dostala vůbec do parlamentu.

Svobodní demokraté FDP, kteří byli součástí bádensko-württemberského parlamentu od jeho založení v roce 1952, se do něj nedostali, stejně jako levicová Die Linke. Pro FDP je to obzvláště hořké, protože když se nedostane přes pětiprocentní hranici ani v tradičně jí nakloněné průmyslové oblasti, znamená to, že její šance v dalších volbách jsou velmi malé.

Dvě porážky v jeden den

Volby vyhrála tedy strana Zelených, ale voliči si zvolili na prvním místě Cem Özdemira, který místo otevřených hranic požadoval regulovanou migraci, místo důrazu na obnovitelné energie oddálení zákazu spalovacího motoru a místo multikulturní diverzity v globálním kontextu mluvil švábským dialektem o lokálních starostech v regionu.

Zemské volby jsou hlavně o osobnostech kandidátů a regionálních tématech, ale jejich výsledky odrážejí spokojenost nebo nespokojenost voličů se spolkovou vládou. Již každý pátý volič dává hlas Alternativě pro Německo, a to i v západní části Německa.

Dva týdny na to následovaly zemské volby v Porýní-Falci. V této spolkové zemi byla do roku 1991 dominující stranou křesťanská CDU a pocházel z ní bývalý spolkový kancléř znovusjednoceného Německa Helmut Kohl. Po roce 1991 se stala SPD nejsilnější stranou a šla s úřadujícím ministerským předsedou Alexandrem Schweitzerem do souboje s křesťanským kandidátem Gordonem Schniederem.

V Porýní-Falci stála ve volební kampani v popředí spíše politická témata než osobnosti kandidátů jako v Bádensko-Württembersku, a to se odrazilo na konečném výsledku. Přestože Alexander Schweitzer získal pro SPD skoro dvojnásobek procent hlasů, než má sociální demokracie na spolkové úrovni, zaplatil za nespokojenost s berlínskou vládou u tradičních voličů. SPD ztratila 9,8 procenta a s 25,9 procenta skončila na druhém místě.

CDU získala 3,3 % a celkově 31 procent hlasů, Zelení ztratili 1,4 procent a s 7,9 procenta jsou čtvrtou stranou zastoupenou v zemském parlamentu. FDP a Die Linke se stejně jako v Bádensko-Württembersku ani v Porýní-Falci do zemského zastoupení nedostaly.

Vítězem se stala AfD, která zdvojnásobila počet hlasů na 19,5 procenta a stala se třetí nejsilnější stranou. AfD se stala stranou, kterou volí dělnické profese. Nahradila tak SPD, která byla dříve stranou zastupující zájmy pracujících. Tradiční strany se musí do budoucna zamyslet i nad tím, jak oslovit mladší generace. Ve voličském segmentu 18–24 let je AfD nejsilnější stranou.

Pro SPD se jednalo o druhou porážku v jeden den. Ve stejném termínu se konalo druhé kolo komunálních voleb v Bavorsku a zde prohrál úřadující starosta bavorského hlavního města Dieter Reiter. Jeho nástupcem se stal kandidát strany Zelených Dominik Krause, který povede do budoucna radnici v Mnichově.

Zemské volby jsou hlavně o osobnostech kandidátů a regionálních tématech, ale jejich výsledky odrážejí také spokojenost nebo nespokojenost voličů se spolkovou vládou.

Již každý pátý volič dává hlas Alternativě pro Německo, a to i v západní části Německa. Volby v Bádensko-Württembersku a Porýní-Falci ukazují, že frustrace voličů z tradičních masových stran přestala být východoněmeckým specifikem. Cem Özdemir kandidoval sice za Zelené, ale bodoval s tematickou rétorikou jako z repertoáru AfD.