Na Tchaj-wanu trvalo přijetí zákona o manželství stejnopohlavních párů, o kterém se živě diskutuje i v Česku, dlouhých třicet let. Výraznou roli při tom sehrál občanský aktivismus. Příklad Tchaj-wanu je specifický, protože jehož kultura vychází z poměrně konzervativní konfuciánské filozofie se silným důrazem na rodinu. Po několika letech od přijetí zákona se však obavy z ohrožení tradičních hodnot nenaplnily a podpora sňatků LGBT osob naopak vzrostla.

Ačkoliv se Tchaj-wan již před více než čtyřmi lety stal první asijskou zemí, která přijala zákon umožňující osobám stejného pohlaví uzavřít plnohodnotný sňatek, cesta k němu nebyla vůbec jednoduchá. V referendu v listopadu roku 2018 odsouhlasilo 72,5 % tchajwanských voličů definici manželství zakotvenou v občanském zákoníku, podle které je manželství svazek mezi jedním mužem a jednou ženou.

Tímto krokem odmítli právo na sňatky osob stejného pohlaví a spolu s ním také inkluzivní vzdělávání o genderové rovnosti a právech LGBT komunity ve školách. Co tedy vedlo k tomu, že o pouhých šest měsíců později byl zákon o manželství pro všechny přijat?

Třicet let aktivismu

Debatu o tomto tématu podnítil aktivista za práva LGBT komunity Čchi Ťia-wej, který se v roce 1986 veřejně přihlásil ke své homosexualitě. Poté, co se v USA oženil se svým partnerem, uspořádal v celostátní televizi tiskovou konferenci, kde oznámil svou sexualitu. Současně tchajwanskému parlamentu předložil petici, ve které žádal o legislativní uznání manželství osob stejného pohlaví.

Autorkou textu je Markéta Záhumenská. Text vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.

V roce 1994 však ministerstvo spravedlnosti rozhodlo, že manželství je povoleno pouze párům opačného pohlaví. Podobně neúspěšně pak skončil jeho další pokus o čtyři roky později. V roce 2000 se dále odvolal k Ústavnímu soudu, po kterém žádal zdůvodnění neschválení jeho sňatku. Odvolání soudce zamítl, jelikož neobsahovalo právní argumenty, které by byly v souladu s ústavou.

Čchi Ťia-wej však svou snahu nevzdal. V březnu 2013 se spolu se svým partnerem vydal za účelem registrace k uzavření manželství na tchajpejský okresní úřad Wan-chua pro registraci domácností. Jeho žádost byla znovu odmítnuta, v říjnu stejného roku však předložilo 23 zákonodárců z Demokratické progresivní strany (DPP) Legislativnímu dvoru (parlamentu) návrh novely občanského zákoníku, na jejímž základě by sňatky párů stejného pohlaví mohly být umožněny. Ta obsahovala genderově neutrální pojmy, jež měly nahradit pojmy odkazující pouze na heterosexuální páry. Zároveň měla párům stejného pohlaví umožnit adopci dětí.

Věci se najednou pohnuly

Čchi Ťia-wej pak roku 2015 podal k Ústavnímu soudu již druhou petici a v říjnu téhož roku obdržel Ústavní soud ve stejné věci petici i od Magistrátu města Tchaj-peje, ke kterému se při zamítnutí o uzavření sňatku v roce 2013 Čchi Ťia-wej odvolával. Čchi i magistrát Ústavní soud požádali o výklad, zda občanský zákoník neporušuje ústavu, když neumožňuje legální uzavření manželství dvou osob stejného pohlaví. Zaměřili se konkrétně na článek 22 o ochraně svobody manželství a článek 7 o ochraně práva na rovnost před zákonem.

K přezkoumání petice podané Magistrátem města Tchaj-peje Ústavní soud přistoupil až o rok později v listopadu 2016 poté, co se jeho obsazení změnilo a do úřadu nastoupilo sedm nových soudců. V květnu 2016 se také prezidentkou Tchaj-wanu stala Cchaj Jing-wen, která během své kandidatury uzákonění stejnopohlavních sňatků oficiálně vyjádřila podporu.

K přezkoumání Čchi Ťia-wejovy druhé petice došlo až v lednu roku 2017. Za tři měsíce poté a tři dekády od doby, co se Čchi Ťia-wej poprvé pokusil prosadit sňatky mezi osobami stejného pohlaví, se věci konečně začaly hýbat. 24. května 2017 Ústavní soud rozhodl, že definice v občanském zákoníku, omezující manželství pouze na svazek mezi mužem a ženou, je protiústavní. Požádal poté úřady o změnu či přijetí příslušných zákonů.

O přijetí zákona o stejnopohlavních manželstvích se významně zasadil i bývalý premiér a předseda DPP Su Čen-čchang, který v tu dobu osobně komunikoval se zákonodárci, absolvoval nespočet debat a přistoupil na mnoho kompromisů, aby zákon prošel tchajwanským parlamentem.

Jako první v Asii

Před přijetím zákona probíhala bouřlivá diskuze. Společnost byla v otázce manželství pro všechny silně rozpolcená a konzervativní skupiny přijetí zákona intenzivně kritizovaly a sabotovaly.

Polarizace společnosti se projevila i při zmíněném referendu v roce 2018. Referenda se zúčastnilo 11 z 20 milionů oprávněných voličů a pouze 32,74 % z nich souhlasilo s tím, že právo osob stejného pohlaví na uzavření manželství má být chráněno právními předpisy, a to přímo v občanském zákoníku.

Ačkoliv si dle výsledků referenda tchajwanská veřejnost přála, aby v občanském zákoníku bylo manželství i nadále definováno jako svazek mezi mužem a ženou, vláda později přišla s kompromisním návrhem. Podle něj mělo být manželství osob stejného pohlaví povoleno na základě samostatného nového zákona, což by podle vlády respektovalo jak samotné rozhodnutí soudu, tak výsledky referenda.

Zákon o stejnopohlavním manželství byl pak 17. května 2019 v parlamentu schválen nadpoloviční většinou, kdy 66 poslanců hlasovalo pro, 27 proti a 20 se zdrželo hlasování. Tchaj-wan se tak stal sedmadvacátou zemí světa a první zemí v Asii, která legalizovala manželství pro osoby stejného pohlaví.

„Otec“ tchajwanského zákona o manželství pro všechny Čchi Ťia-wej později v rozhovoru pro Reuters na otázku, kdy se chystá manželství se svým dlouholetým partnerem stvrdit i ve své vlasti, odpověděl: „Nikdy to nebylo o mně nebo o mém partnerovi. Udělal jsem to, protože jsem znal mnoho dalších párů stejného pohlaví, které potřebovaly právní ochranu“.

Čína vidí „zhoubný cizí vliv“ LGBT

Tchajwanští aktivisté bojující za práva LGBT komunity zároveň doufají, že by se Tchaj-wan mohl stát inspirací nejen pro další státy ve východoasijském regionu, ale také i pro mnoho západních zemí, které zatím sňatky mezi osobami stejného pohlaví neuzákonily.

V mnoha zemích sousedících s Tchaj-wanem se od uznávání práv LGBT osob naopak ustupuje. Prohlubující se diskriminaci gayů, leseb a transsexuálů vidíme například v Indonésii, kde v roce 2022 schválili zákon zakazující nemanželský sex. Přijetí tohoto zákona poškodilo mimo jiné i práva LGBT komunity, neboť sňatky mezi osobami stejného pohlaví jsou v Indonésii stále nelegální.

Podobná situace je i v Malajsii a na Filipínách. Filipínský prezident Rodrigo Duterte je ve svých názorech na sňatky homosexuálních párů silně nekoherentní, vyslovuje jim podporu, zároveň však pro urážky na adresu příslušníků LGBT komunity nejde daleko.

Singapur je před svými sousedy alespoň o krok napřed, v minulém roce dekriminalizoval homosexuální styky, manželství mezi osobami stejného pohlaví zde však stále povoleno není. V regionu se k přijetí podobného zákona jako na Tchaj-wanu schyluje pouze v Thajsku.

Situace není lepší ani v Číně a Hongkongu, kde sice příklad Tchaj-wanu vyvolal tlak na místní komunistickou vládu, nesetkal se však s úspěchem. Čína v roce 1997 homosexualitu dekriminalizovala, LGBT komunita zde ale nadále čelí diskriminaci a útlaku. V roce 2018 byl například na deset let uvězněn autor erotické LGBT literatury a mnozí představitelé čínské vlády považují homosexualitu za „zhoubný cizí vliv, který brání mladým lidem uzavírat manželství a mít děti“.

Ani podle hongkongského práva nemají páry stejného pohlaví možnost vstoupit do manželství. Od roku 2018 mohou však homosexuální páry, které uzavřely manželství mimo Hongkong, požádat o partnerská víza. Ta manželům a dětem umožňují cestovat do zahraničí za účelem doprovodu člena rodiny.

Tradiční rodina v ohrožení?

Na Tchaj-wanu boj za práva LGBT komunity přijetím zmíněného zákona neskončil. Od ledna letošního roku zde mohou páry stejného pohlaví na uzavírat i manželství „mezinárodní“. A to i v případě, že zahraniční partner pochází ze země, kde jsou sňatky osob stejného pohlaví nezákonné.

K dosažení plné rovnosti v manželství pak zbýval již jen poslední krok, a to umožnění LGBT rodinám adoptovat děti. Návrh zákona, který přiznává párům stejného pohlaví právo společně adoptovat dítě, které s nimi není v příbuzenském vztahu, tchajwanský zákonodárný sbor schválil letos květnu.

Tchajwanská cesta za rovností v manželství pro všechny občany bez ohledu na jejich sexuální orientaci se neobešla bez komplikací a překážek. Trvala několik desetiletí, zásadní změny se však odehrály v poměrně krátkém časovém úseku. Zatímco na Tchaj-wanu bylo možné během pěti let uzákonit stejnopohlavní manželství, rozšířit zákon i na páry mezinárodní a přijmout opatření umožňující dětem v ústavní péči získat stabilní rodinné zázemí, v České republice se za stejnou dobu nezměnilo, i přes probíhající živou debatu, téměř nic.

Veřejná debata k této otázce je na Tchajwanu i v České republice v mnoha ohledech podobná. Kritici argumentují především ohrožením instituce tradiční rodiny a dětí, které by si homosexuální páry mohly adoptovat. Většina Tchaj-wanců je však čtyři roky po zavedení zákona se situací spokojena.

Podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění z března tohoto roku podporuje manželství osob stejného pohlaví 62,2 % všech dotazovaných. Průzkum také ukázal, že 74,1 % respondentů schvaluje adopční práva manželů stejného pohlaví. Pár let po legalizaci stejnopohlavních manželství se tak ukazuje, že se žádné z vyjadřovaných obav nenaplnily a podpora stejnopohlavních svazků se výrazně zvýšila.