Zní to trochu jako z Járy Cimrmana: evropské vlády posílají vlivným platformám a sociálním sítím „ostré prosby“, aby skrze své algoritmy nemanipulovaly s demokratickým průběhem voleb. Jako se to stalo třeba v Rumunsku. EU a evropské vlády ve skutečnosti reálné páky mají. Otázkou ale je, jak je chtějí a umějí používat a zda si z toho lidé jako Musk, Zuckerberg a další vůbec dělají hlavu.

Španělský premiér Pedro Sánchez se nedávno znatelně rozčílil. Ostře kritizoval amerického exprezidenta Donalda Trumpa a hlavně „kastu technologů“, čímž myslel zejména miliardáře Elona Muska a Marka Zuckerberga.

Obvinil je ze zneužívání své všemocné kontroly sociálních sítí k manipulaci veřejné debaty a k ovlivňování politických rozhodnutí po celém Západě. Sánchez zároveň vyzval Evropu, aby se podobným vlivům postavila a „chránila tak svou demokracii“.

Podobně i němečtí politici krátce před parlamentními volbami vyzvali, aby se Německo chránilo před vměšováním zvenčí prostřednictvím sociální sítích. Německá ministryně vnitra Nancy Faeserová se kvůli tomu i setkala s provozovateli největších světových technologických platforem jako Google, Meta, Microsoft, TikTok a X.

Požádala je, aby se zaměřili na ochranu únorových voleb v zemi před zahraničním vměšováním. A připomněla jim, že nejde ani tak o prosbu či výzvu, nýbrž o jejich povinnost danou platným nařízením o digitálních službách (DSA).

Plány na jednání se zástupci sociálních sítí má prý před podzimními českými parlamentními volbami i Český telekomunikační úřad. Ten je ze zákona určený jako tuzemský národní koordinátor a dohlížitel nad naplňováním DSA. Jistá potíž je v tom, že česká verze zákona (zákon o digitální ekonomice) vycházející z DSA se zasekla ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně.

„Hezká ukázka toho, jak pracují algoritmy, je, že zatímco můj post četlo osm milionů lidí, ten Muskův se dostal k jedné miliardě,“ říká Jourová.

Národní státy moc vážně neberou

„Cílem není cenzurovat, ale dohlížet na to, aby platformy plnily to, co od nich DSA požaduje. Nejsme vyšetřovacím orgánem, nerozhodujeme o porušování pravidel volebního boje, ale případná podezření budeme postupovat dále příslušným orgánům. Nemáme kompetenci zasáhnout tak, aby něco smazali,“ vysvětloval na lednovém semináři o zahraničním vměšování do voleb v Poslanecké sněmovně ředitel ČTÚ Marek Ebert.

A přiznal, že „vlastně vůbec není jasné, jak se lze bránit a jak donutit konkrétní platformu, aby v rychlém čase něco udělala“.

Podle DSA musí platformy (nebo i velké internetové vyhledávače typu Google) vedle nelegálního obsahu, jehož definice je zřejmá, řešit i takzvaně škodlivý obsah.

„Z definice jde o rizika s nepříznivými dopady na výkon základních práv, která jsou definovaná v listině práv a svobod. Jde tedy zejména o nerespektování lidské důstojnosti, soukromého a rodinného života, svobody projevu, svobody informací a zákazu diskriminace. A dalším bodem výčtu systémových rizik jsou i jakékoliv skutečné nebo předvídatelné nepříznivé dopady na občanský diskurs, na volební procesy a veřejnou bezpečnost,“ vysvětluje partner právní kanceláře Kinstellar Kamil Blažek.

ČTÚ chce zhruba půl roku před volbami (bude-li mít  již zákonem danou pravomoc) začít jednat se zástupci platforem – o tom, aby dodržovaly ve vztahu k českým volbám unijní nařízení. Jasné není, s kým konkrétně budou jednat. Podobně nejisté je, zda nějaký lokální zástupce platforem může dělat něco víc, než si požadavek vyslechnout.

Na lednovém semináři v Poslanecké sněmovně se o konkrétní zkušenosti s jednáním s klíčovými zástupci platforem podělila bývalá české eurokomisařka Věra Jourová: „Platformy neberou národní státy moc vážně,“ přiznala. „Proto s nimi také jedná Evropská komise. Osobně jsem jednala se zástupci všech platforem, například s šéfem TikToku.“

Zjednodušeno na dřeň, bylo to, jako by někdo hacknul televizní vysílání. Podařilo se prolomit jeho algoritmy pro zobrazování. Politické příspěvky se ocitly v kategorii zábava, virálně se šířily a získávaly velký dosah.

S majitelem sítě X Elonem Muskem však osobně nejednala; s ním si jen vyměnila názory, respektive posty. Jourová napsala, že Musk nedokáže rozlišovat mezi dobrem a zlem, propaguje negativní hodnoty a že jeho sociální síť X se stala hlavním centrem šíření antisemitismu. Americký byznysmen a nyní blízký spolupracovník prezidenta Donalda Trumpa ji na oplátku označil za „ztělesnění banálního byrokratického zla“.

„Hezká ukázka toho, jak pracují algoritmy, je, že zatímco můj post četlo osm milionů lidí, ten jeho se dostal k jedné miliardě,“ podotýká  Jourová.

Jako když hacknou televizi

Jak ale ukázalo první kolo prezidentských voleb v Rumunsku – později tamním Ústavním soudem zrušené – manipulace s algoritmy se může odehrávat i bez aktivní součinnosti provozovatelů sociální sítě, v tomto případě TikToku.

I když pravidla této čínské sociální sítě zakazují politickou reklamu a placený obsah musí být označený, podařilo se to obejít. A mělo to značný vliv i proto, že v Rumunsku TikTok aktivně používá zhruba devět milionů lidí.

„Zjednodušeno na dřeň, bylo to, jako by někdo hacknul televizní vysílání. Podařilo se prolomit jeho algoritmy pro zobrazování. Politické příspěvky se ocitly v kategorii zábava, virálně se šířily a získávaly velký dosah. Myslím, že obětí celé akce byl i sám TikTok. Ten to jako kampaň nedokázal identifikovat a tak ani omezit či zastavit,“ vysvětluje analytik sociálních sítí Josef Šlerka.

Vychází to plně z nařízení o digitálních službách. Mají povinnost svou byznysovou činností neohrozit integritu voleb.

Evropská unie si přitom už před dvěma lety sepsala a schválila páku, kterou chce přimět sociální sítě „k slušnému chování“, právě ono již několikrát zmíněné nařízení DSA. Už od roku 2022 tedy poskytovatelé musejí mimo jiné průběžně vyhodnocovat právě i rizika toho, že někdo zneužije a zmanipuluje jejich algoritmus

„Státy mohou dát podnět Evropské komisi, aby hlídala algoritmy, respektive aby tlačila na platformy, aby se zabývaly dezinformačními kampaněmi a šířením poplašných zpráv. Vychází to plně z nařízení o digitálních službách. Mají povinnost svou byznysovou činností neohrozit integritu voleb,“ zdůrazňuje Věra Jourová s tím, že „Rumuni ale možnost obrátit se na Evropskou komisi nevyužili“.

I když těm platformám, které pravidla porušují, respektive porušování neřeší, hrozí i vysoké pokuty až do výše šesti procent celosvětového obratu, otázkou zůstává, zda ze strany EU nakonec nezůstane jen u těch – v úvodu zmíněných – cimrmanovských ostrých proseb.