Negativní zprávy a emoce jsou jako nezdravé potraviny. Možná přijde i mrtvice
Pocity, ať již pozitivní nebo negativní, jsou nakažlivé. Neovlivňují jen nás samé a náš pohled na svět. Ovlivňují i pohled na svět lidí v našem okolí. Podle psychologů jsme naprogramováni tak, abychom s ostatními sympatizovali a soucítili, takže se nám často stane, že nasáváme jejich emoce.
Stres a negativita se mohou šířit dokonce i tehdy, když dotyčný ze sebe nevydá ani hlásku. Náš mozek umí dekódovat signály a výrazy tváře, což opět ovlivňuje, jak vnímáme svět. Důvodem je, že jako sociální bytosti jsme naprogramováni k tomu, abychom se přizpůsobovali skupině.
Pouhá skutečnost, že se druzí chovají určitým způsobem, je pro nás dosti silným podnětem k tomu, abychom se chovali jako oni. Můžeme tomu říkat inspirace, sociální tlak nebo davová psychóza – v principu jde vždy o totéž.
Jsme to, co čteme
Psycholožka Michelle Gielan proto varuje: „Pokud si navíc přítomnost negativních emocí plně neuvědomujeme, můžeme být za chvíli jako houba, která nevědomky nasává z okolí toxické látky ostatních lidí.“
To neznamená, že bychom ze svého života měli vyloučit všechny s negativním pohledem na svět. Můžeme ale dávat pozor na to, jaký druh zpráv nám prospívá a jaký nikoli. Sami sebe se můžeme ptát, jaký druh rozhovorů nám prospívá a po jakých rozhovorech bychom nejraději zalezli někam do kouta.
Už vás nebaví číst jen špatné zprávy? Máte pocit, že televize, rozhlas a další média na vás chrlí jen tragédie? To sice změnit nemůžete, ale můžete změnit, jak tyto informace vnímáte. Ukázky z knihy Svět je lepší, než si myslíte, Jak se vypořádat s mediální záplavou negativních zpráv publikujeme se svolením nakladatelství Grada. Autorkou knihy je německá novinářka Ronja von Wurmb-Seibel
Psycholožka Jodie Jackson přirovnává toto vybírání druhu rozhovorů a zpráv k uvědomělému stravování. Dáváme pozor na to, co jíme, a přemýšlíme o tom, co našemu tělu prospívá a co mu škodí. Stejně bychom měli postupovat i u příběhů, které přijímáme čili konzumujeme, a pozorně sledovat, co dělají s naším duševním zdravím.
Jackson ve své knize s příznačným názvem Jsme to, co čteme přirovnává negativní zprávy k nezdravým potravinám. Pouštět k sobě pouze negativní zprávy je pro nás stejně nezdravé jako jíst pouze hranolky, pizzu a burgery. Sníme hromadu jídla, aniž bychom přijali živiny. Stejně tak můžeme konzumovat hromady zpráv, příběhů a vyprávění, aniž bychom vstřebali nějaký hodnotný obsah.
Budeme-li se několik měsíců živit pouze hranolky, chipsy a kolou, brzy uvidíme výsledky: kalhoty se nám začnou zařezávat do pasu, změní se nám pokožka a při chůzi do schodů se začneme zadýchávat. Možná budeme špatně spát, možná se dostaví bolesti hlavy. A když si necháme v laboratoři udělat rozbor krve, zjistíme, že nám v těle chybí vitamíny a živiny.
Pokud přijímáme pouze „nezdravé“ zprávy, následky jsou méně patrné. Někdy máme pocit prázdnoty, v mnoha případech si to ovšem ani neuvědomujeme. A když už zpozorujeme, že se cítíme hůře, nespojíme si to hned se zprávami. Následky však nejsou méně drastické.
Infarkt z vašich tweetů
O duševních dopadech přílišné negativity kolem nás jsme už mluvili: bezmoc, úzkostné stavy, panika, apatie. Existují ale i tělesné projevy. Vědci z Pensylvánské univerzity zjistili, že na základě twitterových zpráv z určitého regionu lze určit velikost rizika, že osoba v daném regionu zemře na srdeční onemocnění.
Vědci analyzovali na 148 milionů tweetů z 1347 okrsků. V okrscích, kde si lidé posílali spíše pozitivní obsah, umírali lidé na srdeční onemocnění méně než tam, kde v tweetech převládal negativní obsah. Za významné rizikové faktory vědci označili jazykové vzorce odrážející negativitou poznamenané sociální vztahy a negativní emoce.
Nešlo o to, že by umírali konkrétní lidé, kteří tweetují. Spíše o to, že podle vyjadřování v tweetech bylo možné ukázat, ve kterých okrscích trpí více lidí srdečními onemocněními a ve kterých nikoli. A nejenom to.
Prognózy na základě analýzy tweetů byly dokonce spolehlivější než prognózy založené na různých faktorech jako kouření, nadváha, cukrovka, vysoký krevní tlak, výše příjmu či stupeň vzdělání.
Chceme-li se starat o své zdraví, měli bychom dávat pozor nejenom na to, co jíme, ale i na to, jak kvalitní jsou příběhy kolem nás. Kvalitní zprávy, rozhovory, dokonce i slova samotná. Dobrou zprávou je, že to funguje. Když si na to zvykneme, pak běží vše téměř samo. Neboť tak, jak jsme se naučili bezmocnosti, můžeme se naučit i cítit se méně bezmocní.
Zprávy o nevyřešených problémech a zdánlivě nekonečném přívalů zlořádů a nepravostí v nás vzbuzují a posilují pocit bezmoci. Stejně tak nám příběhy o lidech, kteří se dokázali se zlořády a nepravostmi vypořádat, ukazují, že v sobě máme skrytou sílu a možnost změny. Je možné naučit se tomu, jak se postarat o duševní potravu a vyhledávat jen takové příběhy, které nám prospívají.
Takové zprávy, které nám pomáhají lépe porozumět světu a nemít z něj strach. Nepotřebujeme k tomu laskavé filmy se šťastným koncem, které ukazují svět v růžových barvách. Bohatě postačí, když se na svět přestaneme dívat přes obvyklý negativní filtr. Když budeme číst příběhy o lidech, kteří dokázali byť jen o kousek udělat svět lepším místem.
Potom se i nám dostane naděje, že i my dokážeme změnit náš kousek světa a zbavit ho zlořádů a nepravostí.
Když má problém řešení
Co se stane, jestliže místo čtení výhradně negativních zpráv začneme číst zprávy, které vedle popisu problému obsahují i jeho řešení, ukazuje pokus organizace Solutions Journalism Network, která prosazuje novou žurnalistickou metodu zaměřenou na řešení.
V rámci tohoto pokusu bylo 755 osob požádáno, aby si přečetli článek. Polovina z nich dostala text, ve kterém byl popsán problém i jeho řešení. Druhá polovina pak text, ve kterém byl vylíčen jen problém. Ve všech ostatních ohledech byly články identické.
Články se týkaly těchto témat: Následky traumatizujících zážitků na školách v USA. Bezdomovectví v městských aglomeracích. Nedostatek oblečení pro lidi v Indii postižené chudobou. Čili témata, která rozhodně nehladí po duši. Příslušné problémy byly popsány naprosto identicky. Texty se lišily pouze v tom, zda obsahovaly i návrh na řešení problému či nikoli.
Po přečtení textu byli účastnici pokusu požádáni, aby popsali, jak se cítí. Ukázaly se značné rozdíly. Ti, kdo dostali text s návrhem řešení, se cítili lépe informovaní a měli pocit, že sami mohou něco dokázat. Popisovali, že se zvýšil jejich zájem o dané téma a že by si chtěli přečíst další články – ke stejnému tématu, ale i k jiným tématům, avšak od stejného autora nebo vydané ve stejném časopise.
Cítili inspiraci a naději. Věřili, že popsaný problém má řešení, a uváděli, že by se sami chtěli stát součástí jeho řešení. Například tím, že o tématu budou mluvit v rodině a s přáteli, že budou článek sdílet na sociálních sítích nebo že pošlou finanční příspěvek.
Nová kniha HlídacíPes.org
Publikace vyjde v omezeném nákladu. Pořízením publikace podpoříte projekt HlídacíPes.org.
Kniha nebude ve volné distribuci. Lze ji získat pouze jako poděkování za dar v minimální výši 599 Kč.
Knihu začneme distribuovat krátce před 17. listopadem 2024.
Více o knizePořídit knihuPop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Ve stínu Ježkovy smrti. Milovaní komici v Americe
Svět chceme pro lidi, ne pro roboty. Počítejme s blahem i s katastrofou
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
6 komentářů
Dost bych se bál toho, že ty tweety budou prostě špatné z oblastí, v nichž na lidi působí nějaké negativní faktory (které lidé cítí), a že jsou tedy jakýmsi paralelním výsledkem něčeho jiného (odborně „zprostředkovaný vztah“). V takovém případě by ovšem boj proti „negativním tweetům“ měl nulový efekt.
ano,je to tak-když se všichni budou projevovat šťastně a spokojeně,pak asi taky budou šťastní a spokojení.To bývalý režim nezvládl.Snažil se sice k tomu lidi přimět,ale vždycky se nějaký škarohlíd našel.Dnes ale víme jak na to- důslednou cenzurou vymýtíme všechny projevy negativních emocí a tím budeme všichni šťastní ! A kdo by šťastný nebyl,ten takový bude muset být !
Článek, který popisuje problém a nabízí jeho řešení. Díky za inspiraci!
Bohužel, bylo by to až příliš krásné, aby to fungovalo.
Jenomže, tak jak je to popsané, je vlastně princip populismu.
„Polický (či jiný podobný) subjekt popíše v médiích obtížný problém, vyděsí tím lidi, ale hned navrhne řešení.. No samozřejmě že se lidí cítí ,mnohem lépe, stačí přece tento subjekt zvolit, dát mu k dispozici potřebné (mimořádné) pravomoci, prostředky, atd. Jak je to snadné, přátelé.
Ale, vyřeší se tím ten problém? Ovšem že, obvykle vůbec že ne.
Takže aj k tomu by mohla říct ta skutečně nezávislá média svoje, a nikoliv jen publikovat cizí P.R. články.
Dejme tomu, pokud je v článku uvedeno „Nedostatek oblečení pro lidi v Indii postižené chudobou. „. Vypadá to děsivě, že??
Jenomže –
tvrdý fakt 1) , Indie sama je 6-7 nejbohatší stát světa (dle různých měřítek), takže by se o ně měla postarat sama.
Ale tvrdý fakt 2)
ti nadměrně chudí tam skutečně jsou, ale to je dáno jednak sociální skladbou (související s náboženstvím, atd..atd..), ale hlavně, Indie má 1.4 miliardy obyvatel (a velká část z nich v těchto nuzných, podmínkách).
A když si toto uvědomíme, zjistíme že při těchto podmínkách jsou jakákoliv navrhovaná řešení, publikovaná (viz výše) kdesi na druhé straně světa v kolorovaných médiích, i včetně dobře míněných rad čtenářů, naprosto nepoužitelná..
No a tvrdý fakt 3) Indie leží v subtropickém pásmu, takže zrovna takové oblečení – ze západního pohledu, tedy třeba teplé i proti chladu, nebo i naše západní společenské obleky , apod..) není právě to co by tak nutně potřebovali..
Děkuji za chytře napsaný článek a aktuální připomenutí. Všichni víme, o co jde a nemuselo to být jediným slovem zmíněno. Ještě kdyby se toto sdělení dalo zestručnit a prosadit i do hlavního mediálního proudu. Tam mi to zatím chybí.
Jestliže je nalezena statisticky významná závislost mezi veličinami X a Y, může to být z následujících důvodů:
a) Veličina Y závisí na veličině X
b) Veličina X závisí na veličině Y (statistická korelace není s to udat směr)
c) Obě veličiny závisejí na veličině Z, která se neměřila
d) Je to čistě náhodný vztah (99% pravděpodobnost, případně p=0,01) znamená, že v jednom případě ze sta bude takový vztah ryze náhodný
e) Byl použit nevhodný statistický test (v tomto případě korelační), i to se, bohužel, stává.
Chceme-li snižováním veličiny X snižovat veličinu Y, dá to pozitivní výsledek jen v případě a), ve všech ostatních případech to budou jen vyhozené peníze (a diskreditace snižovatelů).
MMCH: Je sport zdravý? Zejména vrcholový zcela jistě ne, platí tam vztah přesně opačný: Jen nadprůměrně zdravý člověk může ustát námahu a zdravotní rizika se sportem spojená. Nehledě na to, že za mých mladých let byla významná část vrcholových sportovců držiteli „modré knížky“ (říkající, že majitel je ze zdravotních důvodů nechopen vojenské služby), takže to v podstatě byli invalidé.