Členy hudební skupiny Dlina Volny na nějaký čas rozdělila napjatá politická situace v jejich rodném Bělorusku. Zpěvačka Masha Zinevitchová a klávesista Ales Shislo emigrovali vloni do Litvy, baskytarista Vad Mikutsky se k nim připojil až letos v březnu. „Od jara jsme zase spolu, máme obrovskou radost, že můžeme koncertovat a do Prahy se moc těšíme,“ říkají hudebníci. V rozhovoru pro HlídacíPes.org mluví i o svých temných klipech nebo o tom, jak se do jejich tvorby promítá válka na Ukrajině.

V sobotu bude kapela vystupovat na festivalu United Islands of Europe. „V České republice jsem předtím byla jen jako turistka, ale ještě jsme tu nekoncertovali. United Islands jsme neznali, ale jsme moc rádi, že nás oslovili a že budeme moci naši hudbu představit českému publiku. Hodně se na hraní v Praze těšíme,“ říká zpěvačka Masha.

Média vás stylově řadí mezi new wave, post-punk, synth pop, brutální pop. Není pro umělce příliš limitující být takhle škatulkován? Jak byste definovali hudbu, kterou hrajete? A co vás při skládání inspiruje?

Ales: Já s tím škatulkováním nemám problém. Myslím, že to lidem může pomoct zorientovat se, jaký styl muziky děláme.

Masha: Co se týká brutálního popu, o něm možná moc lidí neslyšelo, ale myslím, že to přesně definuje, co děláme. S inspirací je těžké to takhle shrnout, protože člověk poslouchá tolik různých věcí. Pro mě je tahle otázka vždycky složitá. Spíš je to o tom, že co děláme, nás prostě baví.

Vad: Co se týká videoklipů, tam nás hodně inspiruje David Lynch. Líbí se nám jeho filmy Drive, Twin Peaks.

Masha: Ty filmy jsou úžasné. Možná nepříjemné, ale přesto tak romantické a mystické. To jsou věci, které milujeme.

Se skladatelem hudby Twin Peaks Deanem Hurleyem jste spolupracovali na vašem novém albu Dazed. Já se dívala na videoklip ze staršího alba Mechta a i ten je hodně temný.

Masha: My v naší muzice a její vizualizaci rádi kombinujeme. Řekla bych, že naše texty temné nejsou. Jsou docela pozitivní. A právě u Mechty (mečta, rusky sen – pozn.red.) se mi moc líbí kontrast textu písně s videem, které je takové hororové. Myslím, že se to navzájem doplňuje a posiluje to dojem, jak z textu, tak obrazového ztvárnění. Možná divným a kontroverzním způsobem, ale to se mi na tom právě líbí.

O běloruské hudbě toho v Česku moc nevíme. Proběhlo tu před časem virální video skupiny Molchat Doma. Je post-punk žánr, který mladí lidé v Bělorusku poslouchají nejvíc? A protože zpíváte v angličtině a v ruštině, máte posluchače i v Rusku?

Vad: Máme posluchače i v Rusku, ale nejvíc nás poslouchají lidi mimo Rusko a Bělorusko. Spíš v Evropě. Post-punkovou scénu tvoří v Bělorusku, řekl bych, čtyři hlavní kapely, které lidi poslouchají, ale nejpopulárnější je hip-hop. Hiphopeři skutečně vyprodávají stadiony.

Masha: Máme hodně evropských posluchačů. Nezníme moc bělorusky, řekla bych (smích). Takže teď koncertujeme hlavně po Evropě.

Dlina Volny hraje od roku 2016. Trio je známé pro své temné, atmosférické disco s dominanci syntezátorů. Foto: Se souhasem Gabrielle Cote

Sovětský svaz v hlavě

Na sociálních sítích hodně prezentujete fotografie brutalistní sovětské architektury. I to mě navedlo na předchozí otázku ohledně inspirace. Jak moc umělce v postsovětském prostoru stále ovlivňuje atmosféra Sovětského svazu, ten sovětský duch?

Ales: Sovětský duch má určitě pořád vliv. Myslím, že třeba vámi zmiňovaná temnost z něj vychází. Z toho období zákazů. Sice už neexistuje, ale všude kolem vidíte dekorace té doby a to ve vás zanechává nějaké dojmy. Brutalita toho chladného betonu. Je to svým způsobem inspirativní.

Vad: Minsk je v jedné věci zvláštní. Město bylo za druhé světové války v podstatě srovnáno se zemí a pak kompletně znovu vybudováno Sověty. Nemáme tedy třeba staré město, jako vy v Praze. Všude je jen sovětská architektura. Ale nemluvím teď o hodnotách Sovětského svazu, které by nás ovlivňovaly. Mluvím čistě o vizuálním stylu. To je pozůstatek minulých generací.

Masha: I když myslím, že někteří příslušníci těch minulých generací si stále drží i sovětské nastavení mysli. A to je skutečně šílené. Opravdu špatné. Protože jste s tím konfrontováni prakticky denodenně. Když jdete do obchodu, mluvíte s někým na ulici. Pořád to má dopad na společnost.

V tom je možná rozdíl mezi generací mladých lidí v České republice a v Bělorusku. Zatímco my už vyrostli ve svobodě, vy jste s menší či větší mírou nesvobody konfrontováni nadále. Jaký to má na mladé lidi a jejich smýšlení vliv?

Masha: Vždycky závisí na osobnosti a na tom, v čem vyrůstáte. Co si myslí vaši rodiče.

Ales: Myslím, že starší generace se na tu mladou snaží přenést v mnoha ohledech své strachy. Strach z represí. Nedomnívám se ale, že by tenhle způsob myšlení přebíralo moc mladých lidí. Myslím, že je zcela jasné už od pádu Sovětského svazu, že to prostě nefunguje.

Všichni utíkají

Jak se dá v Bělorusku dostat k objektivním informacím? Myslím, že zvlášť teď v souvislosti s válkou na Ukrajině a s reakcemi mnoha lidí v ruském prostoru si všichni uvědomují sílu propagandy, sílu ruské propagandy. Jak se jí dá vyhnout? Vy osobně jste se jako umělci setkali například s cenzurou?

Masha: Protože máme v Bělorusku stále příbuzné, popsala bych to takhle: Nekřičíme o tom do světa, ale nejsme ani potichu.

Chápu. Kde tedy mladí lidé v Bělorusku čerpají informace? Předpokládám, že to není ze státní televize.

Masha: Na televizi se dívá starší generace. Mladí lidé čerpají informace z aplikace Telegram. Na Telegramu je hodně zpravodajských kanálů.

Ales: Většina online médií se přesunula na Telegram, takže z něj hodně lidí čerpá informace.

Důležitou roli během předloňských protestů v Bělorusku sehrál zpravodajský kanál Nexta, který šíří informace právě na Telegramu nebo YouTube. Jednoho ze zakladatelů Nexty, Stěpana Putila, teď běloruský režim obvinil z terorismu. Za mřížemi je plno novinářů a aktivistů. Jak jsou na tom umělci?

Vad: V našem politickém systému je úplně jedno co děláte, ale pokud řeknete něco proti režimu, stanete se terčem. A hrozí vám vězení. Několik muzikantů, kteří na ulicích hráli protestsongy, je teď za mřížemi. Hodně umělců zemi opustilo.

Masha: Znám muzikanty, které poslali do vězení na 15 dní. Pro výstrahu. Když se dostali ven, z Běloruska utekli.

Vad: Řekl bych, že oni byli ve vězení za to, že se účastnili demonstrací, ne kvůli své hudbě.

Jak byste tedy popsali atmosféru ve vaší zemi?

Ales: Všichni utíkají.

Vad: Je to opravdu špatné, protože všichni svobodomyslní mladí lidé Bělorusko opouštějí.

Čas vstřebat válku

Vy jste se z Běloruska také odstěhovali. Jaké byly vaše důvody a jak vám tak velký krok změnil život? Dokážu si představit, že zejména pro umělce, kteří mají doma nějaké publikum a fanoušky, musí být těžké navázat na to v cizí zemi.

Masha: Já a Ales jsme odešli skoro před rokem. Už jsme to nemohli v Bělorusku vydržet. Nemůžete říkat, co si myslíte. Můžete plácnout i nějakou hloupost a hned vás za to uvězní. Jen představa toho, že vás strčí do vězení za nic, je děsivá. Všude jsou policajti. Ani se jim nemůžete podívat zpříma do očí, protože už to může působit jako provokace. Žili jsme ve velkém stresu, takže jsme se rozhodli odejít.

Vad: Já jsem se přestěhoval do Litvy letos v březnu.

„Už jsme to nemohli v Bělorusku vydržet. Nemůžete říkat, co si myslíte. Stačí plácnout i nějakou hloupost a hned vás za to uvězní,“ říká zpěvačka Dlina Volny Masha. Foto: Se souhasem Gabrielle Cote

Takže jste vlastně skoro rok nehráli? Jaké to bylo se znovu sejít, začít znovu? A ovlivnila tahle změna nějak vaší tvorbu?

Masha: My jsme od března vlastně spolu i bydleli. Hodně na nás dopadla válka na Ukrajině. Ta hrůza. Nepsali jsme žádnou muziku, ale byli jsme tu spíš jeden pro druhého.

Ales: Myslím, že ještě nevíme, jak to naší tvorbu ovlivní. Řekl bych spíše, že ano. Ještě je ale čas vše vstřebat.

Masha: Mě hodně ovlivňuje válka. Nevím ještě, jak ji umělecky uchopit, ale v hlavě se mi odvíjejí obrazy a jsou hodně spojené s válkou.

Máte obavu, že by se válka mohla posunout i do Běloruska, které Rusku v konfliktu na Ukrajině pomáhá? Že by se Bělorusové museli například zapojit ještě víc?

Ales: Určitě to dění kolem vnímáme silněji, protože se válka odehrává v sousední zemi. Máme na Ukrajině kamarády.

Masha: Nevím, jestli hrozí, že by se válka přesunula i do Běloruska. Myslím, že spíš ne.

Vad: Myslím, že Bělorusko už zapojené ve válce je, takže nezbývá, než doufat, že víc už to nebude.

Těžce nemocná země

Přemýšleli jste o návratu domů? Kdyby se tam situace změnila? Nebo se vám v Litvě líbí a už máte zkrátka nový život?

Masha: Já Litvu miluju. Hráli jsme tam už dříve několikrát na festivalech a vždycky to bylo moc fajn. Ptala jsem se kamarádů, jestli žijí skutečně tak pohodově, a oni říkali, že ano. Když jsme se přestěhovali, lidé se k nám chovali moc mile. Podpora, kterou jsme cítili, byla pro nás ohromně důležitá.

Ptali jsme se třeba, jestli je v pořádku, když budeme ve Vilniusu mluvit rusky, a oni říkali, že to není problém. Že neposuzují lidi podle toho, jakým jazykem mluví. Takže se cítím v Litvě jako doma. I kdyby se teď v Bělorusku změnily poměry, jsem ve fázi, kdy ráda poznávám jiné země, jiné kultury. Každá země, kterou navštívíme, nám dává nějakou inspiraci, kterou pak promítáme do své hudby. O Bělorusku teď smýšlím v souvislosti se stávající situací a ta je zkrátka velmi… jak to říct. Ta země je teď těžce nemocná.

Co byste si tedy pro Bělorusko přáli?

Masha: Svobodu.

Ales: Svobodu a jednotu.

Masha: Pokud bychom měli to, můžeme mít všechno.

Myslíte tím jednotu v rámci společnosti? Více sjednocenou společnost?

Masha: Ano. Protože v Bělorusku je tolik chytrých lidí. Tolik nápadů. Bělorusové mají světu tolik co nabídnout. Ale je tam nedostatek svobody a možností dělat to, co by chtěli.

Existuje naděje, že se toho Bělorusko jednou dočká?

Ales: Se současným politickým nastavením se to nemůže stát. Rozhodně ne.

A na co se těšíte vy? Ať už osobně nebo umělecky?

Masha: Já mám opravdu radost, že můžeme cestovat a ukazovat naši hudbu v Evropě. Že můžeme poznávat nové lidi.

Mluvili jste o dobrém přijetí v Litvě, ale co jinde – nedívají se na vás lidé skrz prsty, když mluvíte rusky?

Masha: Nevím, abych byla upřímná, nevšimla jsem si. Nejsme moc nápadní. Myslím, že mi je to jedno. A o tom to je. Kdybych to řešila, možná by mě to stresovalo. Ale protože si toho nevšímám, jde to mimo mě.

Kde se chystáte přes léto koncertovat?

Masha: Po Praze jedeme do Haagu, do Švédska, Polska, Německa. Pak koncerty v Litvě. Po pandemii je to tak úžasný pocit. Jsme nadšení. Těšíme se na publikum do Prahy. Sdílet lásku. To je pro nás důležité. Sdílet lásku.