Komunistická strana Číny při příležitosti oslav stých narozenin zveřejnila nejnovější statistiky svého vlastního členstva. Ukázalo se, že do svých řad v posledních letech nabírá víc členů než kdy dříve. Snaží se tím omladit a zkvalitnit svou stárnoucí členskou základnu. Na své podstatě ale jinak nic nemění. 

Nedlouho po českých komunistech oslavila sto let scvé existence Čínská komunistická strana; založena byla 1. července 1921. Součástí oslav bylo mimo jiné shromáždění čítající na sedmdesát tisíc lidí, kteří si přišli na náměstí Nebeského klidu v Pekingu vyslechnout asi hodinový projev prezidenta a předsedy Si Ťin-pchinga.

Řeč byla typicky plná superlativů a ód na úspěchy strany, zahraniční komentátory však zaujal především svým poměrně ostrým tónem. I přes veškeré úspěchy, kterých Čína a komunistická strana za více než čtyřicet let od zahájení reforem a otevření se světu dosáhly, byl projev založen na bojovné, avšak současně vzdorovitě defenzivní rétorice postavené na zdůrazňování minulých křivd a deklaraci síly a jednoty tváří v tvář „nepřátelským silám“.

Někteří komentátoři tak hovoří o „sto letech křivdy“ nebo přímo o „politice křivdy“.  

Staré známé „vylévání hořkosti“

Legitimita strany byla v době kolem založení ČLR vystavěna z velké části na spravedlivém „rozhořčení lidu“ vůči těm, kteří jej utlačovali, tedy domácí buržoazii a feudálům i cizím imperialistům.

V dobové propagandě byla tato zášť vyjádřena prostřednictvím ritualizovaného „vylévání hořkosti“, kde utlačovaní ve veřejných procesech obžalovávali své utlačovatele. Kolektivní pocit křivdy se tak stal základem čínského komunistického režimu a jeho státnosti.

Kořeny této kolektivní křivdy, která komunistické straně slouží jako mocná ideologická zbraň k burcování nacionalistického sentimentu, sahají až do poloviny 19. století, kdy se západní mocnosti, Rusko i Japonsko pokoušely o alespoň částečné podrobení v té době upadajícího mandžuského impéria.

Po svém založení v roce 1921 a znovu po založení Čínské lidové republiky v roce 1949 komunistická strana neustále hledala cestu k posílení Číny, aby se dokázala hospodářsky i politicky prosadit na globální scéně a byla schopná obstát v konkurenci světových velmocí.

To se díky bezprecedentnímu ekonomickému boomu na prahu 21. století skutečně podařilo. I přesto však současná strana (alespoň soudě podle Si Ťin-pchingova projevu) staví na populismu vycházejícím z oné „staleté křivdy“.

Velká ocelová zeď 

Zahraniční komentátory v Si Ťin-pchingově projevu zaujaly především „krvavé“ citáty zdůrazňující čínskou jednotu a sílu, které mezi shromážděným davem vyvolaly obzvlášť velký ohlas. Například tento:

„Čínský lid se rozhodně nenechá cizími mocnostmi šikanovat, utlačovat a zotročovat. Kdo by takovou bláhovost zamýšlel, ten si rozbije hlavu o ocelovou Velkou čínskou zeď tvořenou masem a krví miliardy a čtyř set milionů Číňanů, až z něj bude tryskat krev.“

Prezident Si se zároveň ohradil proti „svatouškovskému kázání z úst těch, kteří si myslí, že nás mohou poučovat,“ čímž naráží zejména na kritiku ze strany Západu, jmenovitě Spojených států, Kanady a Austrálie, jakož i některých evropských států s koloniální minulostí.

Podobné emoce nyní rezonují u velké části „vlastenecky“ naladěného obyvatelstva Číny; Si Ťin-pching tak využívá obrazy minulých křivd a současného ohrožení k posílení vlastní vedoucí pozice a prosazování svých politických cílů a projektů. 

„Dnes komunistická strana drží na domácí půdě kontrolu v rukou pevněji než kdy dříve a je více než kdy dříve odhodlaná vnutit svoji cenzuru celému světu.“

Strana s 95 miliony členů

Den před výročím, 30. června, byly zveřejněny pravidelné statistiky týkající se členské základny komunistické strany. Oproti minulým letům narostl od konce roku 2019 rekordně počet členů o 3,5 %, zatímco v minulých letech vykazovala růst jen okolo 1 % ročně. Nyní má strana přes 95 milionů členů.

Tento nárůst s největší pravděpodobností přímo souvisí s oslavami stého výročí založení, jemuž předcházelo několik měsíců intenzivní propagandy. Díky tomu nejen stoupl zájem o členství, ale také byla nejspíš větší vůle nové členy přijímat.

Narozdíl od zkušeností s komunistickou stranou v českém prostředí, kde bylo členství v partaji prakticky nevyhnutelné pro každého, kdo chtěl překročit kádrový strop, si čínská komunistická strana drží spíše elitní členskou základnu a pro běžné Číňany je to obvykle čest, když jsou, často po mnoha letech čekatelství, do strany přijati.

Tomu odpovídají i některá statistická data – nyní má například 52 % členů alespoň bakalářský titul (v běžné populaci takového vzdělání dosáhne jen 15 % obyvatel ČLR). Je zde tedy zjevná snaha udržet stranu jako elitní organizaci a nenavyšovat ani tak kvantitu, jako spíše kvalitu členstva. 

Zároveň se poněkud vyrovnává genderové složení členstva (ženy nyní představují 28,8 %), stejně jako etnické složení – příslušníci národnostních menšin tvoří, alespoň podle letošní oficiální statistiky, 7,5 % straníků, což se již blíží jejich procentuálnímu zastoupení v celkové populaci ČLR (zhruba 8 %).

Jistý problém ovšem stále představuje věkové složení: největší podíl, téměř 27 milionů členů (necelých 30 %), tvoří lidé nad 61 let, věková skupina do třiceti let v současnosti čítá jen 12,5 milionu lidí (asi 13 %). Přesto tvoří druhou nejpočetnější věkovou skupinu v rámci strany, což naznačuje stoupající zájem o členství u mladé generace.

Naopak relativně slabé je zastoupení členů ve věkových skupinách mezi 40 a 55 lety, což je generace, kterou formovalo období po kulturní revoluci, kdy víra v ideál komunismu na čas opadla. Vzhledem ke zmíněnému věkovému složení je tudíž 19,1 milionu straníků (tj. 20 %) již v důchodu. Jen pro zajímavost, dělníků statistiky uvádějí pouhých 6,5 milionu a rolníků, pastevců a rybářů celkem 25,8 milionů.

Statistiky také ukazují, že strana zaznamenala poměrně významný nárůst počtu členů právě za vlády Si Ťin-pchinga. Od jeho nástupu v roce 2012 přibylo téměř 20 milionů nových členů. Od konce roku 2019, zejména za poslední půlrok, také strana zaznamenala neobvykle vysoký počet podaných přihlášek i nových čekatelů na členství. Mezi čekateli je navíc poměrně velký podíl příslušníků národnostních menšin (9,5 %) a mladých lidí do 35 let (80,7 %) – téměř 40 % tvoří studenti.

Století lidských tragédií 

V souladu s duchem Si Ťin-pchingova slavnostního projevu strana oslavila sté narozeniny ve velkém stylu a statistiky zdánlivě potvrzují neutuchající podporu „lidových mas“, které v elitní straně ve skutečnosti reprezentuje spíše vzdělaná vyšší střední třída a nacionalistickou propagandou ovlivněná mladá generace.

Jak upozornil James Palmer z Foreign Policy: „Okolní svět na Komunistickou stranu Číny nahlíží jako na anachronismus, přežitek, který, jak tvrdili optimisté, se nevyhnutelně rozpadne pod tlakem modernizace a globalizace.“

Ještě kolem roku 2010 se takové předpovědi mohly jevit jako reálné vzhledem k některým společenským náladám podpořeným rozbujelou korupcí a vzkvétajícím aktivismem na internetu a sociálních sítích, které tou dobou ještě zdaleka nebyly plně pod kontrolou. Palmer však shrnuje: „Dnes komunistická strana drží na domácí půdě kontrolu v rukou pevněji než kdy dříve a je více než kdy dříve odhodlaná vnutit svoji cenzuru celému světu.“

Podle čínských stranických Global Times strana za sto let své existence „překonala rozličné potíže a výzvy“ a dosáhla „pozoruhodných výsledků v budování státu a kolosální transformaci Číny ze zemědělské venkovské společnosti v urbanizovanou industriální a postindustriální velmoc.“

Právě to jí nyní dodává dostatečné sebevědomí, aby – slovy české sinoložky, profesorky Olgy Lomové – coby „reinkarnace Kominterny“ prosazovala „nový světový řád“ konkurující „západní buržoazní demokracii“, jež se podle řady příznivců čínského režimu, které Global Times a další stranická propagandistická média s pýchou citují, nachází v krizi. 

Jubilující strana má však za sebou vedle nesporných úspěchů také celou sérii celonárodních i individuálních lidských tragédií, od ekonomické devastace po Velkém skoku a Kulturní revoluci až po statisticky doložené desítky milionů mrtvých, z nichž mnozí padli jako oddaní členové strany za oběť periodickým masovým čistkám ve vlastních řadách.

Tato smutná bilance přitom zdaleka není jen otázkou „minulých přehmatů“. V současné době čelí vedení strany mimo jiné obviněním ze zločinů proti lidskosti nebo přímo genocidy vůči místnímu obyvatelstvu v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Násilí, které stranu provází od jejího vzniku, zůstává i po stu letech jednou z jejích hlavních pracovních metod.