ROZHOVOR. V roce 2016 spustil Hlídače státu, veřejně prospěšnou službu, která už dnes není jen pouhou nadstavbou nad registrem smluv. Propojuje řadu databází, ve kterých může veřejnost snadno vyhledávat informace o smlouvách, úřadech, politicích a kontrolovat toky veřejných peněz. Letos v lednu byl Michal Bláha jednou z tváří boje proti předražené zakázce na dálniční známky. „Kdyby došlo k ostrému střetu a dostali bychom příkaz Hlídače vypnout, jsme připraveni bránit se soudně,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

• V lednu jste zvedli téma předražené zakázky na dálniční známky. Co bylo dál, je dobře známé: hackathon, o místo přišel ministr dopravy, výsledky práce hackathonu byly z větší části odmítnuty, ale nakonec z toho je úspora zhruba 30 procent. Překvapilo vás, jaký vaše zjištění způsobilo průvan a jak to nakonec dopadlo?

Ale takhle to přece vůbec není, jak píše https://t.co/8I0rhooYc9
Míchame jablka s hruškami. Nová smlouva obsahuje i kontrolu, která nebyla předmětem původní smlouvy za 401M. Srovnatelná cena rozsahu je 128. pic.twitter.com/WqYG6xsO7c

— CENDIS, s.p. (@cendiscz) April 2, 2020

Ne, ten konec mě nepřekvapil. Začátek byl naprosto klasický. Jiří Hlavenka si všiml podivné veřejné zakázky, já jsem to nastudoval do detailu a pustil o tom první vlnu do médií. To vzbudilo zájem. Průběh byl klasický až do chvíle, kdy vznikla ta emotivní výzva: Pojďme jim ukázat, že se to dá dělat jinak. Tam bouchly ty saze, tam to začalo mít grády. Podle mě to bylo tím, že si lidi z oboru IT uvědomují obrovský rozdíl, jak se dělají zakázky ve státní správě a jak se dělají v soukromém sektoru. Dlouho to jenom doutnalo, ale tohle byla rozbuška.

• Jaké je ponaučení? Nejde přece jen o IT zakázky.

Ono je to všude. Nemlčet, mluvit o tom na veřejnosti. Ukázat to. Tahle zakázka se bude dělat za 70 procent původní ceny, je to lepší. Ušetřili jsme 30 procent. Ve skutečnosti by šlo ušetřit ještě víc, ale k tomu musíme změnit spíš přemýšlení státu než formální procesy. Tady to bylo samozřejmě dané i tím, že ministerstvo dopravy spolu s fondem dopravní infrastruktury dlouhodobě připravovali způsob, jak tu zakázku podvodně zadat. To byla jedna součást té výbušné směsi.

• Jak se to projevilo na zájmu o Hlídače státu? Udělali jste si slušné PR…

My si monitorujeme návštěvnost a mediální zmínky. A mediální zmínky samozřejmě byly v lednu vysoké, asi dvojnásobné než normálně. Ale my si na nezájem moc nestěžujeme, máme 60 až 80 citací každý měsíc, takže Hlídač je v mediích poměrně dobře zabudovaný.

• V jaké je Hlídač státu v tuto chvíli kondici?

Snažíme vybrat víc peněz, aby nás mohlo být víc. V tuhle chvíli to děláme ve čtyřech lidech a fakt je, že jsou aktivity, které rozjedeme a pak se o ně nestaráme tolik, jak by si zasloužily. Stejně máme rozpracovaných poměrně hodně různých investigací a hloubkových analýz a ne vždycky na to máme čas.

Na soudní spory jsme připraveni

• Pojďme zmínit trochu kontroverzní otázku: Zaznamenali jste už tlaky ve smyslu, že propojujete databází příliš mnoho, tohle se státu obecně moc nelíbí. Jste připraveni, že mohou přijít soudní spory nebo zájem Úřadu na ochranu osobních údajů?

Jsme, už nás právníci stáli asi devadesát tisíc korun. My jsme s ÚOOÚ poměrně hodně v kontaktu, dokonce jsme upravovali některé informace tak, aby s nimi byli více v pohodě. A snažíme si vzájemně vyjít vstříc, takhle bych to řekl. Takže není tam žádný vysloveně nepřátelský vztah. Kdyby to došlo až k ostrému střetu, že bychom dostali třeba příkaz vypnout nebo výraznou část omezit, jsme připraveni bránit se soudně.

• Nebo přestěhovat web do zahraničí?

To je až poslední možnost, takový jakoby právní trik. My si ale hlavně myslíme, že naše právní pozice je dost silná na to, abychom zveřejňování údajů obhájili.

Stát a hackathon k e-známkám: Proč odmítl převzít výsledky práce?

• Případ justičního aktivisty Tomáše Peciny, který dostal zákaz zveřejňovat databázi soudních jednání, tedy vesměs veřejná data, ukázal, že stát prostě nemá rád, když vznikají věci, které mu vidí pod prsty.

U nás se zatím příliš nebrání. Dělá to jinak, než že by se bránil obecně – brání se výběrově, a to je smutné. A jsou oblasti, kde se brání podstatně víc než v jiných, to jsou třeba veřejné zakázky a dotace. Tam panuje strašný chaos a bude se pravděpodobně ještě zhoršovat, protože ministerstvo financí sice chystá zásadní změny, ale není schopno říct, jaké. A obvykle to bývá tak, že když se něco veřejného mění, tak se to mění, aby se zveřejňovalo méně informací. Co se Tomáše Peciny týče, tam mám dojem, že věc ještě bude pokračovat soudním sporem, čili není všem dnům konec. Ale přijde mi to jako nelogické rozhodnutí státu.

Na spiknutí úředníků nevěřím

• Za posledních dejme tomu deset let dostala veřejnost, tedy aspoň ta její část, co se o veřejné informace zajímá, do ruky slušnou porci nástrojů. Počínaje informačním zákonem, registr smluv a jeho další nástavby na Hlídači státu, fungují obchodní a insolvenční rejstříky a podobně. Umíme ty nástroje využívat?

My se je snažíme využívat co nejvíc, proto jsme tak populární. Protože to děláme, děláme to veřejně a je v tom ta přidaná hodnota, kterou si lidi cení. Co je obrovská chyba, že s nimi moc nepracuje stát. Stát má týmy, které by s daty měly pracovat a na základě toho dělat rozhodnutí. Insolvenčním rejstříkem se na ministerstvu spravedlnosti dlouhodobě zabývali tuším dva lidé. My jsme z toho pár analýz udělali a na první pohled bylo vidět, kde jsou úzká místa zákona a co je potřeba změnit. Kdyby stát v tomto ohledu pracoval lépe, byla by legislativa podstatně kvalitnější.

• Jinými slovy, rejstříky a datové mapy berou jako povinnost směrem k veřejnosti, ale dosud nechápou, že je to nástroj, kterým mohou pomoci i sobě.

Přesně tak. A pak je tu druhý problém, že data, která jsou prezentovaná, jsou poměrně dost „špinavá“ a nepřesná. Je to zase dané tím, že stát většinu dat zveřejňuje, protože musí, a ne protože chce. Je mu jedno, co s těmi daty dál bude. Kdyby existoval princip, že stát musí pro svoji vlastní činnost a rozhodování používat ta samá data, která pouští ven, tak by to bylo čistší. Ale neděje se to. Zjistili jsme to nedávno u dotací – ve veřejných datech jsou desítky tisíc chyb. Ale státu je to úplně jedno, protože pro svoje potřeby pracuje s přesnějšími databázemi a ven dává jen část.

• Může v tom být zlý úmysl?

Nevěřím na světové spiknutí úředníků, to ne. Ale sami jako novináři máte tu zkušenost, že se vám snaží odpovědět co nejméně. To už je určitá přirozenost úřednického stavu. V nadsázce někdy říkám, že například data o veřejných zakázkách jsou uzákoněna přesně takovým způsobem, aby se z nich nedalo vůbec nic zjistit. Dnes je to dvanáct let, co jsou takto zveřejňovaná, a přitom by stačilo udělat pár relativně jednoduchých změn a ta data by byla perfektní. Perfektní pro stát, protože by mohl lépe soutěžit a poučovat se z těch soutěží, znal běžné ceny na trhu a tak dále. A současně i pro veřejnost jako kontrolu, ale stát to nastavil úmyslně tak, že ta data nejdou rozumným způsobem propojit a jsou zveřejňována často s měsíčním zpožděním, úplně zbytečně. Výsledkem je, že jsou data prakticky nepoužitelná nebo stojí neuvěřitelné množství energie je zpracovat.

„Energetický“ korupční štítek úřadů

• Pojďme ke K-indexu, novému nástroji, kterým chcete hodnotit jednotlivé úřady a státní i samosprávné instituce z hlediska korupčního rizika při uzavírání smluv. Co to vlastně bude?

My to nazýváme index korupčního rizika. Je to jednoduché číslo, které nabízí porovnání úřadů mezi sebou. Které úřady používají lepší praxi pro uzavírání zakázek, uzavírání smluv se soukromými firmami, a kde mají naopak praxi horší.

• Říkáte číslo – jednička až pětka jako ve škole?

Bude to jako energetický štítek na lednici. A až F. A dobré, F špatné. Tedy vlastně písmeno.

• Dovedu si představit některá kritéria – uzavírání smluv s utajenou cenou, nebo dokonce s utajenou protistranou, pro příklad. Jaká jsou další?

Některá jsou možná k pousmání, ale jsou to důležité faktory, jiné jsou zcela zásadní. Mezi ty patří koncentrace dodavatelů – pokud miliardu korun utratím s jedním dodavatelem nebo s dvaceti, to je dramatický rozdíl. To je jedno ze silných kritérií. Další sledovaná věc je třeba počet smluv, jejichž hodnota se pohybuje kolem limitů zakázek malého rozsahu. To znamená, že jsou těsně pod dvěma miliony u běžných nebo do šesti milionů u stavebních zakázek. Nebo třeba zakázky uzavřené o víkendech a o svátcích. Typická věc. Máme některé dodatečné atributy, které uvidíme, jestli budeme využívat, nebo ne. Například zda jde o smlouvy uzavřené s firmami, které mají vazby na politiky, se sponzory politických stran a podobně.

• Kolik takových faktorů, které shrnete na jednu škálu, je?

Přibližně osmnáct.

• Nebojíte se kritiky, že tak komplexní věc, jako je korupční riziko u úřadu jako celku, nelze zjednodušit na takovou míru?

To přece není soudní rozhodnutí, jestli se někdo se chová korupčně, nebo ne. Je to index, který porovnává úřady, které to dělají lépe a které hůře. K tomu potřebujete nějaká kritéria a my samozřejmě nebudeme zveřejňovat jen to jedno písmeno. Každý, kdo si na něj klikne, uvidí rozpad všech kritérií, přesně ten spočítaný vzoreček, přesně uvidí, jak jsme k tomu výsledku došli. Každý si tak může udělat názor, proč to vyšlo tak dobře nebo tak špatně.

• Kdy index představíte?

Ladíme to právě teď, v těchto měsících. Představíme během prázdnin, začínáme v Ústeckém a Karlovarském kraji. Cílem je udělat to pro všechny velké úřady a státní i krajské organizace i podřízené příspěvkovky, jakou jsou technické služby nebo správy silnic po celé ČR. To bychom chtěli ukázat po prázdninách. (pozn. red.: Partnerem K-indexu v Ústeckém a Karlovarském kraji je regionální projekt Hlídacího psa.)

Projekt HlídacíPes.org – Ústí nad Labem byl podpořen základním grantem Active Citizens Fund.