Na koho uplatnit Benešovy dekrety a koho nechat být? Dobová hádka mezi ministerstvy
V rámci probíhajících soudních sporů mezi Českou republikou a Nadací knížete z Lichtenštejna o vrácení rodového majetku zabaveného po roce 1945 se v mnohém oživuje novodobá česká historie. V souvislosti s tím v rámci letní rekapitulace připomínáme text o zajímavých dobových dokumentech týkajících se vzniku Benešových dekretů. Ty se objevily právě v souvislosti se soudními spory knížecího rodu s českým státem.
„Lichtenštejnů, na rozdíl třeba od Švýcarů, se československé úřady nebály. Lichtenštejnských občanů, jichž se dekret týkal, bylo asi jen třicet, a navíc se od nich neočekával velký odpor. Knížecí rodina se ovšem konfiskaci začala bránit ihned, a to i soudní cestou. Nebýt komunistického puče v roce 1948, uspěla by,“ je přesvědčen mediální zástupce Nadace knížete z Lichtenštejna Michal Růžička.
Související články
„Češi nejsou nepřátelé, ale musíme se bránit.“ Proč Lichtenštejnsku došla trpělivost s českým mlčením
Některé dobové dokumenty skutečně ukazují, jak byla tehdejší československá ministerstva i jednotliví politici rozděleni v názoru, koho by se konfiskace majetku měly týkat. Dokumenty tak dokládají i způsob, jak vznikaly některé klíčové Benešovy dekrety.
Především šlo o dekret číslo 3 z 19. května a dekret č. 12 z 21. června 1945 „o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa“.
Hlavní spor se vedl mezi komunisty ovládaným ministerstvem zemědělství a ministerstvem zahraničí v čele s Janem Masarykem. Svědčí o tom tato dochovaná dokumentace.
Podle ministerstva zahraničí mělo být na ministra zemědělství Ďuriše „působeno v tom směru, aby stanovisko jeho rezortu (ve věci konfiskace lichtenštejnského majetku, pozn. red.) bylo zrevidováno a aby nic nebylo podnikáno bez dohody s ministerstvem zahraničních věcí“.
Návrat až k Bílé hoře
Převážila však vůle ministerstva zemědělství a extenzivního výkladu působení dekretů.
V odůvodnění jde tehdejší komunisty ovládané ministerstvo zemědělství i daleko do historie. Připomíná, že „vlastník tohoto majetku nabyl po bělohorské katastrofě jeho uloupením českým vlastníkům“.
Dobové dokumenty ministerstva zemědělství ukazují i to, že k některým cizím státním příslušníkům „vykazujícím jen některé zevní znaky němectví“ československé úřady měly přistupovat mírněji.
Do plného vyjasnění situace neměla konfiskace pokračovat u „příslušníků států spojeneckých (Velká Británie, Francie, Belgie atd.), neutrálních (Švýcaři, Švédové) a Italů“.
O Lichtenštejnech se však tento dokument nijak nezmiňuje.
Roky bez diplomatických styků
Po roce 1945 bylo Lichtenštejnské knížectví ve vztahu k Československu zastupováno Švýcarskem. O tom, že se Švýcaři tématu zabaveného knížecího majetku skutečně věnovali, svědčí i tento diplomatický zápis:
I stav diplomatických styků byl předmětem zajímavého vládního rozboru z roku 1947.
Nevyjasněné majetkové záležitosti byly také důvodem, proč Česká republika a Lichtenštejnsko neměly od roku 1945 až do roku 2009 navázány diplomatické styky. Soudní spory o navrácení majetku stále pokračují, HlídacíPes.og se tématu průběžně věnuje.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Zamilovali se do sebe na válečné frontě. To nejhorší je ale čekalo doma
„Kdo je ten chlap v oranžové teplákovce?“ Na Letné mluvil hned po Havlovi
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
6 komentářů
No ano, ono je vůbec nutné upozornit na to, že přímo v Benešových dekretech stojí „.. Osobám německé a maďarské národnosti, které se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky, se zemědělský majetek nekonfiskuje.. O tom, lze-li připustiti (tuto) výjimku rozhodne …“.
Tudíž, právně ta možnost byla, to že nebylo rozhodnuto vždy objektivně správně, lze rovněž přiznat. Ostatně, onu „čistou a objektivní kvalitu spravedlnosti “ nedosahují ani naše dnešní úřady, ani soudy..
O čem je ale nutné se rozhodnout, zda je možné připouštět revize již dávno rozhodnutých právních sporů. Pak se totiž nelze divit, že naše soudní spravedlnost funguje tak pomalu, těžkopádně, a taky se stále klesající kvalitou. Pokud by měla projednávat stále dokola pprávní spory za posledních 100? let, tak je pochopitelné, že na rychlé prosazení práva v dnešních případech musíme zapomenout.
Otresne – konfiskovat majetek na zaklade narodnosti a jeste nezbytna zminka o „nepratelich a zradcich“. A tenhle hnus je stale soucasti naseho pravniho radu. Bezpravi a princip kolektivni viny tedy mame stale v zakladech CR. To chceme?
Problém je, že Němci pochodovali za Hitlerem jako krysy za krysařem. Pod vlivem nástupu nacistů se rozpadaly i česko – německé rodiny (postihlo to i naši), sousedé spolu přestávali komunikovat apod. Rozpadly se i smíšené zájmové organizace atd. A iniciátory toho všeho byli jednoznačně Němci.
Existují také statistiky spojeneckých (západních i sovětských) výsadků a jsou neúprosné. Výsadky na území, kde žili Němci (i protektorátním, např. jihlavský německý jazykový ostrov) byly za nadšené spolupráce obyvatelstva zlikvidovány častěji v hodinách než dnech. Což je výrazný rozdíl oproti oblastem s českým obyvatelstvem).
jen poznámka na okraj : Lichtenštejnové ovšem nebyli Němci. „… v době druhé světové války rodina měla lichtenštejnskou státní příslušnost a Lichtenštejnské knížectví bylo neutrálním státem. Tehdejší kněžna Elsa byla navíc židovského původu.“ I ve Švýcarsku, Lucembursku a Rakousku se mluví německy, a v Lichtenštejnsku samozřejmě také .
Zdroj : Wikipedie
Mimochodem, nikoliv „na základě národnosti“, ale „na základě národnosti, ke které se úředně přihlásili“..(protože, jak se lze často dočíst, narodnost je ryze osobní údaj, který si každý může zvolit jak chce.
No a když si tohle uvědomíte, tak fakt, že se Lichtenštejni, přihlásili k německé národnosti, pro ně mělo po druhé světové válce (kterou způsobili Němci) skutečně tragický dopad.
Ještě tedy doplněk, ono to chce jít hlouběji než přijmout výmluvu „že o nich nějaký jejich hajný napsal že mluví německy“. V tom vládním nařízení ke sčítání se lze dočíst, že sice ten jazyk byl prvotní rozlišení, ale že každý měl možnost se vyjádřit a dokonce protestovat, pokud o něm byla zapsaná špatná informace o jeho národnosti, a požadovat opravu..
Ale tenkrát ve 30-letech to halt Lichtenštejnům vyhovovalo, že byli v Československu počítání k německy mluvícím knížatům pánům, nich wahr?
Rod by si mohl sáhnout do svědomí za jakých podmínek a poprav k majetku jiných lidí přišel. Brečet, že mu to sebrali komunisti, když v jiné poválečné době se choval vlastně stejně ba i hůř může jenom zločinec. Bílá Hora i komunisti jsou v naší historií stejně. Tak proč nenapravit už rovnou všechny křivdy ?