Kdo učí dobře, je umělec, kdo učí špatně, je zločinec. Tak zní motto Roberta Čapka, pedagoga, školního psychologa a lektora didaktiky s více než 24letou praxí. Na svém blogu, který se zabývá úrovní a problémy českého školství, se problematice věnuje v obecné rovině, ale upozorňuje i na konkrétní dobré a špatné příklady z praxe. V rozhovoru pro HlídacíPes.org říká, že školství podle něj můžou zachránit pouze osvícení ředitelé a pedagogové.

V dubnu se bude konat každoroční pekelné martýrium příjímacích zkoušek na střední školy. Pro rodiče a děti, které to ten konkrétní rok prožívají, jde o životní období, na které pak rádi „co nejrychleji zapomenou“. Není toto zločin na dětech? Postavit je do situace, kdy v podstatě jedna zkouška může stanovit směr jejich celého dalšího života? 

V podstatě ano.

Ptám se proto, že jsou země, například Belgie, kde všechny děti bez rozdílu vystudují základní i střední školu a ten nápor rozhodnutí, co dál, řeší až mnohem zralejší, po dosažení plnoletosti. Každý tam má stejné právo vystudovat střední školu.

U nás má také každý právo vystudovat střední školu, protože jsou školy, na které se dostanete se stoprocentní pravděpodobností.

Dobře, ale místo gymnazisty s potenciálem vysokoškoláka skončíte kvůli jedné nepovedené zkoušce nebo přetlaku studentů na požadované škole třeba jako klempíř.

A není to lepší? O tom ale vlastně mluvit nechci.

Takže podle vás to není systémový problém? Nebo v čem tedy problém vidíte?

Vrátím se teď trochu do historie. Málokdo ví, že v roce 2004 jsme se jako Češi stali v podstatě evropským unikátem, když jsme na školách zavedli tzv. Rámcový vzdělávací program (RVP), což je v podstatě souhrn učiva, které musí každá škola zvládnout, ale zároveň dává školám obrovskou svobodu v tom, jak toho dosáhnout, tedy jak si postaví předměty, co chtějí učit a tak dále. V podstatě dává školám svobodu profilace.

Dává možnost mít například základní školu, která bude přírodovědná, hned naproti může být škola se sportovním zaměřením a budou mít úplně jinou výuku, obě musí jen splnit očekáváné výstupy tzv. Školního výukového plánu (ŠVP), jehož je Rámcový vzdělávací program součástí.

Bohužel, plno českých učitelů nemá ponětí, jak vypadá dobrá škola, zastávají se výkladu, zastávají se pětek, potřebují mocensky používat známky, potřebují děti deptat, potřebují se jim vysmívat.

Jenže tato, dle mého názoru, velmi dobrá reforma, která měla dát českému školství různorodost, nakonec skončila totálním neúspěchem a zmarem, protože ve školách se začalo učit tak, aby splnily požadavky jednotných přijímacích zkoušek Cermat. Takže jedna ruka neví, co dělá druhá. Jedna ruka dala českému školství naprosto unikátní svobodu v tom, co a jak učit a druhá ruka tu svobodu učitelům vzápětí vzala, právě procesem státních přijímaček, potažmo státních maturit.

Možná na to ale tehdy nebyli učitelé a školy připravené. Na tu svobodu a různorodost. Protože ta vyžaduje velké nasazení a invenci, která nemusí být každému vlastní.

Samozřejmě, že školy nebyly připravené. Ale jak by mohly být připravené, když byly v podstatě bez vysvětlení hozeny do vody, ať plavou?

Kdo ten systém vymyslel a proč se pro jeho zavedení nedalo udělat víc?

Původní myšlenka nebyla vůbec špatná. RVP měli dělat koordinátoři s celou sborovnou po dobu dvou let. Takže školy měly dva roky na to, aby vytvořily dobrý vzdělávací program. A také některým se to povedlo. Uvědomte si, že podle dokumentu RVP učí tak různorodé školy jako jsou klasické, Montessori, Waldorfské a ten jeden dokument to unese. Až takovou svobodu poskytuje. Ta původní myšlenka byla tedy skvělá, ale máte pravdu v tom, že většina škol naprosto nezvládla ten dokument v podstatě zpracovat správně. Učitelé ho nepřevzali, a proto když dnes přijdete do sborovny, kde sedí 30 učitelů a zeptáte se, jestli znají alespoň jeden očekávaný výstup jejich předmětu v rámci RVP, vůbec nevědí. Už dvacet let mají učit podle něčeho, co vůbec neznají a učí pořád staré školní osnovy.

Přemyslovci místo nadšení

To jsme od přijímacích zkoušek ale hodně odbočili. Jakkoliv s nimi staré školní osnovy souvisí vlastně v tom, že se děti biflují nezměrné množství informací, místo aby se vzdělávaly například projektově…

V dějepise se učí dějiny od pravěku až do druhé světové války, kterou většinou nestihnou probrat, místo toho, aby se učily výstupy, které vypadají třeba takto: „Žák na příkladech ukáže zneužití techniky pro válečné účely.“ Rozumíte? Už tam není celý rodokmen Přemyslovců, ale jsou tam výstupy, které žáka naučí třeba hledat informace, jsou často dovednostní. Co se stane, když děti nebudou umět všechny Přemyslovce nebo jaké je hlavní město Gabunu?

No hlavní město Gabunu asi nikomu chybět nebude, ale třeba Přemyslovci – nejsou přeci jen základem nějakého všeobecného vzdělání?

Ne, to je právě to osnovové myšlení, které máte v hlavě. Co se stane, když děti nebudou znát jediného Přemyslovce? Nejen, že nemusíte znát, kdy se jaký král narodil, kdy zemřel a kdy vládl, nemusíte ho znát vůbec. Představte si ale, že jste učitelka dějepisu a řeknete si, Karel IV. je přeci sexy téma, byl to skvělý král, uděláme si na něj projekt a budeme se o něm měsíc učit. Budou číst texty s porozuměním o Karlu IV., budou vytvářet časovou linii na vládu Karla IV.

Budete je zkrátka učit nástroje na téma Karla IV. Anebo já budu učit ve vedlejší škole a svým žákům dám dokonce na výběr: bude Karel IV., bude Václav II., nebo Přemysl Otakar a budu je učit analýzu na příkladu tří králů. Jeden z nich je Karel IV. Takže ve vaší škole bude Karel IV. měsíc, u mne jen třeba tři hodiny, ale zase jsem si tam přidal další krále, které vy jste neučila. Co je na tom nicméně podstatné, jsou ty dovednosti, činnost, kterou žáci dělali ve třídě. Nikdo jim nepřednášel, nikdo nedělal žádný výklad, nikdo nepsal do sešitu blbosti, ale všichni v té třídě pracovali. Ale znáte nějakou školu, která to takhle dělá?

Pár asi ano, ale jsou většinou soukromé.

Samozřejmě, ale je to 5 % ze 100 % škol, kde učitelé učí osnovy tak, aby, jak jste řekla, měly děti základní znalosti. Jenže fór je v tom, že když děti budou mít základní znalosti ze všech předmětů, tak budou mít hlavu jako slon a nebudou si z toho nakonec skoro nic pamatovat.

V běžných školách se teď už jako nástroj výuky alespoň víc používají třeba prezentace žáků před třídou..

Ale ani prezentace není nějaká didaktická sláva. Ukážu vám příklad kvalitní školy. Žák má dvouhodinovku, která se jmenuje fyzikální laboratoř. Přijde do třídy na fyzikální laboratoře, podívá se na myšlenkovou mapu, kde je napsáno, co by měl žák třeba sedmé třídy umět. Najde si jednoduché stroje, například, jak funguje kladka. Jde do kartotéky a vytáhne si úkol na kladku. Je ve dvojici, tak spolupracuje se spolužákem. Učitelka tam zatím vůbec nebyla potřebná. Zeptá se jich, jestli věci a postupu rozumí a nechá je pracovat. Když něčemu nerozumí, může jim poradit spolužák, který na stejném úkolu už pracoval dřív. Dvě hodiny zaujatě pracují na výrobě kladky, aby fungovala. Hotovo. Hodina skončila.

Má cenu vyzdvihovat případy dobré praxe, excelentní školy, excelentní učitele, aby sloužili jako vzory, aby měli následovníky, aby ukazovali, jak to dělat, učitelům, kteří mají chuť věci měnit, ale nevědí, jak to uchopit.

Na to vám ale plno učitelů řekne, že to je hezké, ale možná tak v malých kolektivech, ne ve třídě s 33 žáky… Nicméně říkáte, že tak učí alespoň 5 % škol. Čím to je? Mají osvíceného ředitele, nebo aktivnější učitele?

Těch důvodů je víc. Samozřejmě ideální příklad je být ve škole, kde takhle učí drtivá většina vašich kolegů, abyste si pomáhali, navazovali na sebe a podobně. To je výhoda… Ale pokud byste byla učitelka, která chce takhle učit, tak můžete i v normální veřejné škole, jen musíte počítat s tím, že se budete lišit a budete muset odrážet útoky mainstreamových, vyhořelých kolegů. Už i třeba to, že přestáváte dávat špatné známky a nahradíte je formativním hodnocením, může být pro ně problém. Protože 9 z 10 učitelů ty špatné známky dává. Půjdou za ředitelem a řeknou: „Tamhle kolegyně nedává špatné známky, není náročná nebo si hraje na popularitu?“ Ředitel si vás zavolá a řekne, ať se na to vykašlete, jak pak vypadají ostatní…

Známky z doby dinosaurů

Formativní hodnocení je také součástí RVP? Souhlasím, že pro žáky může být mnohem víc motivující. Najde se ale jistě i řada rodičů, kteří jsou zvyklí na známky a vyžadují je.

Ano. My máme na papíře v podstatě ideální stav, máme tam prostředky pro velmi kvalitní vzdělávání. Už 20 let. Ale v praxi je téměř nikdo neuplatňuje. Řadu let se píše, že učitelé mají pracovat s dětmi individuálně. Individuální přístup. Ale každý učitel, který žáky nechá napsat test, který pak oznámkuje a srovná s celou třídu, tím přeci individuální přístup popírá.

Bohužel, plno českých učitelů nemá ponětí, jak vypadá dobrá škola, zastávají se výkladu, zastávají se pětek, potřebují mocensky používat známky, potřebují děti deptat, potřebují se jim vysmívat. Samá represe. V podstatě je učitel jako školní dozorce a nejhorší je, že mnozí rodiče takové učitele adorují, mají pocit, že pokud se děti učitele bojí, má respekt. A pokud se najde učitel, který chce učit jinak, tak je často vysmívaný kolegy a chtějí ho vyštvat, protože učí jinak, než se učilo celé desetiletí.

Cermat přeci dělá zkoušky, které mají tzv. oddělit zrno od plev. A abyste oddělila zrno od plev, tak nebudete dělat přijímačky z toho, co se každý učí ve škole…

Já myslím, že je plno rodičů, kteří už to takto zkostnatěle nevnímají.

Ale takoví rodiče už jsou povětšině z veřejného školství pryč. Naše školství sice umožnilo alternativní cestu, ale tím jsme o velkou část „ kvalitních rodičů“ ve státních školách přišli a zůstalo to „mlčící bahno“.

Ne každý má peníze na školné na soukromé škole. Co tedy rodiče zmůžou, pokud by chtěli změnu? Na svém blogu píšete, že se nedá čekat změna systému, že požadavky na změny musejí přijít od rodičů.

Ano, jedině tlak rodičů může věci měnit. Ale problém je také v tom, že rodiče se často bojí za své děti. V tom smyslu, že když řeknou paní učitelce něco špatného, odskáče to jejich dítko. Nicméně, když by rodiče začali po jednotlivých školách vyžadovat změnu náplně výuky, výukového plánu, aby opravdu fungoval a nespočíval v „překlopených osnovách“… Měli by stát o to, že škola jejich dětí poroste, že se dostane na lepší úroveň a bude žádaná, že tam děti budou přibývat a ostatní ředitelé, kterým najednou děti začnou ubývat si pak řeknou: „Co děláme špatně, že my ty děti nemáme?“

To zní hezky, trochu jako v pohádce, ale většina škol například v Praze má přetlak dětí. Jsou školy, kam se nemůžou dostat ani spádové děti a rodiče jsou šťastní, když je dítě vůbec přijaté. Žádná soutěž tu ani probíhat nemusí, protože žáků je „dost“. Alespoň zatím.

Na to vám dám příklad konkrétních třech škol z Přerova. Z jedné školy tam během roku odešlo 23 dětí. To je téměř celá jedna třída. To už se pak asi musejí zamýšlet, čím to bude.

Jenže důvody můžou být i jiné než styl výuky. Osobní, sociální…

Ano, důvody jsou sice různé, ale oni odcházeli i učitelé. Za poslední dva roky dvacet, za pět let čtyřicet. To je v podstatě celá sborovna. Masakr. A kdybyste žila v Přerově, tuhle školu byste si tím pádem pro své dítě asi nevybrala.

Proto má cenu vyzdvihovat případy dobré praxe, excelentní školy, excelentní učitele, aby sloužili jako vzory, aby měli následovníky, aby ukazovali, jak to dělat, učitelům, kteří mají chuť věci měnit, ale nevědí, jak to uchopit. Abychom ukazovali, že to jde. A zároveň ale ukazovat i na ty negativní případy, které v našem školství jsou.

Cermat jako milionový byznys

V úvodu rozhovoru jste zmínil, že jednotné přijímací zkoušky ničí různorodost českého školství. Mně osobně připadá, že ničí více věcí. Duše 15letých dětí nezralých na zásadní životní rozhodnutí a také peněženky rodičů, protože na školách se děti neučí věci, které jsou pak vyžadovány u přijímacích zkoušek, takže rodiče jsou nuceni doplácet na přípravu dětí velké obnosy.

Protože Cermat přeci dělá zkoušky, které mají tzv. oddělit zrno od plev. A abyste oddělila zrno od plev, tak nebudete dělat přijímačky z toho, co se každý učí ve škole…

Systém korumpuje i všechny hodnotitele. Řada učitelů češtiny a matematiky si přivydělává jako hodnotitel testů Cermatu. Cermat tímto způsobem vlastně korumpuje právě ty učitele, kteří by proti tomu měli stát v první linii, potažmo ředitele.

Tak hlavně to oddělí děti bohatších či aktivnějších rodičů od těch chudších či méně aktivních. Ale to, že někdo věnuje přípravě na testy v drahých kursech rok nebo dva a je pak přijat, vůbec nemusí odrážet reálný stav jeho schopností nebo jeho potenciálu. Podle mne tím sítem propadne tolik potenciálně talentovaných dětí, až je to hanba.

To přeci víme všichni. Ale co víme o dobrém vzdělávání a co se děje v českém školství, jsou rozdílné věci. Kolem přijímaček funguje obrovský milionový byznys. A ten by se dal zničit jedině tak, že by se státní přijímací zkoušky zrušily a obnovily přijímačky, které by si jednotlivé školy připravovaly samy. Gymnazisté by měli jiné přijímačky, než třeba studenti veterinární školy.

Já ale mluvila s řadou ředitelů středních škol a ukazuje se, že jakkoliv vnímají jistou „problematičnost“ státních přijímaček, už si na ně zvykli a říkají, že je to pro ně vlastně velmi pohodlné, takže opět ze strany škol se asi nedá čekat nějaký tlak na změnu.

No jistě, vždyť učit osnovy je také příjemnější, než dělat projekty. Takhle mají vše připravené, nemusí mít s ničím práci. A nesmíme zapomínat ještě na fakt, že systém korumpuje i všechny hodnotitele. Řada učitelů češtiny a matematiky si přivydělává jako hodnotitel testů Cermatu. Cermat tímto způsobem vlastně korumpuje právě ty učitele, kteří by proti tomu měli stát v první linii, potažmo ředitele.

A to se nemluví ani o tom, že Česká republika má jedny z nejdražších přijímacích řízení a maturit v Evropě. V porovnání s jinými státy zhruba desetinásobně. Stovky milionů vyletí oknem, protože centrální distribuce tun papíru, hodiny placené hodnotitelům a tak dále a tak dále. Přitom každému je jasné, že maturita na gymnáziu bude mít kvalitativní rozdíly s maturitou u truhláře a že je nemá cenu porovnávat. Kdyby si je dělaly školy samy, ušetří se.

Kdybyste měl vy tu moc. Jaký byste nastavil ideální systém?

Myslím, že bych se shodnul s řadou lidí, když řeknu, že za prvé bych zrušil Cermat. Za druhé bych zavedl, aby si školy dělaly přijímačky a maturity samy a za třetí bych nějakým kouzlem donutil školy, aby si opravdu přečetly Rámcový vzdělávací program a zarazil bych jeho současnou revizi podepsanou koncem roku ministrem, která nás vrací zas o pět kroků zpět.