Ministr Petříček zamířil na Ukrajinu. Měl by probrat adoraci banderovců, vzkazuje Hrad

Napsal/a Robert Břešťan 28. January 2019
FacebookXPocketE-mail

Málokterá země budí v Česku v posledních letech tak emotivní reakce jako Ukrajina. Ať už jde o válku na východní Ukrajině, jíž se účastní i někteří Češi, úvahy o „majdanizaci“ české veřejné debaty, politické výroky o protiruských sankcích nebo nejnověji historie a téma banderovců.

Nyní na Ukrajinu odletěl ministr zahraničí Tomáš Petříček; na první českou oficiální návštěvu na úrovni ministra zahraničí „po Majdanu“. Naposledy zde byl ministr Lubomír Zaorálek, v rámci jednání zemí visegrádské čtyřky v roce 2014. (Později Ukrajinu dvakrát navštívil ministr průmyslu Jan Mládek – doplněno, pozn. red.)

Petříček odlétá s agendou, která na některé politiky, ať už jde o komunisty, členy SPD či prezidenta, může působit poněkud provokativně.

S Krymskými Tatary

Kromě oficiálních jednání s ministrem zahraničí Pavlem Klimkinem a prezidentem Petrem Porošenkem má v plánu i cestu na východní Ukrajinu, včetně přístavu Mariupol u Azovského moře, setkání se zástupci Krymských Tatarů i neziskových organizací.

Petříček v souladu s oficiálním postojem Česka odsuzuje okupaci Krymu (kde mimochodem žijí i rodiny českých krajanů), podporuje ruské sankce a vyzvat chce i k propuštění ukrajinských námořníků zajatých Rusy v rámci incidentu v Azovském moři.

 

 

S postoji některých tuzemských politiků se to neshoduje. Komunisté i poslanci SPD jezdí na Krym i na Donbas (například v roce 2016 poslanci Zdeněk Ondráček a Stanislav Mackovík). Podobně jako prezident Zeman vyzývají ke zrušení protiruských sankcí a jen ze sousloví neziskové organizace jim naskakuje vyrážka, zhruba jako ze slova Majdan.

Ukrajina rozhodně není dokonalá, má dost svých problémů a o funkčnosti tamní demokracie lze v řadě ohledů pochybovat. Země rozhodně potřebuje sociální a ekonomické reformy, o to zajímavější a důležitější budou letošní parlamentní i prezidentské volby, které se v zemi konají.

Zajímavé budou i s ohledem na skutečnou i hybridní a informační válku mezi Ruskem a Ukrajinou. Prokremelská média Ukrajinu obviňují z kdečeho.

Naposledy například z toho, že jde o nepředvídatelnou, fašistickou a nebezpečnou zemi, což má dokazovat zmizení italského fotoreportéra Roberta Travana na východě Ukrajiny. Ten se přitom již dávno vrátil domů a z místa konfliktu již zveřejnil v deníku La Stampa zajímavé fotografie.

Dva zabití Češi

Ne, že by na východě Ukrajiny bylo bezpečno. Ale za to mohou spíše proruští separatisté, zelení mužíci i žoldáci bojující za odtržení Donbasu. Jsou a byli mezi nimi mimochodem i Češi.

Některá jména jsou veřejně známá – například Pavel Botka přezdívaný Kavkaz nebo Jiří Urbánek alias Begemot, dalším známým žoldnéřem je Alojz Polák. V bojích dokonce dva Češi zemřeli – Ivo Stejskal z Brna a Vojtěch Hlinka pocházející ze Žatce. Jak napsal Deník N, policie za účast v ozbrojeném konfliktu na Donbase aktuálně vyšetřuje deset Čechů.

Češi bojující za ruské zájmy na Ukrajině, to je spíše téma pro diskuse s ruskou stranou, ministr Petříček má ale i další agendu, která si díky aktuálním událostem říká o pozornost. Tou je historie.

V Česku vzbudil značný povyk fakt, že nový ukrajinský zákon rozšířil řady válečných veteránů i o někdejší příslušníky Ukrajinské povstalecké armády, ozbrojené složky Organizace ukrajinských nacionalistů Stepana Bandery, zvané banderovci.

„Jistě by bylo vhodné, aby pan ministr splnil slib a probral s ukrajinskou stranou i téma pro ČR nepřípustné adorace banderovců,“ vzkázal před cestou ministru zahraničí mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček.

Méně už se zdůrazňuje, že podmínkou pro přiznání statutu válečného veterána a získání některých sociálních výhod je to, aby se konkrétní příslušníci „nedopustili se válečných zločinů a byli rehabilitováni“.

Na banderovce nicméně řeč přijde, slíbil před odletem ministr. Tím spíše, že chce česká strana iniciovat vznik pravidelného Česko-ukrajinského fóra, kde by se vedle současných záležitostí měla řešit právě i historie.

Zajímavé ve vztahu k české a československé historii jsou totiž i ukrajinské archivy – ať už jde o rok 1968, meziválečné i poválečné období spojené s únosy československých občanů do SSSR.

Ne, že by Ukrajinci (na rozdíl od Rusů) nenechali na své archivy zahraniční badatele sáhnout. Jde spíše o to, omezit v nich míru chaosu a nabídnout například pomoc s jejich digitalizací.

Sedmička, špatné číslo

V neposlední řadě je Ukrajina pro Česko zajímavá i s ohledem na byznys a ekonomiku.

Ukrajinci v tuzemsku tvoří významnou národnostní menšinu, žije jich zde (legálně) zhruba 120 tisíc. Kvůli rekordně nízké české nezaměstnanosti roste zájem tuzemských podniků o nové pracovníky právě z Ukrajiny. Vláda má nyní na stole návrh na navýšení kvóty pro Ukrajince až na 40 tisíc nových pracovníků jen pro letošní rok.

I když se vzájemný obchod mezi Českem a Ukrajinou po roce 2014 propadl, nyní opět roste, meziročně téměř o 20 %, Kyjev je 20. největším českým obchodním partnerem.

Například i podle Asociace exportérů je Ukrajina zemí, která z hlediska českého vývozu stojí za větší pozornost. Export ovšem poněkud brzdí fakt, že z hlediska rizikovosti exportního financování (podle hodnocení OECD, které povinně přebírá i český EGAP, Exportní garanční a pojišťovací společnost) zůstává Ukrajina v sedmé nejhorší a nejrizikovější kategorii.

Nová kniha
Kniha České průšvihy 1989–2024
HlídacíPes.org vydává novou knihu

České průšvihy 1945–1948

Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)