Ministr Petříček zamířil na Ukrajinu. Měl by probrat adoraci banderovců, vzkazuje Hrad

Napsal/a Robert Břešťan 28. ledna 2019
FacebookTwitterPocketE-mail

Málokterá země budí v Česku v posledních letech tak emotivní reakce jako Ukrajina. Ať už jde o válku na východní Ukrajině, jíž se účastní i někteří Češi, úvahy o „majdanizaci“ české veřejné debaty, politické výroky o protiruských sankcích nebo nejnověji historie a téma banderovců.

Nyní na Ukrajinu odletěl ministr zahraničí Tomáš Petříček; na první českou oficiální návštěvu na úrovni ministra zahraničí „po Majdanu“. Naposledy zde byl ministr Lubomír Zaorálek, v rámci jednání zemí visegrádské čtyřky v roce 2014. (Později Ukrajinu dvakrát navštívil ministr průmyslu Jan Mládek – doplněno, pozn. red.)

Petříček odlétá s agendou, která na některé politiky, ať už jde o komunisty, členy SPD či prezidenta, může působit poněkud provokativně.

S Krymskými Tatary

Kromě oficiálních jednání s ministrem zahraničí Pavlem Klimkinem a prezidentem Petrem Porošenkem má v plánu i cestu na východní Ukrajinu, včetně přístavu Mariupol u Azovského moře, setkání se zástupci Krymských Tatarů i neziskových organizací.

Petříček v souladu s oficiálním postojem Česka odsuzuje okupaci Krymu (kde mimochodem žijí i rodiny českých krajanů), podporuje ruské sankce a vyzvat chce i k propuštění ukrajinských námořníků zajatých Rusy v rámci incidentu v Azovském moři.

 

 

S postoji některých tuzemských politiků se to neshoduje. Komunisté i poslanci SPD jezdí na Krym i na Donbas (například v roce 2016 poslanci Zdeněk Ondráček a Stanislav Mackovík). Podobně jako prezident Zeman vyzývají ke zrušení protiruských sankcí a jen ze sousloví neziskové organizace jim naskakuje vyrážka, zhruba jako ze slova Majdan.

Ukrajina rozhodně není dokonalá, má dost svých problémů a o funkčnosti tamní demokracie lze v řadě ohledů pochybovat. Země rozhodně potřebuje sociální a ekonomické reformy, o to zajímavější a důležitější budou letošní parlamentní i prezidentské volby, které se v zemi konají.

Zajímavé budou i s ohledem na skutečnou i hybridní a informační válku mezi Ruskem a Ukrajinou. Prokremelská média Ukrajinu obviňují z kdečeho.

Naposledy například z toho, že jde o nepředvídatelnou, fašistickou a nebezpečnou zemi, což má dokazovat zmizení italského fotoreportéra Roberta Travana na východě Ukrajiny. Ten se přitom již dávno vrátil domů a z místa konfliktu již zveřejnil v deníku La Stampa zajímavé fotografie.

Dva zabití Češi

Ne, že by na východě Ukrajiny bylo bezpečno. Ale za to mohou spíše proruští separatisté, zelení mužíci i žoldáci bojující za odtržení Donbasu. Jsou a byli mezi nimi mimochodem i Češi.

Některá jména jsou veřejně známá – například Pavel Botka přezdívaný Kavkaz nebo Jiří Urbánek alias Begemot, dalším známým žoldnéřem je Alojz Polák. V bojích dokonce dva Češi zemřeli – Ivo Stejskal z Brna a Vojtěch Hlinka pocházející ze Žatce. Jak napsal Deník N, policie za účast v ozbrojeném konfliktu na Donbase aktuálně vyšetřuje deset Čechů.

Češi bojující za ruské zájmy na Ukrajině, to je spíše téma pro diskuse s ruskou stranou, ministr Petříček má ale i další agendu, která si díky aktuálním událostem říká o pozornost. Tou je historie.

V Česku vzbudil značný povyk fakt, že nový ukrajinský zákon rozšířil řady válečných veteránů i o někdejší příslušníky Ukrajinské povstalecké armády, ozbrojené složky Organizace ukrajinských nacionalistů Stepana Bandery, zvané banderovci.

„Jistě by bylo vhodné, aby pan ministr splnil slib a probral s ukrajinskou stranou i téma pro ČR nepřípustné adorace banderovců,“ vzkázal před cestou ministru zahraničí mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček.

Méně už se zdůrazňuje, že podmínkou pro přiznání statutu válečného veterána a získání některých sociálních výhod je to, aby se konkrétní příslušníci „nedopustili se válečných zločinů a byli rehabilitováni“.

Na banderovce nicméně řeč přijde, slíbil před odletem ministr. Tím spíše, že chce česká strana iniciovat vznik pravidelného Česko-ukrajinského fóra, kde by se vedle současných záležitostí měla řešit právě i historie.

Zajímavé ve vztahu k české a československé historii jsou totiž i ukrajinské archivy – ať už jde o rok 1968, meziválečné i poválečné období spojené s únosy československých občanů do SSSR.

Ne, že by Ukrajinci (na rozdíl od Rusů) nenechali na své archivy zahraniční badatele sáhnout. Jde spíše o to, omezit v nich míru chaosu a nabídnout například pomoc s jejich digitalizací.

Sedmička, špatné číslo

V neposlední řadě je Ukrajina pro Česko zajímavá i s ohledem na byznys a ekonomiku.

Ukrajinci v tuzemsku tvoří významnou národnostní menšinu, žije jich zde (legálně) zhruba 120 tisíc. Kvůli rekordně nízké české nezaměstnanosti roste zájem tuzemských podniků o nové pracovníky právě z Ukrajiny. Vláda má nyní na stole návrh na navýšení kvóty pro Ukrajince až na 40 tisíc nových pracovníků jen pro letošní rok.

I když se vzájemný obchod mezi Českem a Ukrajinou po roce 2014 propadl, nyní opět roste, meziročně téměř o 20 %, Kyjev je 20. největším českým obchodním partnerem.

Například i podle Asociace exportérů je Ukrajina zemí, která z hlediska českého vývozu stojí za větší pozornost. Export ovšem poněkud brzdí fakt, že z hlediska rizikovosti exportního financování (podle hodnocení OECD, které povinně přebírá i český EGAP, Exportní garanční a pojišťovací společnost) zůstává Ukrajina v sedmé nejhorší a nejrizikovější kategorii.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)