Anticenu Velkého bratra za rok 2020 dostalo ministerstvo zdravotnictví za dlouhodobé zásahy do soukromí v době pandemie koronaviru, dále společnost Cogniware dodávající sledovací systémy a dva poslanci hnutí ANO za návrh registrace anonymních SIM karet. Výrokem Velkého bratra jsou slova profesora Jaroslava Flegra, který vyzýval v souvislosti s bojem s pandemií ke zpřístupnění citlivých dat o pohybu a karetních transakcích pro státním orgánům.

Za vítěze pozitivní ceny pak porota označila dvě disentní stanoviska ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové ke klíčovým nálezům Ústavního soudu týkajícím se ochrany soukromí.

Tradiční ceny v pátek vyhlásila organizace Iuridicum Remedium, která soutěž v Česku pořádá od roku 2005. Mediálním partnerem cen je i HlídacíPes.org.

Dlouhodobý slídil: Ministerstvo zdravotnictví

Cenu pro Dlouhodobého slídila získalo Ministerstvo zdravotnictví za sérii pochybení při nakládání s osobními údaji v průběhu epidemie. Porota zejména zdůraznila problémy v legislativní práci, zejména pokud jde o návrh, aby hygienici měli přístup k lokalizačním údajům od operátorů, dále šlo o zřejmě nezákonné předávání údajů o lidech v karanténě hygieniky Policii ČR, které nařídilo ministerstvo a v neposlední řadě i o problémy s úniky dat z registračních formulářů na testování a později i očkování k reklamním gigantům kvůli zapracování sledovacích prvků těchto společností ve webových registračních formulářích.

„Ministerstvo zdravotnictví mělo samozřejmě náročný rok, ale uvedená pochybení to dle našeho názoru neomlouvá. Uvedená pochybení dle našeho názoru ukazují na dlouhodobější problém s kladením dostatečného důrazu na ochranu soukromí v sektoru zdravotnictví, který přitom pracuje s osobními údaji občanů, které lze považovat za ty nejcitlivější,“ uvedl k ocenění výkonný ředitel IuRe Jan Vobořil.

Kompletní zdůvodnění najdete zde.

Úřední slídil: Dvojice poslanců ANO

Cenu pro Úředního slídila získali poslanci Monika Červíčková a Jiří Mašek (oba hnutí ANO) za návrh na zavedení povinného registrování rodných čísel lidí nakupujících anonymní SIM karty. Jimi předložený pozměňovací návrh k novele zákona o elektronických komunikacích, který je momentálně projednáván v poslanecké sněmovně, chce upravit povinnost prodejců předplacených SIM karet získávat od kupujících údaje o rodném čísle a v případě cizinců o jménu, příjmení, datu a místu narození.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Tyto údaje by byli povinni předávat operátorům, kteří by je pak na vyžádání měli předávat policii a zpravodajským službám. Návrh má přispět ke snaze bezpečnostních složek bránit využívání SIM karet, u nichž operátoři nevedou evidenci jejich držitelů. Jako mnohé podobné návrhy, je i tento odůvodněn bojem proti terorismu a závažné kriminalitě.

Důvodem pro udělení ceny bylo zejména to, že porota zavedení těchto registrací považuje za zcela nepřiměřené nejen při zohlednění toho, že by rodná čísla od zákazníků shromažďovali prodejci SIM, ale i s ohledem na velmi pochybný přínos takové evidence s ohledem na
jednoduchou dostupnost řady jiných efektivních nástrojů, jak utajit identitu komunikujících osob, ať už jde o využívání
různých šifrovaných komunikačních platforem či nákup anonymních SIM karet v jiných státech na cizí jména a podobně. Porota se tak obává, že zavedení této povinnosti by dopadlo opět pouze na ty, kteří nemají dle svého mínění důvody svoji komunikaci tajit.

Kompletní zdůvodnění najdete zde.

Firemní slídil: Cogniware

Cenu pro Firemního slídila získala česká společnost Cogniware. Tato společnost vyvíjí systém Cogniware Insights, který v sobě obsahuje celou řadu modulů na vyhodnocování důkazů pomocí metod umělé inteligence, na využití rozpoznávání podle hlasu, využití biometriky pro rozpoznávání osob podle tváře či rozpoznávání věku nebo emocí.

„Samotný vývoj takového sledovacího systému, který má potenciál významně zasáhnout do soukromí není takový problém jako přístup společnosti k tomu, komu tuto zbraň, jak představitelé společnosti sami tento nástroj nazývají, dává do rukou. Hlavními zákazníky této společnosti (mezi něž se nově řadí i česká státní policie) tvoří autokratické či teokratické státy Blízkého východu. Společnost se přitom netají tím, že těží z nízké míry ochrany soukromí v těchto státech, či že neví, k čemu všemu tyto státy její nástroj využívají,“ uvedl k ocenění Jan Vobořil. Je tak pravděpodobné, že její softwarové nástroje jsou využívány bezpečnostními složkami daných i k potlačování lidských práv, které je v těchto státech běžným jevem.

Kompletní zdůvodnění najdete zde.

Výrok Velkého bratra: Jaroslav Flegr

V další kategorii Výrok Velkého bratra byl za rok 2020 oceněn výrok profesora Jaroslava Flegra.

„Myslím, že za situací, jako je ta dnešní, je nutné navíc na přechodnou dobu omezit i ochranu soukromí. Konkrétně, státním orgánům by mělo být povoleno využívat neanonymizovanou informaci o poloze jednotlivých osob z mobilních telefonů i bankovních transakcí. Právě takový zásah do soukromí totiž umožnil rozvinutým asijským státům neuvěřitelně zefektivnit vyhledávání nově nakažených a porazit tak epidemii covidu.“

Tento výrok je součástí postu profesora Flegra na Facebooku z 18. října 2020, který byl následně citován řadou médií.

„Ačkoli si jinak vážíme osvětové činnosti profesora Flegra o pandemii a boji proti ní a IuRe rozhodně udělením anticeny nechce jakkoli
zpochybňovat právo profesora Flegra jeho názor vyjádřit, názor to rozhodně není ojedinělý, i proto ale považujeme za zásadní na výrok reagovat. Zavedení sledovacích nástrojů, o nichž Flegr mluví, by byl nejen krok, který považujeme nejen za velmi invazivní pokud jde o zásah do soukromí, ale v podmínkách demokratických evropských států i málo efektivní, což je důležitý argument pro nepřijatelnost,“ říká Vobořil.

Zkušenosti z asijských států s úplně jinou kulturou ochrany soukromí i mnohem vyšší ochotou občanů akceptovat zásahy do soukromí jsou podle poroty nepřenositelné. „Bez dobrovolné akceptace tohoto sledování občany, které je v evropských podmínkách jen těžko představitelné, je potenciální přínos malý. To ostatně ukazuje třeba vývoj epidemie v Izraeli, který už od jara minulého roku zavedl
poměrně rozsáhlé sledování pohybu občanů na základě těchto dat, nicméně k tomu, aby Izrael patřil ještě před spuštěním očkování k dlouhodobě nejpostiženějším zemím to významně nepřispělo,“ odůvodňuje ocenění Vobořil.

Kompletní zdůvodnění najdete zde.

Pozitivní cena: Kateřina Šimáčková

Vítězem Pozitivní ceny Edwarda Snowdena za ochranu soukromí se za rok 2020 stala dvě disentní stanoviska ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové k důležitým plenárním nálezům Ústavního soudu ve věci ochrany soukromí.

V prvním případě se Kateřina Šimáčková jako jediná vymezila v odlišném stanovisku proti nálezu Ústavního soudu, který posuzoval návrh na zrušení české právní úpravy týkající se plošného shromažďování metadat o elektronické komunikaci. V druhém případě pak šlo o loňský nález týkající se návrhu na zrušení ustanovení zákona o zdravotních službách, který upravuje fungování tzv. zdravotních registrů. V tomto případě připojila disentní stanovisko spolu s kolegy Vojtěchem Šimíčkem a Jiřím Zemánkem.

Porota ocenila kritiku uvedených nálezů i obecněji myšlenková východiska obou disentů, důraz na ochranu jednotlivce a jeho práv místo jednostranného upřednostňování celospolečenských či na nutnost důsledně a detailně posuzovat konflikty jednotlivých
ústavních práv v rozhodovací praxi ústavního soudu.

Kompletní zdůvodnění najdete zde.

„Paní doktorka Šimáčková se rozhodla s ohledem na to, že jde po ocenění za rozhodovací činnost soudce a s ohledem na potřebu zachování soudcovské nezávislosti ocenění nepřijmout, což samozřejmě plně chápeme a respektujeme. K odůvodnění proto připojujeme po dohodě i
vyjádření paní soudkyně, které tento krok vysvětluje,“ doplnil Jan Vobořil.

„Vážím si toho, že odborná porota pokládala právní náhled ve zmiňovaných odlišných stanoviscích za hodný ocenění. Jako soudkyně však musím dbát na to, aby nebyla narušována důvěra veřejnosti v nestranné, nezávislé a spravedlivé rozhodování soudů. Pravidla profesní etiky, jak je osobně vnímám, mi nedovolují přijímat ocenění za to, jak vykonávám soudcovskou funkci – tedy ani za rozhodnutí, na nichž jsem se jako soudkyně podílela, ani za odlišná stanoviska,“ uvedla soudkyně Šimáčková.