Michael Romancov: Bez násilí to Moskva neumí
Málokterý výrok TGM je stále tak aktuální jako tento: „Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily.“ Maximálně přesvědčivý důkaz šokované Evropě předložila Ruská federace, když v březnu 2014 anektovala Krym. Evropané snili sen o demokratickém, prosperujícím a nenásilném Rusku a dočkali se Ruska autoritářského, stagnujícího a agresivního.
Tedy přesně takového, jakým bylo drtivou většinu své známé historie. Všechny ruské režimy se vyznačovaly používáním násilí jak proti vlastnímu obyvatelstvu, tak proti sousedům, s kulminační vlnou v období, kdy v čele SSSR stál Josif Stalin, pravděpodobně nejkrvavější diktátor v dějinách lidstva.
Text politického geografa Michaela Romancova vyšel ve sborníku textů Moskva posílá tanky, který vydal Člověk v tísni (s jehož souhlasem vybrané texty publikujeme).
Publikace vyšla v rámci projektu Příběhy bezpráví. Ty přibližují mladým lidem moderní československé dějiny, zejména pak období komunistické totality. Prostřednictvím filmových projekcí, diskusí s pamětníky, historiky či filmaři, studentských týmových projektů, výstav a dalších aktivit umožňují žákům a studentům českých škol dovědět se více o naší historii.
Po jeho smrti sice došlo k odhalení „kultu osobnosti“, ale násilí, byť v méně brutální podobně, stále zůstalo esencí sovětského režimu, a to až do jeho konce na počátku 90. let. Maďarsko 1956, ČSSR 1968, Afghánistán 1979, angažmá ve Vietnamu a ve dvou desítkách válek v Africe jsou „pomníky“ působení SSSR po smrti JVS.
Válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem a krvavý pokus o potlačení demokratického hnutí v Litvě jdou na vrub Gorbačova, válka v Čečně, s Gruzií a na Ukrajině (zatím) na vrub Putina.
Připojení Krymu a Sevastopolu (ten tam sice leží, ale administrativně je zvláštní entitou) k Ruské federaci je nejen stále aktuálním, ale i zvláštním a dost možná „učebnicovým“ případem. Moskva tvrdí, že se tak stalo na základě projevu vůle obyvatelstva a jednalo se o akt historické spravedlnosti.
Rétorika je v tomto případě velmi důležitá, protože podle Kremlu válčí a chovají se agresivně jen západní mocnosti (typicky Napoleon a Hitler), zatímco Rusové, Slované s holubičí povahou, pouze scelují to, co bylo uměle rozděleno, vracejí území do vlasti a osvobozují. Ostatně přesně to se v roce 1968, jak před nedávnem v novém „dokumentu“ připomněla i ruská státní televize Rossija 1, stalo v případě Československa.
Když v roce 1968 vypuklo tzv. pražské jaro, byli českoslovenští reformní komunisté přesvědčeni, že se poučili z maďarských chyb roku 1956. Jako kolovrátek opakovali, že nechtějí opustit Varšavskou smlouvu nebo RVHP, že chtějí „jen“ budovat socialismus jinak.
A právě to Moskva nemohla připustit. Bez problémů mohla tolerovat násilí, kterého se v Rumunsku dopouštěl Ceausescu, neboť se ortodoxně držel Kremlem definované stranické linie. Praha to tenkrát porušila a přišel trest.
Situace se opakovala, když Ukrajina začala opouštět postsovětský prostor, v němž Putin vystupuje v roli hegemona. Když padl Janukovyč, otevřela se možnost, že by na Ukrajině mohly zakořenit evropské politické a právní standardy.
To je pro násilnou a zkorumpovanou vládu, kterou tak skvěle reprezentují Putin, Lukašenko, Nazarbajev a další postsovětští „prezidenti“, potenciálně smrtící. Jediné místo na světě, odkud lze z vnějšku demokratizovat Rusko, je totiž právě Ukrajina, kde leží Kyjev – matka ruských měst.
V roce 1968 ohrozilo ideologický primát Moskvy v socialistickém táboře pražské jaro, v roce 2013 v postsovětském prostoru Majdan. Na rozdíl od Brežněva se Putin nejprve pokusil Ukrajinu koupit. Janukovyčovi nabídl půjčku 15 miliard dolarů, ale zjevně to nestačilo. Pak už Putinovi nezbylo nic jiného, stejně jako Brežněvovi v roce 1968, než sáhnout k tomu jedinému, co zbývá: k fyzické síle.
Brežněv sovětský blok dokázal zachránit na dalších dvacet let, kdy v podobě tzv. Brežněvovy doktríny dal jasně na vědomí, co se smí a co ne. Postsovětský prostor dnes není zdaleka tak zřetelně definován, jako byl tehdy „tábor míru a socialismu“.
Putin však nejspíš půjde v Brežněvových stopách a na platformě vznikající Eurasijské unie se pokusí definovat pravidla hry. Než se mu to povede, násilí bude pokračovat. Pokud se mu to nepovede, tak padne, a ten, co přijde po něm, se dříve či později k násilí vrátí. Ruská ani sovětská historie totiž žádné jiné vodítko neposkytuje a ani poskytnout nemůže.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Alberte, umyjte si ruce! Po pražských stopách Alberta Einsteina
Shnilé brambory, rybí ocasy, hlavy slanečků. „Zavřete rypáky!“ křičeli bachaři
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
31 komentářů
USA to jinak neumí
V současné době mají Spojené státy 823 vojenských základen,[23] rozmístěných ve více než 130 ze 195 zemí světa.[24] Od 2. světové války v Německu a v Japonsku, od Korejské války v Jižní Koreji a v dalších zemích. Z mezinárodních vojenských aliancí patří USA k NATO, jejímž jsou nejsilnějším členem. Ozbrojené síly USA jsou subjektem s největším dopadem na znečištění ovzduší na světě[25] a též největší spotřebou ropy (podle CIA World Factbook je to 320 000 barelů denně, což je přibližně 15× více než v době II. světové války).[26] Její emise navíc nejsou připočítávány k emisím USA ani země, na jejímž území ozbrojené síly operují. V současnosti operují Spojené státy vojensky podle některých zdrojů ve více než stovce zemí světa.[27][28]
Potrefená husa se ozvala 🙂
Nikoliv, to je Wikipedie, pokud najdete Rusko, moc tam o zahraničních akcích současného Ruska nenajdete. Nebylo by milé uvažovat bez zátěže historie? Pokud to u Ruska nedokážete, uvažujte tak i o ostatních, komplexně, to je fér ne?
Fér by bylo, kdybyste se zmínil například o tom, že ty země, na jejichž území USA základny mají, tam ty základny chtějí, protože z těchto základen mají užitek. Například Němci, Filipínci, Jihokorejci atd. Jaký pak byl užitek z ruských základen u nás pro nás? Kdo u nás chtěl Rusy v roce 1968 a později? Pár zrádců. A kdo je chtěl v Maďarsku? Rovněž pár zrádců. A v NDR? A v Polsku? Jak je možné, že ze zemí, kde USA základny mají, lidé neutíkají? Jak je možné, že jak z Československa, tak z NDR, tak z Polska nebo Maďarska lidé utíkali, jak jen to bylo trochu možné? Když u nás lidé dali najevo, že nechtějí americký radar, tak ho u nás Američané prostě nepostavili. Zatím co Rusové u nás měli i atomové zbraně a našich lidí se na názor prostě vůbec neptali a byl jim zcela lhostejný. Tak že se pokuste uvažovat komplexně vy, Rainy. Pokud ovšem nepotřebujete k takovému uvažování svolení o vašeho šéfa někde v Lubljance nebo na ruské ambasádě.
Myslíte, že je v Německu chtěli? Museli je přijmout, byli poražení. My jsme si sem Rusko pozvali, respektive naše vedení a vpád v 68 byl nikoliv jen Ruskou záležitostí, ale byla to armáda Polska, Bulharska, Maďarska a Ruska. Lidé, kteří to pamatují, je důležité odlišit obyčejné lidi od vedení režimu – ti kluci, co sem dorazili si mysleli, že nás jdou bránit, nasadit životy, protože to jim řekli, že nás jedou na pozvání obsadit a zabránit převratu věděli ti na hoře, jak u nás tak v těch zemích, od kud sem vojáci přijeli. Jakmile má někdo jiný názor, je podle vás placen Ruskem. A přitom jeden ze signatářů Charty 77 říká, že je tam větší svoboda slova nyní než u nás. A má pravdu, propaganda může probíhat jen tak, že máte přístup k médiím, ty tu Rusku prostor moc nedávájí, tedy jejich propaganda tu jaksi nyní není. Ale když máte národ s omezeným vzděláním, které je systematicky likvidováno, vytvoříte neuvažující masu, která odkýve, co v médiích je. Nesmí však být moc vlastenci a tak zeptejte se mladé generace, kdo byl pan Opálka a nedivte se, co vám odpoví.
Rainy, kecáte nebo přímo lžete jako když tiskne. Po válce ano, Němci Američany ani ostatní okupační mocnosti jistě nechtěli. To se však radikálně změnilo v době studené války. A Rusy k nám v roce 1968 nepozvalo naše tehdejší vedení, ale pouze čtyři zrádci. A to ještě na objednávku tehdejšího vedení SSSR. Vojska ostatních zemí Varšavské smlouvy tvořili pouze kulisy a ani se příliš neprojevovaly. Ostatně více jak dvacet let u nás zůstali pouze Rusové, ti ostatní od nás odešli po několika týdnech. Škody po svém pobytu nezaplatili Rusové dodnes. Toho signatáře Charty 77, který chválí svobodu slova v Rusku pro jistotu neuvádíte. Tak že nelze bohužel vaše tvrzení ověřit, s čímž jistě počítáte. Kdysi jsem v jakémsi článku četl, že podle psychologických pravidel manipulace je v takovém vylhaném a manipulativním článku třeba uvést alespoň 38% pravdy a maximálně 62% lží. Vy jste té pravdy napsal podstatně méně a lží více. Dávejte si na dodržování těchto zásad větší pozor.
Jo, zeptejte se Kubánců …
Již od r. 1959 protestují proti zabrání Guantanáma, od r. 1959 neberou směšných 2.000 USD, ale je jim to prd platné.
Přitom smlouva o „pronájmu“ byla uzavřena v r. 1903 s loutkovou kubánskou vládou na 99 let – což je tedy do r. 2002.
V roce 1959 sice Kubánci protestovat proti Guantanámu mohli, ale nebylo jim to nic platné, protože platnost smlouvy ještě nevypršela. Zvláštní, že když jsem byl začátkem osmdesátých let na Kubě já, nebylo už o nějakých protestech proti Guantanámu ani vidu, ani slechu. A není o nich nějak slyšet ani dnes.
Hned první tři vaše příklady ukazují, jak přínosné jsou americké jednotky pro ekonomický rozvoj dané země.
Německo i Japonsko jsou členy G7, Jižní Korea, která se po Korejské válce neobešla bez masivní potravinové pomoci, se během přítomnosti americké armády stala technologickou velmocí. Skoro to tedy vypadá, že pobyt amerických vojsk znamená vzkvétající ekonomiku a rostoucí životní úroveň obyvatel.
Srovnejme, jak se daří oblastem, kde se ve stejné době usídlila sovětská vojska (a kde jsou dnes tedy ruské jednotky): Východní Prusko, Kunaširi, Etorofu, Šikotan a Habomajské ostrovy.
No, nic moc…
Ano, hmm jejich poslední akce a pobyt Afganistán, Irák, Libye (tam přišli o velvyslance), tam je skvěle, ropu tam těží naftaři USA, zbraně dodává USA, ano na ekonomiku to má skutečně vliv. Omlouvám se vám.
A není to třeba způsobeno tím, že vámi „v druhém sledu“ jmenované země byly americkou armádou opuštěny (případně tam americká vojska vůbec nebyla)?
Opět to lze porovnat s územím, které sovětská/ruská vojska opustila. Třeba NDR, ČSSR, MLR, ať nemusíme chodit nějak daleko.
Ale pokud jste přesvědčen, že „co z Washingtonu od ďábla jest“, vymlouvat vám to nebudu.
Po přečtení článku od pana Romancova přemýšlím, jaký je rozdíl mezi Ruskem a takzvaným Islámským státem.
Islámský stát si nehraje na velmoc.
Jinak v Rusku svůj původ IS může mít, viz moskevská studia bývalých Saddámových generálů, kteří IS spolu se salafisty založili. Studií na toto téma (baasistické vazby na SSSR) není mnoho, ale dají se najít. Chybí však monografie, která by toto dávala do kontextu s dneškem.
Na VTAAZ (Vojenská technická akademie Antonína Zápotockého) v Brně studovali nejen Iráčané, ale i Syřané, Lybijci, Iránci a snad i další vojáci z Předního Východu. I ti by se mohli teoreticky podílet na vzniku IS.
1) Architektem IS byl dle reportáže Der Spiegel Haji Bakr, člen irácké tajné služby Mukhabarat.
2) Mukhabarat pomáhala stavět sovětská KGB.
3) Politiku blízkovýchodních důvěrníků pomáhala utvářet Univerzita družby národů Patrice Lulumby v Moskvě, mezi jejíž alumni patří např. terorista Ramiréz Iljič Sanchéz, ajatolláh Chameneí aj., přičemž v New Yorku odhalená agentka FSB Anna Chapmanová je také alumni této university.
4) O ajatolláhovi Chamenením bývalý agent CIA Robert Baer v knize The Devil We Know píše, že byl vyvolen jako Chomejního nástupce v rozporu (!) s doktrínou vélajat-e-faqíh, neboť nebyl nejvzdělanějším klerikem jak tato doktrína požaduje, ale měl mnohem blíže k armádě a tajným službám, což se nakonec ukázalo být rozhodujícím.
Takže íránský klerik – alumni sovětské univerzity zaměřené zejména na výchovu kádrů pro vliv ve Třetím světě byl zvolen do čela Íránu v rozporu s íránskou doktrínou, samotným autorem této doktríny Chomejním.
A to proto, protože Chameneí měl blízko k armádě a tajným službám. Kterým není řečeno, ale může jít jak o íránskou, tak sovětskou. Vliv sovětské můžeme očekávat právě na zmíněné univerzitě, neboť tam mimo Chameneího studovala i agentka FSB Chapmanová.
Dávalo by to i smysl, protože kdo může být lepším agentem než kádrově prověřený důvěrník, univerzitně připravovaný na své působení v cílové zemi.
Když se tyto informace dají dohromady, podobní důvěrníci mohli vznikat i v Iráku v rámci spolupráce KGB a Mukhabaratu a Haji Bakr tak být řízen přímo Moskvou.
Zvláště, když dobrovolníci napojení na ukrajinské pátrání z otevřených zdrojů hlásí, že Rusko postupně vyklízí Kavkaz od kavkazského islámského imárátu (lokální bojůvka), aby uvolnilo prostor IS a mohlo pak proti němu vyhlásit protiteroristickou koalici s evropskými zeměmi a moci požádat o spojenecké zrušení ekonomických sankcí na něj uvalených.
Metoda je jednoduchá: 1) máme nepřátele a ti nás sankcionují 2) vytvoříme bubáka a necháme ho škodit těmto nepřátelům 3) vytvoříme koalici proti bubákovi a pozveme i tyto nepřátele 4) slavně porazíme bubáka a z nepřátel jsou rázem přátelé a sankce pryč.
IS parametry a účel takového bubáka splňuje.
Rainy přesně podle olginské „metodičky“, když není čím obhájit Rusko ukaž na amíky. 😀
Zajímavé, pokud vezmu komplexně, po válce a 68 dobře u nás byli Rusové, fajn, rozhodl tak svět za nás, stejně jako o Mnichovu. Západ a východ si rozdělilo USA a Rusko, myslím tím sféru vlivu. Zatímco však od nás vojska odešla, USA vojska v Německu a třeba Japonsku zůstala, myslíte, že tam je moc chtějí? Teď zaměňte označení a představte si : zatím co Rusko armády ze zemí svého vlivu stáhlo, záklany USA u nás stále zůstávají i po 71 letech od války….
Rainy, plácáte úmyslně nebo z neznalost? Z neznalosti to asi nebude. Rusové k nám vtrhli v roce 1968 proto, že to chtěli oni a ne svět. A můžete mi sdělit, jakou že to mají Američané základnu u nás? V zemích, kde mají Američané základny, pokud jejich armáda způsobí nějakou škodu, nese za ní odpovědnost a škodu nahradí. Mým rodičům ruský vojenský náklaďák poškodil plot, rodiče nedostali ani korunu a plot si museli opravit sami. Jistého spoluobčana mých rodičů jedoucího na kole o několik let později jiný ruský náklaďák smetl ze silnice. Naštěstí to odnesl pouze odřeninami, popáleninami od kopřiv, rozbitými brýlemi a poškozeným kolem. Náhrady se však nikdy žádné nedočkal.
A jak to souvisí s faktem, že US Army je v Německu (ale i v Itálii) doposud?
Vy jste Franto buďto nečetl příspěvek Rainyho, nebo nejste schopen chápat napsaný text.
Teď jste tomu dal ! Co si teď chudáček Romancev počne s fakty, které se mu nehodí pro jeho vidění světa ?
Článek pana Romanceva jasně odráží trend vidět či prezentovat Rusko jako jakési „historické zlo“ (ale abychom byli spravedliví, trendům víceméně podobným jsou vystaveny i jiné země, které jsou nebo byly globálními velmocenskými hráči – třeba Velké Británii je předhazována vina či spoluvina za lecjaká „svinstva“ či katastrofy v dějinách, imperialistická politika na úkor některých jiných států, atd., mohli bychom vyjmenovat řadu příkladů). Ale asi právě kvůli onomu trendu, jistě lze s panem Romancevem v mnohém polemizovat. Jako jeden příklad za všechny, když píše, že Ceausescu se „ortodoxně držel Kremlem definované stranické linie“… Ceausescovo Rumunsko (které mimochodem vyjádřilo i podporu československému vedení v období Pražského jara) každopádně realizovalo kurz na Moskvě dosti nezávislé zahraniční politiky, ač zůstalo (zde se nabízí srovnání s Albánií) členem RVHP i poněkud zdráhavým členem Varšavské smlouvy.
Vy Čerte, stejně jako Rusové, argumentují faktem, že všude je možné najít nějakou špínu, všude je možné najít nějaké smetí. Rusové a patrně i vy Čerte víte, že země, kde by nebylo možné nějakou špínu nebo nějaké smetí najít, na světě prostě neexistuje. Rozdíl tu však přece jen je a to velký. Jestliže u nás nebo v jiných zemích vždy lze najít nějakou špínu nebo nějaké smetí, pak v případě Ruska už o nějaké špíně nebo nějakém smetí hovořit nelze. Rusko totiž Čerte je už jeden velký chlív. Nejednou jsem měl možnost vidět ten chlív na vlastní oči.
Svoji poznámkou v první větě jsem měl na mysli hlavně určité imperialistické chování těch a těch států v minulosti, které samozřejmě někdy může pokračovat i v současnosti – tzn. že jsem tím rozhodně nechtěl obhajovat třeba dnešní Rusko, které šikanuje takové státy jako Gruzie (otázka Abcházie a Jižní Osetie), Ukrajina (Krym, ukrajinský východ), Moldova (co to vůbec je tzv. Podněsterská republika?). Ale více nebo méně obdobnou politiku prováděly ve světě také jiné velmoci – a když už jsem zmínil Velkou Británii, tak dodnes se španělského národního vědomí dotýká, že jim Britové drží Gibraltar (i když většina tamních lidí si myslí něco jiného), Argentinců příklad Falklandských/Malvínských ostrovů, atd. atd. Takže podtrženo a sečteno, ve svých prvních větách jsem chtěl jenom říci, že pokud se někde cítí, právem, být ukřivděni počínáním Ruska, třeba i v dobách, které dnes už nejsou aktuální (v našem, českém případě to každopádně mohou být události od r. 1968), jinde se mohou cítit ukřivděnými zase počínáním, třeba již historickým, jiných. Ostatně, vždyť i v našem případě dodnes existují tendence poukazovat z podobného úhlu na Německo, v souvislosti s osmanskou minulostí je dnes poněkud módní poukazovat na Turecko… a nakonec, někteří jiní přispěvatelé zde v souvislosti s Ruskem poukazovaly na USA (jejichž politika také někde nějaký pocit křivdy může vzbuzovat, i když už přes dvě století je spojena s proklamovanými idejemi demokracie). To je vše – a opakuji a zdůrazňuji, tímto složitým pokusem o jistou objektivitu v žádném případě nehodlám zastávat politiku současného putinovského Ruska.
Já si nejsem vůbec jist vaší poslední větou.
Co dodat? Hlavně ať se na nás ti Američani nevykašlou a zůstanou.
Nejlépe bude, když sem přijedou zlatí plavci z USA rozbíjet tankovací stanice, máme jich totiž nadbytek a rozhodně je nebudeme, takjako to Brazilci, honit po letišti.Naopak, budeme si jich považovat, jsou to přece zlatí Američané!
Jako v Německu?
Škoda, že ten radar je v Rumunsku a ne v Brdech.
Pouze drobné dodatky: omlouvám se za zcela přehlédnutou pravopisnou chybu „přispěvatelé poukazovaly“ a za to, že jsem předtím dvakrát zmínil pana Romancova jako „Romanceva“.
Problém je, že Vaše generace pisálků a publicistů nemá lepší kredit než ti normalizátoři. Romancove, a to nestačí, pokud tu chcete moralizovat. Samozřejmě zodpovědná práce je hodně náročná a chápu, že v případě nedostatečné konformity můžete velice lehce přijít o finanční příjem. Ale objektivně to, co vaše generace kryje, to je teprve hnus a oproti vám byli komunisté ještě andělé.