Německé předsednictví EU má před sebou hodně úkolů: pomoct Evropě vzpamatovat se z pandemie, zapracovat na digitalizaci nebo na vztazích s Čínou. V řadě oblastí, jako je třeba unijní rozpočet nebo téma migrace, pak musí ke kompromisu přesvědčit i Česko nebo Slovensko.

Pandemie Německo donutila kompletně přepracovat celé předsednictví Rady EU, které začalo s prvním červencovým dnem. Výsledkem je poměrně nabitý program a devět hlavních priorit.

Nepřekvapí, že bod číslo jedna se týká doby postkoronavirové. A na Němce se v tom hodně spoléhá. „Víme, že očekávání jsou velká. Nejenže je chceme splnit, ale chceme také využít tuto krizi jako příležitost odstartovat bezprecedentní změny uvnitř EU,“ prohlásil vedoucí referátu pro politické záležitosti na německém velvyslanectví v Praze Hans-Peter Hinrichsen.

Na druhou polovinu roku 2020 pak vychází poslední možnost dohodnout se s Velkou Británií na podobě budoucích vztahů; přechodné období se už prodlužovat nebude. Německo i Evropská unie se ale podle vyjádření kancléřky Angely Merkelové musí připravovat i na variantu, že se dohody o budoucích vztazích mezi sedmadvacítkou a Británií nepodaří dosáhnout.

Text Ondřeje Pleváka vyšel původně na serveru Euractiv.cz, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje. Redakčně kráceno

Vše závisí na rozpočtu

Za svůj nejdůležitější úkol Němci považují úspěšné dokončení vyjednávání o víceletém finančním rámci pro období 2021-2027, které probíhá už dva roky.

Do dlouhodobého rozpočtu má patřit i fond obnovy evropských ekonomik (nástroj Next Generation EU, který počítá se společným zadlužením a ručením členských zemí). A to přesto, že sami Němci v minulosti takový krok odmítali.

Právě na podobě fondu je zatím těžké nalézt napříč EU shodu. Například Čechům se nelíbí, že by důležitým kritériem pro rozdělování „záchranných“ peněz měla být míra nezaměstnanosti.

Podle náměstka českého ministra zahraničí Aleše Chmelaře by se mohlo stát, že prostředky budou investovány do oblastí, kde to není tolik zapotřebí. Podle něj je vhodnějším kritériem to, jak v důsledku krize pokleslo v dané zemi HDP.

Ať už kritéria budou jakákoli, podle Hinrichsena musí být efektivní a musí pomoci nejzasaženějším zemím, jimiž je Itálie a Španělsko.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Německo si je podle Hinrichsena vědomé, že bez podpory ostatních států a jejich snahy nalézt kompromis daleko nedojde. „To je pravda zejména v otázce rozpočtu, když budeme všichni trvat na detailech, na svých snech a přáních, neshodneme se na tom, co potřebujeme – společný odvážný krok kupředu,“ upozorňuje.

Vláda Angely Merkelové by se ráda významně přiblížila dohodě o rozpočtu už na summitu Evropské rady v polovině července, na kterém se lídři jednotlivých zemí po dlouhé době potkají osobně.

S podobou rozpočtu souvisí i probíhající zelená a digitální transformace hospodářství unijních zemí, na níž plánují Němci v rámci předsednictví také pracovat. Obnova po současné krizi podle nich představuje v této oblasti příležitost pro investice.

Sebevědomě vůči Číně

Němci by – i přes omezené pravomoci předsednictví – chtěli snížit závislost EU na strategických zdrojích a posílit roli unie na globální scéně. V plánu je obnova dialogu s USA na nejvyšší úrovni nebo intenzivnější zapojení EU do řešení krizí v Sýrii či Libyi. Prioritou má ale být vztah s Čínou a snaha sjednotit postoj členských zemí vůči asijské velmoci.

Například český europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL, EPP) se nechal slyšet, že EU se „musí probrat ze své zásadní chyby“, za niž považuje upozaďování otázky lidských práv v diskusích s Čínou. „Měli bychom vést vedle ekonomického i lidskoprávní dialog. Toto téma nemůže zvedat země typu Malta nebo Chorvatsko, ale stát, který je důležitým motorem a silou, jako Francie a Německo,“ myslí si europoslanec.

Hans-Peter Hinrichsen upozorňuje, že v otázce Číny a lidských práv neexistuje napříč zeměmi EU jednotný pohled. Peking je podle něj pro EU zároveň partner i konkurent a je potřeba brát v potaz všechny aspekty vzájemného vztahu: „Musíme k tomu přistupovat tak, že s tou zemí zároveň spolupracujeme a zároveň v něčem nesouhlasíme.“

Solidarita s uprchlíky?

Nevyřešeným problémem je oblast společné migrační a azylové politiky. Německo by ji rádo „restartovalo“ a do budoucna založilo na „solidaritě a sdílené odpovědnosti“. Odkazuje tak především na „sdílení břemene“ migrantů a uprchlíků mířících do Evropy, jejichž nápor dopadá na země na jižním okraji EU.

S tím Němci velmi pravděpodobně narazí v Česku a obecně v zemích Visegrádské čtyřky, které se dlouhodobě zdráhají zapojovat do relokací migrantů.

Přijatelné řešení by mohla představovat tzv. sdílená solidarita, kdy by se země zapojovaly do pomoci vícero cestami. „Jsou různé způsoby, jak ukázat solidaritu, ale v realitě to nesmí vést k tomu, že pouze tři nebo čtyři země uvnitř EU přijmou uprchlíky, a zbytek sáhne k nějaké jiné formě solidarity. Musí jít o správnou rovnováhu. Současný systém není udržitelný,“ upozornil Hindrichsen.

Podle Aleše Chmelaře se ale kvůli současné situaci nedá očekávat příliš velký pokrok v oblasti reformy migrační a azylové reformy.

Neméně kontroverzní téma je posílení kontroly principu právního státu ve členských zemích. Novinkou má být „konstruktivnější a otevřenější debata o problematických oblastech“. Ta má vycházet z nových zpráv Evropské komise o stavu právního státu v jednotlivých zemích.

Němci se ve svém programu hlásí k návrh unijní exekutivy podmínit čerpání peněz z rozpočtu právě dodržováním zmíněného principu. Devítku německých priorit pak uzavírá snaha posunout se v sociální oblasti – jde o témata minimální mzdy, nezaměstnanosti nebo genderové rovnoprávnosti.