Posledních deset let byl Jan Procházka generálním ředitelem EGAP, zároveň i předsedou dozorčí rady Budvaru, od letošního února je členem bankovní rady ČNB. „Deset let člověk podporuje export a dělá všechno pro to, ať se českému exportu daří, a první kroky, které musí v ČNB udělat, je, že ochlazuje ekonomiku, posiluje korunu a dělá podobné věci, které exportéři bytostně nenávidí,“ říká.

Co to znamená, když se řekne silná koruna? Jak to dopadne s inflací a kdy ČNB začne snižovat úrokové sazby a o kolik? Rozhovor s Janem Procházkou je výběrem z rozhovoru pro ekonomický podcast MakroMixér, který připravují šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan a hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš.

Nastoupil jste do ČNB v poměrně bouřlivé době, kdy se inflace pohybovala na netradičně vysokých úrovních. Jak vidíte rizika inflace nyní?

Naše původní prognóza nám trošku zestárla (odhad inflace pro příští rok v ní byl 2,1 %, pozn. red.), chystáme novou, ale ta čísla teď nemůžu před jednáním bankovní rady 2. listopadu prozradit. Máme ale předběžná data a scénáře a můžu pozitivně říct, že prognóza se nebude moc výrazně měnit. Ta poslední zářijová data a inflace 6,9 % byla i pro nás pozitivní překvapení a co se týče výhledu, nemám jediný důvod nevěřit našim expertům. V příštím roce bychom měli být v těch zónách, ve kterých býti chceme.

Ale třeba Mezinárodní měnový fond odhaduje, že příští rok bude inflace v Česku 4,6 %. Ta vaše čísla jsou na méně než polovině. Čím to, že se odhady ctihodných institucí, které jistě zaměstnávají schopné ekonomy, tak výrazně liší?

Mezinárodní měnový fond svůj odhad už jednou snížil z 6,8 %, pokud se nepletu. Takže úplně stejně ho s největší pravděpodobností v polovině roku opět sníží na číslo, které se bude blížit tomu našemu. Nechci tím nic říkat o kvalitě pracovníků MMF, ale přece jen u nás je těch zaměstnanců, kteří se tomu věnují, více. Naši lidé to vidí více optimisticky. Možná je taky dobré udělat takové edukativní okénko, abychom vysvětlili, proč teď inflace v říjnu zase trošku stoupne. Je to proto, že z těch dvanáctiměsíčních grafů vypadne údaj za loňský říjen, kdy se projevil úsporný tarif. I přesto, že by měsíční říjnová inflace byla na nule, tak celý obrázek meziroční inflace řekne, že jsme někde na 8,4 procenta.

Takže mediální titulky budou, že inflace zase vzrostla, i když faktická meziměsíční inflace bude prakticky na nule…

Je to přesně tak, snažíme se s tím bojovat a vysvětlovat to. Největší problém je, že lidé vlastně nechápou, jak je ta inflace konstruována, nikdo nerozumí tomu, jak to, že když v říjnu bude inflace 8,3 nebo 8,4 %, že najednou zázračně může být v lednu či v únoru třeba 2,9 %. Opět jde o to, že z toho srovnání vypadnou dřívější problémové měsíce.

Některé činnosti prostě nemají budoucnost a nemělo by se stávat, že firmy nekrachují. Vždyť české banky v podstatě nemají ve statistikách žádné opravné položky.

U některých ekonomů v médiích čteme, že vlastně inflaci už nemáme, že máme naopak deflaci. Je na tom něco pravdy?

To zase souvisí s pochopením toho, co je roční a co je měsíční inflace. Myslím, že jsme už několikrát komunikovali, že po tak dlouhé epizodě vysoké inflace je možné chvilkové podstřelení inflačního cíle, ale vyloženě deflace bych tomu neříkal. I když to by bylo i menší riziko než to, že bychom ukotvili inflaci delší dobu někde mezi třeba pěti, šesti,nebo i čtyřmi procenty. To by mělo mnohem větší náklady než krátkodobé podstřelení.

Ještě jeden dotaz týkající se inflace, zejména té říjnové, která tedy bude známá v listopadu. Pokud byste měl trochu ukročit z role centrálního bankéře a poradit lidem, kteří si před dvěma lety pořídili tehdy velmi výhodné protiinflační dluhopisy, jestli už teď mají zažádat o výpověď toho dluhopisu, nebo mají ještě počkat, protože se jim ještě dobře zúročí, co byste jim řekl?

Pro mě je zrovna tohle velice těžké téma, protože můj osobní bankéř mi tyhle dluhopisy rozmluvil – prý jako mimořádně složitou operaci. A pak se mi kolegové v EGAPu smáli, když mi ukazovali výnosy na svém portfoliu a já jsem to tahal po zemi na amerických akciích… Ale to říkám jenom tak na odlehčení. Pokud jde o nějaké rady: ať jako centrální bankéř řeknu, co řeknu, vždycky v té roli jsem a nemůžu z ní vyskakovat.

Já mám největší obavu z toho, že trh je přesvědčen nejen o tom, že chceme ještě letos dvakrát snížit sazby, ale že na těch 3 – 4 % budeme už na konci příštího roku. To by bylo strašně rychlé a rád bych řekl, že tam v té době určitě nebudeme.

Ale ona je to hlavně otázka na to, zda věříte, že tohle je poslední vysoká inflace, kdy zhodnocení toho dluhopisu bude, řekněme, zajímavé, byť na úkor státního rozpočtu, nebo už v příštím roce už ta inflace bude tak nízko, že se nevyplatí je dál držet.

Já opravdu věřím tomu našemu odhadu. Poslední predikce zněla na 2,1 %. Takže věřím tomu, že inflace bude v pásmu mezi dvěma a třemi procenty. A každý ať si to pro sebe zhodnotí sám.

Překvapilo by vás, kdyby celá ta inflační epizoda u nás odezněla s minimálním nárůstem nezaměstnanosti, jak to v tuto chvíli i vypadá?

To opravdu není normální. Hodně jsme to řešili na jaře, kdy jsem si sám říkal, jestli by si to nezasloužilo ještě jedno zvýšení úrokových sazeb. Tehdy už přitom titulky hlásaly, že už to nejtěžší máme za sebou a panoval optimismus, jak už teď ekonomika jenom poroste. Ta víra v zářné zítřky byla neadekvátní a je opravdu velice zvláštní, co dělá trh práce. Můžeme hledat důvody – a já se v tom trošku zlobím na vládu a vlastně i sám na sebe, protože jsem byl tehdy šéf NERV – v tom nastavení covidových programů, v přesypání trhu penězi. Doba sice byla taková, že nikdo nevěděl, co bude, ale stabilizační programy typu kurzarbeit trhu v podstatě neumožnily žádný posun. I proto zaměstnavatelům chybí lidé a řeší se to tím, že si zaměstnance dovezeme třeba z Mongolska. Pořád se tím točíme v té levné práci…

Jinými slovy by bývalo bylo lepší nechat některé firmy padnout?

Nebo tomu prostě tak nebránit. Některé činnosti prostě nemají budoucnost a nemělo by se stávat, že firmy nekrachují. Vždyť české banky v podstatě nemají ve statistikách žádné opravné položky. Je samozřejmé, že jsme se bránili tomu, aby nastal armageddon, jenže ona nenastala ani žádná decentní tektonická změna, díky níž by se náš trh práce trošku uvolnil a posunul. A to není normální.

Už jste zmiňoval, že nečekáte výraznější změny v prognóze směrem k listopadu, naplňovat by se tedy měla v dohledné době i prognóza ukazující na pokles úrokových sazeb. Trhy na to začínají sázet – že to bude 25 bodů v listopadu a 50 nebo 75 bodů dolů v prosinci. Vadí vám tahle očekávání, budete se je třeba snažit korigovat?

Už na jaře jsme přehnaná očekávání korigovat museli. Pokud ale tvrdíme, že inflace v příštím roce bude tam, kde tvrdíme, tak sedmiprocentní úrokové sazby jsou tomu samozřejmě neadekvátní. Ale ani přehnaný optimismus není na místě. Někteří kolegové v ČNB by se snižováním začali už teď v listopadu, někteří by si logicky počkali až na ta správná data, která ale bohužel budeme mít až v únoru, možná až v březnu. A centrální bankéř musí být vpřed hledící. Určitě nechceme trhy překvapovat. Třeba Poláci trh dost překvapili a pak si museli dávat inzerát do Financial Times, aby vysvětlovali, že je jejich ekonomika v pohodě. Nechtěl bych se tedy dostat do fáze, že dvakrát snížíte úrokové sazby a pak musíte vydávat vysvětlující inzeráty. Je potřeba vše suverénně komunikovat.

Abychom z té otázky neutekli do Polska. Jak to tedy je s možnostmi korigovat ta očekávání trhu, když říkáte, že trhy nechcete překvapovat?

Myslím si, že trhy to v zásadě zaceňují správně, ale i když nejsem momentálně v karanténě, já prostě nevím, jak to hlasování proběhne. Osobně si už postupně tvořím svůj názor, už zhruba vím, jak asi budu hlasovat, ale i to se ještě může změnit. Bankovní rada má sedm členů, každý na to má jiný názor, jak plyne i ze zářijového zápisu. Myslím, že to může být těsné. Tipl bych si, že to první snížení nebude o 75 bodů a že buď začneme postupně a opatrně, nebo v listopadu se snižováním ještě nezačneme. Určitě půjdeme dopředu, určitě přijdeme s nějakým snížením, určitě bude opatrné. Ale nejsem schopen říct, jestli najdeme konsenzus v listopadu, v prosinci nebo až později.

A když už se odhodláte k snižování úrokových sazeb, kde asi tak skončíte? Existuje rovnovážná úroková sazba, která ekonomiku ani nestimuluje, ani nebrzdí. Před pandemií covid-19 jste ji viděli někde v blízkosti tří procent, vidíte ji tam podobně, nebo v tom ještě nemáte úplně jasno?

To je přesně ta druhá část celé debaty. Jak jsem řekl, my trhy nechceme překvapovat, takže i s tím potenciálním snížením musí následovat komunikace, kam až, jakým způsobem a proč… Jsou určitě tržní hráči, kteří si představují, že se vrátíme do toho starého normálu a půjdeme se sazbami někam velice nízko, ale to by bylo v této době neadekvátní. Myslím ale, že se někde pohybujeme v pásmu 3 – 4 %. To je konsenzus asi mezi členy, já osobně to vidím opravdu spíše k těm 3,5 procenta.

Žádná ekonomika se slabou měnou nikdy nedosáhla pokroku. Nebuďme jenom dílna Evropy, nesnažme se všechno udělat tak nějak za levno…

Dá se říct, že trh už to vidí podobně: zaznamenal jsem, že hypotéky byly za září nejlevnější za poslední rok, kolem 5 %. To by naznačovalo, že hypoteční ústavy a banky odhadují, že sazby klesnou a že hypotéka kolem 5 % tomu odpovídá.

Já mám právě největší obavu z toho, že trh je přesvědčen nejen o tom, že chceme ještě letos dvakrát snížit sazby, ale že na těch 3 – 4 % budeme už na konci příštího roku. To by bylo strašně rychlé a rád bych řekl, že tam v té době určitě nebudeme. Samozřejmě se všechno může změnit, může přijít nějaká černá labuť, ale rozhodně to teď necítíme tak, že bychom měli být tak rychle se sazbami tak nízko. To se myslím v příštím roce opravdu nenastane. Kdybychom takhle s tou ekonomikou kroutili, tak bychom se mohli dostat k efektům, které by se nám vůbec nelíbily, nejenom z pohledu finanční stability.

Podívejme se ještě na kurz koruny. Koruna se pohybuje někde lehce pod 24,70 Kč k euru, což je slabší než vaše poslední prognóza. Je to něco, co vás znepokojuje?

Ono se to strašně těžce predikuje. My jsme ukončili intervenční režim, který jsme brali jako faktickou zátěž a chtěli jsme z něj ustoupit před potenciální diskuzí o snížení sazeb. Koruna tím ztratila záchytný bod, ale nám se uvolnily ruce a nastavení celé měnové politiky. Zjistili jsme, kde je reálný kurz a v tomto smyslu jsme s tím spokojeni. Na druhou stranu v žádném případě nerezignujeme na politiku silné koruny, ale držet to někde uměle není správně.

Co je to silná koruna?

To přesné nastavení asi nejsme úplně schopni definovat. Ale jsme v hodnotách, ve kterých jsme a teď je to asi v pořádku. To, že jsme nerezignovali na silnou korunu, znamená, že očekáváme, že v příštích letech dojde k posílení. Domnívám se, že v období leden, únor, březen budeme v našem středoevropském prostoru premianty v inflaci a to bude první krok. Ale silná koruna není o tom, jak si ji představuje Česká národní banka, silné fundamenty ekonomiky musí samy ukázat, že si silnou korunu zasloužíme.

Ta sympatie se silnou korunou je ale u centrálního bankéře zvláštní. Někdy má smysl, aby byla koruna silná, někdy má naopak smysl, aby byla slabá. Někdy chcete uvolněnější měnové podmínky, někdy utaženější. O co se tedy ta víra v silnou korunu opírá?

V momentu té extrémní inflační epizody bylo velice důležité korunu podpořit tak, aby dovozy byly za nižší ceny – tam to dávalo ten prvotní smysl. Pan guvernér v tom myslím trošku odstupuje z role centrálního bankéře, ale zase je to jeho – v uvozovkách – tovární nastavení. Všichni vždycky říkají, že centrální bankéř by se neměl zajímat o ekonomiku, neměl by se zajímat o nezaměstnanost, že mu má jít jen o cenovou stabilitu a v druhé sekvenci o finanční stabilitu. Ale žádná ekonomika se slabou měnou nikdy nedosáhla pokroku. Nebuďme jenom dílna Evropy, nesnažme se všechno udělat tak nějak jako za levno, naopak nuťme nejenom exportéry mít vyšší přidanou hodnotu, víc zamakat. Ale jinak souhlasím, že jsou epizody, kdy se naopak hodí koruna slabá.

Sám jste byl v čele ekonomického poradního orgánu vlády NERV, předkládali jste vládě nápady, návrhy na změny… I když jste řekl, že rolí centrálních bankéřů není „vrtat se v každodenní ekonomice“, jak se díváte třeba na vládní konsolidační balíček?

Centrální bankéři by neměli moc ingerovat do reálné ekonomiky a neměli by politikům radit, protože co se stane obratem? Oni začnou radit nám, budou nám říkat, že máme mít jinak nastavený cíl a že vlastně deficity nevadí… Takže já bych se s dovolením ke konsolidačnímu balíčku úplně přesně nevyjadřoval. Nicméně se snažíme komunikovat otevřeně a pan guvernér říká, že jedna z komponent boje s inflací je fiskální obezřetnost. A vidíme, kolik dluhopisů se emituje, vidíme, kolik přibývá nových peněz a ten konsolidační balíček bude opravdu působit restriktivně. A mne mrzí, že opozice v politické debatě říká, že i „sama centrální banka říká, že jste moc expanzivní“. My ale nekomunikujeme stylem, že bychom vládě radili, že musí šetřit, jinak inflace bude vysoká. Byla to mediální zkratka, pan premiér se potom potkal s panem guvernérem, ta diskuze byla poměrně otevřená a vysvětlili jsme si svoje role. To znamená, že my nemůžeme říkat zaměstnavatelům, nepřidávejte lidem, protože to zvedne inflaci, nebo pane premiére, nedělejte tyhle operace, protože to zvedne inflaci. Ale zase neříkat nic, to by bylo taky špatně.

A přeci jen ještě k působení v NERV, kdy jste rady naopak měli v popisu práce: Je něco z těch nápadů, které byste osobně jako občan České republiky rád viděl, aby byly realizovány, ale místo toho skončily v šuplíku? Pokud vím, chtěli jste nastavit ukazatele výkonnosti (KPI) pro státní správu…

To bylo už asi před deseti lety a ano – to nevyšlo. Ale je to myslím pořád platné, asi bych na tom ani dnes nic neměnil. Byla to prostě jasně nastavená kritéria, díky kterým bychom státní správu posunuli tím správným směrem. Dnešní NERV se to snaží nějakým způsobem oživit. Líbí se mi i to, co udělal Dominik Stroukal se svým týmem: sepsali prorůstová opatření, 38 prorůstových nápadů, z nichž by určitě šlo dost věcí perfektně vybrat. Další zajímavé iniciativy vznikají odspodu a myslím, že by vláda i opozice měly z těch nápadů čerpat, pokud chceme Česko posunout dopředu.