2. DÍL SÉRIE JAK A KDE BUDEME ŽÍT V 21. STOLETÍ. Město by nemělo být chytré, ale moudré. Samotná chytrost vtělená do technologií totiž negarantuje příjemné a vhodné prostředí pro život a podnikání, o které by mělo jít; je to jen nástroj, který politici a lidé daného místa musejí umět využít. Podrobnosti diskutovali partner poradenské společnosti MC Triton Luděk Pfeifer a vedoucí projektů veřejné správy v České spořitelně Marcel Babczynski. Nabízíme jejich teze doplňované o expertní debatu.

Teze 1:

Stojíme na počátku nové etapy urbanizmu. Kam nás zavede, to nikdo neví. Lze to přirovnat k počátkům letectví, kdy Blériot udělal první skok, lidé mu zatleskali a dumali “kam to letectví asi dospěje.” Málokdo si tehdy dokázal představit, že budeme jednou například létat z Evropy do Ameriky. Podobné je to dnes s digitalizací společnosti. Je tu řada pilotních řešení, některá z nich jsou hříčkami, některá se prokáží jako užitečná. Přesto, nebo možná právě proto, je třeba počítat s tím, že tu digitalizace s námi zůstane. Někteří experti si přitom myslí, že se díky ní časem ocitneme v Matrixu (a někteří zlí jazykové tvrdí, že už tam žijeme). I když je těžké říci, jestli tak nakonec skončíme nebo ne, je jisté, že tvář měst a obcí bude v důsledku digitalizace v horizontu desítek let podstatně odlišná od toho, na co jsme dnes zvyklí.

©©

[alter-eko-discussion thesis=“1″]

Teze 2:

Digitalizace je cesta (jak naplnit vizi), nikoli cíl. Město by mělo být příjemným místem k žití a podnikání, k čemuž může posloužit beton i digitální technologie. Je pak na každém starostovi, aby zvolil správný koktejl. V tomto kontextu je dobré zmínit, že cílem není, aby město bylo chytré, ale moudré – a smart, digitální chytrost by měla být můstkem k dosažení moudrosti. Technologie prostě mají být nástrojem, s pomocí kterého například získáte data díky nimž se město lépe řídí. Moudrost, tedy pomyslný cíl, ale musí být v hlavách politiků a občanů daného místa. Příkladem je Tábor, kde se osvícený pan starosta rozhodl přistoupit k problematice digitalizace koncepčně a sestavil smart city komisi, do které přizval všechny zainteresované strany. Tento tým pak dal společně dohromady digitální vizi Tábora, která načrtla co, kdy a jak udělat.

©©

[alter-eko-discussion thesis=“2″]

Teze 3:

Financování smart nabízí bezprecedentní příležitosti (i výzvy). Dnes se nacházíme v rané fázi digitalizace, díky čemuž se nabízejí možnosti, které v jiných oborech nejsou. V rámci pilotních projektů je například řada dodavatelů ochotna poskytnout minimálně na určité období jistá řešení zdarma či za výrazně dotovanou cenu. Zároveň jsou k dispozici evropské fondy, ze kterých lze řešení jako jsou chytré popelnice nebo osvětlení zafinancovat. Je ale třeba zdůraznit, že ďábel je v detailu. Jednak jsou mnohé programy obtížně dostupné; a jednak to není jen o pořízení nějakého řešení, ale také o provozních nákladech, na které už dotace nejsou. Občas se tak stává, že si město nebo obec něco pořídí, protože je to “zdarma,” a následně zjistí, že náklady na provoz jsou vyšší, než se čekalo a na provoz tak prostě nejsou peníze.

©©

[alter-eko-discussion thesis=“3″]

Celý rozhovor  si můžete poslechnout ZDE.

Diskuze očima Luďka Pfeifera

Smart City – koncept života v sídlech 21. století – potřebuje osvětu a osvětu a osvětu – především těch, kteří města a obce vedou. Diskuse na toto téma (a zdaleka ne jen na Hlídacím psu) se nebezpečně stáčí k tomu, v čem chytrost města není: v disponibilních technologiích, ve financování – proboha, už vůbec ne v dotacích, v parkování a popelnicích a semaforech.

Chytrost města je ve čtyřech komponentech, chceme-li, předpokladech:

• 1.       Vizi města.
• 2.       Permanentním dialogu těch, kdo v městě žijí (obyvatel, firem, organizací…), s těmi, kdo město vedou.
• 3.       Chytrosti lidí ve vedení měst – ne znalosti digitálních technologií, ale způsobilosti vůdcovské.
• 4.       Technických řešeních jako nástroji a prostředku pro cestu k vizi města.

Jsem trochu na jehlách, když otcové měst zaměňují chytré město za město digitalizované. Jsem dvakrát na jehlách, když v chytrém městě vidí příležitost k dojení fondů, zlodějnám, levotám. Tohle zcestí považuji za největší riziko prošustrování šancí, které technologie nabízejí – šancí k životu v sídlech na úrovni 21. století.

Chytré město není vychytralé město. Chytré město je město moudře vedené.

Česko budoucnosti: Města 2.0, vesnice 2.0, občan 2.0…

V prvním dílu série diskutovali ředitel Mendelova evropského centra Lubor Lacina a iniciátor projektu City:One David Bárta. Podle nich se budoucnost se (po)nese ve znamení sdílení, Česko se má v tomto smyslu ještě co učit. Kupříkladu vnímání automobilu jako symbolu statutu má na kvalitu našich životů nesporné negativní dopady, přesto se jakékoli změně bráníme. Podobné je to pak s přístupem k bydlení, kde je člověk často brán v potaz až na posledním místě. Následnou expertní diskuzi shrnul Lubor Lacina následovně.

V diskusi zazněla celá řada dobrých postřehů. Velká část se týkala především problematiky zvýšení atraktivnosti venkova jak z pohledu infrastruktury služeb, tak z pohledu pracovních příležitostí. Venkov by neměl být pouze noclehárnou a zásobárnou pracovní síly pro rostoucí velkoměsta. Je totiž skutečností, že ačkoliv život ve městě s sebou nese celou řadu negativ (hluk, prach, kriminalita, dopravní zácpy…), má oproti venkovu i nadstandardní infrastrukturu škol, zdravotnických zařízení, domovů pro péči o staré občany.

Neidealizujme si přitom dnešní venkov. Výhody historicky spojené s životem na venkově dávno zmizely v propadlišti dějin. Zemědělská činnost má převážně velkovýrobní charakter. Již neplatí, že člověk žijící na venkově má plnou kontrolu nad výrobou potravin a je tak především v krizových časech mnohem lépe chráněn před nedostatkem potravin než člověk žijící ve městě. Město se svou infrastrukturou služeb má především pro stárnoucí obyvatelstvo obrovskou přidanou hodnotu.

Co se týká mladé a střední generace, je fakt, že opravdu chybí věrohodné studie zmiňované v diskusi jako je seznam profesí s potenciálem pro distanční práci nebo dojezdová vzdálenost do nejbližší aglomerace s vhodnou strukturou pracovních míst.

Případná řešení je možné rozdělit do dvou kategorií – ta rychle proveditelná a dále pak opatření, která jsou během na velmi dlouhou trať. Mezi první patří například posílení daňových příjmů malých obcí na úkor velkých měst nebo posilování kvality vzdělávacího systému v malých obcích. Během na dlouhou trať je pak změna zemědělské výroby od masové k malým farmám nebo například budování rychlého spojení mezi regiony.

Skutečností ovšem je, že cokoliv bude uděláno, nezastaví to trend přesunu lidí z obcí do měst. Města jsou lákavá svým nočním životem pro mladé a zdravotnickou infrastrukturou a dalšími veřejnými službami pro stárnoucí. A to nezmění ani výlet na venkov například teď na jaře, kdy vše krásně kvete a vše vypadá jako idyla. Pamatuji si, jak mi jeden domorodec doporučil při mém rozjímání nad krásou venkova, ať se přijedu podívat v listopadu nebo lednu.