Malé Česko, velké USA? Interaktivní mapa ukazuje svět, jak jej neznáme
Mapy světa, jak je známe a běžně používáme, jsou do značné míry dílem matematiky a perspektivy. Stávající podoba vznikla už před staletími a poskytuje zkreslený pohled na to, jak svět vypadá.
Chvilka práce s interaktivní mapou – a podoba světa i velikost jednotlivých zemí v něm se rázem změní, upozorňuje ve svém textu web Světového ekonomického fóra.
V roce 1569 vlámský kartograf a matematik Gerardus Mercator překreslil planetu zemi do známé placaté podoby. Kvůli tomu se dnes některé země jeví v poměru k jiným výrazně větší, jiné zase jako až příliš malé.
Dobře patrné je to při pohledu na země ležící v okolí rovníku – na mapě vypadají mnohem menší, než by odpovídalo jejich skutečné velikosti. Naopak státy ležící v severních a jižních částech světa vypadají mnohem větší.
Příkladem může být Rusko – jde nepochybně o velikou zemi, a působí tak rozhodně i na mapě. Zkuste si ji ale na interaktivní mapě označit a „přetáhnout“ pro srovnání třeba do oblasti rovníkové Afriky. Budete asi překvapeni.
Podobně mohutně na mapách tradičně působí i Spojené státy. Jenže – srovnejte obrys USA se zeměmi Jižní Ameriky. Ukáže se, že 48 států USA stěží pokryje území Brazílie.
Na běžných mapách vypadá kupříkladu Alžírsko jen o málo větší než Francie. Skutečnost? Přeneste obrys Alžírska do Evropy; překryje nejen Francii, ale i část Británie a Německa. A také Belgie – rodiště toho, kdo „za to může“, kartografa Mercatora.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
1 komentář
Kartografie od dob G. Mercatora, tj. od 16.stol., prodělala nesporně obrovský posun – a to i když i dnes, v 21.stol., vycházejí mapy světa s neskutečně obrovským severem (Sibiř, severní část Kanady, Grónsko, Skandinávie), na druhou stranu už dlouho známe i placaté mapy světa (nemíním tedy globus), na nichž je rozloha jednotlivých zemí či vzájemný poměr jejich rozlohy zobrazen přece jen realističtěji. Proto ze všech čtyř předložených interaktivních map působí poněkud překvapivě jenom ta druhá, s obrysy Ruska na mapě Afriky a Arabského poloostrova – nabízí se totiž otázka, jestli zase, na druhou stranu, trochu nepodceňuje rozměr Ruska ve směru západ-východ (už jen při velmi zběžném vzatí v potaz měřítek, uvádějících jaká vzdálenost na mapě odpovídá vzdálenosti v reálu, u map Ruska a Afriky). – – – Jinak, s obdobnými způsoby, které mají přispět k bližšímu pochopení reality, se můžeme setkat častěji. Např. Wiener Handatlas z r. 1909 přikládal k podrobnějším mapám některých částí světa, pro srovnání, měřítkově odpovídající mapku Saského království, tj. jedné ze zemí tehdejší císařské Německé říše. – – – A že interaktivní mapy mohou plnit také jistý propagandistický účel, je věc jasná. Uvedu příklad Portugalska za diktatury prof. Salazara, někdy v období mezi dvěma světovými válkami (myslím, že z r. 1934). Tak jistě, Portugalsko představovalo vždy zemi jaksi stranou od tzv. velké evropské politiky, šlo a jde o poměrně malou, v první polovině 20.stol. navíc o výrazně zaostávající zemi na okraji Evropy. Ale na druhou stranu, už od 15.stol. Portugalci budovali své koloniální impérium na jiných kontinentech a část této říše jim zůstávala ještě hluboko do 20.stol. A tak se tu objevila taková propagační myšlenka, znázorněná mapou Evropy a na ní stíny map portugalských kolonií v Africe, z nichž přirozeně vynikaly takové rozlehlé země jako Angola a Mozambik. A k tomu zdůrazňující nápis ve smyslu „!Portugal nao é um país pequeno!“, tj. „Portugalsko není malá země!“. Velice výmluvné.