POZNÁMKA. Po nedělních maďarských volbách velmi pravděpodobně končí éra Budapešti jako nejaktivnějšího ruského spojence a informačního kanálu uvnitř Evropské unie. Kreml však nezůstane bez nástrojů vlivu ve střední Evropě. Konkrétně v Česku.

Rusko není radno podceňovat, své zájmy, operace a vliv si plánuje dlouho dopředu a v alternativách. Když doslouží Maďarsko – třeba v prakticky v reálném čase předávání informací z uzavřených jednání na Evropské radě prostřednictvím končícího ministra zahraničí Pétera Szijjárta – vstanou noví spolupracovníci.

Nové možnosti a nepochybně už dříve nakontaktované jedince nabízí současná česká vládní a koaliční garnitura.

Kreml vyslal do Česka po dlouhých deseti letech novou velvyslankyni. Anna Ponomarevová je dobře znalá českého prostředí, ovládá češtinu a lze očekávat, že její agenda nebude omezena jen na protokolární záležitosti.

Potkáme se na ambasádě

Třeba ministr zahraničí Petr Macinka informace o Szijjárteho donašečství Rusům označoval za fámy a výmysly a pozdější nevyvratitelné důkazy vymlčel.

Sám je (jako dlouholetý muž pro všechno Václava Klause) produktem prostředí, které má k Moskvě tradičně vstřícný vztah.

Máme zde Filipa Turka, který si hraje na ministra tak úpěnlivě, že si podle všeho čte i v utajovaných dokumentech, k nimž by správně neměl mít přístup. O jeho geopolitické ohebnosti svědčí třeba jeho návštěva íránské ambasády, kde dodnes není jasné, co tam komu vykládal a slíbil.

Chodit na ruskou ambasádu se od února 2022 zatím ještě považuje za chucpe, ale časy se mohou změnit. Ostatně Kreml vyslal do Česka po dlouhých deseti letech novou velvyslankyni. Anna Ponomarevová je dobře znalá českého prostředí, ovládá češtinu – v 90. letech vystudovala češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Lze očekávat, že její agenda nebude omezena jen na protokolární záležitosti.

Takže ano, můžeme se z konce Orbána a spol radovat, Maďarsko možná končí jako hlavní ruský proxy v regionu, ale to neznamená, že se Kreml stahuje.

A pak jsou tu otevření příznivci kremelské linie, lidé jako Jindřich Rajchl, Tomio Okamura, Jaroslav Foldyna a další. Už teď ochotně papouškují postoje putinovského Ruska (naposledy šíří do světa přesvědčení, že bychom měli zase ve velkém nakupovat ruskou ropu a plyn) a systematicky oslabují důvěru v západní instituce.

Putinovo oko v českém Hobitíně

Na ministerstvech sedí někteří morálně ohební ministři s komunistickou a estébáckou minulostí či otevřeně proruští náměstci jako je Radovan Vích na ministerstvu obrany.

Vzniká tu po ruském vzoru zákon o zahraničních agentech, chystá se okleštění nezávislosti veřejnoprávních médií, je zde snaha zrušit zákon umožňující trestat neoprávněnou činnost pro cizí moc, sledujeme ataky na projekty pomáhající Ukrajině, snižování výdajů na obranu, zpochybňování zpráv vlastních zpravodajských služeb, volání po vystoupení z EU či rušení týmů strategické komunikace.

Takže ano, můžeme se z konce Orbána a spol radovat, Maďarsko možná končí jako hlavní ruský proxy v regionu, ale to neznamená, že se Kreml stahuje. Putinovo oko se z ruského Mordoru o to více upře na perspektivní Česko. Předpolí má v našem Hobitíně už dobře připraveno.