Lukáš Wagenknecht: Proč to u nás nefunguje?
Korupce, zneužívání dotací, přihrávání zakázek známému, kartely několika firem, které jsou veřejným tajemstvím a je skryto jenom antimonopolnímu úřadu nebo otevřený střet zájmu politiků při výkonu veřejných funkcí. Nikoho z nás to nebaví poslouchat donekonečna a je pravda, že v poslední době to už ani tolik nebaví některá média říkat nahlas.
Nalijme si čistého vína. Krade se všude ve světě a korupce provází všechny modely vládnutí. V čem jsme u nás ale jiní než ve vyspělých demokraciích jako je třeba Kanada, Holandsko, Německo nebo Velká Británie?
V minulých letech jsme byli největší příjemci eurodotcí a stovky miliard z Bruselu k nám potečou v příštích šesti let znovu. Tak jak je možné, že máme tak strašné dálnice a nemáme vysokorychlostní železniční sít, když jsme tranzitní zemí? Proč je sehnat místo v mateřské školce výhrou v loterii a zajistit příjemný domov pro seniory s pečovatelskou službou je mise na dlouhá léta?
Úkoly veřejné správy a tři tajemná slovíčka
Náš problém je, že se utrácí naše peníze z daní za věci, které občané nepotřebují. Nebo když už by je i potřebovali, jako třeba dálnice nebo registr vozidel, tak je kvalita tristní. U nás se nemyslí na veřejný zájem, ale jak říká Tonda Blaník, hlavně aby byly penězovody. A to je hlavní rozdíl mezi námi a vyspělými demokraciemi. Korupce je i tam, ale politici investují do věcí, které občan využije, a méně u toho takříkajíc mlaskají.
I u nás by to přitom šlo, jen kdyby se chtělo. Již dlouhá léta mají politici povinnost při nakládání s veřejnými prostředky dodržovat principy účelnosti, efektivnosti a hospodárnosti.
Pojďme na jednoduchých příkladech rozebrat, o co vlastně jde.
Účelnost
Každý výdaj z veřejného rozpočtu by měl plnit úkol veřejné správy. Krásným českým příkladem může být výstavba golfových hřišť, na kterou naši politici vynaložili miliardy korun z Evropských dotací v minulých letech. Já posledních deset let říkám, že to účelně vynaložené veřejné prostředky nejsou. No a konečně k tomu došel i Brusel a s velkou slávou i paní ministryně pro místní rozvoj. Jenomže nás tento objev století stál miliardy korun, za které se mohli už několik let fungovat zmíněné mateřské školky pro naše děti.
Efektivita
U každého výdaje by měl být poměřen náklad na vstupu a výnos. Docela pěkný příklad z minulosti je projekt Ryba domácí. Ministerstvo utratilo v letech 2008 až 2011 178 milionu na to aby se zvýšila spotřeba sladkovodních ryb. Podle statistického úřadu ale od roku 2009 spotřeba na hlavu klesala. Myšlenka možná dobrá, ale provedení mizerné, vyhozené desítky milionů a efekt žádný. Krásný extrémní příklad neefektivnosti. A když se podíváte do novin nebo na internet, tak i současní vládní politici plánují různé informační kampaně za desítky milionů. Co je smutné, u některých postrádám nejenom efektivitu ale i účelnost.
Hospodárnost
Každý výdaj by měl být pořízený za nejvýhodnější cenu. O předražených nákupech bychom mohli mluvit hodiny. Všelékem této vlády má být nový zákon o veřejném zadávání. U něho je úsměvné, že jako první a vlastně jediný zákon současné vlády byl vládní radou proti korupci označený za špatný a korupční a měl by se od základu předělat. K tomu ale zjevně nedojde.
Je to vůbec možné?
Dosáhnout hospodárnosti ve veřejném sektoru je boj na hodně dlouhou trať a pomoci může především přístup veřejnosti k informacím. Protože u nás nemáme propojené ekonomické a účetní systémy, počkáme si ještě hodně dlouho.
Efektivita by měla být největší výzvou pro nás pro všechny. Politici a úředníci se z principu nebudou chovat efektivně, protože peníze, se kterými nakládají, si sami nemuseli vydělat. A kdo by si nekoupil pěknou hračku, když ji neplatí ze svého ale, když mu to státní rozpočet zaplatí.
Ale co je nejsmutnější v české realitě, čeští politici nedbají ani na účelnost!
Začněme s účelností
Korupčních ztrát se u nás stejně jako všude jinde nikdy úplně nezbavíme. Hlavním cílem by pro nás v tuto chvíli mělo být, aby politici utráceli za projekty, které nám něco přinesou. Tedy, začít dbát na účelnost! Určitě potřebujeme přehlednější pravidla. Třeba jako srozumitelnější zákon o veřejných zakázkách, o tvorbě veřejných rozpočtů nebo o finančním řízení a auditu. Ani sebelepší zákon ale nebude fungovat, pokud nebude mezi politiky a úředníky vůle ho dodržovat a vymáhat. Teprve až u nás politici pochopí, co je to účelnost a proč je dobrá (třeba když potřebují něco napsat na plakáty před dalšími volbami), začne to nás konečně o trochu lépe fungovat.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
7 komentářů
Pan Wagenknecht to napsal velmi hezky a přehledně, problém je, že čeští politici jsou, byli a budou v podstatě vždy mizerové. A lék na to nikdo neví. Před staletími jsme je občas vyhodili z oken a tyto defenestrace případně máchání v koších ve Vltavě a všech českých řekách by byli potřebné opět a nejspíše každý týden.
Kdysi moudří Čechové před 1000 let prostě pozvali Němce nebo Lucemburky, ti tuhle zemi vytáhli nahoru a bývala hodně vysoko. My Češi jsme ji před 100 lety s velikou pompou vzali čistě do své správy a od té doby to jde od 10 k 5 a ještě níž do záporných čísel. Tento národ si totiž nikdy neuměl vládnout sám, vždy něco zásadního posral, zbaběle republiku prodal a nyní ji částečně prodává a rozkrádá sám sobě pod dohledem politické „elity“. Jiná možnost asi není, než se pokusit opět pozvat někoho ze Západní Evropy, kdo to tu vytáhne na úroveň alespoň průměru EU.
Problém je v tom, že 1. nikdo o nás už nestojí, 2. ty kurvy mezi námi mezitím dokázali tak zprasit povědomí o EU, že Češi už ani nevědí co to je a kam by vlastně měli směřovat a vlastně tam ani nechtějí. Oni ani nevědí co chtějí, snad jen dělat co nejmíň a mít se co nejlíp. A sousedovi aby koza chcípla.
Víte, tady nejde o to jestli nám vládli Lucemburkové nebo Přemyslovci-nebo nám snad mohli vládnout potomci Jiříka z Poděbrad. Tady jde o to že ve stabilní monarchii králové chápali svou zemi jako svou trvalou državu i do budoucna i pro své potomky. Čili nikdy nedělali rozhodnutí na roky ale na desetiletí a staletí, a rozhodně se nenechávali uplácet ani nic nekradli,protože užitek státu byl sám o sobě i jejich užitkem.
Zatímco, samozřejmě když jsme přešli do demokracie , zvolení politici pochopitelně uvažovali napřed pro sebe a teprve až potom pro stát a to jen na dobu svého mandátu ..
není pravda, že recept nikdo nezná. nejjednodušší je A) se starat o vlastního politika ve vašem okolí (víte kdo vás zastupuje v obci/městské části – jak často ho kontrolujete). Pokud je budou občané kontrolovat, pak se i regionální politici začnou starat o patra politiky nad sebou a mohli by častěji upozornit na nehospodárnosti (nehledně na to, že bude skupina lidí odkud získat kvalitní osobnosti do celorepublikové politiky).
A k tomu lze B) podporovat watchdogové hnutí (ať finančně, nebo vlastní aktivitou, propagací na FB atd.) a ty nás na nesprávné chování politiků budou také upozorňovat.
Není třeba vše házet do koše, ale je třeba se zajímat a aktivně se do politiky zapojovat (i kdyb jen do té lokální)…
Jistě že lze se závěry souhlasit. Jenom bych asi nesouhlasil s tím úvodem „.. jiní než ve vyspělých demokraciích jako je třeba Kanada, Holandsko, Německo nebo Velká Británie“.. Ve skutečnosti i ve zmíněných státech k podobnému nehospodárnému rozhodování státní správy dochází. I když o tom nejsme tak dobře informováni. Nebo tedy jsme a kdo chce najde si. Známý seriál Jistě pane ministře (premiére) přece napsali autoři podle situace v Anglii (a ne u nás)
A nemění na tom nic ani ten argument že my nyní dostáváme v přebytku v dotacích víc než do EU posíláme na našich příspěvcích.V těch dalších zmíněných státech tento přebytek není, ale ty dotace tam dostávají taky a možná větší než u nás
Analyzovat ten problém by bylo složité,a řekněme že se dá vyjádřit ve dvou souvisejích principech současného postkapitalismu.
1. Vláda oligarchie
2. Privatizace zisků, socializace ztrát
Neboli,tento problém vlastně není odstranitelnou chybou současných západních pseudodemokratických režimů, ale jejich trvalou a neoddělitelnou součástí.
Mezi hlavní české problémy také patří ten, kterého se dotýkáte Vy. A sice, že tak dobře známe problémy kapitalismu, západních zemí, globální problémy a celosvětové problémy, ale když přijde na tuzemskou byrokracii, korupci, neprůhlednost nakládání s veřejnými financemi, tak končíme. A ten konec je asi už trvale na úrovni 1/4 příjmů Němců přitom se stejnou cenovou úrovní. A kdyby se náhodou Kč chtěla dostat výše, tak zasáhne ČNB. Aby z nás zachovala levnou montovnu. A nedokáže jí oponovat nikdo – ani odborná veřejnost, ani politikové, ani tlak veřejného mínění. Z toho plyne, že Česko a Češi nemají cestu do Západní Evropy ani ve svých myslích jako zcela vyjasněnou. Proč? No protože ten Západ upadá… ale on „upadá“ už 100 let, Rusové vždycky tvrdili, že Západ upadá… a Češi jsou dnes podobně pomatení.
Říká se tomu paradigma. Nemáme vůbec správné paradigma jako národ, nemáme vyjasněné ani základní věci, které Poláci mají, Slováci asi více než my. Prostě 100 let české samostatnosti je jeden obrovský úpadek a zklamání a naděje na zlepšení je mizivá, protože ten národ je prostě pomatený a neví co chce a kam chce.
To je otázka co myslíte pod pojmem „paradigma jako národ “ v souvislosti s tím o čem je tu řeč.
Dal jsem si jen pro informaci do Googlu text „korupce v Polsku“ a vypadlo mi 306 000 odkazů (jen v češtině, tedy zmíňky v českých médiiích). Takže se mi nějak nezdá že by na tom Poláci byli nějak lépe než my, v těch principech o kterých jsem psal.
Jistěže, dalo by se říct že mají jiné paradigma v jiných oblastech, třeba v otázce vlastenectví-což může (bohužel) naopak zmíněné korupční principy spíš překrývat..
Pane Wagenknecht, to co píšete jsou nic neříkající bláboly o korupci a neschopnosti nějakých politiků a úředníků. Dokonce si myslím, že se máme v něčem lepší než třeba v Holandsku, které za pár let bude muslimský stát. Komunisti a naše školství náš stát zničili a to co máme dnes je skoro zázrak. Ty vaše politiky a úředníky předně musí někdo vychovat. Rozhodně to ale nebude pan Babiš a jeho voliči.