Útok Ruska na Ukrajinu z 24. února 2022 si pamatujeme zatím docela dobře. Na 25. únor 1948 jako bychom už trochu zapomínali – na komunistický puč a následné utloukání českého a slovenského národa. Pomyslný 26. únor v režii Donalda Trumpa nás asi teprve čeká…

Nemá smysl nyní zde vypisovat všechny Trumpovy únorové kroky 2025, jednou to zpětně udělají historici, politologové, možná i psychiatři. Všechny ty kotrmelce, lži a nepravdy, polopravdy, urážky kdekoho, bratříčkování se s diktátorem a masovým vrahem Putinem, kopání do Evropy, označování Ukrajiny za viníka války nikoli za oběť…

Trumpovy dosavadní kroky, včetně tvrzení, že nejde o agresi Ruska ale o konflikt, jeho vydírání Ukrajiny a nadřazování vraha Putina nad ukrajinského prezidenta Zelenského nás vede k třem závěrům:

1. Trump buduje autoritářský režim

Staví se nad zákon na způsob králů. Založí i dynastii Trumpů (ambiciózního syna by měl) a Amerika to bude mít spočítané na dalších mnoho let dopředu? Nebo po sobě prosadí někoho Trumpismu zcela oddaného? Existují dokonce i hlasy jeho kývačů, že by mohl zůstat ve funkci i pro třetí (a další) prezidentské období.

Proč mlčí republikánští kongresmani? Guvernéři? Musí? Bojí se? Jsou Trumpem uhranutí? Nevidí dál než na špičku svého nosu? To vše bychom my, v Česku, mohli pochopit – stačí si připomenout, kolik jedinců oddaných vládnoucí totalitní KSČ u nás po 25. únoru v roce 1948 vylezlo z děr.

Budiž, mlčí většina republikánů (čest výjimkám), někteří z nich oslabování demokracie dokonce tleskají. Proč ale nejsou pořádně slyšet vrcholní politici Demokratické strany? Jsou někde na golfu, podobně jako byli naši českoslovenští demokrati na plese v únoru 1948?

Proč mlčí Clinton, Obama, Bush a další dřívější někdejší hvězdy politického života? Kde je Kamala Harrisová a Al Gore? Zdá se, že to byli lídři jen do klidné doby. Jenže když se škuner probíjí bouří, teče do něj a má potrhané plachty, kde má být kapitán: schovaný pod postelí v kajutě, nebo pevně stojící na palubě?

Trump v červenci 2024 jasně řekl: „Křesťané, jděte k volbám, jen tentokrát. Ještě čtyři roky, víte co, spraví se to, bude to v pohodě, už nebudete muset volit, mojí krásní křesťané.“ Na ten výrok by se nemělo zapomínat. Protože k volbám se nechodí (případně jsou volby pouhou stafáží) pouze v diktaturách. Naznačuje to, k jakým myšlenkám se Trump upíná.

2. Obnovuje imperiální přístup

Chtít Grónsko (což Trump zjevně myslí vážně) a nárokovat si Kanadu – co je to jiného než imperiální ambice? Vydírání Ukrajiny přes přírodní bohatství a vypnutí Starlinku je také imperialismus; a kolonialismus navrch.

A dál: Trump Putinovi schválil válku tím, že označil za strůjce války Ukrajinu, nikoli Putina. Moskvě tak přiznal nárok na ukrajinský prostor a tudíž i tím přispěl k obnovení imperiálního přístupu.

Trumpovo a Putinovo myšlení zní takto: Vy si nechte svoje impérium, mně nechte moje impérium. No a ta Evropa mezi námi? Šábneme se. Pro Putina dřívější satelity Sovětského svazu. A pro mě, Trumpa, ten zbytek, kde si nainstaluji – třeba přes manipulaci spřízněnými sociálními sítěmi – mně povolné režimy.

Trump s Putinem tím ukazují směr dalším autoritářům: utrhni si silou, co umíš, a nech si to.

3. Je konfidentem (?) Moskvy

Vše, co Trump řekl a učinil v posledních únorových dnech kolem Ukrajiny, jde ve prospěch Moskvy. Válku Rusku tedy může pomoct vyhrát Trump.

Trump do Ukrajiny kope, Moskvu šimrá pod bradičkou. Zelenského označuje za diktátora, Putina má za kamaráda. Co že mu to ten Putin řekl, že chce mír? A Trump mu to věří – po tom všem, co Moskva předvádí tři roky na Ukrajině?

Po porušení smluv podepsaných Moskvou ve věci budoucnosti Ukrajiny v roce 1994, po anexi Krymu 2014? Po rozpoutání války 2014? Po vměšování se do Gruzie? Po dřívějších masakrech při válce v Čečensku? Po řadě Putinových výhrůžek Evropě a Americe od roku 2014?

Leccos z toho, co Trump učinil přímo v USA, jde též ve prospěch Moskvy: čistky v armádě, čistky na úřadech a ve federální správě, škrcení demokracie, předání USA oligarchům. To vše USA oslabí a oslabené Spojené státy jsou v zájmu Moskvy. A také Číny. Jenže dost možná i v zájmu Trumpa, protože vnitřně oslabenou společnost spíše ovládne.

Skutečně je Amerika na prvním místě, jak slyšíme od Trumpistů? Ćím víc Trump Putinovi ustoupí, tím víc nechá Rusko vyrůst, a tím více USA ztratí svůj vliv. I kdyby americká ekonomika nakrásně rostla, Trump udělá USA menší.

Trump dává Moskvě zelenou, a tím oslabuje svou zemi. Je snad konfidentem? Co na něj Moskva ví? Nebo jsou to „jen“ projevy sebestředného stárnoucího egomaniaka?

Naivní adorování Moskvy – známe

Bůh s Amerikou – a s námi také. Moskvu máme za rohem a Washington a Kreml spolu tancují „valčík míru“ na parketu jménem planeta Země; jejich podpatky dopadnou i na nás.

Pravděpodobnost, že Trump shodí střední Evropu do bažiny autoritářů a Ruska se zvyšuje. Už nyní ve střední Evropě silně bují proruské nálady.

Rusové jsou mistři ve válce odehrávající se na sociálních sítích a spousta našinců je nenapravitelnými panslavisty.

Na svou příležitost tu čeká dost potenciálních nahnědlých a narudlých diktátůrků halících se do národoveckého kroje a chystajících se vzít nám svobodu a přiblížit nás k Rusku. Nemusíme jmenovat, jsou jich plné noviny, internet, televize. Když se dostanou k moci, s odpůrci zkusí zatočit – třeba jako po únoru 48 Gottwald.

Naivní adorování Moskvy a jeho dopady z naší historie dobře známe. Stejně jako to, jak se národ přikrčil a nechal zastrašit i zaslepit po nástupu komunistů k moci.

Právě dnes máme výročí 25. února 1948. V dnešní vykloubené době je to výročí stále živé, jen zdánlivě se skrývá v šeru minulosti.