Lubomír Vejražka: Když udavači zase vylézají z děr
KOMENTÁŘ. Virus dovezený z Číny, omezené vycházení, sluníčko a doma dvě nudící se děti. Tlapková patrola už nás vyloženě otravuje, lokomotiva Tomáš se stává nesnesitelnou, Kačeří příběhy mi pijou krev. Děti prostě musí ven. Velím: „Hadi, zatím nám ještě nezakázali úplné vycházení, sbalit a ven!“ Netušili jsme, jaké setkání nás čeká.
Po dvaceti minutách chůze se šťouráme v písku na malé pláži u říčky. Nikde nikdo. Jsme tu poprvé, podle mapy jsem místo vyhodnotil jako pusté. Cestou jsme vrávorali v prudkém lesním sešupu, kdo další by se sem trmácel!
Podél vody vede lesní cesta, o dvě stě metrů dál končí na loučce. Přichází sem z hlavní silnice, na odbočce však není možnost parkovat, odtamtud těžko někdo přijde. Maximálně pár lidí na procházku od domu u odbočky.
Buďte doma!!!
Za půl hodiny se objeví v zatáčce v lese starší pán tlačící kolečko. Roušku nemá. Nevadí, projede čtyři metry od nás. My roušky zavěšené na krku nasazujeme, za chvíli coby vychovaný člověk slušně zdravím. Místo očekávané odpovědi se útočně a výhružně ozve: „Co tady děláte?!“ Jak šlehnutí bičem, jak z příručky pomocníků Pohraniční stráže.
Stále ještě v klidu se táži: „Je sem zakázaný vstup?“ Nejsem si jist, možná jsme na soukromém pozemku. Sice jsme neminuli žádnou varovnou ceduli, ale třeba je zákaz na začátku cesty…
Mužův obličej ale ještě více potemněl: „Ven se smí jen v odůvodněných případech, máte být doma! Copak to nevíte?“ Kdyby slovo umělo zabíjet, už by se naše těla pohupovala ve vlnách vedlejší řeky.
Voda hučí, není dobře slyšet. Chci proto popojít jen kousek k pánovi, abychom na sebe nemuseli halekat. Vykročím, načež zahřmí: „Nechoďte ke mně!“ Chtěl jsem jen povylézt na půl metru vysoký břeh, i tak by nás dělily tak tři metry, to jest o metr víc, než nařizuje vláda. Krok jsem nedokončil. Jsem vetřelec, malomocný, říznutý morem a cholerou.
Držím (kupodivu) stále klid a vysvětluji: „Vláda ale nezakázala pohyb venku, smí se jít do přírody. Mám snad děti přivázat ke stolu?“
Marné: „Nemáte co dělat venku, jen v mimořádných případech! Běžte domů!“ Muž svou hlášku vzápětí ještě hruběji zopakoval: „Doma! Buďte doma!“ Koncentrovaná nenávist. Vzápětí ještě vítězoslavně doplnil: „A jste tři, maximum je dva.“
Zavolejte Babišovi a udejte mě
Tak a dost. O dost jsem zvýšil hlas: „Jak dva? To neplatí pro rodiny! Nastudujte si to!“
Ozvala se nasupená zaseklá deska: „Jen dva! V televizi to říkali! Běžte pryč!“
Teď už jsem na hlase přidal opravdu hodně, i když vím, že se to v lese nemá: „Zavolejte Babišovi a udejte mě, že jsem tu s dětmi u vody! On vás pochopí, je jako vy! Nebo mě práskněte policii! Nikde nikdo tu sice není, ale to neomlouvá! Nemáte telefon? Půjčím vám svůj! Anebo mám rovnou zavolat já a udat se sám? Ať nás radši zavřou!“
Chlap odpor nečekal. V jeho světě jsem měl poslušně sklopit uši. Určitě si připadal jako vyslanec krizového štábu, obhájce zákona a nejvyššího dobra. Použití mozku je v těchto případech zdá se na obtíž. Při nákupu v obchodě mu hrozí tisíckrát větší riziko nákazy než v terénu téměř bez lidí.
Byl ale zpracovaný propagandou valící se z permanentních tiskovek vlády i z některých médií. Místo uklidňování občanů a vzývání rozumu jen strašení a nepřímo vyzývání k bdělosti, udavačství. Jsou samozřejmě místa a situace, kdy je na místě nejvyšší opatrnost, na jiných místech ale nehrozí vůbec nic, což vláda ignoruje.
Ten chlápek na mě dál zle zahlížel a cosi nenávistně drmolil. Neudržel jsem se a odsekl: „Lidé jako vy udávali gestapu a estébákům.“ Možná jsem to říkat nemusel, ale nemohl jsem si pomoct.
Tatínku, já nechci být zavřená
Pán bafl kolečko a reptaje odkráčel. Dcera se trochu vyděšeně dívá: „Tatínku, já nechci být zavřená!“ „Neboj, ten pán byl zlý, ale nic nám nehrozí.“ Měl jsem ještě chuť dodat slovo „zatím“, ale včas jsem se zarazil.
Synovi jsem zase musel vysvětlit pojmy gestapo a StB a podobnost obou organizací zplozených diktaturou a to, že jedněm i druhým ulehčili jejich špinavou práci také někteří Češi, kteří udávali jiné Čechy.
Udavači opět začínají vylézat ven. Nahlásí souseda – je bez roušky na balkóně. Bonznou paní v parku – dovolila si na chvilku sundat roušku a napít se. Další pleje bez roušky záhon na své zahradě, honem ho prásknout. Jde kluk běhat za tmy do opuštěných ulic? Roušku má pod bradou, aby si ji v případě, že někoho potká, rychle nasadil, a na dvacet metrů na něj řve z balkonu chlap, že na něj zavolá policii? I to se stalo. No a nás mohou udat, že si hrajeme u vody.
Zatím jde jen o epizody. Kdybychom se ale překlopili do (polo)autoritářského režimu, tak ti samí, co dnes volají policii za domnělé přečiny, budou zítra angažovaně likvidovat kohokoli, kdo se jim znelíbí, či kdo jim byl v minulosti jen nesympatický. Jako dřív. Sousedská udání ze msty anebo z ideologické zaslepenosti způsobila za obou totalit hodně neštěstí.
Ano, křičel jsem na starého pána. Možná jsem neměl. Ale byl to on, kdo chtěl omezit mou svobodu, byl útočný a nenávistný. Už z dob bolševika tyhle týpky nesnáším, poznal jsem jich dost.
V rodu jsme měli první odboj, pak mučení a smrt za druhého odboje, o pár let později naštěstí neprozrazený těžký čin proti komunistům. Jsem citlivý na zasahování do mých práv a svobod. Ten člověk je pro mě vyslanec časů „oněch“, kdy udavačství kvetlo, a zároveň předskokanem časů, které opět mohou nastat.
Dnes se bonzuje za domnělá porušení vyhlášky, zítra třeba za nesouhlas s vládou, která přeci dělá vše pro naše dobro!
Lubomír Vejražka je publicista, mimo jiné autor knih „Jizvy zůstávají“ a „Nezhojené rány národa“.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Investor Brůna: Realitní perly na dálniční sňůře na jih. Hluboká, Písek, Budějovice
Agáta Pilátová: Prezidentka ve vichru doby a nelichotivý obraz Slovenska
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
12 komentářů
Super Komentář pana Vejražky! Palec nahoru! Je namístě chápat různá „odstrašující“ nařízení a rozkazy současné vlády, neboť takto drasticky vylučovat rozum z rozhodování v životě jednotlivce je motivován vyhodnocením nejen na Hradě, že značná část občanů je mdlého rozumu a závislá na rozkazování a starosti o jejich blaho tam „nahoře“. Na druhé straně je třeba chápat, že bez kverulantů a „frajerů“ by nebylo hrdinů ani v minulosti, zrovna jako nyní. Že někteří tito hrdinové jsou mimo mísu s opatrností a rozumem je nesporné, ale to nevylučuje jejich zásluhu na pokroku a svobodě. Dnes si drtivá většina nehrdinů a opatrných, poslušných ( majíce dojem, že ví dost) myslí, že stačí poslouchat vládu ( A. Babiše), schovat se před koronou a jsou ve vatě. Pomalu leze z řiditelů procesů korona – člověk, že to tak není a nebude a ukázněný človíček je zmaten – on věřil, že ti nahoře ( Bůh, nebo Babiš) jej ochrání. Z té frustrace mohou vznikat excesy jako udávání , vychovávání neukázněných, tak jak uvádí v epizodě pan Vejražka. Takoví lidé byli, jsou a budou v každé společnosti a myslím, že by měli přibývat, neboť hrdinové jsou první, kteří kladou hlavu na špalek a tedy musí zákonitě ubývat, na rozdíl od těch, kteří se ukrývají a když vylezou, jsou jako vždy generály a mají touhu vychovávat, pokud „žáci“ nehodlají poslouchat, mají nástroj udavačský. Myslím, že by neškodilo dát řiditeli procesů – korona versus občan – do placu opravdu chytré procesy se spolehnutím na rozumné občany a těm, kterým pánbů nenadělil dost, vysvětlovat , vysvětlovat, vysvětlovat – z počátku pomalu, pomaloučku ( skoro pravdu) a přes smart mobily a jiné možnosti se dotázat, zda chápou a pokračovat ve školení. Tak, jak to známe ze škol v současnosti. Jinak se v té „bramboračce“ všichni utopíme a pokud ne, tak si fest utáhneme opasky.
Vrána k vráně sedá a pokoj si nedá.
Pokud takoví lidé budou živí, Babiše, Zemana, Okamury, Klause ml. a Komoušu se nezbavíme.
Má rada zní, být příště rychlejší. Usmívejte se prosím, vyletí ptáček 📸. Aneb jak jsem si natočil svého práskáče. 🎥
Diskutovat s nimi, nemá totiž žádný smysl. 🙂
V USA volají na policii , když soused neuklidí po psovi nebo nemá posekáno , nikdo to nepovažuje za udávání , ale za občanskou povinnost ! To jen u nás se považuje obcházení předpisů a zákonů za nějaké hrdinství !
Nezlobte se, ale já osobně bych nepovažovala vše, co se děje v USA, za skvělé. Udávat souseda, že si neuklidil po psovi aj. je už tak trochu na hranici hysterie a poklesu zdravého úsudku a rozumu. Já osobně bych toto souseda požádala osobně o to, aby si po svém miláčkovi uklidil. I já jsem měla pejska a bez pytlíku v kapse bych s ním na procházku nešla. A za další, ne všechny předpisy a zákony postihují pravou podstatu věci, Není to o tom nic nerespektovat, ale také někdy jednat skutečně podle zdravého rozumu. A poslední: hysterií a zlobou se ještě nikdy nic nevyřešilo. Na tom si trvám.
1) Kdysi se rikalo – co Cech, to muzikant. Aktualne – co Cech, to udavac. 2) Cas ktery opet muze nastat? To se stane, nevyhnutne. Babis a cela ta sebranka okolo delaji vsechno proto, aby lidi co nejvic postvali proti sobe. Rozdel a panuj!
Nedělejte z Čechů blbce , po válce ve Francii popravili 15 tisíc lidí za kolaboraci !
Český národ má smůlu, že takovýchto nepřemýšlejících a horlivých udavačů má tisíce. Z nich se potom rekrutuje nepochopitelná většina volící Babiše a Zemany.
Ten pán by si měl uvědomit , že nemá jen práva , ale i povinnosti !
Pane Lubomíre Vejražko, znáte úsloví : Podle sebe, soudím tebe? Nejste náhodou zrovna Vy jeden z těch rozsévačů nenávisti, když z marginálních příhod a to některýchjen z doslechu (až na jednu), odvozujete, že část národa jsou udavači a tvrdíte, že jen čekají, až příjde jejich chvíle?
Ono se udává v Bruselu ,nějaký anonym,v Itáliji ,nějaký pirát udělal hezkou reklamu.
A ve Vašem případě,se potkají lidé ,kteří si situaci vysvětlují podle svého,ale přes oslí můstek ,je v tom Babiš.
Pokud jde o Váš komentář, tak tam bych to viděl spíš na nedostatek sebereflexe.
Pan premiér to s tou „kritikou“ dost přestřelil, protože vznést námitku, požadavek nebo podmět či kritiku je, dle mého názoru, právem a povinností každého veřejného zatupitele a to i toho v evropském parlamentu a ostudné podle mě nebylo to, že tzv. nedrželi hubu když se to panu premiérovi nelíbí, ale že se opovážil jim za tento počin nadávat do vlastizrádců.
Pan premiér by si měl uvědomit, že časy Ludvíka XIV. a výroku „Stát jsem já“ jsou už trochu pasé, a on je také jen občan, sice se svěřenou mocí, ale podléhající stejnému právu a povinnostem.
A proto je výrok, že poškodili Českou Republiku směšný a mě osobně uráží od někoho, kdo je zdrojem těchto „reportovaných“ činností, už jen proto, že tím kdo ji poškozuje je on sám.
Resumé, kdyby pan premiér nědělal ty kontroverzní činnosti ‚ala‘ „veřejná tiskárna Agrofert“ a jiné, nebylo by co, dle vašeho slovníku, „udávat“.
A teď ruku na srdce, chcete žít ve státě, kde je vše co není povoleno zakázáno nebo s určitou volností? S tou volností totiž jde ruku v ruce i zodpovědnost a ta musí být osobní u každého znás i kolektivní pro ty, jenž na tu svou jaksi zapomínají.
Ale pozor, pokud totiž budeme lpět na liteře zákona, nikoliv na smyslu, zdravém rozumu a nebo slušnosti, staneme se otroky právních kliček, paragrafů a potažno právníků, viz věčné kauzy spojené s americkým právním systémem.
Dle příspěvku byla reakce dotyčného staršího pána přehnaná, ale pochopitelná, prostě neměl důvěru v informace co měl od vás a z televize pochytil jen část. Stejně, jako cyklisté co potkávám bez roušek či s rouškamu na krku v obci a kteří si asi také myslí, že je to v pořádku, protože se jedou projet do přírody.