Lotyšsko se díky rychlým opatřením nyní bez ruského plynu obejde, popisuje česká velvyslankyně v Rize Jana Hynková. Pobaltský stát dlouhodobě definuje Rusko jako potenciální hrozbu pro svoji národní bezpečnost, energeticky i vojensky. Čeští vojáci působící v zemi v rámci jednotek NATO dělají Česku podle Hynkové velmi dobré jméno. „Věřím, že toto české angažmá bude zachováno,“ říká velvyslankyně v rozhovoru pro Euractiv.cz.

Ruský gigant Gazprom v červenci zastavil dodávky plynu do Lotyšska, o několik dní později je ale zase obnovil. Uvedené důvody z ruské strany nechme stranou – co to ale podle vás říká o vzájemné energetické závislosti EU (závislá na energiích) a Ruska (závislé na platbách)?

Nejprve bych předeslala, že krok ruské strany byl prázdným gestem. Proč? Protože první krok učinilo Lotyšsko, a to už na jaře tohoto roku, kdy nejdříve lotyšská Národní banka neodsouhlasila platby za ruský plyn v rublech (které Rusko vyžadovalo, pozn. red.), a následně lotyšský parlament svým usnesením vyzval vládu, aby přijala rozhodnutí o ukončení nákupu a dodávek ruského plynu do Lotyšska. Vláda tak učinila už v dubnu tohoto roku – pravda, s termínem k 1.1.2023, nicméně fakticky Lotyšsko už zhruba od dubna neodebírá a nenakupuje ruský plyn. Země teď pracuje čistě s plynem z LNG terminálů v litevské Klaipėdě.

Text Ondřeje Pleváka původně vyšel v síti Euractiv, s níž HlídacíPes.org spolupracuje. Titulek, perex a mezititulky jsou redakční.

Tento ruský krok partikulárně vůči Lotyšsku bych asi nijak nepřeceňovala, ani na jeho základě nevyhodnocovala, co to znamená pro vzájemnou závislost EU a Ruska. Mohu nicméně vyslovit domněnku, že Rusko bude s tímto, byť vyprázdněným, gestem nějakým způsobem pracovat ve vztahu ke svému domácímu publiku. Může se také do budoucna pokusit s ním pracovat ve vztahu k ruskojazyčné menšině v Lotyšsku, ale nepředpokládám, že ji nějakým zásadním způsobem ovlivní.

Podle toho, co říkáte, to vypadá, že Lotyšsko nemá s koncem dodávek ruského plynu výrazné problémy. Proč? Připravovalo se dlouhodobě na takové scénáře, nebo to vychází z něčeho jiného?

Lotyšsko dlouhodobě definuje Rusko jako potenciální hrozbu pro svoji národní bezpečnost, do které samozřejmě spadá i energetická bezpečnost. Od roku 2014, od nelegální agrese na Krymu, se tato teze v rámci státních bezpečnostních analýz ještě posílila. Lotyšsko předpokládalo, že se Rusko na Krymu nezastaví, a může jít dál, ať už na Ukrajině, nebo v nějaké jiné okolní zemi.

Nicméně zároveň platí, že Lotyšsko se v uplynulých letech nijak intenzivně nepřipravovalo na diverzifikaci svých energetických zdrojů. Únor tohoto roku byl ale pak zcela zásadním impulsem pro významná opatření. O dva měsíce dříve než obvykle, čili od března, začalo napouštění zásobníku na plyn v lotyšském Inčukalns, který má kapacitu pro zásoby na jeden rok. Země tedy získala plyn ještě za původní ceny a v době, kdy to bylo ještě možné víceméně bez ruských obstrukcí. Následně posílilo dohody s Litvou o dodávkách plynu z jejího LNG terminálu v Klaipėdě, oprášilo svá dřívější rozhodnutí o výstavbě on-shore LNG terminálu přímo v Lotyšsku, a posílilo své dohody s Estonskem o vstupu do výstavby plánovaného plovoucího LNG terminálu v Paldiski. Zároveň probíhaly rozhovory se třetími zeměmi o nákupu plynu pro výrobu elektřiny.

Dlouhodobá příprava na hrozbu

Jak vlastně Lotyši vnímají ruskou hrozbu obecně? Jsou na ni připravení?

Lotyši dlouhodobě vnímají Rusko jako potenciální hrozbu pro svou národní suverenitu a teritoriální integritu, je to dáno i historickým kontextem – tragickým zánikem lotyšského státu před druhou světovou válkou a jeho agresivním vtažením do Sovětského svazu. Je to ale dáno i prostým pozorováním toho, jakým způsobem se Rusko chová, že porušuje mezinárodní dohody a mezinárodní právo v otázce suverenity a teritoriální integrity jednotlivých států.

Lotyšsko neustále posiluje svoji národní bezpečnost a obranu, v současné době vydává 2,2 % HDP do obranného rozpočtu, a do roku 2025 to má být 2,5 %. Země také disponuje tzv. Národní gardou, což je v podstatě dobrovolná domobrana, která funguje vedle profesionální armády. Lotyšsko také neustále hovoří o nutnosti posilování východního křídla NATO, v zemi je přítomná alianční základna s vedoucí zemí Kanadou.

Je Lotyšsko spokojené s kapacitami, které NATO v Pobaltí má?

Lotyši vždy vyjadřovali velký dík za alianční předsunutou přítomnost na svém území, musím vypíchnout jejich vděčnost příslušníkům české armády, kteří působí v tomto rámci v lotyšském Ādaži. Dnes máme na místě 80 osob, ženistů a pontonistů, kteří Česku dělají opravdu dobré jméno a podílejí se na spojeneckém úkolu.

Věřím, že toto české angažmá bude zachováno. Česká republika a Lotyšská republika mají velice kvalitní vztahy, mají potenciál vzájemné podpory v EU, smýšlejí velmi podobně i v rámci aliančních mechanismů. Toho si velmi vážím.

Lotyšsko je momentálně spokojené s výsledky summitu NATO v Madridu (proběhl na konci června, pozn. red.), který přítomnost na východním křídle do budoucna ještě posílil, a označil Rusko za hrozbu, respektive nepřítele. Spokojení jsou Lotyši s rozhodnutím o navýšení početních i materiálních stavů v Pobaltí celkově, a to až na úroveň brigády z dnešní úrovně praporu. Jsou také rádi za závazky Spojených států amerických vyslat další jednotky, stejně jako za přísliby od Kanady nebo Španělska. Madridský summit tedy naplnil aktuální cíle Lotyšska a celého Pobaltí v otázce obrany. Teď tedy půjde o to je materializovat.

V posledních týdnech se objevují incidenty, kdy Rusko různými způsoby narušilo suverénní území členských či kandidátských zemí NATO (Albánie, Finsko). Proč to Rusko podle vás dělá? Provokuje?

Myslím si, že hlavním důvodem je zastrašení místní populace, možná také narušení politické jednoty dané země, ale také vnesení rozkolu do jednoty celé EU nebo NATO. Jde o to vyvolat strach, způsobit názorový zmatek a z toho potom těžit, minimálně vůči domácímu publiku.

Můžete dát příklad, co konkrétně by se muselo stát, aby NATO jako celek zareagovalo?

Nejlépe je to samozřejmě definované v příslušných článcích Severoatlantické smlouvy, ale v té situaci ještě nejsme, proto ji nemůžeme v tuto chvíli zvažovat. Hlavní je, aby při podobných útocích členské země EU nebo NATO zachovaly názorovou jednotu ve svých hodnoceních Ruska.

Došlo-li by k napadení členské země aliance, tak věřím, že dojde ke spuštění obranných mechanismů. Věří tomu i Lotyšsko, ostatně na tom se zakládá jeho bezpečnost. V průběhu jara navštívilo zemi několik důležitých delegací – z USA, Kanady, Německa – a všechny deklarovaly své odhodlání nenechat východní křídlo bez pomoci a bránit ho.

Šok pro ruskou menšinu

Pobaltské státy mají početné ruské menšiny – jak se staví k válce? Dochází ke sporům nebo střetům v lotyšské společnosti?

Agrese na Ukrajině znamenala „názorové rozrůznění“ v rámci ruské menšiny, která představuje mezi 27 a 28 % populace. Zatímco do invaze bylo poměrně vysoké procento lotyšských Rusů, kteří víceméně sympatizovali s agresivním způsobem Putinova počínání v geopolitice, tak vpád na Ukrajinu pro ně znamenal šok. Tito lidé do té doby nevěřili, že by na horký konflikt mohlo dojít. Dnes se dá říct, že většina lotyšských Rusů válku odsuzuje, a jen naprostá menšina, přibližně pět procent z nich, s tímto postupem nadále sympatizuje. Odpor proti válce a vůle pomáhat Ukrajině jsou tedy poměrně silné i v rámci ruské menšiny v Lotyšsku.

EU jedná o zákazu vydávání víz ruským občanům, Česko to podporuje, stejně jako Lotyšsko. Co by to znamenalo pro rodiny lotyšských Rusů?

Lotyšsko je v otázce zákazu vydávání víz velmi názorově spřízněné s Českou republikou. Tento zákaz už prakticky probíhá, protože Lotyšsko už několik měsíců nevydává turistická víza, ale pouze ta humanitární. Do této kategorie nespadají jen lidé, kteří musí opustit Rusko z bezpečnostních či lidskoprávních důvodů, ale vejde se sem například i tzv. sjednocení rodin. Lotyšským Rusům by tento krok neměl způsobit žádné větší problémy, protože velká většina z nich disponuje lotyšským občanstvím.

Myslíte si, že se EU k plošnému zákazu odhodlá? Například Německo zatím váhá, další státy to odmítají, stejně jako šéf diplomacie EU Borrell.

Některé země jsou zdrženlivé, je potřeba s nimi hovořit a přesvědčovat je o našich důvodech, což Lotyšsko i Česká republika dělají. Neodvažuji se teď odhadovat, jak ta jednání dopadnou. Lotyšský ministr zahraničí Edgars Rinkēvičs je každopádně jedním z těch, kteří v tomto ohledu určitě vykonávají velkou osvětu a „ofenzivu“ směrem ke zmíněnému zákazu.

Lotyšsko čekají volby, podoba budoucí vlády je ale zatím nejasná, nikdo nemá v průzkumech výrazný náskok. Jak byste popsala politické rozpoložení v zemi? Všiml jsem si, že podpora pro sociální demokraty, zastupující převážně ruskou menšinu, je přibližně poloviční v porovnání s rokem 2018.

Domnívám se, že současná podoba vládní koalice (strany Nová jednota, Konzervativci, Národní aliance a Pro rozvoj Lotyšska, pozn. red.), s případným připojením některé další strany s příbuzným programem, je jedinou akceschopnou a plně demokratickou alternativou pro Lotyšsko.

Vámi zmíněná opoziční strana Soulad až do začátku letošního roku získávala vždy nejvyšší počet hlasů a byla nejsilnější, propadla se ale až na dnešní třetí místo, a to v důsledku svých proruských názorů v minulém období. Pro svůj odlišný program nebyla nikdy součástí vlády a ani nyní nemá naději do ní vstoupit. Odhaduji tedy, že příští vládní koalice bude vypadat víceméně stejně jako doposud, do „týmu“ se může přidat například strana Progresivních, která je poměrně nová.