Poptávka po cizincích mezi českými zaměstnavateli roste. Zájem je především o Ukrajince. Jejich „dovoz“ s požehnáním vlády se ale nedaří. Větší otevřenosti vůči pracovníkům z ciziny brání podle firem byrokracie i odbory.

Představa, že kvóta 500 vzdělaných expertů z Ukrajiny český trh nasaje „jako nic“ se nenaplnila. Do vládou schváleného pilotního projektu prošlo skrze systém VisaPoint pouhých 69 uchazečů.

Limit 40 000 korun padl

„A to i přesto, že to bylo rozšířeno z průmyslu i na zdravotnictví a snížila se požadovaná mzda, kterou by měl daný člověk splňovat,“ připouští ministr průmyslu Jan Mládek.

V původních podmínkách pro příchod kvalifikovaných zaměstnanců bylo, že jim zaměstnavatel v Česku musí nabídnout nejméně 40 tisíc korun.

Nyní už takto striktně nastavena suma není. „V praxi to je nyní tak, že není nutné, aby byla placena mzda ve výši modré karty (tj. téměř 40 000 korun), ale aby bylo možné využít průměrnou mzdu podle oboru, což je v mnoha případech nižší částka, přesto však spravedlivá, neboť umožňuje lépe diverzifikovat podle profesí,“ vysvětluje David Müller – ředitel odboru evropského a mezinárodního práva MPO.

„Sehnat ve Slaném zaměstnance do výroby je velký problém. Sháníme lidi z Ukrajiny, zkušenosti s nimi jsou dobré, ale bariér pro jednoduchý přesun je mnoho,“ říká ředitel pro export společnosti Linet Rolf Pekař.

„Jednoznačně je nutné zvednout cenu práce. Nyní je ten správný čas navýšit platy a pokud se tak stane, myslím, že bude mnohem více lidí akceptovat nabídku zaměstnání,“ říká předseda Českomoravské komory odborových svazů Josef Středula.

PSALI JSME: Firmy si mezi sebou přetahují zaměstnance i metodami na hraně zákona

Vláda bez velkého úspěchu vydala i další „povolenku“ – až na 5000 Ukrajinců z méně kvalifikovaných oborů. I ti ale z velké části zůstávají před branami. Problém je prý v „malé průchodnosti VisaPointu“ – elektronickému systému, přes něj žadatelé o pracovní vízum musí projít.

Mohl by stačit pohovor

Ministerstvo průmyslu nyní pracuje na variantě, jak by šlo nefunkční systém obejít. Mezi zvažované varianty patří zvaní konkrétních vyhlédnutých pracovníků k pohovorům přes české podnikatelské svazy.

„Na dalších možnostech se pracuje a projednávají se s tím, že předpokládáme, že tyto debaty budou ukončeny v horizontu několika málo týdnů. Vzhledem k tomu, že jde o otevřenou záležitost, určitě vám k ní rádi řekneme více ve chvíli, kdy bude jasné, jak jednání dopadnou,“ říká David Müller.

„Probíhá také nejednoduchá debata s odbory. Mají pocit, že jakékoli otevření trhu pro lidi z Ukrajiny jim oslabí vyjednávací pozici. Když firmy nemají lidi, je tlak na vyšší platy. Zaměstnavatelé ale mají představu jinou,“ říká ministr Mládek.

„Politici se bojí neustoupit odborům. Nechtějí se s nimi rozhádat, ale doplatí na to celá česká republika. Řekl bych, že se kvůli tomu budeme v exportu v příštích letech propadat,“ myslí si místopředseda Asociace exportérů Otto Daněk.

„Sehnali jsme zaměstnance ze zakarpatské Ukrajiny, kteří naštěstí mají maďarské pasy, takže se sem mohli snáze dostat. Máme rozjednané Filipínky a Vietnamky, ale vláda nám v tom nechce pomoct, protože je pod tlakem odborů,“ konstatuje Daněk, který je i předsedou představenstva náchodské společnosti Atas elektromotory.

Co bude s druhou generací?

Vláda ale odmítá představu některých zaměstnavatelů, že je možné přivážet ve velkém pracovní sílu ze zahraničí a v době poklesu poptávky zase cizince naložit do letadla a poslat zpět.

„Takto svět nefunguje. Po zkušenosti z jiných zemí musíme počítat s tím, že ne všichni odejdou i v případě, že pro ně nebude práce. Úkolem vlády je zajistit i to, aby se nestalo, že tito lidé v druhé generaci, kdy jsou již občané, nebudou na sociálních dávkách, v horších případech nebudou nosit bomby na letiště,“ říká Mládek.

Vláda se nijak netají tím, že možností, jak získávat kvalifikované zaměstnance, je posílit „odliv mozků (brain-drain)“ ze Slovenska, především prostřednictvím studentů, kteří studují na českých vysokých školách a pak v Česku zůstávají.

Podobný model by ráda uplatnila i ve vztahu ke studentům ze zemí bývalé Jugoslávie a Sovětského svazu.

Některé české vysoké školy už na univerzitách v těchto zemích zřídily lektoráty češtiny s možností budoucího studia v ČR.

„Když pak u nás studují v češtině, studují zde zdarma. Studium v angličtině je za peníze. Z hlediska vlády je studium v angličtině čistý byznys a je vysoká pravděpodobnost, že tu tito studenti nezůstanou. Naopak studium v češtině jde sice z peněz daňových poplatníků, ale je tu větší šance, že tu pak tito studenti zůstanou,“ říká Mládek.

Češi to dělat nechtějí

„Lidi nemáme. Hlavně do fabrik. Rovnice je jednoduchá – buď ty lidi na tu práci tady seženeme, nebo práci vyvezeme do jiné země. Určitě kvůli tomu nechceme přicházet o zakázky,“ varuje místopředseda Hospodářské komory Bořivoj Minář.

„Absolutní prioritou je zaměstnat především naše občany a aby získali návyky a vrátili se zpět do práce i lidé s dlouhodobou nezaměstnaností,“ říká Mládek.

Na to ale firmy příliš nevěří. Například Asociace exportérů upozorňuje, že i když je v Česku stále zhruba 400 tisíc nezaměstnaných, poptávaných zhruba 100 tisíc volných pracovních míst se z domácích zdrojů nedaří naplnit.

„Jsou zaměstnání, na které českého zaměstnance neseženete. Ukrajinci a Vietnamci to dělají rádi a bez reptání,“ upozorňuje Otto Daněk.