Lidé jako Zeman nedůvěru v novináře nezavinili, jen ji umí dobře využívat, říká propagátor nového stylu žurnalistiky
Dlouhá léta prosazoval investigativní žurnalistiku a reportéři, které vedl, za ni sbírali Pullitzerovy ceny. Bývalý šéfredaktor Seattle Times a dnes profesor Temple University v americké Filadelfii David Boardman vysvětluje, proč dnešní novináři musí „zařadit vyšší rychlost“ a kromě investigativy si osvojit i žurnalistiku přinášející řešení – tzv. solutions journalism.
Přestat jen popisovat problémy, ale donutit lidi o nich mluvit a hledat z nich cestu ven, to je podle Boardmana cesta k obnovení zájmu čtenářů a diváků a jejich důvěry v média. Lídři jako Miloš Zeman nedůvěru části veřejnosti v novináře nezavinili, jen ji umí dobře využívat, říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.
Udělat z hlídacích psů vodící psy
Jak jde dohromady novinařina „orientovaná na řešení“ s investigativní žurnalistikou? Přece dlouho platilo, že to jediné, co opravdu může věci změnit a s něčím pohnout, je právě investigativa. Už to neplatí? Nebo je přechod na solutions journalism něco jako zařadit vyšší rychlost v autě?
Přesně tak se na to dívám. Narozdíl od spousty investigativců, kteří jsou skeptičtí a dívají se na solutions journalism jako na „soft-news“, jakési pozitivní zprávy. Jenže tak to není, je to posunutí novinařiny na vyšší úroveň. Není to jen vykopnutí nějakého problému do veřejného prostoru a čekání na to, až úřady nebo lidé nějak odpoví. Někdy to udělají, většinou ale ne. A když novináři rovnou přijdou s návrhem nějakého řešení, dostane to úřady skutečně pod tlak, aby se k něčemu rozhoupaly.
Přechod od investigativní novinařiny k solutions journalism popisujete příměrem, že „je potřeba z hlídacích psů udělat psy vodící“. Čili ne jen na problémy upozorňovat, ale taky je lidem pomáhat řešit. Není to ale jen volání po „staré dobré novinařině“, apel na novináře, aby ve svém povolání byli prostě poctiví a důkladní?
David Boardman. Foto: Ashoka / Jan Hromádko
Solutions journalism neboří zavedená pravidla téhle profese. On je rozšiřuje, vysvětluje, modernizuje i s využitím aktuálních technologických nástrojů pro komunikaci s čtenáři, posluchači, diváky. Spoléhá taky na využívání dat, a nedívá se jen na to, jaké negativní trendy data ukazují, ale hledá v nich cestu ke zlepšení věcí do budoucna. Takže ne, nestačí jen říct „je to jen poctivá novinařina“. Je to víc.
Dobře, ale využívat data a pracovat jako klasický novinář, tedy dát prostor všem relevantním aktérům, to by přece mělo být normální. Co je na solutions journalism to „opravdu nové“?
Doteď se to dělalo tak, určitě v USA a řekl bych že i u vás v Česku, že se v novinařině hlavně upozorňovalo na problémy. Byla tu teorie, že když se na problém upozorní a dá se mu dostatečně velký prostor, celá ta věc se vyřeší tak nějak sama. Teď už víme, že to takhle nefunguje. A ve spoustě sociálních nebo kulturních témat víme až příliš dobře, kde ty problémy jsou a nepotřebujeme jejich další příklady. To, co potřebujeme, je řešení těch problémů. A zjišťujeme, že tenhle přístup čtenáři milují.
Solutions journalism často řeší právě témata, která se týkají vztahů mezi lidmi, nebo zkrátka v sobě mají kritérium „sociální“, třeba chudoba, zdravotnictví, vzdělávání. Je to tak, že solutions journalism funguje v oblastech, kde investigativa nestačí? Mají oba typy novinařiny svá vyhrazená témata?
No, sám jsem to viděl úspěšně aplikované i na tématech z byznysu, což by asi málokdo čekal. A hodí se i pro politiku. Pokud jde o korupci, asi bych nějaký příklad využití solutions journalism vymyslel, ale myslím, že moc skvělých takových případů není. Obecně by se ale hodil spíš na nějaký systémový materiál o korupci, o navrhování protikorupčních opatření, než pro mapování nějaké úplatkářské aféry jednoho konkrétního člověka.
Funguje to, čtenáři se probudili
Od začátku srovnáváme žurnalistiku orientovanou na řešení s investigativou. Nemají nakonec oba typy novinařiny stejné potřeby, ale taky stejné limity? I solutions journalism je přece náročný na čas, na peníze, a tak si ho můžou dovolit jen velká média, nebo ne?
Souhlasím se vším, co jste řekl, až na tu poslední věc. Máme příklady, kdy solutions journalism úspěšně využila i malá média. Myslím, že klíč je v tom pochopit, že solutions journalism prospívá mediálnímu byznysu, že to prostě přináší publikum, protože to lidé chtějí, stejně jako bylo dřív nutné pochopit, že médiím finančně prospívá investigativa.
Jak konkrétně, máte nějaká čísla o ekonomickém dopadu solutions journalism na média?
Viděli jsme to u nás, na webu Seattle Times. U příspěvků zpracovaných metodou solutions journalism narostla míra zapojení čtenářů, zobrazení webových stránek, čas strávený na nich se prodloužil, neuvěřitelně se zvýšil i počet sdílení článků na sociálních sítích. To všechno jsou klíčové faktory, podle kterých se později lidé rozhodují, jestli vám zaplatí za mediální obsah, nebo ne.
Umí solutions journalism lépe dostat složitá témata třeba i ke čtenářům malých, lokálních médií, třeba na venkově, kde se jinak o velkých a složitých kauzách moc nepíše?
Ano, myslím, že je to šance, jak přizpůsobit velké kauzy třeba i pro publikum někde na vesnici. Prostě z toho velkého tématu odkrojíte jeden „plátek“ a podáte ho tak, aby lépe odpovídal jejich vlastnímu životu, a navíc řeknete, co se s tím problémem dá dělat. Nejdůležitější je, že nabídnete cestu ven z pocitu bezmocnosti, nezájmu, apatie.
Přestat jen popisovat problémy
Kde se poprvé ukázala potřeba něčeho jako solutions journalism? Vy sám jste v Seattle Times pracoval přes 30 let – za tu dobu jste určitě zpracoval mnoho kauz i s využitím principů, o kterých dnes mluvíte. Jen se tomu tenkrát neříkalo solutions journalism…
Tenhle typ žurnalistiky nebyl vynález z čistého nebe, ale přišel postupně. Investigativní média postupovala dřív tak, že když přišla s nějakou kauzou, rozdělila ji třeba do pěti dnů, kdy vycházely postupně nové materiály k tématu. A první čtyři dny, to byl jen popis problémů. Teprve pátý den tam někde zaznělo „No a co se s tím dá dělat“? Výsledek byl, že lidé přestali číst už někde v polovině té série.
Tohle je ale jiný přístup. Neukazujete lidem jen problém, ale i příklady jeho řešení, místa, která už se s tím nějak poprala. A jedním z cílů je taky, aby lidé začali spolu o tom tématu taky mluvit. Takže nejen o tom psát, ale vytvářet i komunitu lidí, kteří hledají řešení.
List Seattle Times, kde jste dlouho působil, je v USA brán jako modelový příklad využití solutions journalism v praxi, i když tuhle formu novinařiny vymysleli v New York Times na opačném pobřeží. Jak je možné, že v zemi, kde má solutions journalism kořeny, je u moci prezident, který právě sází na pocit bezmocnosti řady lidí změnit svůj život a pohnout s problémy ve svém okolí?
Solutions journalism je i ve Spojených státech pořád na začátku, je to takový novorozenec, který se vyvíjí. Povedlo se ho rychle rozšířit celkem daleko, ale zatím jen v tenké vrstvě. A pokud jde o Donalda Trumpa – hodně lidí na něj ukazuje prstem a říká, že je to on, kdo boří důvěru v média. Jenže já myslím, že on té nedůvěry jenom využívá, stejně jako váš prezident Zeman. Oba jsou schopní politici. Mají dar naslouchat veřejnosti a umět ji zmanipulovat.
Kdybyste měl vybrat jeden novinářský materiál, na kterém je nejlíp vidět, co je vlastně solutions journalism, co by to bylo?
Možná projekt novin Star Tribune o komunitě mladých Somálců v Minneapolis. Měli tam problém s radikalizací té mládeže, s tím, že ti mladí odcházeli bojovat za takzvaný Islámský stát. A to začalo výrazně polarizovat i somálskou menšinu ve městě a zbytek obyvatel. A Star Tribune, místo toho, aby pokračoval jen v popisování faktů, tedy toho problému, udělal velkou rešerši o tom, jak stejný problém vyřešili jinde, i v jiných státech.
Reportéři strávili hodně času třeba v Dánsku, v Aarhusu, kde řešili to samé (Město Aarhus vyvinulo mezinárodně uznávaný projekt mentorů, kteří provázejí navrátilce z bojišť islámského státu a zkoušejí je vrátit do normálního života, a bránit tak jejich další radikalizaci v Dánsku, pozn.red.) Změnili tedy nakonec celý svůj přístup v informování o somálské komunitě, začali být vstřícnější, a spolu s nimi i jejich čtenáři.
To jsme ale zpátky u tématu – není to podobné omezení jako v investigativě? Posílat reportéry po světě je časově náročné i drahé. Takže solutions journalism přece jen není pro všechna média?
Já věřím, že je. Ale v téhle fázi potřebujeme hlavně pár silných hráčů, kteří se tomu budou věnovat.
Nevoďte je za ručičku
Co by tedy mělo a mohlo udělat pro začátek každé médium, aby udělalo krok směrem k solutions journalism?
Poslouchat svoje publikum, čtenáře, diváky, a zkrátka veřejnost. Vytvořit možnost kontaktu s nimi a čekat na zpětnou vazbu. Tohle novináři často nedělají, vyhodí téma do vzduchu a je jim jedno, kam dopadne. A takhle se žurnalistika v 21. století prostě nedá dělat.
Před deseti lety byly noviny strašně nudné, protože měly ty „svoje věci, o kterých psaly“. Jenže citovat instituce, to není reálný život, takhle čtenáři nepřemýšlí. Novinář je tu od toho, aby čtenářům sloužil.
Třeba v Česku to ale řada médií vyřešila takzvanou „servisní žurnalistikou“, kdy se snaží tak trochu za ručičku provést své publikum nebezpečími všedního dne, jako třeba že v únoru bude sněžit a že to na silnicích může klouzat…
Já tohle taky nesnáším, dělat někomu chůvu. Ale dobře odvedená práce v rámci solutions journalism není říkat někomu, co má dělat. Je to posilování lidí, předávání kompetencí, aby mohli dělat skutečně informovaná rozhodnutí.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Jan Ruml o svém těžkém úraze: Život jsem nevzdal. A taky o Česku a politice
Takhle to dál nejde. Německý starosta kritizuje nečinnost Berlína v migrační politice
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
25 komentářů
Je vidět, že pan David Boardman ani zdaleka netuší, co to je Zeman a jací jsou jeho voliči…
Když se podívám na web Reflexu, nebo Echgo24…tak by tamní „cenzorská partička, úzce zaměřená pouze jedním směrem a nikdy jinak“, měla vrátit klíče od redakce a zabouchnout dveře zvenčí.
A vy byste mohli zareagovat bez výmluvy na pružnější diskusi, pokud ji umožňujete. To „schvalování příspěvků“ v délce několika hodin až názorová cenzura je pravý opak toho, co článek má sdělit.
Pokud chcete,aby se tady nediskutovalo, pouze někdo sem tam sdělil svůj mantinely daný názor, tak nekonáte správně. V takoví diskusi nikdy diskuse nebude probíhat. Vycházím z vlastní zkušenosti, včera jsem napsal dva příspěvky ihned po sobě a po cca 10 hodinách jste zveřejnili jste pouze jeden. Jako „vysvětlení jste uvedli toto: Pokud je něco prvoplánově urážlivé vůči ostatním diskutujícím, vulgární, nebo odkazuje na pochybné externí zdroje, mažeme to….Já dosud nevím, CO bylo podle vás „to špatné“. Vulgarity to nebyly. A naopak, když mi někdo v diskusích nadává do ruských švábů a dalších neslušných termínů, spojených s minulým režimem, se kterým nemám nic společného, uráží mne to. A vy jej necháte a nemažete to. Tedy, evidentní dva metry. Nebo jen lidská nedostatečnost, kdy subjektivní vnímání toho, co je urážka a co ne. Já se uražen cítil a dával jsem to najevo. Proč mne „hlídací psi “ nebrání a toho vulgárně se projevujícího útočníka „nepoučí“? Pochopte, spáchali jste mi evidentní křivdu a máváte nyní článkem, jak by to mohlo být a jak to je někde super. Fajn, tak s tím začněte, u sebe. A pokud mi smáznete příspěvek, mát mou emailovou adresu a můžete mi diskrétně sdělit, proč jste to tak udělali. Nechci se s nikým dohadovat na webu -chápu, že by to nevypadlo dobře, z obou stran. Takže jen připomínám, pokud máte zájem o diskusi, ne o přitakávání jen jednoho správného názoru, tak jak to nevhodně propaguje mj. nick PM, máte sami co napravovat. Smazat příspěvek je totiž v mnoha případech kontraproduktivní a neznám nikoho, kdo by si to nechal líbit, z mnoha jeho individuálních důvodů. Otázkou je, zda to takto-z druhé strany, umíte pochopit, při své vlastní „profesionální deformaci“.
Musím se trochu zastat redakce, myslíte, že kometovat a diskutovat je jedno a totéž? A při srovnání s tím, co zvěrstva se děje na jiných webech, tak s předběžnou kontrolou příspěvků plně souhlasím
Předběžná kontrola je taky cenzura. Ale asi jste nečetl pozorně. Když mne někdo tady uráží a já to dávám najevo, že mi to vadí, že to jsou lži, tak z redakce nikdo nic nedělá na mou obranu. Pes nehlídá. Jeden můj příspěvek „neprošel a já nevím-proč? Jak si mohu vzít do budoucna lepší pozor na to, co někomu vadí a já nevím-co? Vidíte ten rozpor? Když mně něco vadí-upozorním na to. Náprava ale nepřišla. Když já něco sdělil, tak to nebylo „propuštěno“ a já nevím proč? Nemám ani možnost se zamyslet a případně uznat svou individuální nepozornost, kterou jsem mohl někomu nechtěně ublížit. A do toho čtu tento článek, na který logicky a slušně reaguji. Nic víc, nic méně.
Přesně tak, teď reagujete slušně. V tom neschváleném komentáři jste ale slušně nereagoval a urážel jste ostatní.
Myslím, že „remcáte“ oprávněně, tedy jsem na Vaší straně. Já již ráno pochválil zde jednoho redaktora za kouzelné slovo – prvoplánově -, kdo má chuť se nad tím slovem zamyslet v souvislosti s výrazem „cenzura“, objeví netušené možnosti ducha rozvíjet slovo prvoplánově. Jinak ze zkušenosti s HP a jeho „střihem“ názorů, mam dojem, že záleží na tom, kdo na té židli střihače zrovna sedí, tedy záleží na lidském faktoru. Nevěřím, že tam mají v redakci nějaký elektronický filtr, tím filtrem je konkrétní člověk s jeho vnitřním uspořádáním. Co se týká časové prodlevy, to bych respektoval, přece nikdo nemůže chtít, aby tam admin seděl 24 hodin denně a makal.
Děkuji Vám, pane Weber, za jisté názorové souznění. Pohledem na počet příspěvků lze vyvodit, že diskuse není zrovná „žhavá“. Dokonce mám ten neskromný pocit, že po mém „příchodu“ malinko oživla. Ono je opravdu velmi složité se zapojit do diskuse, ve které něco sdělíte ráno a až odpoledne se dozvíte, že vůbec ten který příspěvek byl „úspěšně“ zveřejněn a zda na něj vůbec někdo stačil reagovat. Při této rychlosti admina je to z mého subjektivního pohledu málo smysluplné. Činnost admina mi zůstává skryta a ani po jejím objasnění netoužím, nic mi do ní není, ale současně nechápu to „pracovní vytížení“, na základě kterého se diskutuje tímto opravdu ojedinělým neobvyklým způsobem. Komunikace, chcete li dialog, zde jednoduše řečeno vázne. A co se týče té „kontroly“, své jsem již sdělil. Domnívám se, že by stačilo se předem osobně zavázat k tomu, že se budou dodržovat naše zákony a elementární zásady slušnosti. Cenzura je Ústavou zakázána a ani admin nemůže porušit Ústavu. Jenže, vnímám tady i problém s názorem jak takovým. Mimo sdělené i to, že se najdou oponenti, kteří nejsou schopni demokraticky přijmout jiné, než jejich názory a dávají najevo, že tento web je „jejich“ a každý,kdo to nerespektuje, je …proruský šváb, soudruh, bolševik a má jít jinam. Nejsem ani jedno, nehlásím se k ani jednomu, ale někteří se již dávali dohromady, abych „vypadl“, protože takový musím podle nich být. To oni porušují elementární slušnost. A admin, „hlídací pes“ mlčí.
Už je to poněkud únavné. O to více, pokud tady operujete s cenzurou a ústavními právy. Mohu vás ujistit, že ústava vám diskusi na tomto webu rozhodně nezaručuje. Příspěvky se tady schvalují ručně a tak to také zůstane. Pokud se vám to nelíbí, diskutovat nemusíte, je to vaše volba. Nic jako admin tu není, příspěvky schvalují (a čtou, někdy je to opravdu dosti náročné) redaktoři v „mezičase“, v rámci své jiné činnosti, která má prioritu. Jinak by tu nebylo ani o čem diskutovat, jak jistě chápete.
Nedivím se tomu dvojímu metru. Západním podvodníkům a profesionální lhářům se nejlépe dařilo v éře jednosměrných médií, klasického tisku a satelitních TV, kdy jste jim mohl maximálně poslat dopis nebo jít řvát na ulici. Pokud mají lidé jednoduchou možnost reagovat na internetu, už to není tak zlaté.
Eisbrecher – Was ist hier los? (Offizielles Musikvideo) https://www.youtube.com/watch?v=BGthmYzpGv0
Nevim, ale pripada mi to spis jako cinnost, kterou delaji think-tanky.
Žádná nedůvěra v novináře ale nevědomost těch, co ty informace dostávají a potom zpracovávají podle své výchovy a vzdělaní. Proto Zeman nemá rád novináře a vzdělané občany . Novinář by neměl nikoho poučovat ale psát a mluvit přímo a tvrdě. . Pokud budou přímé volby, referenda a jiné Okamurovi chytáky voličů, kde mají možnost rozhodovat blbínci, tak s tím novinář s nějakým solution jurnalist nic nezmůže.
Pro Robert Břešťan
Ústava mi ale také diskusi na tomto webu nezakazuje. A snad mi nechcete namluvit, že na „vašem webu“ sami posuzujete, co diskutující smí a nesmí sdělit? Pokud ten který diskutující neporušil zákony ČR, tak to nesmíte udělat ani vy, vy nejste zákon, ani nad zákonem! A je úplně jedno, zda se snažíte podsouvat, že toto je přece „váš web“. Zákony platí pro každého stejně. A znovu opakuji, vadí mi, když se měří dvojím metrem! Pokud někdo poruší ten který zákon, jsou k tomu určené orgány, které toto řeší. Nikdo jiný na to nemá právo! Ani vy! Ale vy jste mi nezveřejnili můj příspěvek. Nemáte právo na cenzuru. Chcete tvrdit, že máte? Na základě jakého zákona? Mně také unavuje připomínat někomu, že porušuje zákon, moje práva. Proč jste dopustili, že mne tady někdo bezdůvodně osočuje a uráží? Když to dávám najevo, že mi to vadí a jde o lži?! Vy ty příspěvky klidně necháte zveřejněny a mažete pouze to, co se vám nelíbí u mně. Připadá vám to v duchu „padni komu padni“? Mně ne! Já odsud „zbaběle neuteču“, nemám proč ani se za co stydět. Jen chci uplatnit svá občanská práva na vyjádření svého názoru. A vám ze zákona nepřísluší cokoli cenzorsky posuzovat. Jediné, na co máte právo, je upozornit kompetentní orgány, v případě, kdy dojde k porušení zákona. Já vás osobně vyzval, abyste mi zdůvodnili na mé emailové adrese, proč jste nezveřejnili můj příspěvek. To jste nevyužili. A já doposud nevím, proč?
Vy jste profesionálové, navíc s tak odvážným názvem, tak se tak chovejte. Pokud jste „hlídací pes“, tak vás logicky někdo živí a cvičí. Tak jak chce ON. Váš pán. Ten, koho musíte poslouchat.
Pane Frenkie Huntere, brečíte jak děcko, kterému sebrali hračku ( váš příspěvek?) Musíte si uvědomit, že za 1. toto jsou komentáře k článku a ne čtenářská diskuze.
2. Toto je soukromá organizace, která má právo sama si rozhodnout, které komentáře smaže, jakožto pro ně nevhodné, a které komentáře ponechá.
A nakonec za 3. – Cenzura má dvě roviny. Ta první, což je váš případ, dle wikipedie zní: Cenzura je potlačení projevu, veřejného sdělení nebo jiných informací, které mohou být považovány za nevhodné, škodlivé, citlivé, politicky nesprávné nebo nepohodlné podle rozhodnutí vlád, médií, úřadů nebo jiných skupin nebo institucí. Zdroj: Censorship – Definition and More from the Free Merriam-Webster Dictionary“. merriam-webster.com. (https://en.wikipedia.org/wiki/Censorship) Nu a ta druhá definice, na kterou se odkazujete a která má uplně jinou váhu a je zakotvena v ústavě, zní takto: Cenzura je kontrola a omezování sdělování informací hromadnými sdělovacími prostředky, obvykle tiskem či dalšími veřejnými médii, veřejnými proslovy, dopisy a podobně. Je zřizována státem, případně stát přenáší její působení na spřízněné subjekty, typicky na náboženskou organizaci. Slouží pro udržení státního zřízení a integrity státu, a proto střeží uchování státní ideologie, státního či vojenského tajemství.
Cenzura se obvykle týká veřejně sdělovaných názorů, ale v dobách nesvobody je kontrolováno i soukromé sdělování názorů. Součástí cenzury bývá i kriminalizace toho, kdo se cenzuru snaží obejít.
Cenzura je součástí praktik mocenských struktur prakticky celou lidskou historii.
Přeji hezký den 🙂
Když se článek dočte až do konce, tak se zjistí že pan profesor popisuje něco co už dávno u nás existuje a naše seriozní média to používají automaticky. Totiž – jistě že pokud v článku *objektivně informují o nějakém negativním jevu, tak součástí té kritiky je obvykle zjištěná informace – „jinde to řeší tak a tak a funguje to “ – (jak zmíněno v posledním odstavci článku). .
V čem je ale větší průšvih – on totiž pan profesor o kus výše správně píše “
. Byla tu teorie, že když se na problém upozorní a dá se mu dostatečně velký prostor, celá ta věc se vyřeší tak nějak sama. Teď už víme, že to takhle nefunguje“.
Jenomže – u nás (nevím jak v USA) to dost často dopadá tak, že novináři upozorní, navrhnou řešení – a pak se stejně nic nestane… Protože – oni to v posledku musí stejně řešit politici na různých úrovních , jak legislativní změny, tak i uvolnit veřejné zdroje, resp. s úředníky vydat potřebná povolení..A když to stejně neudělají tak nedůvěra obyvatel přirozeně roste,
* samozřejmě hovořím pouze o objektivních článcích, popisující problém ze všech stran, nikoliv účelovou agitku s úmyslem jen si do někoho kopnout
** pokud mate ta věta v článku „sociálních nebo kulturních témat“. Tak zda pan profesor myslí skutečné sociální problémy – a nebo spíše naopak ještě vyvolávání pseudoproblémů souvisejících s novými ideologiemi jako gender, multi kulti, a pod. i s tím už má Amerika dost potíží
Článku moc nerozumím a nedovedu si představit, kdo by měl být dodavatelem těch správných řešení. U nás to dozajista bude, ne, už je Agrofert / MAFRA. Ti už ale mají zařazenu trojku.
Podle mého mdlého úsudku takto fungují totalitní systémy.
Obyvatelé, kteří volí za své vůdce nedemokratické strany, stejně nebudou poslouchat návody demokratických řešení. Nevím, kde voliči Okamury a Komančů čerpají informace, nemám tolik času na osobní průzkum, abych byl schopen pochopit jejich myšlení.
A prosím nikoho nechci urážet, je to pouze můj osobní pohled na věc. A pokud je tu nějaký Komunista nebo Okamurovec, prosím přeskakujte, moje příspěvky, já se také snažím některé ignorovat a přeskakovat a docela to jde. Slunce v duši.
Víte – ten článek se zdá nesrozumitelný, protože přímo z něj není zřetelné o řešení jakých problémů se zde mluví. Zda o nějakých vysokých politických, které demokracie musí neodkladně řešit (typu musíme zůstat v EU a NATO, Zeman a Babiš pryč, a pod) .nebo o běžnou komunální politiku – , čehož si občané všímají víc, protože si jich to týká bezprostředně.. Doporučuji k přečtení zde nedávno publikovaný článek
https://hlidacipes.org/koreny-frustrace-odpor-k-migrantum-vznika-z-pocitu-ze-stat-se-o-lidi-nestara-dokazuje-studie/
Ty problémy se sice zdají naprosto banální, neprůjezdné silnice, chybějící poštovní schránky, potíže s problémovými osobami…atd…Na toto nepotřebujete a jsou k ničemu politici citující vysoké ideály demokracie, na to potřebujete, promiňte mi ten pojem „politika – manažera“, který co nejrychleji tyto problémy bude prakticky řešit, na silnici pošle opravárenskou četu, dá pokyn (státní) poště aby zřídila v těch oblastech více schránek a podobně.. Často rychlost těchto řešení omezuje složitá legislativa – jenže stejné politické strany mají zastoupení v parlamentu, čili mají možnost jí změnit.
A pak příjdou volby a polici (i elity) se diví, proč voliči volí právě ty přízemní politiky praktických řešení, než demo-politiky náhle deklamující citáty o vysoké demokracii ,…
Mimochodem – otázka „proč by dodavatelem těch řešení (rozumějme tedy vyřešení) by měl být třeba Agrofert. souvisí s něčím jiným.. Jistě, pokud už je projekt odsouhlasen a otázka zní „bude to dělat Agrofert nebo jiná firma“, lze něco namítat, z řady právních důvodů.
Pokud otázka zní – udělá to teď rychle Agrofert, nebo se to nebude dělat vůbec, (stejně jako na to politici kašlali předešlých 5-10 let), postoj občanů – voličů bude zcela jiný,
Ne nesouhlasím.
Volby Babiš vyhrál pouze poblouzněním proletariátu a lidí závistivých, nebo lidí podobného ražení i takové znám a to hned 2. Babiš použil nejpodlejší nástroje, jaké si já dokážu představit a ve spolupráci se Zemanem, totálně vyřídil slušného Sobotku. Zneužil ekonomické situace, toho že se zrovna máme opravdu dobře a zneužil hlavně lidi, na které, to dobře, tak nějak nedopadlo a pro ty našel viníka, Kalousek za to může.
Zeman to je teprve peklo, vyhrál bez kampaně, stačilo to co si důchodci přeposílali emaily. A Stop migrantům a Drahošovi, plakát byl ve schránce na dopisy. A v rámci nekampaně, před prvním kolem jsem měl ve schránce pozvánku od Zemana na Hrad opravdu hezky zpracovaný materiál, ale to samozřejmě kampaň nebyla. A několik lidí, mi řeklo. „Zemana znám a kdo je to Drahoš“.
Vzpamatujte se, a vzpomeňte si co všechno slibovaly voličům v předvolební agitaci všechny politické strany.. Doslova ráj na zemi. V tom ani Babiš není vyjímkou. Samozřejmě že i všechny strany si i tu agitaci dělá přes sociální sítě,atd.
Možná – jestli si vzpomenete, už při předminulých prezidentských volbách se psalo, že Schwarzenbergův volební tým si najal americkou agenturu, včetně široké podpory právě na ovlivňování na sociálních sítích. Zcela legálně a veřejně, podotýkám a nikdo nekřičel nic o nějaké psychologické válce, Tohle už zkrátka k politice patří…
Jinak, pokud se týče Drahoše, samozřejmě že se lidé ptali “ kdo je to Drahoš“.. Protože – sice prakticky od jara o něm běžely ve médiích pozitivní agitace, ze kterých se ale vlastně o něm člověk vlastně vůbec nic nedozvěděl.
K veci a bez urazek .Novinar ma pravo a ten investigativni to ma snad i v popisu prace hledat a upozornovat na ruzne kauzy a informovat o nich . Zcela v souladu s jeho svedomim , ktere by novinar, pokud je profesional a hrdy predstasvitel sveho cechu mit mel. Bez ohledu na pripadny jidassky gros . Rika se tomu etika…. Druhou veci a vyssim levelem jsou pak komentare a nazory autoru, stavejici ruzne udalosti do autorovi blizkeho pohledu na ne. Opet, je nezpochybnitelnym pravem media uverejnovat nazory a komentare blizke jeho svetonazoru. To neni cenzura Frenkie, opravdu, ne. I kdyz pod spoustu nazoru Frenkieho bych se podepsal. Holt, ale jsme tu v cizi bubline.. No a k clanku …. Myslim , ze solution zurnalistika uz dost zavani propagandou a chce udelat z novinaru ctvrtou vykonnou moc ve state. Mezi radky citim ten stesk, ze to zatim novinari nemohou….. No a ted do mne pane PM a spol. ….
Jen bych doplnil, úkolem investigativního novináře není přímo hledat a upozornovat na různé kauzy. Pokud zůstaneme jen u této definice, snadno to sklouzne do politického bulváru a hlavně jednostranné politické propagandy. Investigativní žurnalistika – už od slova to investigate (vyšetřovat) znamená poměrně náročnou a dlouhodobou činnost kdy musí tu kauzu skutečně vyšetřit a podat o ní navíc zcela úplnou objektivní a navíc právně zdůvodnitelné informace. Což je navíc – v prostředí ne zcela liberálního a právního státu vysoce riziková činnost…Takže, díky za ní…
A pokud jde o solution žurnalistiku, já jsem pro, když nic jiného snadno se pak lze potom u voleb politiků zeptat, tak proč jste to neudělali???
OK, souhlasím s doplněním. V pořádku. S tou solution žurnalistikou ovšem trochu problém mám. Zavání to návodným jednáním, podobně jako návodná otázka, což kvalitního žurnalistu mírně dehonestuje.
Jestli dovolíte, já bych to otočil, jak kvalitní (objektivní, nezávislý) je v článku toho novináře popis a kritika toho problému, tak podobně kvalitní (nebo ne) je potom i navrhované řešení. Jistě že při špatném přístupu to může vést třeba k populismu, nebo jednostranném účelovém protěžování, třeba s komerčním podtextem.
To je to co opakuji pořád, čtenář se nemůže spolehnout na jeden zdroj, ale musí porovnávat fakta i názory z různých…
Ale jo. V tomhle se v zasade shodneme.
Západ jede na informační a morální dluh. Proto mediální pracovníci najatí tamním mainstreamem raději strkají hlavy do písku a autocenzurují se, neboť takový systém by v prostředí pravdy rychle zanikl. Bohužel tím se jejich situace zase jen zhorší a zkomplikuje. Inu, po nás potopa.
Máte pravdu – jen bych to opravil, západní politika (takzvaně demokracie) jede na informační a morální dluh. Problém je ten, že jsou to dnešní mainstreamemová média, která se tomu musí přizpůsobit, protože se sama a bez toho režimu nedokáží uživit, Čili naopak, kdyby ta média chtěla psát (vysílat) nezávisle pravdu, záhy by zanikla naprosto bez veřejných (státem přidělovaných) prostředků sama..