Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Těžba v lignitových dolech firmy LEAG v Lužici. FOTO: Patrick Pleul/ dpa-Zentralbild/ ZB/ Profimedia
,

Křetínského byznys a konec uhlí v Německu. Kam půjdou vládní miliardy na rozloučenou?

Desítky miliard korun od německé vlády získat firma LEAG ve spoluvlastnictví českého miliardáře Daniela Křetínského jako platbu na rekultivace po odstavení hnědouhelných dolů a elektráren v Německu. Tamní ekologové viní českou Křetínského společnost EPH z toho, že kompenzace byly od počátku hlavním cílem jejího uhelného byznysu. Firma to označuje za lež. Počátkem března Evropská komise oznámila, že výši kompenzací prošetří.

Cílovou čáru odchodu od uhlí si Německo i Česko nalajnovaly na stejném místě: nejpozději v roce 2038. Ekologickým organizacím i některým politikům v obou zemích se termín zdá málo ambiciózní. Tím ale podobnost obou zemí ve vztahu k uhlí zatím končí.

Před měsícem německá vláda podepsala první smlouvy o zavírání uhelných elektráren, konkrétně s energetickou společností EnBW, která se dotkne i byznysu EPH (více o tom níže), prakticky před pár dny skončily v Německu aukce na kompenzace za dobrovolné dřívější uzavření černouhelných elektráren.

Už do konce příštího roku tak mají ukončit provoz elektrárny na černé uhlí o celkovém výkonu 15 gigawattů i hnědouhelné elektrárny taktéž v součtu s dosavadním výkonem 15 GW. V Česku se zatím na plyn „přepnuly“ jen některé menší zdroje (i když na letošek oznámila společnost ČEZ ukončení provozu uhelné elektrárny Mělník III).

Německá vláda také na zavření elektráren a ukončení těžby vyčlenila miliardy eur. Do roku 2030 to má být celkově až 4,35 miliardy eur. České ministerstvo financí sice veřejně říká, že by konec uhlí rádo vidělo už do roku 2033, pokud jde o kompenzace, má ale jasno: „V každém případě však bez nároků soukromého sektoru na kompenzace od státu.“

Vypínáme, zavíráme

Dřívějšímu konci spalování uhlí (pro elektřinu i teplo) v Česku by se nebránili ani někteří zainteresovaní zástupci byznysu. Třeba právě zmíněná společnost EPH Daniela Křetínského a Patrika Tkáče. „Z našeho pohledu by se spalováním uhlí bylo teoreticky možné skončit dříve než v roce 2038. Diskuze vůbec není o kompenzacích, ale o nastavení jasných dlouhodobých pravidel a investorsky stabilního prostředí,“ říká mluvčí EPH Daniel Častvaj.

Firma prý počítá s dekarbonizací svých tepláren (elektrárna a teplárna Opatovice, či United Energy u Komořan a Plzeňské teplárenské, kde má EP Infrastructure podíl 35%) ještě před rokem 2038. Uhlí nahradí plynem, částečně biomasou a energetickým využitím komunálního odpadu, Očekává ale, že Česko i nadále půjde cestou velkých centrálních zdrojů tepla, na něž jsou nyní v Česku napojeny zhruba čtyři milióny obyvatel.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Hnědé uhlí má v současnosti v Česku podílí hlavně na výrobě elektřiny: zhruba ze 40 procent. Hlavním provozovatelem uhelných elektráren je zde polostátní společnost ČEZ nebo společnosti Sev.en Energy a Sokolovská uhelná.

EPH je ve vztahu k uhlí angažovaná především v Německu: vlastní tam lignitové doly i elektrárny. Jen firma LEAG, v níž má EPH 50% (druhou polovinu má PPF Investments, kde je hlavním akcionářem Tomáš Brzobohatý), tam zatím provozuje čtyři doly, čtyři elektrárny a jednu rafinerii. V rámci kompenzací za plánované předčasné ukončení činnosti dostane z veřejných peněz postupně asi 1,75 miliardy eur. Například už v roce 2028 by měla svůj provoz ukončit elektrárna Jänschwalde v Braniborsku.

Letos v únoru již německá vláda podepsala smlouvu o budoucím uzavření provozu se společností EnBW. V její tiskové zprávě zaujme věta o tom, že „riziko možných nároků na náhradu škody společností Mibrag AG jako dodavatele lignitu pro EnBW bylo dříve vyloučeno“. Ve společnosti Mibrag má česká EPH 100 %.

Zmínka se vztahuje k uhelné elektrárně Lippendorf, jejíž jeden blok provozuje EPH a druhý EnBW. Uhlí pro oba bloky dodává Mibrag, který měl s EnBW podepsánu smlouvu na odběr uhlí až do roku 2040. Protože ale bude elektrárna odstavena dříve (v roce 2035), musely se firmy dohodnout jinak. Zda to bylo výměnou za finanční kompenzaci, není známo, okolnosti podle vyjádření EPH nelze kvůli smluvním ujednáním komentovat.

Doslova před pár dny proběhly v Německu i aukce na kompenzace za dobrovolné dřívější uzavření černouhelných elektráren výměnou za prémii ve statisících eur za odstavený megawatt výkonu. K finálnímu odstavení vybraných elektráren má dojít nejpozději k 1. červenci 2021, pokud tedy provozovatelé přenosové soustavy neoznačí elektrárnu za klíčovou pro zajištění stability přenosové soustavy.

Proto také německá vláda z „odstávkové aukce“ předem vyloučila uhelné elektrárny na jihu Německa, které předem označila za klíčové. Právě přílišný důraz na obnovitelné zdroje bez zálohy v podobě výrobně stabilních a předvídatelných zdrojů, které dokážou operativně vykrýt výkyvy v produkci i spotřebě, označuje řada energetických expertů za potenciální budoucí německý problém.

Zaplavat si u Chotěbuzi

U německých ekologických organizací se EPH – s ohledem na obor podnikání nijak překvapivě – netěší velké popularitě. Varují například, že vláda jen z veřejných peněz podporuje ztrátový provoz firem ve vlastnictví EPH.

„Evropská komisařka pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová už oznámila, že zahajuje prošetřování takto vysokých kompenzací. A ve svém vyjádření jasně řekla, že kompenzace pro Leag byly založeny na nereálných scénářích. Myslím, že je velmi pravděpodobné, že se v důsledku šetření budou tyto kompenzace krátit. Dávalo by to smysl i s ohledem na celkový ekonomický propad uhelného byznysu,“ říká německá protiuhelná aktivistka Wiebke Wittová z organizace Europe Beyond Coal. Systém kompenzací podle ní německá vláda nastavila tak, aby se vyhnula riziku budoucích žalob od energetických a těžebních společností.

Už v roce 2016 například německá pobočka Greenpeace vydala „Černou knihu EPH“, v níž tvrdila, že „EPH nevytváří dostatečné rezervy na odstranění následků těžby hnědého uhlí, že hrozí, že náklady ponesou daňoví poplatníci“ a že snaha sáhnout si na miliardy eur v rámci kompenzací byl od počátku hlavní byznysplán EPH při vstupu na německý trh s uhlím a elektřinou.

 

 

Podobné výtky opakovali ekologové i v následujících letech. Do své konstrukce zahrnují i fakt, že čeští investoři získali lužické doly a elektrárny od švédského Vattenfallu před pěti lety de facto za symbolickou cenu – zohledňující právě riziko zavření dolů a elektrárny i náklady na rekultivaci po těžbě.

Třeba Karsten Smid z německé pobočky Greenpeace odhaduje náklady na rekultivaci krajiny po těžbě jen v lužickém regionu, kde působí EPH, v širokém rozptylu 3 – 10 miliard eur. „Daniel Křetínský a EPH zjevně nikdy neměli v úmyslu vydělávat na výrobě elektrické energie z hnědého uhlí. Cílem byly vládní kompenzace v řádu miliard,“ prohlásil vloni koncem prosince v rámci své prezentace věnované právě EPH.

„Skutečná otázka zní, jestli EPH má vůbec v plánu revitalizaci platit, nebo raději vyhlásí insolvenci, stáhne se a placení se vyhne. Už teď lignitové firmy nemají z pálení uhlí žádný profit. Můžeme předpokládat, že rezervy vyčleněné na rekultivaci firmy používají spíše na pokrytí provozních nákladů,“ myslí si Wiebke Wittová.

EPH takovou kritiku důrazně odmítá. „Mibrag a Leag vytvářejí v současnosti rekultivační rezervy dle německých předpisů a norem, tvrzení o opaku je lživé. Samotný EPH nikdy žádné kompenzace nedostal a nedostane. Všechny případné finanční zdroje budou na základě dohody s německou spolkovou vládou postupně směrovány do jednotlivých provozních společností a nelze je použít na jiné účely, než na rekultivační práce,“ podtrhuje mluvčí Častvaj.

Jak dodává, kompenzace jsou na místě zejména proto, že původně všechny strany počítaly s mnohem delším obdobím, během něhož těžební společnosti měly vytvářet dostatečné rezervy na rekultivace.

„Právě zkrácení této doby je na základě rozhodnutí tzv. uhelné komise kompenzováno,“ vysvětluje Častvaj. Náklady na rekultivace podle něj aktuálně dosahují částek v řádu stovek miliónů eur ročně. Příkladem takových krajinných úprav je projekt vzniku umělého jezera v areálu někdejšího lignitového Cottbuser Ostsee u města Chotěbuz v Braniborsku.

Místo uhlí dřevo ze zámoří

Do byznysplánů spojených s uhelnými elektrárnami v Evropě vedle politiky výrazně promlouvá rychlý růst cen emisních povolenek, které se v únoru vyšplhaly už přes hodnoty 40 eur za tunu, nejvyšší hodnotu za posledních 16 let. To se pochopitelně promítá do nákladů výrobce a tak i do růstu cen silové elektřiny.

I proto ve zmíněných německých elektrárnách LEAG investuje EPH do projektů obnovitelné energetiky, jako je jedno z největších evropských bateriových uložišť – BigBattery Lausitz. Čerstvě LEAG spolu s PPF Investments oznámil nákup Gaskraftwerk Leipheim (GKL), plynové elektrárny o výkonu 300 megawattů v Leipheimu, severovýchodně od města Ulm.

Uhelný byznys se nyní na hospodářském výsledku skupiny EPH podílí už jen zhruba z deseti procent. „Mnohem zásadnější jsou pro nás činnosti jako tranzit, distribuce a skladování zemního plynu, distribuce elektřiny a tepla či výkon naší flotily nízko- a bezemisních výrobních zdrojů,“ konstatuje Častvaj.

Uhelné elektrárny provozuje EPH nadále vedle Německa a Česka i v Itálii, ve Francii a v Británii. Vloni koncem roku EPH ale prodala svůj podíl v polské důlní společnosti PG Silesia. Místo původní uhelné elektrárny v Severním Irsku také vznikla plynová jednotka a v Británii původní uhelnou elektrárnu Lynemouth nechali přestavět na výrobu elektrické energie výhradně z biomasy.

V kotlích spaluje dřevěné pelety dovážené loděmi převážně z USA a Kanady. „Uhlíkové emise z přepravy biomasy jsou zahrnuty ve výpočtech elektrárny tak, aby splňovala současná kritéria udržitelnosti stanovená britskou vládou,“ zdůrazňuje EPH.

I přechod někdejších uhelných elektráren na biomasu ale ekologové u EPH kritizují. „Pořád je to spalování tuhého paliva, které vytváří jak toxické znečištění, tak skleníkové plyny. Biomasa může být za určitých velmi přísných podmínek považována za obnovitelný a v jistých aspektech ekologičtější zdroj energie, ale její používání má smysl jen ve velmi omezené míře, a to především pro vytápění a kogeneraci, nikoli pro masivní výrobu elektrické energie v elektrárnách s velkým instalovaným výkonem,“ říká Lukáš Hrábek, mluvčí české pobočky Greenpeace. „Za nás předělávání velkých elektráren na biomasu jednoznačně ne,“ dodává.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

3 komentáře

  1. A. S. Pergill napsal:

    A proč by někdo normální neměl mít možnost vydělat na hlupácích, zavírajících uhelné doly a elektrárny? I takovéhle spekulace jsou zcela normální a legální byznys. Za hranici etiky by se to dostalo IMHO tehdy, když by si Křetínský platil ekologické organizace, bojující proti užívání uhlí.

  2. petrph napsal:

    Jak ostatně napsáno hned v úvodu „..desítky miliard korun dá Křetínskému německá vláda, ale protestují tamní ekologové.
    To jim teprve teď došlo, že ta jejich vyřvaná zelená ideologie je tak drahá???

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Ať klidně protestují ti němečtí ekologové, nám to může být úplně jedno. Spíš nás může těšit, že je dostane Čech.

Přidávání komentářů není povoleno