Křesťanství versus islám. Klíč k určování civilizovaných a barbarských národů
Jedním z argumentů odpůrců přijímání arabských imigrantů do Evropy je to, že muslimská populace je iracionální, barbarská, nekulturní a necivilizovaná. Tímto způsobem se pohlíží i na samotný islám. Příznivci integrace oponují tím, že rozlišování populace na civilizovanou a necivilizovanou je xenofobní a rasistické, a že neexistují externí standardy pro určení toho, co je civilizované. Považovat za civilizované pouze to, co uzná západní civilizace, zakládá podle nich povinnost jiných kultur přijmout západní standardy, aby byly považovány za rovnocenné…
Pro mnohé bude zřejmě překvapením, že termín civilizované národy užívá i platné mezinárodní právo. Je pravdou, že tento termín byl v mezinárodním právu od 50. let minulého století na ústupu, ale k jeho větší proliferaci došlo opět po útoku 11. září 2001. George Bush tehdy na Valném shromáždění OSN rozdělil státy na civilizované, které jsou předmětem útoku, a necivilizované, které podporují terorismus.
Jak poznat civilizovaný stát
Nicméně faktem je, že termín „civilizovaný národ“ nikdy zcela neopustil scénu mezinárodního práva a stále zůstává jeho součástí, a to minimálně ve Statutu Mezinárodního soudního dvora.
Civilizovanost národa je dělícím znakem pro to, kdo patří do určitého společenství a kdo nikoli. Národy, které nesplňují standardy tohoto společenství stanovené pro civilizaci, jsou považovány za necivilizované. Právo civilizovaných národů má svůj původu v právu křesťanských národů.
Civilizovanost národa jako koncept má evropský původ, ale mezinárodní právo tento koncept aplikuje univerzálně. Postupem doby také došlo k posunu významu pojmu národ k pojetí národa jako státu.
Znamená to, že mezinárodní právo je strukturálně nakloněno Západu a jeho neformální nadvládě? Nemělo by mezinárodní právo spočívat na benevolentnějším univerzálním jazyku lidských práv, která ale mohou být i „necivilizovaná“?
Existuje několik fundamentálních znaků civilizovaných států. Prvním z nich je zajištění základních práv, a to zejména práva na život a na majetek, a svobody pohybu, obchodování a vyznání. Dalším znakem je existence organizované politické struktury a schopnost státu jednat v sebeobraně.
Nutností je i přijetí norem mezinárodního práva a schopnost navazovat diplomatické vztahy s jinými státy.
Jak pohlížet na Saúdskou Arábii
Civilizované státy musí přijmout normy a praxi civilizovaného mezinárodního společností, jako je zákaz polygamie a otroctví, ale např. i partnerské soužití nezletilých dívek s dospělými muži, upalování manželek po smrti manžela apod. Termín civilizovaný národ, resp. stát je tedy používán v mezinárodním právu v neutrálním a nexenofobním významu slova.
Pokud je tedy například v Saúdské Arábii povoleno mnohoženství, existuje příkrá nerovnost mezi pohlavími a za homosexuální styk je možno uložit trest smrti, je obtížné takovou zemi označit za civilizovanou, byť se tato praxe zakládá na širokém konsenzu obyvatel této země.
Někteří právníci zabývající se mezinárodním právem přesto termín „civilizovaný národ“ kritizovali, a to z tohoto důvodu, že údajně odráží standardy platné před druhou světovou válkou, které již nejsou aplikovatelné. Došli proto k závěru, že všechny státy, které jsou členy OSN, musí být považovány za civilizované.
To je ale nemístné zjednodušení. Navíc tato koncepce nedopovídá na otázku, jaký status mají státy, které nejsou členy OSN. Švýcarsko se stalo členem OSN až v roce 2002.
Znamená to tedy, že bylo do té doby necivilizované? Stejně tak měla v průběhu 90. let zvláštní status Jugoslávie, protože nebyla vyjasněna otázka jejího právního nástupnictví. Znamenalo to tedy, že po určitou dobu byla civilizovanou zemí, pak její civilizovanost skončila a následně byla znovu obnovena?
Co s tím?
Jak je tedy vidět, komunita právníků zabývajících se mezinárodním právem může přistupovat například k Saúdské Arábii jako k zemi civilizované, a to z důvodu jejího uznání mezinárodním společenstvím, nebo jako necivilizované, a to z důvodu nesplnění základních standardů civilizovanosti.
Pravdou je ale to, že považovat zemi typu Saudská Arábie za civilizovanou zemi je velmi pokrytecké.
Znamenalo by to totiž, že obecné principy saúdskoarabského práva mohou být pramenem práva mezinárodního. K takovému absurdnímu závěru však nemohou dospět ani ti, kteří považují všechny členy OSN za státy civilizované.
Ustanovení mezinárodního práva o civilizovaných národech, resp. zemích je stále platné, i když je potřeba dát tomuto termínu nový obsah, resp. najít novou interpretaci standardů civilizace.
Základem těchto nových standardů však musí být standardy západní civilizace, která zajišťuje základní práva, organizovanou a predikovatelnou státní moc, racionální právní systém, diplomatická řešení a prostředky jakožto základ mezinárodních vztahů a dodržování norem mezinárodního práva.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Vašku, nepodepisuj to, radil Havlovi. František Lízna šel za vším vytrvale
Investor Brůna: Levné a pohodlné bydlení? Hledejte oblasti, které ožijí za deset let
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
16 komentářů
Bohužel, takto teoreticky právně je to pouze ta lehčí polovina problému – a vlastně vůbec neodpovídá na současnou hrozbu migrace islámské populace.
A ta lehčí odpověd je, že je rozdíl mezi úplnou suverenitou států a omezenou suverenitou občanů (resp. subjektů) – na jeho území, kteřá jsou absolutně podřízeni jeho zákonům.
Protože,suverenita státu je úplná. I když je členem OSN, nemusí některá jeho ustanovení plnit-pokud jsou v rozporu s jeho zájmy či zvyklosti. Prostě řekně že nebude, tak nebude. A OSN má pramálo možností jak by ho k tomu přinutil. Protože, opakujme si to, OSN není žádný ->shora vytvořený světový orgán<- nadřízený všem státům světa"-ale pouze smluvní shromáždění těchto států, kde i nadále každý z těch států jedná naprosto suveréně.
Ale bohužel, ta složitejší polovina zmíněného problému vzhledem k ohrožení, je v tom že nestačí pokud civilizovaný stát ona základní práva deklaruje ve svých základních zákonech (ústavách), a dokonce ani nestačí pokud on sám ze strany svých institucí dodržuje vůči občanům na svém území. To co občané právem vyžadují, je že stát bude garantovat ochranu jejich základních práv a svobod i ve vztahu mezi nimi samotnymi – a před jedinci či skupinami které je ohrožují. To je bohužel to co civilizované státy garantují omezeně i v normální situaci, a vzhledem k milionům migrantů z jiného (necivilizovaného) kulturního prostředí už tuto schopnost ztrácí ještě více. Ostatně, i zde byly často zminovány západní no-go zóny,kde už se o to ani nesnaží. A bohužel, mám takový smutný dojem, že při současném stupni západní med-oligarchoe se asi vůdčí politici pokusí "přinutit" právě ty civilizované lidi aby si halt zvykli, že existuje vyyší ohrožení že je nebo jejich bližní může někdo znásilnit či zavraždit. A kdyby si nechtěli zvykat-tak právě proti těm civilizovaným práva dodržujícím a bezbranným lidem mají západní režimy bezpečnostních sil dost..
No jasně. Máte pravdu. Další zbytečný článek Aleška. Ale má splněno. Honorář dostane. Tak vocode. Tlučhubú máme dneska plnou republiku. Nejvíce v pražské kotlině.
Aleš Rozehnal, stejně jako všichni další externí spolupracovníci, píší pro HlídacíPes.org bez nároku na honorář.
Rozdíl mezi Saudskou Arábií a kmenem lidojedů je v penězích, přesněji ropě. Civilizačně jsou na tom stejně. Mezinárodní právo bez zakotveného způsobu vymahatelnosti je polovičatá norma, skoro zbytečná.
„Civilizované státy musí přijmout normy a praxi civilizovaného mezinárodního společností, jako je zákaz polygamie … „, netušil jsem, že zákaz polygamie je nutnou součástí praxe civilizované společnosti. Existuje nějaký odkaz? Znamená to, že všechny státy, kde je povolena polygamie jsou necivilizované?
Příliš mnoho ideologie, aby se to dalo unést. Podle autorem používané definice civilizovaného národa nebyly civilizovanými ani antické Řecko a Řím, ani francouzská absolutní monarchie, kde se pojem civilizace začal používat. Definici civilizovaného národa nevyhoví ani totalitní Československo. Chtěl snad autor říci, že Praha před rokem 1989 nebylo civilizované místo, že Češi nebyli civilizovaným národem? Mezinárodní právo je v tomto případě postiženo extrémní dávkou ideologické zaslepenosti a v tomto pojetí nemůže fungovat.
Na tohle bych zčásti navázal. Zde je probírán pojem „civilizace“ či spíše „civilizovanost“ z hlediska stávajícího mezinárodního práva. Jinak ale samozřejmě, pojem „civilizace“ je velice široký… Vždyť to víme právě i z dějin. Stačí, aby nějaká společnost pokročila jen trochu ze stadia sběru, lovu či už hlavně nejprimitivnějšího pastevectví a zemědělství, dospěla jen k trochu pokročilejší materiální kultuře, vytvořila se nějaká kultura duchovní (náboženství), případně se ona společnost vnitřně nějak rozvrstvila a zorganizoval se nějaký státní útvar – a už se o tom mluví jako o civilizaci. Proto bych ani v termínu „civilizovaný stát či národ“ neviděl nic, co by bylo všeobecně exaktně daného.
Možná by neuškodilo podívat se na historický kontext pojmu „civilizované národy“ na začátku 50.let 20.století. Tehdy ještě většina dnešních států byla koloniemi a nově vytvářená právní instituce „civilizovaného národa“ vznikala z potřeby vymezit, který z národů v koloniálním područí by měl mít právo na získání státní nezávislosti. Implantování nového kontextu do pojmu civilizované národy je však již pouze projevem lidskoprávního aktivismu a nemá hlubší myšlenkový základ.
Ano. Ale vlastně tím spíše lze na to pohlížet jako na věc rétoriky – i když netvrdím, že zvlášť v tomto případě bez eventuálně závažných dopadů v praktické rovině.
Naprosto s Vámi souhlasím. Je to věc rétoriky – a v tom horším slova smyslu. Česky řečeno je to mlácení prázdné slámy.
Úvod je zajímavý a opravdu v mezinárodním právu je odkaz na pojem civilizovaný národ. Problém je v bodě, kdy autor dá polygamii na úroveň otroctví či pirátství a úplně jsme mimo, když se začne zabývat jen Saúdskou Arábií.
Samozřejmě, jsou možné různé přístupy: takový, do kterého se vejdou všechny země, nebo naopak takový, podle kterého je porušení základního lidského práva na život trest smrti a civilizované mohou být je země bez trestu smrti.
A co se týká závěru: ano, koncept práv vychází z křesťanské tradice (i když Deklarace práv člověka a občana z r. 1789 se zrovna křesťanstvím moc neohání) a ne např. z Medínské ústavy. Podle mě je ale závěr, že je nutné porovnávat země podle každého jednotlivého práv – na život, zákaz mučení, otroctví, spravedlivý soud, svoboda projevu, náboženského vyznání – a proto řebříčky zemí budou jiné. V žádném případě ale nebude dělítko křesťanské vs. muslimské země.
Problém začíná už při pokusu definovat obsah slova civilizovanost. A jaký je, je-li vůbec, rozdíl v obsahu slov kultura a civilizace?
Dodávám, že já osobně si myslím, že rozdíl v obsahu těch dvou slov je. A to značný.
Kultura se odvozuje od slova kult. Jedná se tedy o náboženskou (v případě monoteismů – ty jediné jsou doopravdy náboženstvími) či zvykově-rituální definici (u ostatních).
Civilizace je od slova civilní, občanský. Můžeme tedy hovořit o občanské společnosti, o republikánském uspořádání (res publica- věc veřejná). Není tak náhodou, že poprvé toto slovo zaznělo ve Francii, na počátku 18. století.
Můžeme přidat i latinské civitas – typ společnosti založený na principu teritoriality a vlastnictví, a civis – měšťan.
Takže rozdíl mezi kultura a civilizace je dobře patrný.
Odkouzleme slovo civilizovaný od křesťanského výkladu prezentovaného p. Rozehnalem, a zjistíme, že o nic dramatického v jádru nejde.
Civilizovaný je od slova civil, tedy občan. Tedy civilizované jsou národy které mají v ústavě občanskou společnost. A ty které nemají, jsou holt z tohoto pohledu necivilizované. Hned vedle nás je to např. Slovensko, které se hlásí v ústavě k národnímu, nikoliv občanskému pojetí státu.
No a co? Bude další vlna kolonialismu která to „napraví“ a začne páchat nová „dobra“? Asi ne.
Takže se smiřme s tím, že některé společnosti jsou necivilizované a jiné ano. Svět se tím nezboří.
Podotek: Polygamii mají i američtí mormoni a neoficiálně i u nás řada mužů vydržujících si vedle manželek milenky (oficiálně snad jen MUDr. Rath), a na americké resp. naší civilizovanosti to nic nemění.
Ďábel v detailu je tedy nikoliv v ne/civilizovanosti těch či oněch, ale v křesťanském hodnotovém ukotvení autora úvahy a jeho projekci těchto hodnot do úvah „jak by to mělo být správně“.
Toto niterné nutkání jiným kulturám vnucovat svoje hodnoty (u některých „křesťanů“ hraničící s obsesí) už mělo za příčinu řadu krutých válek a koloniálních zvěrstev (pochopitelně vždy s „ušlechtilými cíli“), takže doufejme, že podobný přístup k jinakosti zůstane už jen na úrovni soukromé a nikoliv obecné nebo dokonce mezinárodní.
Mohlo by se stát, že by se o své mohla přihlásit třeba Čína a snažit se silou prosazovat jako pramen mezinárodního práva například konfuciánské hodnoty. To by pak pánové, odbíhající za milenkami, asi žasli, když by seznali, jaké povinnosti mají vůči manželkám.
Pokud bude psát podobný článek o „civilizaci“ novinář ze Saudské Arábie, věřte, že mu vyjdou nejdůležitější zcela jiné hodnoty.
A v tom je ten zakopaný pes. Domluva s ním je pak podobná, jako byste komunikoval s Marťany.