Ilustrační foto z demonstrace Česko proti strachu, Praha, říjen 2022. Foto: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia

Kremelské propagandě se v Česku loni nedařilo. Směřovat na východ chce jen pět procent lidí

Napsal/a Jan Žabka 28. února 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

Datum 24. února 2022 přehodilo tematickou výhybku české dezinformační scény po dvou letech pandemie koronaviru směrem k válce na Ukrajině. S ročním odstupem však průzkumy ukazují, že ruská válečná propaganda měla na Čechy mnohem menší dopad, než se obecně čekalo. Otočit českou společnost názorově směrem k Rusku se nepovedlo.

To, co následovalo po začátku loňské invaze Ruska na Ukrajinu, popsal mluvčí Českých elfů Bohumil Kartous jako „dezinformační cirkus“: „Realita byla interpretována s pomocí jakékoliv manipulace, která mohla zpochybnit oficiální informace.“

Konkrétně to bylo vyvolávání strachu z uprchlíků, údajné lži etablovaných médií, strach z energetické krize či údajná nenahraditelnost a neporazitelnost Ruska. Dále pak označování vlády Petra Fialy jako nedůvěryhodné či rovnou zrádné kvůli pomoci napadené Ukrajině, či proradnost Západu, který údajně Rusko k válce donutil.

Na začátku války se šířily také výmysly o ruské denacifikaci Ukrajiny a ničení tamních biolaboratoří či vyvolávání strachu z mobilizace v době českých prezidentských voleb.

Navzdory tomu všemu se zdá, že proruské manipulace v době konfliktu na Ukrajině mají menší efekt, než by si jejich autoři přáli.

Falešná neutralita

Podle nejnovějšího průzkumu STEM si jen zhruba pět procent Čechů přeje, aby země směřovala na Východ. Naopak, více než polovina populace je prozápadní a nevěří ruskému výkladu války. Tuzemská veřejnost také většinově vnímá, že je Česko ve větším bezpečí díky členství v Evropské unii.

„V Česku dlouhodobě nebylo moc fanoušků Ruska. Bylo to takové, že Rusko není úplný kamarád, ale nebojíme se ho a můžeme s ním obchodovat. S tím neotřáslo ani obsazení Krymu 2014,“ vysvětluje sociolog a výzkumní agentury STEM Nikola Hořejš, který společenský vliv dezinformačních a konspiračních příběhů dlouhodobě sleduje.

„Změna přišla až s otravou dvojitého agenta Sergeje Skripala a s kauzou Vrbětice, to jsou události, které s vnímáním Ruska mezi občany Česka zahýbaly. Invaze před rokem už ten proces pouze potvrdila,“ dodává.

Středovou pozici aktuálně podle výzkumu zastává zhruba 43 % lidí. Právě mezi těmito lidmi je pětina, která je silně ovlivněna proruskou perspektivou a dezinformacemi, přesto i oni chtějí neutrální zahraniční politiku Česka. Hořejš mluví o „pocitu falešné neutrality“:

„Ten je živen představou, že USA a Rusko nebo Západ a Východ se chovají stejně špatně. Vše je prohnilé a je to hra mocných lidí v pozadí, kterou stejně neovlivníme. Pojí se to se skepsí, pesimismem, nedůvěrou a pocitem, že vlastně nemá cenu rozlišovat různé partnerské země, spojence a odpůrce mezi sebou, což ale paradoxně nahrává diktátorským režimům.“

Podle Bohumila Kartouse válka na Ukrajině potvrdila hypotézu, že „část společnosti, která je krajně nespokojena se stavem věcí veřejných, a tedy je vysoce nedůvěřivá, ať už z jakýchkoliv důvodů, je zranitelná takřka jakýmkoliv narativem spojeným s kritikou současného politického uspořádání“.

Od heroismu k zapomínání

Hořejš rozděluje vývoj společenských nálad v době války do různých fází: nejdříve heroická fáze, pak ekonomický úlek a mírná stabilizace, nakonec apatie a zapomínání.

„Na začátku vyskočila jak obava z války, tak podpora Ukrajině a solidarita s uprchlíky. S létem přišel takový dolík, ve kterém se projevila únava společnosti a který podpořila rétorika Andreje Babiše o tom, že ‚naši lidé mají být na prvním místě‘,“ popisuje s tím, že právě v této době nabírá na síle strach z ekonomických dopadů války.

„Nastala velká ekonomická obava, která se často spojovala s Ukrajinou. Zdá se, že to je i důvod, proč nezafungovala válečná rétorika Andreje Babiše v prezidentských volbách. Podle dat dostupných od Ipsos to vypadá, že ekonomické obavy zastínily a vytěsnily úplně všechno ostatní,“ říká.

Veřejná debata podle něj většinou snese jen jedno silné téma a pár slabších, což nenahrává ani konspiračním serverům. Ty často využívají právě ta spíše okrajová témata, u kterých lze snadno šířit teorie o spiknutí.

Jsou to právě třeba zmíněné konspirace o ukrajinských biolaboratořích nebo o tajných světových dohodách. „Když řešíte domácí ekonomické problémy, není tak snadné a atraktivní na to konto vymýšlet nějaké šokující zprávy.“

Protivládní nerovná se proruské

Strach a frustrace z ekonomické krize nebo z války se nepřelil do přímého odporu proti Ukrajině. Hořejš to vysvětluje tím, že pro mnoho lidí je složité si „vybrat jednoho viníka“: „Většinová část společnosti nemá ráda Putina, ale je zároveň podezřívavá k Ukrajině. Není to tak černobílé jako například v odmítání migrace z afrických a muslimských zemí, kde byla v některých chvílích až devadesátiprocentní shoda ve společnosti.“

Výsledkem je, že nevzniká jednostranná hysterie či panika a společnost svůj strach a zlost nesměřuje ve většině případů proti Ukrajině nebo uprchlíkům, ale proti vládě.

„Postoj společnosti k Ukrajině a Ukrajincům se po chvíli stabilizoval. Dokonce se i v jistých chvílích zlepšoval. Lidem došlo, že nedělají tak strašné věci, jak jsme si namlouvali, ale začali mít pocit, že za ty problémy může právě údajně neschopný Fiala, ministři a středopravicová vláda,“ dodává Hořejš.

Podle bezpečnostního analytika z mezinárodní organizace IRI The Beacon Project Jonáše Syrovátky to ukázaly demonstrace, které směřovaly proti vládě kvůli vysokým cenám energií. Na první z nich se sešly desítky tisíc lidí, když pak ale místo návrhu realistických řešení organizátoři s vyrukovali jen s proruskou rétorikou, zájem upadl.

„Lidé měli skutečné obavy, a proto tam šli. Pak se najednou ta dynamika změnila a organizátor Ladislav Vrabel do toho začal přidávat tu proruskou linku a někteří lidé si asi začali říkat, proč tam vlastně jsou,“ myslí si Syrovátka.

Roli pravděpodobně podle Hořejše sehrála i opozice, která svou rétoriku vedla směrem proti vládě, nikoli proti Ukrajině. „Opozice nepotřebuje vyhrát Rusku válku, ale oslabit či sesadit vládu,“ dodává.

Mír nebyl téma, dokud nepřišly volby

Že Češi za rok trvání rusko-ukrajinské války nezastávají ani tak proruské, jako spíš protivládní postoje, vyplývá i z výsledků prosincového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění. Ukazuje na klesající podporu vládě v pomoci Ukrajině. Vyplývá z něj, že s kroky vlády na podporu Ukrajiny ke konci roku 2022 souhlasila méně než polovina občanů, zatímco na začátku války to bylo téměř 60 %.

Zdroi: CWVM SOÚ AV CR, Nase spolecnost.

Zdroj: se souhlasem CVVM

Neznamená to ale automatickou podporu Putinovi. Výrazná většina občanů podporuje vyvíjení diplomatického tlaku na Rusko a většina lidí také schvaluje finanční pomoc Ukrajině. Menší podporu má poskytování vojenského vybavení a naprostá většina Čechů odmítá vyslání vlastních vojáků do konfliktu.

Právě toto téma využil šéf ANO Andrej Babiš v prezidentských volbách. Otázka míru ve veřejném prostoru v ojedinělých případech zaznívala již od začátku války, ale pozornost široké veřejnosti dostala právě až ve chvíli, kdy se stala součástí prezidentské kampaně.

„Babiš o míru mluvil už v březnu. Tato linka pod povrchem jela dlouho, ale výrazně vstoupila do veřejného prostoru až ve volbách. Volání po míru nebylo rámováno proti Ukrajině, ale spíše proti vládě a jejímu přístupu v zahraniční politice. Je to vlastně odpověď na obecnější otázku ohledně české pozice v zahraničních vztazích,“ říká Syrovátka.

Upozorňuje tak na skutečnost, že témata veřejné debaty nemusí být nutně součástí propagandy zvenku, ale jsou nastolována domácími aktéry, především politiky. Navíc tato témata potřebují nějakého názorového lídra, který je dokáže formulovat tak, aby rezonovala v dané společností.

Stejně tak některá témata naopak mohou z veřejné diskuze zmizet, pokud se jich politici nechytí. To se podle Syrovátky stalo s tématem ukrajinské migrace, které se řešilo hlavně v počátcích války, ale pak ustoupilo do pozadí.

„Jako bychom si řekli, že je to vyřešeno a už se k tomu nikdy nevrátili. Už dále nikdo neotvíral otázku, jak to tady ti lidé mají, co šlo udělat lépe nebo zda se budou nebo nebudou vracet,“ říká. Do tématu ukrajinských uprchlíků se podle něj čeští populisté a extremisté nikdy úplně neobuli, narozdíl od politiků v jiných zemích střední Evropy.

Postoj k přijímání uprchlíků z Ukrajiny napříč válečným rokem. Zdroj: se souhlasem STEM

Blokování webů není efektivní

To vše neznamená, že Češi dezinformační obsah konzumují méně než před válkou. A to ani poté, co hned v počátku konfliktu došlo po výzvě vlády k zablokování vybraných dezinformačních kanálů českým doménovým poskytovatelem CZ.NIC.

„Z tohoto kroku se lze dle mého názoru poučit minimálně v tom, že jsme si potvrdili, že blokování není efektivní. Dezinformace si svou cestu nakonec vždycky najdou a jejich objem v českém informačním prostoru se poměrně brzy po blokaci dostal zpět na úroveň před ní,“ říká Veronika Krátká Špalková z think-tanku Evropské hodnoty, která monitoruje aktivitu dezinformačních webů.

Část zablokovaných webů se totiž přesunula na nové domény a jiní autoři manipulaci se přesunuli na sociální sítě, jako je Telegram nebo VKontakte. Ty obecně považují dezinformátoři za bezpečnější, protože jsou méně regulované.

Z českého internetu v podstatě zmizel také ruský státní web Sputnik, který zde před válkou šířil proruský pohled na svět. V současnosti je blokován z rozhodnutí Evropské unie.

„Do války byl Sputnik velmi populární, teď je jeho dostupnost složitější. Lze jej navštívit pouze s využitím VPN, což mnoho lidí neumí, nebo prostě nedělá, protože to vyžaduje nějaký krok navíc. Aktivita českého Sputniku tak výrazně upadla,“ vysvětluje Krátká Špalková.

Možná jsme Rusko přecenili

To, proč dezinformace šířené Ruskem neměly na Čechy nakonec takový dopad, může mít podle Jonáše Syrovátky několik dalších důvodů: „Mohli jsme mít nerealistická očekávání od toho, jaký vliv proruské dezinformace budou mít, ale také jsme mohli být lépe připravení, než jsme si mysleli. Ruská propaganda prostě nemusí být tak silná. Zároveň ji ale také Rusko mohlo směřovat prostě jinam,“ říká.

„To, že se téma nacistů v Kyjevě nestalo mainstreamem u nás, neznamená, že to nezafungovalo v Rusku. Tam to těm lidem dává mnohem větší smysl, protože rezonuje s jejich vnímáním historie včetně emocionálního vztahu k druhé světové válce,“ dodává.

Zároveň poukazuje také na cesty ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova po Africe. „Sputnik je aktivní v angličtině nebo třeba španělštině a z globálního hlediska se jeho propaganda snadno mohla přesunout do jiných koutů světa, kde v tuto chvíli bude fungovat snadněji.“

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)