KOMENTÁŘ. Vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách může být pro mnohé překvapením, naplněním obav, které si nechtěli připustit, pro jiné zas návratem k „normálním hodnotám“. I když podle většiny komentátorů rozhodovala letošní volby ekonomika a témata s ní spojená, nebylo by dobré zapomínat ani na témata obyčejnější, možná až podprahová, která hýbou i západní společností. A v nichž část voličů hledá cestu zpět. Do „jistoty“.

V obchodě u pokladny spěšně skládám věci do tašky. Omlouvám se za zdržení kvůli objemnému nákupu. Pán za mnou má ale dobrou náladu: „Máme co slavit, vyhrál Trump a konečně to zas vezmou do rukou pořádní chlapi.“

Paní u kasy sebou cukne, ale odvětí, že ona se o politiku nezajímá. Můj zájem onen muž ale svým komentářem vzbudil. Co pro něj, podle jeho slov vysokoškoláka. lehce kolem sedmdesátky, znamená onen „pořádný chlap“?

Není spíše synonymem pro ztrátu části hodnot, na kterých křesťanská západní společnost dlouho stavěla svou existenci, které se ale s emancipací žen a liberalizací společnosti začaly nevyhnutelně rozpadat a části společnosti to bere pocit jistoty a bezpečí?

„Pořádný chlap“ vyhrál v Americe a po „pořádných chlapech“ volá rostoucí část evropské společnosti. Zavírat před nimi intelektuálně oči je stejně nebezpečné, jako zavírat oči před hořící svící, která právě spadla na koberec.

Ztraceni v době, nebo spíš v sobě?

Výsledky amerických voleb naznačují, že Donald Trump vyhrál nejen díky své stabilní základně bílých voličů bez vysokoškolského vzdělání, ale oproti minulým volbám ho volilo o 5 % více černošských voličů a o 13 % víc latinskoamerických voličů.

Ti nakonec zásadně přispěli k jeho vítězství, a to i navzdory tomu, že jedním z pilířů Trumpovy kampaně byla tvrdá rétorika proti přistěhovalcům. Co je kromě možné větší důvěry v růst ekonomiky pod Trumpovým vedením vedlo k této volbě?

Analytici probírají možnosti od shora dolů. Mezi diskutovanými aspekty se zmiňuje „levičáctví“ demokratické protikandidátky, vysoká inflace či její nejasný postoj k migraci.

Méně skloňovaným aspektem je prostý fakt, že Harrisová je žena a Spojené státy možná stále ještě na ženskou prezidentku nejsou připraveny. A je v důsledku jedno, jestli na rozdíl od Donalda Trumpa Harrisová ví, že Finsko není součástí Ruska a že Pobaltí je něco jiného než Balkán.

Možná až hlubší sociologické průzkumy budou schopny rozluštit, do jaké míry hrálo a hraje v rozhodování voličů podprahové hledání „dřívějších jistot“ onoho „pořádného chlapa“ v rychle se měnící západní společnosti. Slovy pána ze samoobsluhy „normálních hodnot“.

Každý ví, kolik je pohlaví

Nadšeného pána z fronty u pokladny se proto ptám, co pro něj tyto hodnoty představují. „Jsou to věci, který má přeci každý v sobě. Každý třeba ví, kolik je pohlaví. Jenže dnes už nemůžete říct ani to, každý se kroutí před nějakou korektností a autocenzurou. Trump vyznává normální hodnoty a snad se k nám přes ten americký středozápad a ty normální tradiční rodiny zas nějak vrátí, protože jinak si koledujeme o návrat fašismu,“ říká muž, který prý celý život pracoval jako ekonom; z obavy, aby nebyl označen za „dezoláta“, nechce říct své jméno.

„Nefandím Rusku. Jenže, když fandíte tradiční rodině, hned vás onálepkují jako příznivce dezinfoscény,“ naráží na jeden z aspektů současné rozdělené společnosti.

Jeho představa tradičních hodnot se neslučuje s progresivním vývojem moderní společnosti. V jeho pojetí mají ženy i muži jasně dané úlohy, kde žena pečuje o rodinu a muž ji „chrání zvenku“. Zkrátka pořádní chlapi si umějí doma zjednat pořádek a nemají ženy „zpovykané nesmyslnými kariérami“.

Jakkoli se podobné názory můžou zdát předpotopní a v nesouladu s hodnotami, k nimž moderní západní společnost svým vývojem dospěla, nebylo by rozumné před nimi zavírat oči.

Vyjadřují totiž jasnou obavu. Obavu části společnosti, která se cítí nejistě. A výsledky voleb nejen v Americe, ale i například v sousedním Rakousku nebo Německu, naznačují, že se nejedná o marginální část voličstva.

Poptávka po „pořádných chlapech“ v politice, zdá se, roste, což by ale pro ty politiky, kteří fandí faktům, rozhledu a nadhledu, nemělo být důvodem k výsměchu či popírání reality, ale podnětem k zamyšlení a k hledání řešení.

Jedině tak se totiž u dalších voleb, a je jedno, zda u nás nebo v kterékoliv sousední zemi, vyvarujeme šokovaných komentářů intelektuální bubliny překvapené z toho, jak se to jen mohlo stát.