V komunálních volbách na Tchaj-wanu minulou sobotu s výraznou převahou zvítězila opoziční strana Kuomintang. Ta je tradičně považována za více „pročínskou“. Demokratická pokroková strana prezidentky Cchaj Jing-wen, spojovaná naopak s příklonem k formální nezávislosti Tchaj-wanu, utrpěla citelnou porážku. Volební výsledek však nelze číst jako referendum o větší vstřícnosti zahraniční politiky Tchaj-wanu vůči Pekingu. Na to ostatně komunální politici nemají ani dost pravomocí.

Prezidentka Cchaj po volbách rezignovala na svou funkci předsedkyně Demokratické pokrokové strany. Podle jejích slov nabídl rezignaci i premiér Su Čen-čchang. Prezidentka však premiéra požádala, aby ve funkci setrval kvůli prosazování vládního programu. „Strana bude muset jít vážně do sebe, aby v budoucnu pracovala lépe a splnila tak vysoká očekávání voličů,“ okomentovala volební neúspěch.

Čankajškův pravnuk primátorem?

Politologové se shodují, že nešlo o referendum o vládě a že se voliči zajímali zejména o témata spojená s místní politikou, jakými jsou například přístup k nemoci covid-19 či otázky spojené s ekonomikou.

Pandemie covidu-19 navíc v posledních třech letech snížila důvěru ve vládní strany nejen na Tchaj-wanu, ale po celém světě. Pro Demokratickou pokrokovou stranu je tento neúspěch každopádně jasným signálem, aby zhodnotila své dosavadní působení ve vládě a zároveň posílila svou pozici před dalšími parlamentními a prezidentskými volbami v roce 2024.

Autorkami textu jsou Simona Fantová a Markéta Záhumenská. Text vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.

Vzhledem k tématům, která byla v těchto volbách pro voliče důležitá, i k tomu, že výsledky komunálních voleb nemají potenciál změnit politiku Tchaj-wanu vůči Číně, nelze vítězství Kuomintangu interpretovat jako touhu Tchajwanců po sbližování s Čínou. Výsledek spíše svědčí o tom, že v tchajwanské společnosti více než strach z případné čínské invaze rezonují každodenní problémy spojené s pandemií či ekonomikou.

V sobotních volbách občané volili kandidáty na devět různých postů včetně starostů, hejtmanů či členů zastupitelstev měst a okresů. Demokratická pokroková strana, která má v současné době většinu v Legislativním dvoře (tchajwanský jednokomorový parlament) a k níž patří i prezidentka Cchaj Jing-wen, nyní ovládá jen pět okresů a měst z celkových 22.

Oproti tomu opoziční strana Kuomintang má po sobotních volbách pod kontrolou 13 okresů a měst. Zatímco Demokratická pokroková strana ztratila všechna významná města na severu ostrova a obhájila svou pozici pouze na jihu, Kuomintang získal cenné vítězství v metropoli Tchaj-pej, kde se stane primátorem jeho kandidát, údajný pravnuk bývalého kuomintangského vůdce Čankajška, Ťiang Wan-an.

Pro opoziční stranu výhra v Tchaj-peji představuje velký úspěch, neboť si tento post bere zpět poprvé od roku 2014, kdy jejího kandidáta Chao Lung-pina, nahradil odcházející primátor Kche Wen-če. Ten v roce 2019 založil minoritní Tchajwanskou lidovou stranu, jež v letošních komunálních volbách rovněž zaznamenala úspěch. Do voleb postavila tři kandidáty, a to v okrese Tchao-yüan, Sin-ču a I-lan.

V Sin-ču triumfovala její kandidátka Kao Chung-an, přestože čelila řadě obvinění z korupce a zpronevěry veřejných prostředků. Podle primátora Kche se jedná o jasný signál, že voliči se začínají vymezovat proti zavedeným „panzeleným“ (Demokratická pokroková strana) a „panmodrým“ (Kuomintang) táborům.

Kche navíc nedávno oznámil svůj záměr kandidovat na post prezidenta a vítězství Kao Chung-an by tak mohlo jeho šance zvýšit. Dobrou startovací pozici do prezidentských voleb má také proto, že post primátora Tchaj-peje je vnímán jako velice důležitý, neboť všichni demokraticky zvolení prezidenti Tchaj-wanu s výjimkou současné prezidentky Cchaj dříve tuto pozici zastávali.

Větší strach z covidu než z invaze

Strana Kuomintang, jež vznikla ještě před emigrací čínské republikánské vlády na Tchaj-wan, udržovala na Tchaj-wanu pod vedením Čankajška tuhou diktaturu až do konce osmdesátých let. I po demokratizaci má dodnes pověst „pročínské“ strany (ve smyslu zdůrazňování historických a kulturních vazeb s čínskou pevninou).

Oproti tomu Demokratická pokroková strana vznikla ještě před demokratizací v prostředí disentu a mezi její deklarované cíle od počátku patří formální vyhlášení samostatného tchajwanského státu. I poté, co se na počátku devadesátých let etablovala na politické scéně, si stále drží renomé politické síly podporující tchajwanskou nezávislost. Z tohoto důvodu jsou jakékoli volební výsledky těchto dvou největších politických stran v zahraničí často vnímané prizmatem otázky nezávislosti Tchaj-wanu a jeho vztahů s Čínou.

Tchajwanská společnost je však v této otázce rozdělena méně, než by se podle zběžné analýzy výsledků voleb mohlo zdát. S tchajwanskou kulturou se trvale ztotožňuje přes 90 % občanů (zatímco s výlučně čínskou pouze tři procenta) a spojení s Čínou (za blíže nespecifikovaných podmínek a v blíže nespecifikované době) si přeje jen necelých šest procent obyvatel.

Jakkoli je vítězství v komunálních volbách důležitým signálem, nejedná se o žádné referendum o zahraniční politice Tchaj-wanu. Politici na místní úrovni ostatně ani nemají výraznější pravomoce ovlivnit celostátní politiku vůči Číně.

Navíc se ukazuje, že generace lidí, kteří dospěli v demokratizovaném Tchaj-wanu, se dokáže sjednotit bez ohledu na původ či stranickou příslušnost a společně bojovat za prosazování témat, která považuje za zásadní. Zároveň v ní panuje značný konsenzus v přístupu k Číně, tedy že nemá problém s čínskou kulturou ani s lidmi, ale s tamním komunistickým režimem.

Volební právo až od dvaceti

Letošní tchajwanské lokální volby měly ještě jeden pozoruhodný rozměr. Souběžně se totiž konalo i referendum o snížení věkové hranice pro získání aktivního a pasivního volebního práva ze současných dvaceti na osmnáct let. Tento pozměňovací návrh však byl v referendu zamítnut. Aby prošel, bylo by zapotřebí souhlasu poloviny všech oprávněných voličů, což je přibližně 9,6 milionu hlasů. Návrh však podpořilo pouze 5,65 milionu voličů, a naopak nesouhlas vyjádřilo 5,02 milionu.

Pozorovatelé již nabízejí různá vysvětlení neúspěchu tohoto referenda. Podle profesora Chu Po-jena ze Soochow University sehrály roli dva hlavní faktory. Za prvé referendu nedůvěřovali především příznivci vítězného Kuomintangu, protože panuje obecné přesvědčení, že mladší voliči mají tendenci podporovat Demokratickou pokrokovou stranu.

Druhým důvodem pak byla nedostatečně důrazná a přesvědčivá kampaň. Ačkoli všechny politické strany snížení volebního věku podporovaly, žádná z nich se této věci v kampani výrazněji nevěnovala. Přestože tedy navrženou verzi zákona podpořilo více voličů, jejich celkový počet nedosáhl potřebné hranice a čerstvě plnoletí Tchajwanci si i nadále budou muset na volební právo dva roky počkat.