Politici nemají suplovat obchodní oddělení firem, ani když se ta firma jmenuje PPF nebo třeba čínská CEFC, je přesvědčen úspěšný podnikatel Dalibor Dědek. Muž, který vybudoval světově úspěšnou značku Jablotron a nedávno stihl krátce nakouknout i do reálného světa české politiky. 

Jeho krátké, ale intenzivní politické zkušenosti, jeho pohledu na Andreje Babiše či tomu, proč se rozhodl v prezidentské volbě podpořit Jiřího Drahoše, se věnuje druhá část rozhovoru, kterou HlídacíPes.org vydá ve čtvrtek 25. 1. 2018.

V této první části byla řeč především o podnikání či o tom, jak Dalibor Dědek zjistil, že se jeho firma stala ve svém oboru již světově uznávanou značkou.

Zabezpečovací technika stále tvoří většinu obratu Jablotronu. Dá se ze zájmu o tyto vaše produkty nějak vyvozovat nárůst obav lidí z kriminality, reakce na bezpečnostní hrozby typu uprchlická krize?

Pokud se to nějakým způsobem projevuje, tak to není přímo měřitelné. U nás záleží hlavně na tom, do jaké míry se věnujeme přípravě trhu. Náš marketing spočívá v tom, že vzděláváme a školíme montéry, takže podstatné je to, kolik na daném trhu najdeme partnerů. Trh se zabezpečovací technikou je navíc neuvěřitelně stabilní. Existujeme už 28 let a ať jde o rozvinuté, či rozvíjející se země, poptávka tu stále je. Když jde ekonomika nahoru, stavějí se nové objekty a zajišťují se ty stávající. Když jde ekonomika dolů, tak se – řeknu to ošklivě – zase víc krade a lidé se chtějí lépe chránit.

Pokud jde o kriminalitu, už před lety jste si postěžoval, že s českou spravedlností je to bídné. Že každý logicky očekává, že pokud je lupič přistižen přímo při činu na místě vloupání, bude následovat odpovídající trest. Jenže vaši lidé z bezpečnostní agentury se s jednou zadrženým pachatelem během pár dní často setkají znovu. Děje se to pořád?

V tom se nic nezměnilo. Stačí se podívat, jak fungují soudy, jak dlouho trvají jednotlivé kauzy. Kvalita práva a jeho vymáhání určitě nepatří k přednostem tohoto státu. Vidím to i v podnikání. Nám se naštěstí vyhnuly problémy typu falešné šikanózní insolvence, ale v rámci nekalých bojů na trhu se s tím potkali někteří naši partneři. Je to věc velmi nepříjemná a řešení trvá dlouho. Bohužel – spravedlnost je u nás trošku bezzubá. Tím, že provozujeme největší českou hlídací agenturu, tak to vidím právě i v trestním právu.

Padělání jako punc světovosti

Krádeže mohou mít různé podoby. Jablotron má své zkušenosti s krádežemi v podobě kopírování vašich produktů. Označil byste to za vyloženě průmyslovou špionáž?

Je otázka, co považovat za průmyslovou špionáž. Tím, že někdo zneužil naši značku, začal padělat naše výrobky, musel důkladně prozkoumat naše produkty. Ale že bych to vyloženě označil za špionáž, to nikoliv.

Takto byly zkopírovány vaše monitory dechu pro novorozence Nanny nebo jeden z vašich  nejprodávanějších produktů – bezdrátový detektor pohybu… Poučili jste se z toho nějak?

Když jsme firmu zakládali, snili jsme o tom, že se jednou staneme světovou značkou, že budeme na trhu něco znamenat. Postupně jsme rostli, měli jsme radost, jak se nám daří naše produkty prodávat a pořád jsme si říkali – jsme už světoví, nebo nejsme? Už něco znamenáme? A pak se nám dostalo jasného důkazu, že ano. Právě tím, že jsme stáli za to, aby naší značku někdo padělal.

Jak jste to vůbec zjistili?

Tím, že se nám na servis začaly vracet bezdrátové detektory, které měly velmi špatnou kvalitu. Marně jsme si lámali hlavu, jak je to možné, protože bylo zjevné, že nemohly projít testerem, zařízením, které kalibruje jejich parametry. Byly to tak věrné kopie, že až náhodou si někdo všiml že to není náš výrobek. Tehdy produkty podepisovali přímo kontroloři a ukázalo se, že na těchto nekvalitních detektorech byl vždy stejný podpis a číslo. Jinak ta čínská kopie byla natolik věrná, že byla zkopírovaná i drobná pohledová vada vzniklá kdysi na formě pro lisování plastu.

Je podle vás kopírování západních produktů v Číně stále stejný problém, nebo se to v čase mění a Čína už více přechází k vlastnímu vývoji a začíná konkurovat i vlastní kvalitou?

Nechci se pasovat do role odborníka na Čínu. Je to tak velká země a věci tam jdou tak rychle dopředu, že těžko můžete přesně říct, jaký je současný stav. Na začátku to slepé kopírování asi bylo mnohem častější. Nicméně i to vyžaduje určité schopnosti. V našem případě museli rozlousknout chráněný kód v jednotlivých čipech. To nebyla práce amatéra. Museli vědět, jak prolomit kódování, u nějž se americký výrobce dušoval, že je neproniknutelné. Schopnost Číňanů vyvíjet vlastní produkty roste, ale leckdy se k tomu vydají takříkajíc zkratkou. Ovšem těžší než něco vyrobit, je to pak prodat. To byl také důvod, proč se nás pokusili kopírovat. Nám se v té době dařilo detektory velmi dobře prodávat právě v Číně.

Německé platy? A co německé ceny?

Platí to, že podstatnou část výrobků Jablotronu necháváte montovat v Číně?

Je to asi půl na půl. V Číně vyrábíme hlavně to, co je ve velkých sériích a zároveň to nepatří k našim top produktům. V tom jsme se právě poučili, snažíme se minimalizovat možnost dalšího kopírování našich výrobků.

A naopak vaše špičkové produkty vyrábíte v Česku právě s ohledem na ochranu duševního vlastnictví?

Je to jen jeden z aspektů. To důležitější je snadnější komunikace, zejména pokud zavádíme nový, technologicky složitější produkt. To se dělá snáze, když je vzdálenost kratší, když nejsou jazykové bariéry. Naše výrobní základna tady v Česku je také podstatně lépe technicky vybavená. Zainvestovali jsme do automatických strojů, do systémů kontroly kvality, máme rentgeny, které zaznamenají sebemenší odchylky ve výrobním procesu. Zatímco v Číně je levnější pracovní síla a vyplatí se tam dělat produkty, kde náročnost na kvalitu není taková.

Je pořád výroba v Číně tak finančně výhodná? Cena práce tam roste…

V době, kdy jsme tam začali vyrábět, platilo, že mzdové náklady bylo skoro možné zanedbat. Rozdíl ve mzdách byl natolik propastný, že zvažovat manuální výrobu v České republice nedávalo smysl. Všichni mi tehdy říkali, Dědku, ty ses zbláznil, dejte to všechno do Číny. Pořád jsem ale chtěl výrobu u nás udržet. A situace se změnila. Životní úroveň v Číně stoupá, lidé už tam nejsou ochotní pracovat sedm dní týdnu, čtrnáct hodin denně a za mizernou mzdu. Přibyly i odvody státu, které tam dříve nebyly a náklady se začínají vyrovnávat. Dnes už rozdíl v ceně výroby v Číně a v České republice není podstatný. Dokonce jsme schopní některé věci vyrábět levněji tady.

To kdyby slyšel odborářský boss Středula, že jsou zde platy jako v Číně, to by se mu vůbec nelíbilo…

Pozor, mluvíme o nákladech, ne o platech. My potřebujeme na výrobu téhož mnohem méně lidí. Jedna z nejdražších věcí v osazování velkokapacitních desek je provádění kontroly. I stroje mohou dělat chyby a v klasickém čínském pojetí se střídají týmy vytrénovaných lidí, kteří se snaží odhalit sebemenší nepatrnost pomocí různých lup. Lidé se tím velmi rychle unaví a musí se střídat. My tohle máme automatizované. Pokud máme cenu na produkt zhruba stejnou, je to dáno tím, že nepotřebujeme tolik lidí. Naopak potřebujeme kvalifikované lidi na obsluhu strojů. Hlavně ale dosahujeme mnohem lepší kvality.

Často se tu v Česku ozývá volání po německých platech. Budou tu někdy?

Vždycky je tu nějaké volání… Ale volají ti lidé i po německých cenách? Máme české ceny, nemůžeme mít německé platy. Zároveň to, že reálně stoupla životní úroveň v České republice, nelze oddiskutovat.

Klausova propisovačka stačila

Vaše produkty mají vysokou přidanou hodnotu, odráží se v nich investice do vědy a výzkumu. Často se mluví o tom, že právě takový průmysl, takové firmy jsou ta správná ekonomická cesta pro budoucnost Česka. Nicméně ekonomové to říkají už dlouho a nevypadá to, že by se trend k té vyšší přidané hodnotě obracel.

Já to vidím úplně jinak. Ty firmy tady jsou, akorát se o nich nepíše. Když se podíváte na výsledky firem, na výsledky českého hospodářství, na to, jak funguje ekonomika, tak je to skvělé. Ale místo toho se píše o tom, jak stát mizerně hospodaří, kde kdo co rozkradl… Špatné zprávy dominují, lidé je vyžadují a novináři je servírují. Sám jsem překvapen, co špičkového se v České republice vyrábí. Od elektronových mikroskopů, přes spoustu jiné špičkové techniky, stačí se podívat na soutěž Podnikatel roku. To je neuvěřitelná přehlídka success stories. Nemáme se vůbec za co stydět.

Takže nejsme montovna, jak se často říká?

Česká republika rozhodně není montovna. Navíc v porovnání s jinými evropskými zeměmi máme pořád navrch v dovednosti a šikovnosti lidí.

Myslíte tedy, že české firmy potřebují pro svoje podnikání na zahraničních trzích nějakou výraznější pomoc politiků? Často se mluví o tom, že mají otevírat dveře na trhy jako je právě Čína…

To je hloupost. Pomoc politiků může chtít akorát tak někdo, kdo spekuluje s tím, že prodá nějaký konglomerát Číňanovi nebo Rusovi. Já vůbec nejsem příznivec takových exit strategií, že někdo něco levně koupí, pošolichá na tom omítku a pak to draze prodá. Naopak fandím firmám, které dlouhodobě něco tvoří a jdou vpřed krůček po krůčku. Na tom stojí česká ekonomika, na firmách jako je Linet nebo Škoda.

O prezidentu Miloši Zemanovi se někdy mluví i jako o obchodním cestujícím pro firmy PPF a CEFC. Vidíte to také tak?

Politici by neměli suplovat obchodní oddělení firem. Jestli někdo potřebuje, aby mu prezident nebo nějaký ministr dělal obchodní oddělení, není to nic, co bych obdivoval. My všichni pak financujeme to, že se desítky lidí letí někam dobře pomět na podnikatelskou misi. Já se dvou takových misí mohl okrajově účastnit v Číně a na Tchaj-wanu. Viděl jsem, jak to probíhalo, a to je snad z pohledu daňového poplatníka lepší nevědět.

Sledujete to, jak se česká zahraniční politika postupně přesunuje svým akcentem mnohem blíže k Číně?

Myslím, že to není potřeba. Standardní byznys si dokáže pomoct sám. Stačilo by, kdyby nám politici nedělali ostudu. Asi nejpopulárnějším videem posledních let spojeným s Českem bylo, když tehdejší prezident Klaus ukradl v Chile propisovačku. Když jsme pak někde řekli, že jsme z České republiky, tak nám tohle pouštěli a smáli se, jakého máme prezidenta. Pokud jde o Čínu, žijeme tu v domnění, jaký jsme to pupek světa, přitom jsme počtem obyvatel jedno menší provinční město v Číně. Je to jen samolibost našich politiků. Z hlediska samotného byznysu to neznamená vůbec nic.

Souhlasíte s názorem, který nyní prosazuje Evropská komise, že by investice do některých strategických oborů (typově energetika, IT, telekomunikace, robotika) ze zemí jako je Čína nebo Rusko měly podléhat větší kontrole, případně schvalování?

Evropská unie by si měla velmi dobře hlídat to, aby nám pak někdo třetí nevypnul elektřinu. To je přesně to, nač by se EU měla soustředit. Plus na to, abychom si nenechali vydrancovat přírodní zdroje a nestali se závislými jen proto, že rozprodáme vlastní energetiku a další klíčovou infrastrukturu.