Když hlavní dezinformátoři sedí v parlamentu. Slovensko doplácí na léta přehlížený problém
Dezinformace se na Slovensku staly součástí politického mainstreamu. Šíří je hlavně politici strany Smer a nacionalistického hnutí Republika, kteří mají podle průzkumů šanci po zářijových volbách do značné míry ovládnout slovenský parlament. Mezi jejich témata patří válka či údajně zmanipulované volby. „Jejich lídři se postavili do čela dezinformační scény a tyto příběhy již nejen šíří, ale i vytvářejí,“ říká slovenský expert na dezinformace Jakub Goda.
„Možnost, že volby budou zfalšované, je značná,“ řekl letos Robert Fico, bývalý slovenský premiér a předseda strany Smer. Transparentnost a legitimitu zářijových předčasných parlamentních voleb zpochybňuje i přes to, že jeho strana je v nich podle průzkumů hlavním favoritem.
Od té doby se konspirační teorie o volebním spiknutí začala šířit celým Slovenskem. Slovenští poslanci dokonce schválili zákon nařizující zveřejňování zápisů volebních okrskových komisí navržený hnutím Republika, který má být údajnou pojistkou proti manipulacím.
Pokud je dezinformace klíčovým nástrojem nejviditelnějších politických představitelů, pak jakákoli komunikace úředníků takový boj v rozhodující míře nevyhraje.
„Snažíme se zabránit falšování voleb,“ řekl europoslanec Milan Uhrík, lídr hnutí Republika, na adresu zákona, který zatím nevešel v platnost.
Pochybnosti o legitimitě voleb sice Slovensko v historii nikdy neřešilo a nemají opodstatnění ani teď, přesto tamní společností nyní rezonují. „Do jisté míry to připomíná rétoriku, kterou používají Donald Trump nebo Jair Bolsonaro. A víme, jak to dopadlo v případě USA nebo Brazílie,“ říká Peter Dubóczi, šéfredaktor portálu Infosecurity.
Odkazuje na povolební nepokoje z počátku roku 2021 a 2023 ve zmíněných zemích ze strany nespokojených voličů. Podporovatelé tehdejších prezidentů poté, co jejich favorité nebyli znovuzvoleni, intenzivně odmítali volební výsledky, což se neobešlo bez násilností.
Menší důvěra ve stát, menší strach z Ruska
Diskuse o legitimitě voleb se v posledních letech nevyhnuly ani Česku. Dosud se je ale snažily rozdmýchávat především jednotliví influenceři či dezinformační weby, nestaly se součástí hlavního politického proudu a kandidáti téma nevyužívali jako jednu z hlavních karet k mobilizaci voličů.
Poražení kandidáti naopak vždy výsledek voleb okamžitě uznali, a to i když jejich předcházející předvolební kampaně obsahovaly manipulace. Týkalo se to jak neúspěšného prezidentského kandidáta Andreje Babiše, tak i kandidátů nezvolených antisystémových hnutí, jako byl Volný blok, ve volbách do sněmovny.
Politici na rozdíl od ostatních dezinformačních aktérů mohou témata také efektivně otevírat a vázat na ně velkou pozornost
Na Slovensku je situace odlišná i vzhledem k jiným náladám ve společnosti či vyšší důvěře v dezinformace. Slováci podle dostupných výzkumů méně věří západním institucím jako je NATO nebo Evropská unie, méně chtějí podporovat Ukrajinu ve válce proti Rusku, ale také méně celkově důvěřují státu.
„Slovenská veřejnost je zranitelná zejména kvůli nízké úrovni mediální gramotnosti, kritického myšlení či pozitivního sentimentu vůči Rusku. To je ještě více znásobeno v předvolebním období, které je ze své podstaty živnou půdou pro polarizaci společnosti,“ říká Dubóczi.
A dodává: „Podle letošního průzkumu Globsec až 51 procent obyvatel považuje za viníka války na Ukrajině samotnou oběť nebo Západ, který měl Rusko nějakým způsobem vyprovokovat. Podle 69 procent si pomocí Ukrajiny malujeme na záda terč pro Kreml a klesá podpora členství v NATO. Do tohoto stavu jsme dospěli právě kvůli aktivitě politiků, kteří touto rétorikou straší už přes rok.“
Robert Barca z ověřovacího týmu tiskové agentury AFP dále upozorňuje, že slovenská společnost je ve srovnání se svými sousedy v regionu i více otevřená k Rusku. „Nevnímáme Rusko jako bezpečnostní hrozbu, naopak se neúměrně domníváme, že jsme jen jakýmsi nesvobodným lénem Bruselu, Washingtonu a Západu obecně,“ říká.
Dezinformace jako mainstream
„Na Slovensku se dezinformace skutečně dostávají do hlavního proudu díky politikům, které lze dnes považovat za hlavní dezinformační aktéry. Je to dáno tím, že na rozdíl od ostatních dezinformačních aktérů mohou témata také efektivně otevírat a vázat na ně velkou pozornost,“ říká Dubóczi.
Specialista na dezinformace pracující nyní pro prezidentku Zuzanu Čaputovou Jakub Goda potvrzuje, že „to, co bylo dříve označováno za ‚dezinformační scénu‘, nyní zcela splynulo s politickými vůdci – zejména se stranami Smer a Republika“.
Na rozdíl od Ukrajiny získali autentičtí fašisté na Slovensku v posledních dvou parlamentních volbách osm procent hlasů.
„Představitelé těchto stran jsou dnes hlavními šiřiteli dezinformací, ať už v souvislosti s válkou na Ukrajině, nebo předtím s covidem, či na jakékoli jiné téma, které momentálně rezonuje ve společnosti,“ vysvětluje Goda.
Hlavním tématem je i před volbami pochopitelně válka na Ukrajině. Jde především o otázky, zda má Slovensko Ukrajině posílat zbraně, jak má přistupovat k uprchlíkům či zda má setrvat v NATO.
„Válka na Ukrajině je do jisté míry jakési jeviště, na němž politici mohou artikulovat své názory a zájmy. Otázka války umožňuje politikům posunout nejen volební kampaň, ale i samotné volby do hodnotového, ideologického či dokonce geopolitického soupeření,“ popisuje Peter Dubóczi.
Tato témata lze snadno využít k mobilizaci voličů: „Od příběhů o ukrajinském fašismu přes strašení zapojením Slovenska do války s Ruskem až po témata, v nichž jsou politici bývalé vlády či prezidentka Čaputová obviňováni z vysoké inflace či jiných krizí. Prý se nestarají o potřeby Slováků a často jsou označováni za válečné štváče nebo agenty cizích zájmů, zejména Spojených států.“
Podle Roberta Barcy někteří Slováci snadno podlehli též příběhům šířeným Kremlem o tom, že Ukrajinci jsou fašisté. „Na rozdíl od Ukrajiny získali autentičtí fašisté na Slovensku v posledních dvou parlamentních volbách osm procent hlasů,“ dodává.
Jak Matovič vítal Sputnik
Schopnost slovenského státu reagovat na dezinformace se podle oslovených odborníků sice zlepšila, ale stále to nestačí. Zlom v přístupu k dezinformacím a hybridním hrozbám přišel s pandemií koronaviru, do té doby šlo o přehlížený problém.
„Slovensko přijalo v reakci na hrozbu dezinformací řadu opatření – za zmínku stojí aktualizace strategických dokumentů, přijetí Akčního plánu koordinace boje proti hybridním hrozbám a nedávné přijetí Koncepce strategické komunikace. Změny vidíme i v institucionální dimenzi, zejména ve vytváření úřadů a útvarů zaměřených na boj proti dezinformacím,“ říká Peter Dubóczi.
Robert Barca zmiňuje období po volbách v roce 2020, kdy se stal premiérem Igor Matovič. „Nastala bezprecedentní situace, kdy se na příslušná úřednická a odborná místa na různých ministerstvech dostali skuteční odborníci, kterým se podařilo vytvořit první plány a strategie odolnosti vůči hybridním hrozbám. Jejich úsilí však systematicky torpédovali právě vládní politici v čele právě s Igorem Matovičem,“ říká.
Selhání ve strategické komunikaci podle něj ilustruje to, jak Igor Matovič slavnostně vítal dodávku necertifikované vakcíny Sputnik na košickém letišti necelý rok před zahájením invaze na Ukrajinu. I kvůli tomu nakonec musel opustit post premiéra.
„Proti dezinformacím bojovali odborníci na různých ministerstvech, v policii, ale také například v nové Radě pro mediální služby, ale jejich úsilí zůstalo pro velkou část veřejnosti skryto pod nekompetentností politiků a parlamentu,“ myslí si Barca.
I Jakub Goda oceňuje zlepšení v budování kapacit na ministerstvech či v zlepšení online strategické komunikaci státu, která ještě před pár lety byla v podstatě nulová. Zároveň znovu upozorňuje na zmíněný slovenský problém, kdy dezinformace šíří sami vrcholní politici: „Pokud je dezinformace klíčovým nástrojem nejviditelnějších politických představitelů, pak jakákoli komunikace úředníků takový boj v rozhodující míře nevyhraje; lze jej vyhrát pouze politicky.“
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Záhadná ruská mobilizace: vítězství jako věčný motor války
Konspirátoři všech zemí! Proč si Prahu oblíbili němečtí i rakouští extremisté
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
32 komentářů
říká slovenský expert na dezinformace😁😁
Ovšem na dezinformátory v Česku, na Petra Fialu, Mariana Jurečku a další na Slovensku nemají. Dezinformace a poplašné zprávy typu „jsme ve válce“, „žádné zvyšování daní a tečka“, a nejdříve „jděte do předčasného důchodu, je to výhodné“ a pak „musíme předčasné důchody znevýhodnit, protože jsou výhodné“. Kdo by takové hlouposti vymyslel a šířil, když ne političtí kariéristé v Česku.
Ještě jsi zapomněl na bývalého hradního čučkaře, bobečku. Ten ti vysvětlí jaký je rozdíl v tom být ve válce de iure a de facto.
S dezinformacemi je třeba bojovat hlava nehlava. Nikdo sice není schopen použitelně říci, jak se dezinformace pozná, ale o to větší je to výzva. No passaran!
Co mi to jen připomíná? Ano, základní školu. Widlák dostal pětku a doma se vymlouvá, že mu soudruh učitel nevysvětlil jak pozná fakt od blábolu, takže to přece logicky nemůže vědět.
O Slováky mám vážnou obavu. Jejich příklon k dezinfu a antisystémovým stranám je mnohem výraznější než u nás a nezdá se, že to je nějaký sezónní jev. Jistě, všichni víme, že podporovatelé těchto proudů jsou převážně úplní, nebo i jen částeční dementi, nicméně jak praví odborníci, nejdůležitější je nedůvěra v systém. A ruku na srdce, v Čechách sice nadáváme na kdejaké podezřelé skupiny, ale Slovensko bylo a je vůči nám úplně jiné Palermo. Nedůvěra je tam z velké části opodstatněná. Retardaci Slováků bohužel dokládá, že jsou schopni si do čela zvolit člověka, který byl součástí Gorilly a je součástí slovenského Palerma 🙁 To už chce mít úplně vyhrabanou makovici…A idioti zkrátka mají proruské postoje, to je nezpochybnitelný fakt. Takže bratia, přeju vám šťastnou ruku !
Já o Slováky strach nemám. Sice se dali zblbnout k volbě bůhvíkým placené barbinoidy, ale poměrně rychle vytvořili atmosféru, v níž je jasné, že na druhé období s vysokou pravděpodobností nebude mít šanci. A současně narostla podpora vlastenecky orientovaných stran. Takže z toho zblbnutí složili docela úspěšně reparát, nebo k tomu mají dobře nakročeno.
Tak, tak lžirgile, fico je vlastně transka.
Dezinformace je vše, co se liší od předem domluvených a připravených vládních lží. Aby byla lež posvěcena zákonem, za jiný názor se zavírají lidi do vězení.
Podobně, jako za protektorátu, kdy za schvalovaní atentátu na Heydricha byl trest smrti.
Na Slovensku naštěstí lidi nejsou tak blbí, aby věřili vládě a Čaputce jejich lži. Proto jsou v českých médiích slovenští politici, zejména Fico dehonestováni. Nelžou v zájmu USA a to se nesmí.
Vzpomínám na počátek devadesátých let, kdy podobné dezinformace, lži, výmysly a doslova zhovadilosti bylo možné číst a slyšet nejen od slovenských politických špiček, ale dokonce i ve sdělovacích prostředcích, kterým většina Slováků věřila a které vedly nakonec k rozpadu Československa. Tak že nic nového ve vlastech slovenských. A už tehdy se tyto lži, dezinformace a zhovadilosti dostávaly na Slovensko nejprve ze Sovětského svazu a následně z Ruska prostřednictvím KGB a poté hlavně Slovenské národní strany. Rozpadu Československa jsem tehdy litoval. Nyní jej lituji čím dále tím méně.
Skeptiku, když jsem byl na vojně, tak na konci přijímače jsme museli vyplňovat dotazník, pro nás, produkty 50. let poněkud mimo realitu, protože tam byly např. otázky na členství ve Vlajce, Hlinkově straně apod.
I zeptal jsem se žertem slovenského kolegy, zda nebyl v Hlinkově straně. I dostalo se mi odpovědi:
„No čo, veď tam boli samí slušní ludia.“ Na to jsem si mockrát vzpomenul, když se začala rozpadat republika.
Tedy škoda že to asi v redakci HP nevědí ale na Slovensku roste Ficovi silná konkurence. A to tedy hnutí Progresivní Slovensko, se silnými vazbami na Evropský parlament aj rovněž velmi progresivistickou prezidentku Čaputovou.
Takže,šavle hore, ta předvolební kampaň na Slovensku tvrdá a plnâ mediálních urážek obviňování, udávání a dezinformaci že všech stran.. Ono ostatně je nutno přípomenout, co všechno dokázala zatajit a odsunout naše vláda jen aby byl u nás zvolen ‚ten správný prezident,‘. A jak ochotně jí k tomu loajální média.. Ovsem a taky jak se těm našim médiím nyni ta česká probruselska vláda odvdecuje, kdyz už si mysli ze už je nepotřebuje.
No a co se týká těch potenciálních volebních podvodů, jak se i zde nedávno pozitivně psalo, na Slovensku fungují korespondenční volby. Kde letos dochazi k zajímavé změně – tuto agendu přejímá od obcí ministerstvo vnitra. A těch děr je tam poví ero..
Ono na závěr byt gubernii Ruska jiste nechce nikdo. Ale zaměnit to za podobnou závislost na nyní progresivistickem Západu, taky nebude žádná sláva..
Ale to snad ne. Ono staćí přípomenout, že to není poprvé co se Slováci trhli, předtím to udělali už v březnu 1939. A ani tehdy jim k tomu jistě neradili ruští agenti, ale zvládli to jejich ryze nacionalističtí vládnoucí politici sami.
Takže to samé se stalo i v devadesátkách.. Žádná KGB žadní ruští dezinformátoři (že bych připomenul tam měli svých starostí dost). Ale vše chno zvladli slovenští nacionalističtí politici sami (sice by se dalo napsat že se přidali i čeští-ovšem to je právě otázka přiciny a následků. Nicméně dã se souhlasit s tím že to byla velká chyba a velká krize, kterou tehdejší náš stat aj jeho tehdy už svobodné elity naproto nezvládly Ale bojím se že nyní by taková krize dopadla stejně špatně.. Že od té doby se ani ty naše elity nic jineho než mediální uražením svých oponentů nenaučily takže nějaké oboustranně dohodnuté kompromisni řešení by nebylo možné..
V roce 1939 si slovenští nacionalističtí vládnoucí politici nechali radit z Berlína, v letech 1990 až 1992 z Moskvy. KGB pracovala stále. KGB byla státem ve státě. Viz například Vladimir Voronov, Sluhové lidu, vydalo nakladatelství JOTA, Křenová 19, Brno, v roce 2005, nebo Shaun Walker, Ruská kocovina, vydalo Nakladatelství Paseka v Praze v roce 2019.
Federace fungovala tak, že obě její součásti byly přesvědčeny, že doplácejí na tu druhou. A to je poukázka na rozpad.
A kdo asi tak ty kecy vymýšlel a kdo je rozšiřoval? Kdo běžným Čechům a běžným Slovákům podobné kydy asi tak hustil do jejich hlaviček? Přesně stejný systém byl přece po neoficiální linii používán i mezi národy v samotném Sovětském svazu, aby se jednotlivé národy nezmohly na jednotný odpor proti systému.
Je otázka, zda to byl nějaký záměr, nebo jen intelektuální deficit komunistických vůdců, který byl značný.
Faktem je, že některé komodity se dělily v rámci federace 1:1 při polovičním počtu Slováků, faktem je, že v tuzemsku byla Slovákům záviděna daleko liberálnější kulturní politika apod. Něco se zase nelíbilo těm Slovákům.
Je rovněž otázka, zda dvoučlenná federace je vůbec stabilní útvar.
Československo Pergille/Šimůnku nerozdělil nějaký poměr dělení komodit nebo kulturní politika. Československo rozdělili vyslovené lži a ubohé kecy. A ještě jednou se musím ptát: kdo běžným Čechům a běžným Slovákům podobné kydy asi tak hustil do jejich hlaviček? Ty hloupé a ubohé kydy se odněkud vzaly a jsou až nápadně podobné těm kydům používaným tehdy v Sovětském svazu nebo v současné době v Rusku.
Nikdo nemusel nic nikomu hustit. Realita federace byla taková, že to bylo soustátí velmi nevyvážené, v některých věcech byla protežována česká část a v některých slovenská. A dorazil to „génius“ Havel,když, asi na pokyn z USA, začal rušit český zbrojní průmysl, který byl hlavně na Slovensku.
Ještě jedna poznámka Pergille/Šimůnku: dělení komodit bylo důsledkem rozpadu státu, ne jeho příčinou. A nějaká kulturní politika mohla být tehdy převážné většině Čechů a drtivé většině Slováků zcela ukradená a nezajímala je. Václav Klaus a Vladimír Mečiar snad ani dodnes nevědí co to je.
Komodity se mezi českou a slovenskou část federace dělily od jejího vzniku. Některé 1:1, některé 2:1, některé podle ještě jiných klíčů. Nicméně v řadě případů byla alespoň jedna část federace nespokojená, v některých obě.
S dělením majetku po zániku federace toto nemá nic společného.
Pergille/Šimůnku, jste až obdivuhodně nedostatečně informován. Všechny státy na světě mají regiony, které jsou vzájemně nevyvážené. Vnitřně nevyvážené byly a jsou i jednotlivé regiony Čech a jednotlivé regiony Slovenska. Český nebo tehdy československý zbrojní průmysl nezrušil Havel, ale do útlumu se jej snažili přivést ne příliš úspěšně už ujo Husák s ujem Biľakem, jelikož našim arabským přátelům v Sýrii, Libyi a v Iráku došly v důsledku prudkého poklesu cen ropy peníze a za zbraně nám přestali platit. Asi od roku 1984 do poloviny roku 1987 jsme našim arabským přátelům dodávali zbraně na dluh. Poté i ujové Husák a Biľak uznali, že dodávat našim arabským přátelům zbraně de facto zadarmo už prostě dále nejde a vývoz zbraní stopli. Výroba a doprava zbraní něco stály a platili jsme je my všichni ze svých daní. Pokud je mi známo, nebyly tyto zbraně zaplaceny dodnes. Ve výrobních závodech v Martině a v Dubnici nad Váhom se však stále spoléhali, že to ujo Husák a ujo Biľak nějak zařídí a tanky a bévépéčka vyráběli dále a vůbec jim nevadilo, že se jim tyto zbraně hromadí na skladovacích plochách a že je buď nikdo nechce, anebo pokud by je chtěl, pak nemá na jejich nákup peníze a chtěl by je na dluh. Že Havel měl údajně zakázat vývoz zbraní je právě jedním z blábolů pocházejících s největší pravděpodobností od KGB a který posloužil při rozbíjení republiky. Rozhodně Havel nemohl zakázat něco, na co jednak neměl kompetence a jednak co už dva roky de facto neexistovalo. A mohu vás ujistit Pergille/Šimůnku, že o našem tehdejším obchodu se zbraněmi vím určitě mnohem více, než vy.
Jenže Pergille/Šimůnku o nějakém dělení jakýchsi komodit, pokud tedy vůbec něco takového existovalo, řadoví českoslovenští občané neměli ani ponětí, tudíž nemohlo tedy být ani příčinou rozpadu Československa. Ostatně ani vy neuvádíte žádné konkrétní informace, jen svoje výmysly a spekulace. Vy tu pouze prezentujete jakýsi svůj názor a vydáváte jej za fakta, přestože ve skutečnosti víte pouze starou a ještě starší belu.
1. V té době byl zbrojní průmysl na Slovensku dost frekventované téma.
2. Havel měl velice silnou neformální autoritu a ke zbraním a jejich výrobě se stavěl veřejně při mnoha příležitostech negativně.
K těm státům s regiony:
Pokud je jich víc, je názorně vidět, že jeden dostává víc toho, druhý tamtoho a třetí támhletoho (atd.).
V případě dvoufederace tohle nefunguje. Asi zásadní chybou bylo zamítnutí koncepce trojfederace (s Moravou a naším kouskem Slezska).
Zbrojní průmysl tehdy frekventovaným tématem byl Pergille/Šimůnku, no a co? Je snad správné, že v rámci tohoto tématu byly šířeny i vyložené obludné nesmysly, vymyšlené kdesi v KGB? Vedení ZŤS Martin a strojíren v Dubnici nad Váhom se tyto obludné nesmysly náramně hodily, neboť soudruzi z vedení mohli zakrýt svoji zodpovědnost za to, že neudělali v minulých letech vůbec nic pro změnu výrobního programu, přestože k tomu byli vyzýváni. Jeli si dále ve starých vyježděných kolejích a spoléhali se na to, že to ujové Husák, Biľak a Lenárt nějak zařídí. Že Havlovy názory na náš obchod se zbraněmi byly negativní je všeobecně známo, to ale vůbec neznamená, že mohl obchod se zbraněmi zakazovat, když k tomu jednak neměl kompetence a jednak když tento obchod už něco přes dva roky neexistoval. Ten údajný Havlův zákaz obchodu se zbraněmi je právě jednou z obludností v té době po Slovensku šířených. Trojfederaci navrhovala česká strana při jednáních na jaře 1968. Tato trojfederace byla však právě slovenskou stranou striktně odmítnuta z obav, že by slovenská strana mohla být stranou českou a stranou moravskou přehlasována.
To, že se některé věci dělí podle různých klíčů (znevýhodňujících tu či onu stranu) mezi nás a Slováky se obecně vědělo. Vzpomínám na jednoho brněnského VŠ učitele, který při služební cestě autem na východ Slovenska volal na své spolucestující: „Ukažte mi alespoň jeden starý dům!“
A tak to, že snad o nějakém klíči pro dělení nějakých komodit podle vás Pergille/Šimůnku snad věděl nejmenovaný VŠ učitel znamená, že se o tomto údajném klíči vědělo všeobecně? A pokud by snad takový klíč opravdu existoval, museli by o tomto klíči rozhodovat především Slováci, kteří měli v nejvyšším stranickém vedení velmi mohutné zastoupení a nemohli by jej tedy při rozbíjení státu vyčítat české straně.
To, jestli věděli o nějakém klíči slovenští partajnící, je pro smýšlení prostých Slováků bezcenné. Ti prostě viděli „čehuny“ jako utlačovatele, žijící na jejich úkor.
Jedna ukázka z knihy M. Šimečky týkající se doby dělení Československa:
Martin M. Šimečka, Medzi Slovákmi, vydalo N Press v Bratislavě, v roce 2017, strana 52 – 53 elektronické verze knihy.
Nacionalizmus je nechutný vždy a za každých okolností, ale je asi pravda že ten slovenský bol vyvolaný najmä zmätkom v hlavách ľudí, ktorí neboli na pád komunizmu vôbec pripravení. Stotožnili sa s vtedajším režimom, plánovali v ňom svoje životy a kariéry. Keď sa systém zrútil, chytali sa záchranného lana, ktorému sa hovorí národná identita. Slovenskosť sa stala náhradnou hodnotou, ktorú prežívali ako skutočnú.
Ani na ňu však neboli pripravení, preto sa jej prejavy stali prehliadkou nevkusu, ktorí klesol hlboko dokonca aj pod komunistickú estetiku. Slovenskosť sa miesila z pohanských symbolov, akými boli vatry na horách, s kresťanskými odkazmi na Cyrila a Metoda, politickými na Veľkú Moravu a Svätopluka až po tvrdenie, že Slováci sú najstarším slovanským národom a aj preto je logické, že geografický stred Európy je práve na Slovensku, na kopci pri obci Krahule. Postavili tam tabuľu, ktorá tam dodnes hrdzavie, všetkými už zabudnutá.
Slovenský nacionalizmus bol tak neznesiteľne gýčovitý, že fungoval jako výberové konanie: komu sa z neho neobrátil žalúdok, stal sa tým správnym Slovákom.
Ještě soudruh zapomenul Pribinu, kterého Svatopluk vyhnal z Nitra k Balatonu (MMCH, tamní slovanská populace se značnou měrou podílela na zcivilizování maďarských kočovníků).
A možná ještě něco: Slovenská elita je podstatně méně početná než naše. Takže docházelo v historii i k takovým situacím, že budoucí vedení SNP sedávalo v jedné bratislavské kavárně s prominenty Slovenského štátu, a osobně se všichni znali. To má jistě taky vliv na politiku a už třeba u nás je něco podobného nepochopitelné.
Soudruhem jste byl vy Pergille/Šimůnku, Martin M. Šimečka nikdy. Těch ubohých keců šířených tehdy po Slovensku, bylo mnoho. Soudruzi z KGB a jejich slovenští spolupracovníci, například Víťazoslav Moric, se opravdu snažili. Uvádět ty ubohé obludnosti úplně všechny smysl nemá.