Touha tuzemských podnikatelů vlastnit některý z místních fotbalových klubů neopadá. Naopak: kluby se prodávají, majitelé mění a i v probíhajícím ročníku nejvyšší fotbalové ligy, jíž právě začala jarní část, se dají očekávat další vlastnické změny.

Snaha rozklíčovat pohnutky k vlastnictví fotbalového klubu, je jako skládat dohromady pestré puzzle.

Pro někoho je to stále statusový symbol, VIP zóna jako místo, kde se ukazovat, kam zvát obchodní partnery a uzavírat dohody. Jinde je to nefalšovaná dávná láska ke klubu svého dětství, snaha pomoct mu z nesnází, jindy projev lokálního patriotismu.

Málokdy je – aspoň v českých podmínkách – fotbalový klub cestou ke zbohatnutí. I když například od loňska nový majitel Slovanu Liberec, úspěšný podnikatel ve školství Ondřej Kania, o němž ještě bude řeč, v nákupu klubu otevřeně spatřuje zajímavé byznysové příležitosti.

Z rozhodnutí Ústavního soudu: „Vrcholné fotbalové soutěže jsou už pro svou vysokou sledovanost natolik významným kulturním a ekonomickým fenoménem, že jejich spravedlivý a čestný průběh musí být vnímán jako věc obecného zájmu.“

„Něco jiného je vlastnit Spartu a něco jiného Mladou Boleslav nebo Karvinou. Nicméně status hraje velmi důležitou roli, protože málokdo z vlastníků má z fotbalu přímý ekonomický profit. Jedna sezóna se může povést, potom ale přijdou další tři, kdy zase vše jen platíte,“ komentoval situaci v tuzemské kopané už dříve pro HlídacíPes.org a podcast MakroMixér fotbalový expert, novinář Luděk Mádl.

„Bonus je jinde: když přijdete na fotbalový zápas třeba někde v regionu, tak na stadion často dorazí starosta, hejtman, ředitelé důležitých podniků a vytváří se tam předivo vztahů, ze kterého se dá čerpat,“ dodává autor projektu Je to kulatý a spoluautor podcastu Nosiči vody.

Svět fotbalový a mediální

Často je fotbal spíše pomyslná černá díra, kam může napadat prakticky neomezené množství peněz. Ilustruje to AC Sparta Praha, jehož majoritním vlastníkem je muž Česka Daniel Křetínský.

V sezoně 2021/2022 vykázal jeho klub ztrátu přes 407 milionů korun, v roce následujícím to bylo minus 254,6 milionu. Až v mistrovské sezoně 2023/24 se Sparta mohla radovat nejen z titulu, ale i z finančního zisku 46,2 milionu Kč. V plusu byla ovšem od roku 2004, kdy se Křetínský stal majitelem, pouze čtyřikrát.

Spojení mediální moci a fotbalové zábavy má v Česku slušnou tradici.

Svébytnou kapitolou, jejíž zhodnocení se ještě v čase ukáže a potvrdí, jsou ale lukrativní pozemky na pražské Letné. Sparta uspěla se svým návrhem na stavbu národního stadionu na Strahově, který by měla užívat reprezentace, ale i klub pro své domácí zápasy. Letná se tím pádem otevře jiným možnostem využití.

Křetínský je kromě rozsáhlého a úspěšného byznysu v evropské energetice i majitelem mediálního vydavatelství Czech News Center, tedy pověstného mediálního „atomového kufříku“. Jak popisujeme níže, ve spojení fotbal-média v tuzemsku není a nebyl sám.

Kluby jsou řazeny podle svého postavení v tabulce po podzimní části aktuální soutěže Chance ligy 2024/2025.

V roce 2024 vstoupil do klubu majitelů fotbalových týmů jiný miliardář z energetického oboru, majitel skupiny Sev.en Pavel Tykač. Hledání nového partnera pro tradiční pražský klub nějaký čas trvalo.

Původně slibný a rozhazovačný čínský investor CEFC se ukázal býti jen krachujícím letadlem (než se tak stalo, spolumajitelem byl jiný český miliardář, majitel Smartwings Jiří Šimáně), Slavii pak přebral čínský státní konglomerát CITIC, ale ani jedna strana z toho neměla velkou radost.

Pak se ale v Tykačovi – jak to sám prezentoval – probudilo slávistické srdce. Koupě klubu se uzavřela právě před rokem, počátkem února. Tykač v té době otevřeně přiznával i zájem o koupi vydavatelství Mafra.

Tu ale Andrej Babiš prodal jinému byznysmenovi Karlu Pražákovi, který vydavatelství získal jako vedlejší produkt svého hlavního zájmu – pardubické společnosti Synthesia.

Nelze však vyloučit, že Mafra nakonec stejně skončí u Tykače, který se jak díky fotbalu, tak svému mnohem častějšímu výskytu ve veřejném prostoru postupně snaží odhodit svou historickou zátěž „hocha z Motoinvestu“, který zázračně zbohatl díky svým ostrým privatizačním loktům.

A pokud jde o Karla Pražáka, ten – respektive jeho skupina Kaprain – je pro změnu ponořen do procesu koupě SK Sigma Olomouc. Vyjednávání běží od loňského září, v půlce prosince pak vedení spolku SK Olomouc Sigma MŽ (majoritní akcionář klubu) oznámilo předběžnou dohodu. Pokud audit dopadne podle představ, obchod se pravděpodobně uskuteční.

Propojení mediálního vlivu a fotbalové zábavy má mimochodem v Česku slušnou tradici. Koncem 90. let bylo majitelem Sparty Praha vydavatelství Vltava-Labe-Press, součást německého mediálního koncernu Passauere Neue Presse.

První z tuzemských miliardářů, kdo si zkusil (byť postupně) fotbal i média, byl podnikatel v hazardním průmyslu Ivo Valenta, někdejší majitel 1. FC Synot a také bývalý vydavatel kontroverzních Parlamentních listů.

Valentu z fotbalu dostala úplatkářská kauza ze sezony 2003/2004; hned v roce 2004 klub prodal.

Zajímavá je tato pasáž z verdiktu Ústavního soudu, kam případ, v němž byl obžalován i sám Valenta, po sérii odvolání v roce 2013 doputoval:

„Vrcholné fotbalové soutěže jsou už pro svou vysokou sledovanost natolik významným kulturním a ekonomickým fenoménem, že jejich spravedlivý a čestný průběh musí být vnímán jako věc obecného zájmu.“

Z patriota majitelem

„Valentovo“ 1. FC Slovácko mělo následně na kahánku. V roce 2007, kdy klubu hrozil krach a odejmutí licence, zasáhl jako lokální patriot Zdeněk Zemek, majitel ocelářského holdingu Z-Group a podnikatel v autobusové dopravě (skupina ČSAD Invest) a fotbal pro Uherské Hradiště zachránil.

Právě lokální patriotismus je v tuzemsku jedním z významných hybatelů děje. Kupříkladu majitel Baníku Ostrava – od roku 2016 je jím Václav Brabec, mimo jiné mu patří několik dopravních firem zastřešených holdingem CIDEM, jehož sportovní novináři v době vstupu do klubu popsali jako „úspěšného miliardáře bez skandálů“ – zdůrazňuje své slezské kořeny a právě patriotismus.

Fotbalové prostředí zkrátka přitahuje a přitahovalo různé typy lidí. U veřejnosti také dlouho nemělo zrovna čistou pověst.

Podobné pohnutky jsou i za snahou dostat do první fotbalové ligy opět Brno, konkrétně FC Líšeň. Tu si koupil podnikatel a – samozřejmě – brněnský patriot Igor Fait. Klub ve snaze dostat se rychle mezi tuzemskou elitu najal pro start jarní sezóny někdejšího trenéra Plzně i české reprezentace Pavla Vrbu.

Za patrioty se označují i většinový majitel FK Pardubice Vladimír Pitter, vlastník reklamní a marketingové společnosti Remoex či relativně čerstvý většinový majitel a prezident fotbalové Mladé Boleslavi, David Trunda. Ten mimochodem v polovině ledna podal svou kandidaturu na šéfa FAČR.

Specifickým tuzemským týmem je Městský fotbalový klub Karviná. Oficiálně jej ovládá občanské sdružení s bezmála pěti stovkami členů. Karvinský primátor Jan Wolf ovšem musí odrážet mediální podezření, že reálným vlastníkem je on a že je ve střetu zájmů, když město a městské firmy klub štědře dotují.

Svého patriota a investora zatím hledá FK Hradec Králové. Klub s novým moderním stadionem patří městu, které do něj každoročně posílá zhruba 40 milionů korun a této zátěže se chce zbavit.

V červnu 2024 hradecká radnice oznámila, že oficiálně zahájila prodej klubu prostřednictvím kanceláře Havel & Partners a České spořitelny. Vážných zájemců je prý dost, vítězný uchazeč by prý klub mohl převzít na jaře.

Mezi adepty je někdejší fotbalový reprezentant Ivo Ulich, šéf úspěšné společnosti M&T z Dobrušky vyrábějící kliky a dveřní kování. Klub chtěl získat už před osmi lety, ale tehdy se radnici nejevil jako ten pravý.

Na prodej je více prvoligových klubů: České Budějovice, Zlín či Teplice.

„Myslím, že na trhu je k mání úplně všechno. Když někdo přijde a nabídne cenu, která přijde současnému vlastníkovi rozumná, tak bude klub k dispozici. To platí snad s výjimkou Sparty. Myslím, že současným vlastníkům by ani tolik nešlo o to, aby dostali nějakou dobrou cenu, ale spíš o to, aby nový vlastník garantoval rozpočet na další sezóny tak, aby úroveň klubu pokračovala a nestala se z toho hromádka neštěstí,“ popsal nadále platnou realitu vloni Luděk Mádl.

Z fotbalu se sice úplně nevytratila jména známých šíbrů spojovaných i s organizovaným zločinem, jejich vliv ale upadl – řeč je vlastně už jen o pár jménech.

Snahou vytáhnout oblíbený klub z problémů vysvětloval svůj vstup do fotbalu v roce 2005 dnešní (spolu)majitel Bohemians Praha 1905 Darius Jakubowitz, vlastník společnosti Barvy a Laky Hostivař. Do fotbalu prý z firmy plyne asi deset procent z výnosů. Majoritním vlastníkem klubu je syn Darek, který je od září 2015 v Bohemians ředitelem.

Láska ke klubu pěstovaná od dětství motivovala prý i hlavního majitele a mecenáše Dukly Praha – byznysmena Petra Pauknera (a jeho Carbounion Invest) prý už za dekádu vlastnictví někdejšího armádního klubu do Dukly naposílal přes půl miliardy korun.

Na pomoc vloni přišel Matěj Turek, bývalý manažer poradenské společnosti EY, investor, do jehož portfolia patří mimo jiné prodejce vstupenek Ticketstream. V Dukle má nyní třetinový podíl.

Mirku, Ivánku, Jardo, kamaráde

Vypadá to zkrátka, že v českém fotbale se v byznysové rovině pořád něco děje.

Velkou pozornost si vloni vysloužila změna vlastníka FC Slovan Liberec. Klub si vyhlédl v úvodu zmíněný Ondřej Kania, úspěšný třicátník, zřizovatel Pražského humanitního gymnázia a sítě soukromých škol American Academy. Hodně vsází na marketing a tvrdí, že „to bude finančně určitě moje nejlepší investice“.

Klub mu po 27 letech vlastnictví prodal Ludvík Karl, pro nějž to byl ztrátový podnik. Karl je sice úspěšný porevoluční podnikatel, ale podle pamětníků také dosti odpudivá postava normalizačního Československa. Jako ředitel sklářské společnosti Preciosa (kterou po roce 1989 zprivatizoval a ovládl) využíval za drsných pracovních podmínek nuceného nasazení politických vězňů, kteří pro firmu dřeli v pracovním táboře Preciosa Minkovice.

Před dvaceti lety se na trhu spekulovalo o tom, že PPF by mohla koupit Spartu, ale nakonec se tento obchod neuskutečnil.

Fotbalové prostředí zkrátka přitahuje a přitahovalo různé typy lidí. U veřejnosti také dlouho nemělo zrovna čistou pověst. Návštěvnost na stadionech i absence velkých afér ale v posledních letech napovídají, že situace se – snad – zlepšila.

Z fotbalu se sice úplně nevytratila jména známých šíbrů spojovaných i s organizovaným zločinem, jejich vliv ale upadl – řeč je vlastně už jen o pár jménech.

Jedním z nich je prezident klubu FC Příbram, kontroverzní Jaroslav Starka, lokální boss, který připouští, že zejména v 90. letech se kolem něj děly „velmi divoké věci“, jichž se aktivně účastnil. Oficiálním majitelem klubu je dnes jeho syn Jan. Příbram se ovšem vytratila z první ligy; v sezóně 2023/2024 klub sestoupil až do 3. ligy (ČFL).

Pak je tu ještě Miroslav Pelta, kdysi dávno brankář Jablonce, později dlouholetý předseda fotbalového svazu a muž, bez něhož se nic ve fotbale nehnulo a jeden z „hrdinů“ odposlechové aféry známé jako Ivánku, kamaráde.

Koncem loňského roku byl Pelta zatím nepravomocně odsouzen na šest let v kauze přerozdělování státních sportovních dotací z doby, kdy stál v čele FAČR. V Jablonci má stále významný akciový podíl.

Mafiánské prostředí stálo podle všeho za zmizením bývalého majitele fotbalové Plzně Miroslava Kříže. Ten zmizel beze stopy v květnu 2010 a policie jej časem prohlásila za mrtvého, byť tělo se nenašlo.

Od té doby už ale plzeňský klub několikrát změnil majitele. V roce 2023 do plzeňské Viktorky, jejíž finanční zdraví se odvíjelo hlavně podle úspěchu či neúspěchu v evropských soutěžích, vstoupila švýcarsko-rakouská podnikatelská skupina FCVP GmbH, čtvrtinový podíl má nadále předchozí majoritní vlastník Adolf Šádek.

Do tuzemského fotbalu silně promlouvá i holding PPF, coby majitel televize O2. Ta si na konci roku 2023 zajistila audiovizuální práva pro první fotbalovou ligu na dalších pět let. Cena za práva se k potěše klubů znatelně zvýšila: Ligová fotbalová asociace, jež v Česku řídí profesionální soutěže, získá a přerozdělí zhruba 430 milionů korun ročně.

Před dvaceti lety se na trhu spekulovalo o tom, že PPF by mohla koupit Spartu, ale nakonec se tento obchod neuskutečnil. Spartu tehdy získal Daniel Křetínský spolu s J&T – a mají ji dodnes.