Kdo fandí Srbsku a Putinovi. Zeman řečmi o Kosovu plní poptávku svých sympatizantů
Spor kolem pomníku maršála Koněva či každoroční vítání motorkářů z Nočních vlků v Česku mají jedno společné: svádějí dohromady různé skupiny sympatizantů Kremlu, včetně příznivců KSČM a SPD, fanoušků alternativních médií i lidí blízkých tvrdému jádru krajní pravice. Podobné je to i v současné kauze „Kosovo je Srbsko“, kterou na návštěvě Bělehradu rozpoutal Miloš Zeman.
„Nemám rád Kosovo, mám rád Srbsko,“ pravil Miloš Zeman na úvod své návštěvy Bělehradu. Když pak přidal ještě informaci, že by přivítal oduznání kosovské samostatnosti, bylo o výbušné téma postaráno.
Deklarovaná náklonnost k Srbsku, coby ústřednímu spojenci Ruska na Balkáně, ale zdaleka není jen strategií českého prezidenta.
Prosrbské výroky či aktivity zřetelně odkrývají i širší okruh českých fanoušků Kremlu – kteří mají často blízko právě k Zemanovi.
Uvidíme se na Václaváku
Ukazují to i pravidelné demonstrace za srbskou jednotu na výročí vyhlášení kosovské nezávislosti 17. února.
Letošního, málo početného shromáždění na Václavském náměstí se zúčastnili i bývalí protagonisté Bloku proti islámu, jako sociolog Petr Hampl, či lidé s ním spojení – Tomáš Měšťan coby jeden ze spolupracovníků internetové televize Raptor TV i její šéf Radko Jovanovič (všichni na fotce níže).
„Kosovo je Srbsko“ (zleva Hampl, Jovanovič, Měšťan (v čepici), Černohorský, Foldyna)
Foto: Facebook Žarko Raptor Jovanovič
Že tato skupina nemá problém dostat se do bezprostřední blízkosti Miloše Zemana, se ukázalo na loňské schůzce prezidenta s exporadcem Donalda Trumpa Stevem Bannonem v Lánech. Na ní byl zástupce Raptor TV přítomen jako jediný „novinář“. HlídacíPes.org případ podrobněji popsal ZDE.
Na protest s ústředním heslem „Kosovo je Srbsko“ přišel i aktivista Jiří Černohorský, který se v uplynulých dnech proslavil tím, že strhal plachtu ze zakrytého pomníku maršála Koněva na Praze 6.
Černohorského blízkost k prezidentovi dokládá fakt, že on sám dřív kandidoval za „Zemanovu“ Stranu práv občanů a dostal i pozvánku na slavnostní recepci na Hrad u příležitosti oslav svátku 28. října.
S příspěvkem na únorové demonstraci na Václavském náměstí vystoupil i Ivan David, v té době kandidát na europoslance za SPD.
Nechyběl ani poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna, který je tradičním účastníkem akcí na podporu Srbska. Foldynu můžeme mezi účastníky podobného protestu najít už třeba v roce 2010.
Clintonova řeznice a generálovy narozeniny
Foldyna, který má sám srbské kořeny, byl součástí prezidentské delegace při Zemanově návštěvě Srbska v tomto týdnu. Poslanec se také opakovaně objevil na akcích spojených s příjezdem ruského motorkářského klubu Noční vlci.
Prosrbské a protikosovské postoje v okruhu prezidentových příznivců aktivně šíří i zástupce šéfredaktora serveru Parlamentní listy Radim Panenka.
Ten je považován za „Zemanova dvorního novináře“, speciální zacházení Hradu s Parlamentními listy například při zahraničních cestách s prezidentem popsal HlídacíPes.org podrobně ZDE.
Radim Panenka je kromě činnosti v Parlamentních listech mimo jiné autorem knižních rozhovorů s Milošem Zemanem.
Na zmiňované akci na Václavském náměstí proti vyhlášení samostatnosti Kosova na Srbsku sám vystoupil v roce 2013.
Na facebookovém profilu „Balkánský zápisník Radima Panenky“ letos v březnu pogratuloval k narozeninám generálu Ratku Mladičovi, kterého Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii odsoudil v první instanci na doživotí za válečné zločiny.
O bývalé ministryni zahraničí USA Madeleine Albrightové zase Radim Panenka v souvislosti s bombardováním bývalé Jugoslávie jednotkami NATO mluví jako o „Clintonově řeznici“.
Občané za Kusturicu
Srbské téma se letos promítlo i do chystaných udílení státních vyznamenání. Miloš Zeman během návštěvy Bělehradu potvrdil, že v říjnu vyznamená srbského režiséra Emira Kusturicu.
Ten je známý jak svým vztahem k Česku, tak i otevřenou podporou Putinova Ruska a anexe Krymu, což byl důvod, proč Kusturicovu nominaci v parlamentu odmítli podpořit lidovci nebo Piráti.
Související články
Zemanův projev před krajany jako kouřová clona. Zakrývá schůzku s krajně pravicovým politikem
Hlavním vchodem do Lán. Jak se prezident Zeman opět sbližuje s nejtvrdším jádrem antiislamistů
Jeden z návrhů na státní vyznamenání pro Kusturicu podaly do parlamentu čtyři spolky výše zmiňovaných aktérů prokremelské či antiislámské scény – spolek Hej občané Žarka Jovanoviče, spolek Naštvané matky Evy Hrindové, spolek Sdružení přátel heterosexuálního bílého muže Petra Hampla a spolek 7Republika Martina Konvičky.
Iniciativu svým podpisem podpořilo i několik poslanců, včetně Václava Klause mladšího či Zuzany Majerové Zahradníkové z hnutí Trikolóra, nebo exministra kultury za ČSSD Antonína Staňka a poslance Jaroslava Foldyny.
Když čtyři zmiňované spolky představovaly nominaci Kusturici na státní vyznamenání, byl přítomen právě i Foldyna a naznačil, že podporu pro Kusturicu vyjednával právě on.
Zemanův Hofer, Hoferův Zeman
Něco podobného lze vypozorovat i v sousedním Rakousku, které má přitom k Balkánu zcela jiný historický či jazykový vztah.
V Rakousku žije silná srbská menšina, k začátku letošního roku to bylo přes 121 tisíc lidí. Srbové tak předstihli i Turky a po Němcích tvořili druhou nejsilnější národnostní menšinu v zemi.
Právě o Srby – přesněji o jejich hlasy ve volbách – dlouhodobě usilují Svobodní, jinak strana ostře protiimigrační a blízká krajní pravici, propojená například s extremisty z hnutí identitářů či buršáků.
Prezidentský kandidát Svobodných v roce 2016 Norbert Hofer kvůli hlasům Srbů absolvoval dokonce nezvyklou cestu právě do Bělehradu. Bylo to měsíc před volbami a Hofer byl tehdy jen jedním z místopředsedů rakouského parlamentu.
Ani přesto se ale Hofer se prezidentem nestal; volby prohrál. Kromě Srbska jel nicméně tehdy krátce před volbami také do Prahy, kde ho na Hradě přivítal a veřejně ve volbách podpořil Miloš Zeman. O sympatiích Hofera se Zemanem psal HlídacíPes.org i ZDE během letošní Zemanovy návštěvy Vídně.
Svobodní se už v roce 2008 postavili proti vyhlášení samostatnosti Kosova. V roce 2016 pak strana podepsala dohodu o spolupráci s Putinovou stranou Jednotné Rusko.
Prolínání prosrbských a prokremelských kruhů tedy zdaleka není jen českým specifikem. Na rozdíl od Rakouska ale v tuzemsku sahá až do nejvyšších pater politiky, k prezidentovi.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Jan Urban: Maruška, čestná a spravedlivá? Nesloužila právu, ale mocným
Babišovi „spolužáci“ jako klíč k Agrofertu. Švýcarská škola jejich jména nevydá
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
10 komentářů
Srbové mají na Kosovo asi takový nárok, jako Češi na historické Země Koruny české – Lužici, Egerland (Regio Egrensis / Chebsko), Horní Falc, Braniborsko, léna na území Saska a Durynska či Slezská knížectví (Kladsko, Opolsko, Vratislav atd.)
KOSOVO bylo integrální součástí Srbska jen v letech 1912–1915, 1918–1941 a 1945–1999
28. června 1389 se odehrála bitva na Kosově poli, v níž bylo srbské vojsko vedené knížetem Lazarem poraženo tureckým vojskem. Srbsko se pak za Rusko-turecké války v letech 1877–1878 pokusilo znovu získat území Kosova – když Rusové zatlačili osmanské síly až k Cařihradu – srbská armáda při svém vpádu plenila a vyvražďovala místní muslimské (převážně albánské) obyvatelstvo, ale nakonec Berlínský kongres roku 1878 srbský záměr nadlouho zhatil.
V Kosovu žije přibližně 1 900 000 obyvatel (odhad 2014), z čehož Albánci tvoří 92 %, Srbů je 5,3 %, přičemž jsou soustředěni zejména na severu země
Zajímavé, jak se kremloboti ohánějí (když se jim to hodí) absencí „mandátu OSN“, když zároveň jedním dechem označují operaci OSN v Korejské válce, invazi v Iráku nebo Operaci Restore Hope v Somálsku za „americkou agresí“ a na druhé straně obhajují sovětskou agresi vůči Finsku, ačkoliv za ni byl SSSR vyloučen ze Společnosti národů (tj. OSN). 🙂
Jenže „rozdíl“ třeba mezi zásahem v Kosovu či Iráku a anexí Krymu či Osetie naprogramovaný kremlobot nepochopí. A propos klauzule mezinárodního práva se nevztahují na totalitní státy a agresory normami mezinárodního práva opovrhujícími.
Společnost národů = OSN?
Jak to bylo se Srby v Kosovu v letech 1941 až 1944, které jste tak obratně vynechal?
Takto : V roce 1939 ovládla Albánii Itálie a začala tam vládnout formou personální unie, o dva roky později, v roce 1941, kapitulovala Jugoslávie a větší část území Kosova zabrala Itálie, která ho připojila k satelitnímu státu Albánské království. V Kosovu začala etnická čistka, v jejímž průběhu bylo Albánci zavražděno asi 10.000 Srbů, své domovy muselo opustit 70.000 srbských rodin. Tento stav však netrval dlouho a skončil v roce 1944. Zdroj : Wikipedie – přesně citováno.
Jen tři drobné faktografické poznámky (a opomíjím ten Egerland/Chebsko, jehož podstatná část nám přece patří doposud): 1) Už zmínkou o bitvě na Kosově poli z roku 1389 v podstatě anulujete tvrzení, že Kosovo se stalo srbským poprvé teprve v roce 1912 (i když pravda, i v průběhu toho středověku to bylo složitější, ten region patříval také bulharské nebo byzantské říši); 2) Invaze USA a několika jejich spojenců do Iráku v roce 2003 skutečně nebyla schválena OSN – jako akt v rozporu s mezinárodním právem ji označil i tehdejší generální tajemník OSN Kofi Anan; 3) Společnost národů ještě nebyla OSN, i když je fakt, že byla její prakticky bezprostřední předchůdkyní.
Stále je v platnosti Rezoluce RB OSN č.1244, kterým bylo ukončeno bombardování bývalé Jugoslávie (tehdy už jen Srbsko a Černá Hora). V této rezoluci se uvádí, že Kosovo a Metohija jsou stále nedílnou součástí této Jugoslávie, ale nyní pod dočasnou správou OSN. Právě touto podmínkou (tj.setrvání ve svazku Jugoslávie) bylo ukončeno bombardování. Pokud by tehdy touto rezolucí bylo již „určeno“, že Kosovo v budoucnu bude samostatný stát, tak by se bombardovalo až do dneška (a to k velké radosti Václava Havla)…
Analogií odtržení Kosova je spíše pomnichovské odtržení Sudet.
Je přirozené a správné, že Zeman myslí na své voliče, že jde směrem, který voličům nastínil. Pokud by to nedělal, mohli by ho nazývat populistou, člověkem, co slibuje nesplnitelné.
Vím, že to bude cenzurou vymazáno, ale přesto, aspoň pro informaci autora článku, aby nesměšoval Rusko a Srbsko uvádím citaci z Wikipedie : „Od 11. století zde bylo stavěno několik pravoslavných klášterů. Kosovo a sousední Metochii Srbové proto považují za kolébku a zároveň i hrob své středověké státnosti (království Rašky a pozdějšího sjednoceného Srbska) i duchovní centrum země – město Peć bylo v letech 1346–1463 a znovu 1557–1766 sídlem srbského patriarchy. Z kosovského města Prizren ovládal car Dušan IV. Silný (vrstevník českého krále Karla IV.) velkou část Balkánu a aspiroval na postavení byzantského císaře. Následný úpadek srbské a především byzantské říše dal šanci novému nepříteli, Osmanské říši. Postup osmanských Turků směrem do nitra Balkánu vedl nakonec k rozhodnému střetu. Dne 28. června 1389 se odehrála bitva na Kosově poli, v níž bylo srbské vojsko vedené knížetem Lazarem poraženo tureckým vojskem. Krvavá bitva skončila z vojenského hlediska nepříliš výrazným vítězstvím Turků, ovšem z politického hlediska znamenala pro Srbsko katastrofu a hluboce ovlivnila následné dějiny Evropy. Turci měli otevřenou cestu k výbojům na sever (o sedm let později padla Druhá bulharská říše a poté i další jihoslovanské státy).
Během vlády Osmanské říše nad balkánskými národy, bezmála trvající pět staletí, Albánci, podobně jako nemalá část Slovanů v Bosně – dnešní Bosňáci – přijala tehdejší státní víru, islám. Muslimové byli po všech stránkách zvýhodňováni, méně často např. čelili perzekucím a platili rovněž nižší daně, ale zato museli sloužit ve vojsku. Ke změně etnicko-náboženské situace Balkánu také přispěla „daň krve“ (povinné odvody křesťanských chlapců do janičárských jednotek) a vyvraždění velké části původní slovanské (křesťanské) šlechty Turky.“
Kdo jakkoliv podporuje Kosovo coby nezávislý stát, podporuje politiku zločinných etnických čistek, provozovanou v posledních letech až do dneška proti všem nealbánským národnostem, současnou partou vládnoucí v Kosovu.
Asi to smáznete.
V demokratickém státu má každý právo na projevení svého názoru.Ma právo přez Zeman vBelehradu o Kosovu,primátor Hřib o Číně a o poměru k Tchaj-wanu,následuje starosta Prahy 6 a soše maršála Koněva.Zaverem je to skupina podnikatelů , kteří jednalin vSevastopolu.Vsechny tyto excesy řeší MZ se slabým ministrem Petříčkem,ale i premiér Babiš, který se posílil stažením žaloby na něj a rodinné příslušníky v kauze Čapí hnízdo.Je to dost excesů v tak krátké době na tak malý vstát jakým je Česká republika.Jak z toho ven,dobrá rada nad zlato.Takto svérázně by zahraniční politika neměla v Česku fungovat je to zasekávání si na problemy