Kameny zmizelých „z Wishe“. V Ústí se zase jednou vydali vlastní cestou
Ústí nad Labem má od listopadu druhou sadu tzv. kamenů zmizelých. Jde o patnáct dlažebních kostek s mosazným povrchem, vsazených do chodníku před domy obětí holokaustu a nacistického režimu na Střekově. Je v tom ale háček. Ústeckým politikům se nechtělo čekat na výrobu oficiálních certifikovaných kamenů, tzv. Stolpersteine, a tak si ve spolupráci s teplickou Židovskou obcí nechali vyrobit vlastní. Necertifikované, v jiném rozměru a s chybou.
První sada osmi kamenů Stolpersteine byla do Revoluční ulice v Ústí nad Labem vsazena už loni v lednu. Šlo o iniciativu střekovské zastupitelky Evy Outlé (PRO! Ústí), ke které se připojili tehdejší radní města.
Vybrali mezi sebou potřebných 35 tisíc korun a kameny zasadili před domy, kde žili původní židovští obyvatelé. Šlo o skutečné Stolpersteiny, tedy kameny, které jsou po celém světě ukládány v rámci stejnojmenného mezinárodního projektu podle návrhu sochaře Guntera Demniga.
Kameny jsou ve standardním čtvercovém rozměru 96×96 milimetrů, používají jednotný styl písma a úpravu. Stojí na nich informace o konkrétním „zmizelém“: narozen, deportován, zavražděn.
Ve jménu zámkové dlažby
Vedení města se myšlenka zalíbila a v pokládání kamenů se rozhodlo pokračovat. Pod vedením primátora Petra Nedvědického (ANO) se znovu sešlo devět politiků z různých stran – ANO, SPD a přeběhlíci, kteří drží současnou koalici, a již bez iniciátorky projektu Evy Outlé nechali vyrobit vlastní druhou sadu.
Chtěli, aby to znovu byly oficiální Stolpersteine, nakonec to ale dopadlo trochu jinak.
„Bohužel odhad dodání patnácti kamenů byl jeden rok. Židovská obec Teplice proto městu nabídla a zprostředkovala alternativu v podobě Kamenů zmizelých výtvarného umělce,“ vysvětluje mluvčí města Romana Macová.
Umělcem je člen Unie výtvarných umělců Ondřej Pisch a „jeho“ kameny mají tu vlastnost, že se na myšlence Stolpersteine jen přiživují, nemají jednotný rozměr, používají jiné písmo a sem tam i chybu.
Město se dále hájí, že podobné nestandardní kameny již byly osazeny v dalších severočeských městech, třeba v Kadani nebo Teplicích.
Kameny jsou vyrobeny ve velikosti 10×20 centimetrů, aby vhodně zapadly do všudypřítomné vlnkové zámkové dlažby.
Někoho by napadlo, že jde o plagiáty. Tomu se ale město záměrně chtělo vyhnout, jak dále vysvětluje mluvčí Macová.
„Nejsou oficiálně nazývány Stolpersteine, nýbrž se všude uvádí jako název Kameny zmizelých. Použitím stejného rozměru by se již jednalo o plagiaci,“ říká.
Což se ovšem ukazuje jako lež, neboť město o kamenech jako o Stolpersteine mluví. Třeba v usneseních rady.
Smutná perlička na závěr. Kameny nejen že nejsou vyrobeny v souladu a s vědomím nadace Stolpersteine, mají nestandardní rozměr a rozdílné typy písma, navíc jeden z nich obsahoval chybu.
Na což se přišlo až ve chvíli, kdy měl být vsazen před jeden z domů na ústeckém Střekově.
„Kámen s chybou byl položen pouze symbolicky v rámci slavnostního pokládání. Ihned poté byl vyjmut, reklamován a po dodání nového kamene zasazen na určené místo. Nechat během ceremonie v chodníku prázdnou plochu by bylo k původním obyvatelům domu nedůstojné,“ říká Romana Macová.
Právě v posledním čísle zpravodaje Střekovinky na problém s kameny upozornila zastupitelka Eva Outlá.
Podle ní se autor projektu ohrazuje proti pokládání kamenů, které nebyly vyhotoveny jeho nadací, ale jsou s projektem Stolpersteine spojovány pro svoji podobnost.
Podotýká, že kameny zmizelých jsou chráněny v celé Evropě podle zákona o ochranných známkách, protože jde o umělecký projekt
„Co je však absolutně neomluvitelné, že do chodníku byl uložen nejen plagiát, ale i zmetek. Nikdo z radních se neobtěžoval pečlivě zkontrolovat údaje na kamenech, aby byla zachována důstojnost obětí,“ napsala Outlá. Podle ní je postup města ostuda a chucpe.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Jak v Ústí nad Labem kdosi ukradl šrouby z lávky. Nebo že by neukradl?
Jak krajští zastupitelé chtěli odměny: Hrál jsem fotbal. Navštívil jsem výstavu…
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
12 komentářů
Jsem toho názoru, že se jedná o naprostý nesmysl, aby musel existovat nějaký jednotný mustr pro tuhle upomínku zavražděných lidí. Nebo si to nějaká hyena patentovala?
Chápal bych rozhořčení v situaci, když by ty kameny byly vytvořeny tak, že by třeba ty upomínané dehonestovaly a chválily jejich vrahy.
Tak vymysli svou pietu. Taky nebudeš chtít, aby ti někdo kradl myšlenku a klasicky česky se živil na cizím
Oni vymysleli svou pietu, takže „vo co go?“
Článek naprosto o ničem.
Jen ta chyba je dost zarážející.Vždyť je to do očí bijící…
Ten článek není o ničem. On krásně demonstruje totální neschopnost šestiletého vedení města osobami, které jsou ve vedení ne proto, že něco umí, ale proto, že tam byly dosazeny. Bohužel to město vypadá, jako ty kameny. Dost špatně a čím dál tím hůř.
Tedy že jsem si hned vzpomněl na tu krásnou povídku od Haška, o obrazu císaře pána. O tom jak knihkupec Petiska ještě před válkou prodával obrazy císaře pána. Ale taky mu je nechtěli oficiálnílně vzít, protože neměli tu předepsanou úřední velikost na centimetry. Asi to nebudu citovat z hlavy přesně ale už tehdy řekl úředník panu Petiškovi něco ve smyslu že ten jeho císař pan je pěknej šmejd. Některý věci se prostě nemění.
Ale hlavní děj tě povídky se děje za první světové kdy se pan Petiska pokouší prodat zbytek těch obrazů za pomoci reklamy v médiích, saby si lidé koupili obraz svého milovaného vladař, s vyzvsmi za které by se za iralo i dneska.. Ani v tom se ta situace moc nemeni
no jo zase Usti 🙁 Samej prusvih.
Uz se stydim nekde rict ze jsem Ustecak 🙁
A to provedeni v zamkovce je strasne…vubec to tam nepasuje.To by clovek brecel….jak nad osudem odsunutych lidi tak nad tim chodnikem.
Vzhledem tomu že se jedná o Ústí nad Labem a mosaz umístěnou na ulici, myslím si že je zbytečné o tom psát článek… dal bych tomu pár dní (nebo spíše nocí) a bude po problému..
Ona to snad není mosaz, ale jen pokovený kámen, který ve sběrných surovinách nekoupí.
Židy asi nikdy nepochopím- ti které chtějí uctít dají na dlažbu aby se po nich šlapalo,nás Čechy kteří jsme jejich Wintnovi postavili pomník hanobí že jsme zbabělci,Poláky nenávidí za to,že po okupaci nespálili matriky a i když dobře ví,že jim naprosto nikdo neubližuje,stejně nás obviňují z antisemitismu.Asi bude nejlepší vůbec si jich nevšímat.
K tomu šlapání: V kostelech a jejich okolí bylo naprosto běžné, že krypty byly pod podlahou (terénem) a po náhrobních kamenech na ně upozorňujících se chodilo jako po součásti dlažby (proto jsou některé, předváděné v dějepisných apod. knihách, pěkně ochozené).
Většinou až při rekonstrukcích v 19. a 20. století se dávaly náhrobní kameny na zeď kostela, ale nebožtíci zůstali pod podlahou.
Na brněnském náměstí Svobody stával kostel sv. Mikuláše. Při rekonstrukci byly lokalizovány jeho základy (tč. vyznačeny v novém dláždění) a část nebožtíků vykopali archeologové, nicméně zbytek tam leží pořád, chodí po nich lidé a jezdí šalina.
Člověk je prach a v prach se obrátí.Že se po prachu šlape je známo.Ale tamti prach nejsou,jsou vzpomínka, idea.Proto my dáváme jména takových lidí na pamětní desky na domy .Prostě jde o jinou kulturu, mně nepochopitelnou.Prý nemají ani peklo nebo nebe,zkrátka jsou jiní.