Generál Heliodor Píka na fotografii ze spisu StB
Post Bellum,

„Kam zmizela poctivost a odvaha?“ ptal se generál Píka. Na smrt ho poslal ten, koho sám dostal z gulagu

Na Den otců 21. června připadá i výročí justiční vraždy armádního generála Heliodora Píky. Komunisté ho popravili na Borech oběšením na šibenici v roce 1949. Prokurátor Karel Vaš až do smrti trval na tom, že Píka byl vinen. Generál sám v dopise na rozloučenou svou smrt označil za politickou vraždu. „Jsem přesvědčen, že nejde o justiční omyl, vždyť je to tak průhledné,“ napsal.

Osud Heliodora Píky, vojáka, legionáře, za druhé světové války atašé v Rumunsku a náčelníka vojenské mise v SSSR, není zapomenutý. Mluví se o něm jako o hrdinovi, legendě odboje. Jaký byl ale otec a manžel? A jaký život prožili jeho jediný syn Milan a jeho manželka Marie?

Bojovat vedle otce

Milan Píka za druhé světové války sloužil v Anglii u britského letectva RAF. Při lékařské prohlídce mu zjistili určitý druh barvosleposti a jeho plány stát se pilotem se rozplynuly.

Odeslali ho do administrativy na místo pobočníka velitele doplňovacího střediska. Chtěl ovšem bojovat. Proto si podal žádost o propuštění z anglické armády do československých jednotek na východní frontě a doufal, že se zbraní v ruce stane po boku svého otce.

Milan Píka na snímku z roku 2009 (foto: Alexandr Satinský / MAFRA, Profimedia)

Žádost mu zamítli s odůvodněním, že je v administrativě nepostradatelný. Za celou válku si ze zbraně nevystřelil. V září 1945 se vrátil do Československa v britské důstojnické uniformě, v československém letectvu sloužil v hodnosti kapitána.

Vedle vojenského zaměstnání studoval práva na Univerzitě Karlově a na vlastní žádost ho přidělili na nižší úřednické místo ke Krajskému vojenskému soudu v Kapucínské ulici v Praze. Tady sloužil až do chvíle, kdy ho vyhodili se slovy, že tu nemůže pracovat, když ve vedlejší budově vyšetřují jeho otce pro velezradu.

Heliodor Píka, zástupce náčelníka generálního štábu, trpěl už za války bolestmi žlučníku. Nucenou dovolenou v březnu 1948, kterou mu soudruzi nařídili, využil k operaci. Když ho zatýkali tajní agenti, tahali ho z nemocničního lůžka, na břiše měl nezahojenou ránu po operaci.

Vyšetřování probíhalo v pražské Dělostřelecké ulici číslo 11, kde po válce sídlila sovětská tajná služba SMERŠ (smrt špionům) a kde probíhaly surové výslechy zatčených ruských občanů odesílaných do sovětských gulagů. Píku pak převezli do tzv. Domečku, do budovy sousedící s Krajským vojenským soudem. Později Píku věznili na Pankráci a do popravy také na Borech.

Hlavu vzhůru! Vydrž! Dýchej!

S přáteli otce, například generálem Mrázkem, letcem RAF, Milan Píka mluvil o možnosti otcova osvobození. Promýšleli, jak by hypoteticky šlo Heliodora vysvobodit a převést přes západní hranice. „Byly to jenom úvahy, diskuze. Nic reálného. Pak si pro mě na ministerstvo obrany přišli do mé kanceláře dva pánové v kožených kabátech jako ve filmu,“ vzpomínal Píka, kterého zatkli 20. listopadu 1948 dva agenti obranného zpravodajství.

Generál Heliodor Píka (foto: archiv autora)

Obvinili ho z přípravy únosu jeho otce a ze špionství ve prospěch britské tajné služby. Uvěznili ho na Pankráci, kde mu bachař prozradil, že na stejném bloku A v patře pod ním v podobné cele sedí jeho otec. Na dvoře věznice Milan – jako nejmladší vězeň – předcvičoval ostatním. Jeho otec měl celu u dvora s malým okénkem vysoko u stopu. A syna viděl a slyšel.

Milan během vězeňské rozcvičky vykřikoval pokyny na cvičence: „Hlavu vzhůru!“ „Vydrž!“ „Dýchat zhluboka!“ a podobně, protože věděl, že ho tatínek slyší. Otec mu pak poslal moták: „Můj nejdražší. … Nedovedeš si představit, čím jsi pro mě byl. Hvězdou, paprskem jasu, klidu a v posledních dnech nesmírnou mravní oporou,“ napsal Heliodor Píka synovi v únoru 1949.

Ve dnech 26. – 28. ledna 1949 odsoudili Heliodora Píku k trestu smrti provazem. Prokurátor Karel Vaš nemilosrdně zlikvidoval hrdinu z první a druhé světové války, člověka, který vyjednal propuštění vězňů z gulagu, tedy kromě jiných právě i svého vraha, budoucího vojenského prokurátora Vaše.

Nemsti se, synu

Ten k jeho případu pro Paměť národa v roce 2007 řekl: „Ale on se přiznal! Přiznal svoji chybu. Doznal to, doznal to i před soudem.  Takže já se o tom nebudu bavit.“ Na otázku, zda byl Píka vinen, devadesátiletý Vaš prohlásil, že o tom nepochybuje. „Měl dvojí tvář. Jednak to byl kádrový profesionální důstojník, zasloužil se o budování armády a tak dál. Na druhé straně zradil,“ trval si na svém i po mnoha letech někdejší prokurátor Vaš, kterého soudy po roce 1989 zprostily obžaloby z důvodu promlčení.

Dne 16. února 1949 se konal soud s Milanem Píkou. Prezident Gottwald vydal příkaz, že mladý Píka musí být propuštěn, aby se na Západě neřeklo, že likvidují celé rodiny.

Po popravě otce se Milan Píka se svou ženou odstěhoval do Bratislavy, kde později vystudoval Vysokou školu ekonomickou a stal se účetním v národním podniku pro zpracování dřeva. Na otce nezapomněl. Miloval ho a ctil, i když s ním prožil mnohem méně, než by si přál.

Do paměti se mu zapsala jeho poslední prosba, kterou jeho otec pronesl v noci před popravou na cele smrti. „Otec mi kladl na srdce, abych se nemstil. A věnoval se své rodině víc, než mohl on. Byl skutečnou obětí svého povolání. Rodina musela být vždy až na druhém místě. Tak ke mně mluvil těsně před smrtí. Že všechny síly věnoval vlasti a národu, méně své rodině. A varoval mě, abych se v tomto já polepšil,“ vypráví Milan Píka na unikátní nahrávce z roku 2007, kterou pořídil slovenský Ústav paměti národa. Milan Píka dosáhl až po roce 1989 po mnohaletém úsilí soudní rehabilitace svého otce.

Za manželem do války

Generál Heliodor Píka měl i výjimečnou manželku, Marii Sehnalovou pocházející z Moravy. Prokázala v mnoha případech neobyčejnou odvahu, statečnost a lásku ke svému muži.

Například v během druhé světové války po otevření východní fronty, kdy její muž vedl vojenskou misi v SSSR, se vypravila na dalekou cestu. Z bezpečí, pohodlí a hojnosti londýnského hotelu se za svým milovaným mužem vypravila přes frontovou linii do SSSR do Archangelsku a odtud do Moskvy. Cestou přežila dramatické okamžiky: její loď se jen tak tak vyhnula německým ponorkám, minám, tři dny čelila náletům německých letounů.

Vyděšená paní Píková prý běhala po palubě od jedné zbraně ke druhé s kulometnými pásy. Bohužel se neubránili. Její loď potopili a paní Píková málem utonula ve studeném moři u norského pobřeží. Ze záchranného člunu se ji totiž pokoušeli dostat na palubu další lodi, ale tak nešikovně, že spadla do ledového moře. Přitom stále pevně svírala kabelku s cestovními doklady, bez nichž by byla v Rusku pravděpodobně odeslána rovnou do gulagu.

Rusky neuměla, na Sověty mluvila německy, což byla chyba. Naštěstí ji nezastřelili. Když konečně tato dáma po strastiplné cestě doputovala do Moskvy, sdělili jí, že tu její muž už dávno není. Tři dny bez jídla se pak harcovala vlakem do sovětského Kujbyševa, kde sídlil náčelník vojenské mise v SSSR – její muž.

Dorazila v noci. Hladová, zmrzlá, vystrašená. Generál Píka zrovna spal. Rychle ho probudili, že tu má ženu! Musel to být pro něj otřes. Tady?! Copak zešílela?! Spali v baráku bez zasklených oken. Ráno se manželé probouzeli zimou pod vojenskými kabáty s několikacentimetrovou vrstvou sněhu.

Heliodor hned druhý den začal plánovat její zpáteční cestu do Anglie přes Jeruzalém, Teherán, kolem afrických břehů do Londýna. Trvalo to týdny. Zhubla prý tolik, že její syn Milan sloužící v RAF v Anglii ji skoro nepoznal. Jen pomalu se vzpamatovávala, měla zraněné nohy, jak s ní vlnobití v onom studeném moři mlátilo o bok lodi. Po této cestě se u paní Píkové rozvinula psychóza, paranoia.

Moje smrt je vražda

Dne 20. června 1949 po obědě zavolali z borské věznice do pražského bytu Píkových, že jejich otec bude druhý den ráno za svítání v šest hodin oběšen. Milan s otcem prožil na cele celou noc. Co se tam všechno řeklo, nevíme. Ale jedno ano, plakal Milan. Heliodor byl podle slov syna klidný, vyrovnaný, připravený. Když jeho syn vstoupil do cely, jeho otec právě psal dopis na rozloučenou:

„Milovaní, nejdražší, před strašně a hrůzně tragickými okamžiky stojím klidný, vyrovnán, s čistým svědomím a vědomím, že – přes mnohé chyby – jsem své povinnosti plnil co nejsvědomitěji, a co nejpoctivěji. Jsem přesvědčen, že nejde o justiční omyl, vždyť je to tak průhledné – že jde o politickou vraždu. Není ve mně zloby, nenávisti ani pomstychtivosti. Studí mne však hořká lítost nad tím, že zmizela spravedlnost, pravda – snad jen dočasně – a šíří se nenávist, mstivost, zmizel smysl pro snášenlivost, pro svobodu myšlení a projevu. Je mi líto, že strach ovládl většinu lidí a že se neodvažují říci pravdu nebo aspoň neříci vyloženou lež buď z donucení, nebo konjunkturalismu. Kam zmizela poctivost a odvaha?“


Autor textu Mikuláš Kroupa působí v projektu Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

14 komentářů

  1. Petr Kaminsky napsal:

    1) Korektura – Například v během … 2) Ten dopis ma obecnejsi platnost – od te doby se toho moc nezmenilo.

  2. Heliodor Píka byl oběti komunistických vrahů a to,že ho tam poslal Vaš, sám zachráněn z gulagu potvrzuje známou pravdu,za dobrotu na žebrotu. Na druhou stranu byl Píka na svůj věk velmi naivní člověk.Působil přece za 2.války v SSSR a poznal stalinistický režim takže musel vidět a vědět čeho všeho jsou bolševici schopni. Když se dostali k moci u nás musel tušit,že budou nuceně kopírovat Stalinův SSSR.Kdyby utekl hned po únoru nebo ještě před mohl se dožít i pěkného věku.

    • petrph napsal:

      Čistě racionálně máte pravdu. Po únoru 1948 byla jediná šance jak se ubránit komunistům, před nimi utéct na Zapad, a taky to spousta lidí, právě z řad elit udělala.
      Toho se právě bojím, že pokud by zde nastala teď podobná situace, tak spousta mediálních rusobijců se na nějakou obranu státu vykašlou a vezmou to nejkratší cestou přes hranice…

    • Lenka napsal:

      Bohužel ani dnes mnoha ovčanům nevadí a dokonce tleskají tomu,že nám tady vládne slovenský stbák s vydatnou podporou komunistických pohrobků,kteří se za vraždy lidí jako byl Heliodor Píka nikdy neomluvili a stále se tváří,že vlastně o nic nešlo
      a jejich zločinecká organizace na všech ty zrůdnosti měla právo.

  3. Píka-připomínky napsal:

    Proč nenapíšete, co vlastně měl H. Píka provést? Jaké byly důkazy? Proč nikdy nebyl zveřejněn soudní spis? A článek-jen kecy obecného charakteru: byl hrdina…, šlo o politickou vraždu…atd… Také by mne zajímalo, jak je možné, že syn odsouzeného vlastizrádce bez problémů vystudoval vysokou školu? A pokud jde o rehabilitace-sám jsem to zažil po roce 1989. Vystrašení soudci bojící se o svou vlastní existenci, o to, že budou označeni za „staré struktury“ a vyhozeni? Udělali by cokoli, aby se novému režimu zavděčili.

    • petrph napsal:

      Abych spíše zase bránil redakci, tohle už by se zase do jednoho článku (věnovaného jeho vzpomínce) nevešlo.
      Jak jsem psal výše, tenhle případ totalitního bezpráví, už by se měl asi 30 let učit na školách, lidé by ho měli obecně znát, a dvojici gen. Píka-prokurátor Váš vnímat jako jinou obecně známou Hus-Zikmund liška ryšavá.
      Ovšem, když o tom tak přemýšlím, v případu gen.Píky hrál velkou úlohu podvržený dopis. Tak aby pak lidi nenapadla nějaká asociace s nedávnou špionážní aférou se ruským agentem s ricinem, kde s podobným dopisem operovala naše slavná BISka…

  4. Dušan napsal:

    Jsem rád, že Generál Heliodor Píka žije v naších srdcích dál. Čest jeho památce.

  5. gen. Píka náš vzor napsal:

    Se synem Pana generála jsem hovořil při příležitosti, kdy se dělostřelecká divize (Pardubice-Hůrka) stává Divizi generála Heliodora Píky. Nejde o název, divize se zrušila a jméno H. Píky opět mizí z dějin vojenské historie. Tak naši dobráci pracovali a doufali, že od jména Píka budou mít klid. Bohužel měli.
    Pan Píka, syn mi zcela otevřeně řekl, že se mu stav společnosti nelíbí, viděl hodně zlého, viděl politiku, která se mu nelíbila a řekl mi, že je rád, že žije na Slovensku. O svém otcovi se bavit nechtěl. Jsem rád, že vzpomínka přece jen žije.

  6. petrph napsal:

    Jistěže, tato fakta jsou otřesná, ovšem i známá, a doufám že se i dnes vyučují na školách, aby varovala i mládež před nástupem a podobnými příznaky jakékoliv (nejen komunistické) totality..
    V čem je problém, a je mi líto že to musím napsat, že tím tento příběh nekončí. Jak se dá jistě dohledat, prokurátor lVaš byl „.. 15. června 2001 odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na sedm let za falšování důkazů, porušení trestního řádu (inscenace procesu), manipulace výpovědí a intervence rezidenta NKVD.“.. ovšem následně, „..a základě odvolání odsouzeného byla věc přezkoumána Vrchním soudem v Praze. Dne 15. ledna 2002 byl rozsudek zrušen a trestní stíhání zastaveno z důvodu promlčení,“..
    Je mi to skutečně líto, ale jestliže zde redakce Hlídacího Psa hájí v jiném případě tezi „Z bezpráví právo nevznikne“ – rozuměno tedy formalistické právo vyhlašované našimi nejvyššímu soudy, hájí tím vlastně i nevinu pana prokurátora Váši, i dalších komunistických zločinců, kteří byli – na základě této právní teze našimi soudy v minulých dekádách rovněž osvobozeni. Halt si budete muset vybrat, jaké právo to chcete bránit..

  7. Marek Loucký napsal:

    Jak můžeme uctívat H.Píku a na druhou stranu nechat vládnout bývalého STBáka, jehož vláda se opírá o podporou komunistů…? To je neskutečné chucpe. Na hradě pak sedí parta, která se orietnuje prorusky a pročínsky a útočí na každého, kdo na fauly vedoucí garnitury upozorňuje.
    Za tohle určitě váleční hrdinové nebojovali 🙁

  8. Sólomuž napsal:

    Vážení přátelé, prosím buďte v klidu ! Není zde politická objednávka, ano čtete velmi dobře, politická objednávka na odtajnění tohoto a dalších případů komunistických vražd. Nikoliv politických, ale po pravdě komunistických vražd. Vrahem je KSČ ! Dnes kdy nám vládne komunistický špion v tričku jakého si „hnutí“ spolu s partají de jure zákonem zakázanou i když její název je mírně kosmeticky upraven ještě z doby kdy se partajníci alespoň trošku báli možné spravedlnosti. Důvodů tohoto stavu je více než dost. Seznam by byl dosti dlouhý a na rovinu i konání naší občanské společnosti po 17. listopadu 1989 by bylo jedním z bodů. Občanská společnost nepožadovala a netrvala na přísném potrestání grázlů jako byl Vaš, Jakeš, Štrougal a další lumpenproletariát. Nepožadovala a netrvala na vyčištění justice, policie a tajných služeb od další hordy lumpů. Dovolila funkcionářům bývalého režimu privatizovat majetek státu a často i soukromý jenž měl být vrácen v restitucích. To a daleko více se nám dnes vrací a připomíná známou poučku “ národ jenž nezná svoji minulost je nucen ji prožít znovu“ a vězte, prožijí ji naše děti, vnuci a pravnuci ! Namísto spravedlnosti jsou napadáni a zostouzeni lidé jako H. Píka, M. Horáková a další. Skutečná a pravdivá historie dnes není vyučována v hodinách dějepisu o čemž svědčí spory o osvobození Prahy a Čech.

    • petrph napsal:

      Vy máte v mnohém pravdu, jenomže (a možná bohužel) právě to co popisujete se u nás zove právní stát. A jestli píšete „.. Občanská společnost..atd „, tak právě jako výsada „právního státu“ – rozuměno v rozhodování soudců, se uvádí to, že má na požadavky „občanské společnosti“ zvysoka kašlat.

      No a k  Vašemu závěru, ta skutečná a pravdivá historie se dnes přece ve školách učí – co se týče faktů. Nikdo přece nepopře, že to byly ruské tanky které přijely do Prahy 9.května ráno. Zatímco ty americké zůstaly v Plzni.
      Ovšem, pokud z toho chcete vyvozovat, zda nás tím osvobodili nebo co,..tak to už není o faktech, ale o názorech. No a když se podíváte pořádně do současných požadavků školství, co se ty děti mají učit a jak -> je to mají učit, tak zjistíte že je v tom naprostý guláš, ve kterém se ty děti ani orientovanou nemohou, a ani jim nezbývá než přebírat (libovolná) mediální hesla…

      • ČERT napsal:

        To jste vystihl naprosto přesně v tom druhém odstavci… Ten nikoliv tak objektivní termín „osvobození“. Tady nejde ani o to, že by tahle historie byla nějak „přepisována“. Je dobře známo, jak to bylo, a můžeme se dostat leda k nějakým scénářům „kdyby“… Ale nejdůležitější tady je otázka, co dneska ve vztahu k tomu vlastně oficiálně oslavovat.

  9. Jirka napsal:

    Děkuji za krásný článek o osudu, který je důležité připomínat. Určitě by stálo zato přidat článek o tom jak Heliodor Píka zachraňoval naše občany z gulagů. Protože si zde počínal nesmírně statečně a pravděpodobně už tehdy se dostal do hledáčku Stalina. Jen je trochu smutné, že server, který si dá práci s takovýmito skvostnými články zároveň ze mstivosti v jiných článcích překrucuje fakta a šikanuje Luboše Veselého. Je to škoda.

Přidávání komentářů není povoleno