Justice a novinařina jako poslední hráz proti populismu. Potkávají se v nové publikaci Mapa české justice
Věci, které byly ještě před deseti, dvaceti lety úplně nemyslitelné a nepředstavitelné, dnes jsou nejen představitelné, ale reálně se dějí. A bohužel naše citlivost vůči těm věcem je stále menší a menší, řekl v pondělí při křtu Mapy české justice předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Mapa justice je třetí tištěnou publikací z dílny HlídacíPes.org a slavnostně jsme ji pokřtili ve slavném pražském lahůdkářství Paukert.
Publikace stojí na osmi velkých rozhovorech s osobnostmi české justice.
Počínaje „Velkou trojkou“, tedy předsedy vysokých soudů Pavlem Rychetským, Pavlem Šámalem a Josefem Baxou. Svůj pohled připojila i senátorka a bývalá funkcionářka Nejvyššího a Ústavního soudu Eliška Wagnerová, advokátský pohled zastupuje místopředseda ČAK Tomáš Sokol. Širší soudcovský pohled na fungování justice rozebíráme s čestným prezidentem Soudcovské unie Liborem Vávrou, kontroverzní témata mezi justicí a OČTŘ pak zastupuje dvojrozhovor s šéfem Unie státních zástupců Janem Latou a bývalým náměstkem nejvyššího státního zástupce Stanislavem Mečlem, který je dnes ovšem advokátem.
Na devadesáti stranách jsou rozhovory doplněny popisem klíčových center moci, články o střetech justice a politiky, a to i v mezinárodním kontextu, nebo třeba vysvětlením, proč dosud nemáme a jen tak nebudeme mít soudcovskou samosprávu. Nechybějí ani řekněme lehčí články, třeba historický text advokáta Aleše Rozehnala o zlomových soudních procesech českých dějin.
Stejně jako u předchozích tištěných publikací z dílny HlídacíPes.org, které mapovaly kroky a okolí prezidenta Miloše Zemana a předsedy vlády Andreje Babiše, šli jsme i tentokrát cestou neprodejné publikace, kterou našim dárcům dáváme jako odměnu za podporu. Ústav nezávislé žurnalistiky a HlídacíPes.org jsou neziskové projekty a tištěné publikace jsou pro nás jednou z cest financování.
Mapa české justice vyšla v omezeném nákladu 2000 kusů, exkluzivní grafické zpracování je opět dílem Kláry Hegerové.
Pořízením publikace, tedy darem v hodnotě 1000 korun, podpoříte projekt HlídacíPes.org ZDE.
Kdo ochrání lidská práva?
„Nechci přispívat k nějakému šíření poplašných zpráv, i když situace není jednoduchá. Ale mám radost, že si lidé i prostřednictvím novinářů uvědomují, že jejich základní práva a svobody jim neochrání parlament, vláda nebo prezident, ale budou to vždycky jenom soudy,“ řekl Josef Baxa a přidal tři základní podmínky: „Budou-li soudy fungovat, budou-li nezávislé a budou-li jim lidé věřit.“
Baxa připustil, že vnímá změnu klimatu ve společnosti a že není sám. „Věci, které byly před deseti, dvaceti lety úplně nemyslitelné a nepředstavitelné, dnes nejen, že jsou představitelné, ale reálně se dějí. A bohužel naše citlivost vůči těm věcem je stále menší a menší,“ řekl Josef Baxa.
Křtu knihy se ujal společně s čestným prezidentem Soudcovské unie, předsedou Městského soudu v Praze Liborem Vávrou.
„Největší hodnotu knihy vidím v tom, že se o nic podobného dosud nikdo nepokusil. A domnívám se, že je třeba věcech justice mluvit. Ne zkratkovitě, nad jednou kauzou, nad jedním pochybením nebo nepochopitelným rozhodnutím, ale skutečně se zabývat tím naším světem. Který z povahy věci je zvláštní,“ řekl Libor Vávra.
Autoři Mapy české justice se podle něho poprvé od roku 1990 systémově pokusili nasvítit justici doširoka. „A pokud to jde, zároveň trochu do hloubky,“ dodal Libor Vávra.
Rádi inspirujeme
Projekt Mapa justice velkoryse podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky. „Knihu jsem četl, splnila naše očekávání, proč náš nadační fond projekt podpořil,“ řekl předseda správní rady fondu Tomáš Richter. Ten zároveň ujistil, že podpora fondu směrem k podobným projektům není poslední. „Rozhodně ne a taky doufám, že to není konec. Snaha byla téma otevřít, a to se podařilo,“ řekl Tomáš Richter.
„Když jsme o Mapě justice uvažovali, říkali jsme si, že toto je věc, kterou zde zatím nikdo nezkusil. Netušili jsme, že události nejen domácí, ale i v mezinárodním kontextu, se dostanou do takových obrátek,“ říká o knize ředitel Ústavu nezávislé žurnalistiky Ondřej Neumann, který byl zároveň editorem publikace. „Rádi inspirujeme,“ dodal.
Autor publikace, novinář Robert Malecký, připomněl, že justice má v pomyslné trojnožce dělby moci ve státě Ústavou zakotvenu určitou moc, přesto ale stále nemá svou reálnou reprezentaci. Svobodná novinařina je podle něho pro liberální společnost rovněž důležitá a formální mocí nedisponuje vůbec. „Útoky na justici a útoky na novinařinu, jichž jsme v poslední době svědky, pocházejí ze stejného když ne centra, tak alespoň ze stejného směru,“ řekl Malecký. „V tom je postavení justice a žurnalistiky podobné,“ dodal.
Druhým hlavním autorem publikace je advokát a spolupracovník redakce HlídacíPes.org Aleš Rozehnal. „Mapa české justice byla dosud asi tak přesná a podrobná, jako byly mapy, které vydával Sovětský svaz ohledně oblastí, kde se vyráběly chemické a jaderné zbraně,“ řekl Rozehnal během křtu.
LÍBÍ SE VÁM, CO DĚLÁ HLÍDACÍ PES? POMOZTE NÁM V TOM POKRAČOVAT
TŘEBA PRAVIDELNÝM PŘÍSPĚVKEM 100 KČ ZA MĚSÍC NEBO I VYŠŠÍM – DĚKUJEME VÁM!
Demokracie podle něho vyžaduje liberální instituce, a to zejména nezávislá média, nezávislý systém justice a státní správy a občanskou společnost. „Tyto instituce jsou pak klíčové v případě vítězství nedemokratických sil ve svobodných volbách pro to, aby minimalizovaly škody, které tyto síly mohou způsobit,“ říká Aleš Rozehnal.
Podle něho zřejmě neexistuje žádná jiná skupina lidí, než jsou soudci, advokáti a novináři, která by měla větší odpovědnost za svobodu naší společnosti. „Neúcta k právu a pořádku totiž vede k nesvobodě, chaosu a totalitě. Stejně tak platí, že svoboda a demokracie může přežít různé ekonomické a sociální těžkosti, ale nepřežije bez svobodných a diverzifikovaných médií,“ říká Aleš Rozehnal.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Dlouhé čekání na informace. Spravedlnost se omluvila za průtah dlouhý 11 let
Aleš Rozehnal: Mohou čeští politici legálně lhát?
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
6 komentářů
Zdá se mi, že některým lidem chybí pokora a přehánějí svůj význam. Slova jako hráz (snad jediná správná a spravedlivá) jsou určitě přehnaně namyšlená, hrází bylo také socialistické společenství proti imperialismu v nedávné době a jak se ta hráz v dnešním vnímání reality posunula je snad známo. Jinak se smyslem článku by se dalo souhlasit, jen zbývá dodat, že justice musí být nezávislá a respektovaná (tu si vybuduje svojí spravedlností), to se nemůže stát nařízením. Novináři musí být opravdu nezávislí, ne, že oni si to o sobě myslí. Z mého pohledu ta pětka „žebravých mnichů“, kteří vykukují z každého článku v poslední době je více legrační svým sloganem, než potřebou. Dobré dílo se „prodává “ samo se říkává. Je zřejmé, že redakce?touží po podpoře veřejnosti, ale ta již delší čas trvající žebravá taktika je dle mého omylem. Spíše by si měla redakce všímat mizející zpětné vazby (diskutéři) na nabízená témata (také na autory článků). Jedno pořekadlo hovoří : nic není tak dobré, aby nemohlo být lepší! Redakce HP dělá solidní práci, bylo by chybou usnout sebeuspokojením. Když budovat hráze (nebo být její součástí), tak chce tvrdě makat! Bez škemrání!
Mimochodem, já tuto akci ocenuji, leč je nutné poukázat na to co řekl pan Baxa „… Ale lidé si uvědomují, že jejich základní práva a svobody jim ..ochrání vždycky jenom soudy,“ a přidal tři základní podmínky: „Budou-li soudy fungovat, budou-li nezávislé a budou-li jim lidé věřit.“
V tom je problém, protože – jak zde nedávno přiznal předseda Ústavního soud, pan Rychetský, soudní systém totiž (i ve sporech se státními institucemi) lidi vlastně nechrání, pouze jim- se zpožděním řady let – u nejvyšší instance „dá za pravdu“ – leč ty reálné napáchané škody už ani zpětně opravit nedokaže.. Což je tedy zoufale málo – jak z hlediska požadavku důvěry lidí v soudy, tak bohužel i případné ochrany (pojistky) pokud by se zde k moci dostával nějaký, skutečně nedemokratický režim..
Mimochodem, dodat to podstatné, pojmem „nezávislá“ je legitimně míněno nezávislá na příkazech či požadavcích (hlavně) politiků. Nikoliv tedy „nezávislá“ v tom smyslu, že si každý soudce může pokaždé soudit doslova jak chce.. Protože tím se dostáváme k soudnímu principu Schrodigerovy kočky – nemůžeme vědět jak je soudce spravedlivý, dokud nevynese rozsudek:) A navíc zda je ten rozsudek skutečně právně správný se dozvíme až za 3 roky, až o něm rozhodne pravomocně Nejvyšší (nebo Ústavní) soud..
Ubohý občan, aby získal důvěru v takovou justici, musel by jí studovat dle principů kvantové mechaniky..:))))
Mladým novinářům mohu vzhledem k tomu, kdo se dnes zase dostal k moci a mým zkušenostem , doporučit aby se nastavěli do role nějaké hráze. Život je krátký a měli by si ho užít. Hráz blbinků a internetových mozků, kteří chodí k volbám je příliš velká. Dnes by si měl každý rozumný člověk naslinit prst. Národ je Babišem podplacen a uplacen. Stání rozpočet nevěstí nic dobrého. Nezbývá než si znovu naslinit prst. Na České televizi už to začalo.
Doufám, že nemáte touhu, aby ti, kterým směřujete svoje moudra a rady se jimi řídili. Prospělo by určitě svoje dílo z hlediska obsahu pořádně prostudovat, snad nebudete potřebovat jiné častovat blbínky a pod. Co tak, kdybyste se raději zamyslel nad tím, že i když je těch blbínků dle Vás hodně (asi většina), tak ti občané i když mají načteno, že Babiš je vykuk, tak věří, že má schopnosti posunout je (občany – blbínky) k lepší životní úrovni a jiným profitům, které ke spokojenému životu patří?! Na co jsou jiným Vaše zkušenosti, když nemáte moudro, či zkušenost, že bez pochopení a respektování tužeb a názorů jiných občanů nikdo není kompletní?! Tedy jeho rady jsou nepochybně bezcenné.
„Podle něho (Aleše Rozehnala) zřejmě neexistuje žádná jiná skupina lidí, než jsou soudci, advokáti a novináři, která by měla větší odpovědnost za svobodu naší společnosti“. Má pravdu a v tom je důvod tragedie polistopadového vývoje. Tyto skupiny totiž nejsou složeny z jedinců, jimiž by se tento národ mohl chlubit.