Jsi zrádce socialismu, odsoudili ho svazáci. Do sametové revoluce zbývalo pár dnů
Dne 9. listopadu 1989 hlasovali studenti čtvrtého ročníku gymnázia v Táboře na pokyn ředitele školy a třídní učitelky pro okamžité vyloučení nepřítomného studenta Ondřeje Tichého ze všech studentských organizací SSM. Tichý se totiž údajně dopustil nanejvýš zavrženíhodného činu: zradil socialismus, emigroval do západního Německa. Jeho vzpomínky jsou součástí Příběhů 20. století.
Studenti se báli, že by si mohli vykoledovat problémy u maturity a nemuseli by se dostat na vysoké školy. Pro vyloučení hlasovalo třicet studentů, jeden – nejlepší kamarád Ondřeje – se zdržel hlasování.
Asi za hodinu do třídy vstoupil nic netušící Ondřej, který zaspal. Den před tím se vrátil z dlouhé cesty od tety, která žila v Německu. Podle cestovní doložky se v západním Německu zdržel o šestnáct hodin déle. Mohla za to závada na autě, odešel chladič ve škodovce.
„Na základě líčení událostí 9. listopadu 1989 z táborského gymnázia, jak je popisuje Ondřej Tichý, se ozvali někteří jeho tehdejší spolužáci. V rozhovorech zpochybnili, že by se jakékoliv takové hlasování odehrálo. Spolužáci dále hájí třídní učitelku, která prý studentům všemožně pomáhala, vycházela vstříc a mnohokrát se jich prý při různých studentských malérech před ředitelem zastala. Naopak potvrzují, že ředitel školy, doc. dr. František Bílý, představoval typického ideologického soudruha té doby. Ondřej Tichý přímo při hlasování – jak je z kontextu příběhu zřejmé – nebyl. Jak to 9. listopadu 1989 vypadalo ve třídě, věděl jen zprostředkovaně od svého kamaráda. Ředitel školy však ještě ten den, kdy mu oznamoval podmínečné popuštění, prý odkazoval na kolektivní rozhodnutí jeho spolužáků. To Ondřeje Tichého utvrdilo v tom, že to tak nejspíš skutečně proběhlo a takto si popisované události také zapamatoval.“ Mikuláš Kroupa, Paměť národa (níže pod článkem též vyjádření šestice spolužáků p. Tichého, a také dopis Ondřeje Tichého, na základě toho jsme též pozměnili původní titulek a perex, pozn. red.).
Systém starých směšných mužů
Dnes sedmačtyřicetiletý důstojník české armády Ondřej Tichý, otec pěti dětí, vzpomíná na tento čelní náraz s režimem jako na jednu z mnoha dramatických událostí listopadu 1989.
Ondřej Tichý po návratu ze SRN 8.11.1989 (Foto: Post Bellum)
Se spolužáky nad tím dávno mávli rukou, mnozí se mu omluvili. Pro Ondřeje to tenkrát málem nedopadlo dobře. Ještě ten den si ho zavolal do kanceláře rozlíceny ředitel, místní komunistický funkcionář, jistý docent Bílý a oznámil mu, že podává navrhl na Ondřejovo vyloučení z gymnázia.
Vidina maturity, studia na vysoké škole – to vše bylo rázem pryč: „On to tak zvláštně balil, jako to dělají lidé, kteří si rádi hrají se svou mocí,“ líčí Tichý ředitelovo jednání:
„Neoznámil mi žádné další kroky, co bude následovat. V tu chvíli jsem si uvědomil, že tam je takové to vyčkávací období, jestli náhodou mu nezavolá nějaký vyšší komunistický zvíře a neřekne: ‚Hele, tady toho mladýho nech vystudovat.‘“
Nikdo ovšem nezavolal, nebylo třeba. Komunistický režim se do týdne pod obrovským náporem veřejnosti zhroutil.
Ondřeji Tichému tenkrát došlo, jak je systém, ve kterém žije, směšný: „Byl to systém starých mužů, kteří se snaží požívat výhody svých funkcí, a prázdnými – vůbec ne kouzelnými – zaklínadly vytváří zvláštní společenskou magii, která ohýbá lidem páteř,“ říká dnes.
Co říkáš na Hvězdné války?
Ondřej Tichý se narodil v roce 1972, vyrůstal v Táboře na sídlišti: „Moje dětství bylo úchvatné. Diky tomu, že rodiče byli celoživotní studenti, byl jsem obklopen doma knížkami. Na sídlišti jsem měl mnoho vrstevníků, se kterými jsem objevoval, co bylo za humny. Stačilo přejít chodník a ocitli jsme se v přírodě.
Maminku Kateřinu, učitelku českého jazyka a výtvarné výchovy, líčí Ondřej jako laskavou a svobodomyslnou ženu, která se neváhala postavit před tanky v roce 1968 a bránit jim vlastním tělem, aby nemohly vjet do Tábora.
„Hlídka ji pak pod zbraněmi dovedla do Tábora a poslala pryč. A ty tanky do Tábora přijely,“ vypráví Tichý.
Dodává, že až později si uvědomil, že pod tíhou mateřství a odpovědnosti, aby se její děti dostaly na školy, toto sympatické rebelství skryla.
Tatínka Ladislava Tichého si v paměti uchovává jako člověka se smyslem pro spravedlnost. Působí to překvapivě, přestože jeho otec sloužil jako vyšetřovatel VKR – vojenské kontrarozvědky, vojenské obdoby StB. Jeho syn těžko mohl tušit, co přesně jeho otec dělá, koho pronásleduje.
Kolem roku 1984, si ho otec pozval do pokoje, kde stála promítačka a z prostěradla udělané plátno: „A táta mi říká: ‚Dneska se podíváme na Hvězdné války. Je to slavnej film a já bych potřeboval od tebe vědět, co na ten film říkáš.‘“
Vojenský policista, který nejspíš během nějaké domovní prohlídky zabavil kotouč s tímto režimem zapovězeným filmem, chtěl nejspíš synovi tímto ukázat, že i on si nemyslí, že mají být takové filmy zakázané. Když společně dokoukali, otec se obrátil na syna:
„Viděl jsi v tom snímku něco, proč by se na něj nemohli lidi v týhle zemi dívat?!“ Ondřej mu pochopitelně – v televizi ani kinech podobné hollywoodské filmy neběžely, odpověděl, že mu přišel velkolepý, o boji dobra se zlem: „Bylo vidět, že chce říct, že kvůli tomuto nebude nikdo trestně stíhaný,“ vypráví Ondřej Tichý. Jeho otec dnes už nežije.
Tati, proč tady máš tu pistoli?!
Koncem listopadu 1989, v situaci, kdy se z vedení Československé lidové armády se stále ještě ozývaly hlasy, že by armáda měla zasáhnout proti antikomunistům, přišel sedmnáctiletý Ondřej Tichý z města domů. Celý den až do noci vylepoval letáky, mluvil s lidmi, sbíral informace a domů se vrátil až po půlnoci.
Jeho otec, voják z povolání, seděl zhroucený u stolu se svou služební pistolí: „Podle lógru ve sklenici jsem viděl, že tam zažil svých pár těžších hodin osamoceného rozjímání,“ vypráví.
„Říkám: ‚Tati, proč tady máš tu pistoli?!‘ On na to: ‚Neboj, nic, z čeho by sis měl dělat vrásky. Ale přemýšlel jsem o tom, jak bych se zachoval, kdybych dostal rozkaz, že se musím zúčastnit akce na potlačení demonstrace. Přemýšlím, co bych udělal. Jak bych zareagoval, kdybych najednou stál na jiné straně barikády, než stojíš ty,‘“ vypráví Tichý.
Dodává, že má pochopení pro vojáky, kteří složili vojenskou přísahu – sám ji má za sebou.
Když se Tichý ohlíží za událostmi starými třicet let, nazývá sametovou revoluci požehnáním. Ve svobodné době nemusel podle svých slov nikdy ohnout páteř, nikdy nemusel jít sám proti sobě.
Za to, že se „nebojí konfrontace s ničím zlým“, prý vděčí svým rodičům. „Jestli pro to někde hledat vysvětlení, tak já osobně to cítím v té velkoleposti mých rodičů, kteří – i když vlastně nemohli jít tou dobou úplně rovně a museli jít trošku bokem – tak tohle mi dokázali dát: nějaký smysl pro to, co je dobré, a co je špatné. To je dar od nich,” uzavírá armádní důstojník Ondřej Tichý.
Vyjádření bývalých spolužáků Ondřeje Tichého:
Jakožto bývalí spolužáci pana Ondřeje Tichého (táborské gymnázium – IV.B) prohlašujeme, že v publikovaném článku autorů Mikuláše Kroupy, Květy Dvořáčkové a Kristýny Himmerové, který nese název „Pro spolužáky se stal zrádcem socialismu. Život mu zachránila revoluce“, byly uvedeny nepravdivé informace.
Jedná se o uvedené hlasování o vyloučení spolužáka O.T. ze všech studentských organizací. Žádné hlasování popisované v článku nikdy neproběhlo. Autor článku se ani nezabývá faktem, o jaké studentské organizace mělo jít, když jedinou studentskou organizací (logicky v dané době) bylo SSM. Což je však v této chvíli nepodstatné, stejně jako fakt, že činnost třídní organizace SSM byla v té době již víceméně formální, schůzka 1x za měsíc o velké přestávce nebo 10 minut ráno před zvoněním, v podstatě lze zkonstatovat, že se celá činnost „smrskla“ do placení povinných příspěvků, neboť většina třídy měla celé SSM a celý socialismus, jak to říci slušně…
Skutečností však zůstává, že student O.T. byl nejen řadovým členem SSM, ale byl i v celoškolském výboru SSM. Jak se navíc dozvídáme z článku, student O.T. byl synem vyšetřovatele komunistické vojenské kontrarozvědky. I vzhledem k tomu je „hlasování“ popsané v článku jen těžko představitelné. K informaci o „emigraci“ O.T. pak závěrem dodáváme, že většina spolužáků se dozvídá o jeho údajném výletu k tetě do NSR až z publikovaného článku.
V návaznosti na toto prohlášení žádáme autora článku o zodpovězení níže položených
otázek: 1) Byl osloven některý ze spolužáků O.T. k vyjádření, byla oslovena třídní učitelka O.T. k vyjádření?
2) Obdržel autor článku souhlas se zveřejněním fotografie třídní učitelky?
Tomáš Novotný, Tomáš Mráček, Ivana Mráčková, Jan Krákora, David Bor
Ondřej Tichý zaslal redakci omluvný dopis a vysvětlení ke svému svědectví:
„Tu vzpomínku, kterou popisuji v příspěvku, jsem měl v této podobě uzavřenou a vyrovnanou třicet let. Jsem rád, že někteří bývalí spolužáci na vzpomínku zareagovali a já se mohu touto cestou omluvit těm, kterým ta vzpomínka křivdí, u hlasování nebyli nebo se jich dotkla jinak.
Kromě prvního dne, o kterém hovořím, jsem se během následujících 14 dnů po mém pozdním návratu ze západního Německa s frázemi „třídní kolektiv odsoudil“ a „místní organizace SSM odhlasovala“ včetně výsledků hlasování setkal ještě několikrát u bývalého ředitele, zástupce a některých profesorů. Ředitel měl dokonce zápisy o vyjádření třídního kolektivu a o hlasování místní SSM k mému případu položené na stole pokaždé, když si mě do ředitelny zavolal.
Pár spolužáků se u mě během těch dní zastavilo s omluvou, že kvůli svojí budoucnosti odsoudili mou emigraci, protože mysleli, že už mně to neublíží, když jsem prý zůstal v Německu. Samozřejmě, že pokud se nehlasovalo v celé třídě, ale jen mezi skalními svazáky nebo ad hoc svolanými zástupci třídních výborů, mohou být vzpomínky na ty dny různé.
Chci se omluvit všem bývalým spolužákům i profesorům, kteří s tehdejší mašinerií neměli nic společného, za to, že jsem je zranil mojí nevědomě nepřesnou vzpomínkou. A za příležitost osvěžit pravdu v událostech starých třicet let děkuji.“
Autoři textu Mikuláš Kroupa, Květa Dvořáčková a Kristýna Himmerová působí v projektu 
Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Když Krkonoše připomínaly polomrtvou ještěrku bez ocásku a přežily svou smrt
„Underground pro mě znamená žít mimo struktury,“ říká fotograf Jan Ságl
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
84 komentářů
Jóóó. tp byly časy!
Půl roku před maturitou nás vyhodili z gymplu, protože jsem poslouchali jedno z prvních elpíček, na kterém zpíval Elvis Presley ….. byli jsme obviněni, že máme tajný, samozřejmě protisocialistický „Presley klub“. Přitom jsme si tu desku jen půjčovali!
Naštěsí na jiném gymplu (tehdy jedenáctiletce), byl soudruh ředitel rozumný …..
U nás na škole v roce 1985 ředitel před volbama sundal Husáka. Že když ho zvolej, tak ho zase pověsí….Šel i se zástupcem.
Teď tam visí Zeman, a pod ním je opřen Babiš Čeká na příležitost!
neslyšel jsem, že by Hvězdné války byly na kotoučích, v té době nebylo zas tak nesnadné je shlédnout na kazetách. kopie kolovaly i po burzách, takž nynější důstojník, jehož tatík byl kontráš a matka zastavovatelka tanků si asi potřebuje něco žehlit ve svědomí.
a pan ředitel nevěděl, u čeho otec slouží? zdržet se deset hodin z vyučování, když mohl být třeba nemocen a hned nasadil vylučovačku ala 50. leta?
co to tady hrajete?
Šlo o filmové „kotouče“! Promítačka „plátno“ z prostěradla bylo běžné pro domácí promítání, jak se píše v článku!
A Hvězdné= války sem musel někdo propašovat právě na filmovém pásu, protože i ti nejvyšší soudruzi si je promítali v rámci „politického školení“ a sám jeden ze soudruhů se vyjádřil, co na tom filmu všichni vidí, vždyť to je pohádka …. nevím už kdo, jestli Dzúr, nebo něco takovýho! A kdo jiný, než kontráš se k tomu mohl dostat?
Ano, doba byla směšná, mnoho udavacu, bonzaku, provokatéru…ja teď trochu otočím list, v dnešní době je to taky podobný, na podnikatele a hlavně OSVČ se pověsti na vymyslena udání, mně v letech 2000-2015 odposlouchavali prerusovane telefon pevny a taky mobilni, neuvěřitelná ztráta svobody a soukromí, kdo to nezazije osobně tak nemůže pochopit a ani uverit. ODS, ČSSD, Babis, všechno stejný post StB hnus, demokracie se dozijem možná za dalších 30 let.
Pokud nebude změněna ústava, lépe řečeno zcela a zásadně přepracována a pokud nebude schválen ústavní zákon o obecném referendu, kde nebude naprosto nic čeho by se nesmělo týkat, potom u nás skutečná demokracie nebude dosažena nikdy.
Referendum je velmi nebezpečná věc! Na to musí být lidé připraveni a mít dostatek informací o daném problému. Nikoliv ale haldu dezinformací, polopravd a účelových lží. Demokracie není o tom, že si každý může o všem rozhodovat. Dám příklad. Když bude například referendum o tom, zda má armáda koupit F-16 nebo Jas-39, tak jak asi může rozhodnout referendum, když 90% lidí o těch stíhačkách nemá ani páru a o potřebách armády už neví vůbec nic ?! A to není jediný problém referenda. 85% lidí na světě je průměrně a podprů,ěrně inteligentní. Kdysi dávno se lidé chodili radit k panu starostovi, panu řídícímu učiteli nebo k panu faráři. Dnes nikdo neuznává autority a radit se s nikým nepotřebuje. Přece má svůj rozum a interent …:-) To je velice nebezpečná kombinace.
Krásná a vznešená myšlenka, zrovna tak jako komunismus.
Pane Čechu, jsem si téměř jistý, že bych v takové zemi žít nechtěl.
Ne že by to nevedlo k demokracii ono by nás to zcela jistě uvrhlo do autoritářského systému, který by se vám zřejmě líbil.
Referendum vyhlašované na cololi? To snad nemůže průměrně vzdělaného člověka ani napadnout.
Čeho by se podle Vás mělo dosáhnout v referendu o platnosti zákona o zachování energie? Jsem si téměř jistý, že by po takovém referendu přestal platit 🙂
Ano. I já obdobně vzpomínám.
Ano, Tábor před rokem 1989 býval městem vojáků a důstojníků, z nichž většina nemohla polistopadové změny strávit. V porovnání s 50. lety byl rok 1989 už dobou značné svobody, když komunisté ustupovali na všech frontách, např. nechali odjet 10 tisíc lidí do Říma na svatořečení Anežky České, a dokonce to nechali vysílat v televizi. Ekonom Václav Klaus je v tento den za to pochválil na besedě ve vídeňské televizi.
Při plánované odjezdu na svatořečení mi manželka jednoho policisty řekla jen tak mimochodem. Kdyby ty vlaky chtěly vykolejit. Úplně jsem zkoprněl a zeptal jsem se jí, jestli to myslí vážně, přát obyčejným lidem, takovou věc. Odpověděla, že to prohlásil manžel, když se o tom dozvěděl. Uvědomuješ si, co to říkáš, zeptal jsem se, jeli jsme zrovna vlakem. Představ si, že by se to stalo nám, nevím jestli si uvědomila hloupost své řeči nebo se začala stydět, že jsme s ní nikdo nesouhlasili, pak jsme se o tom už nebavili. Přiznám se, že ještě dlouho jsem nemohl strávit její vyjádření. Přitom se nikdy do té doby nijak politicky neprojevovala. O týden nebo 14 dní později, při ukázkách v televizi o demonstracích, jsem se nechal slyšet, že nyní to snad musí padnout, jako se státech kolem nás. To se mnou docela souhlasila. Brzy jsme se už přestali vidět a mne by docela zajímalo, jaký má názor nyní.
Je třeba neustále připomínat, co byli a jsou komunisti za pakáž! Už třeba jen proto, aby mladí, kteří tuhle příšernou dobu nezažili, neuvěřili komunistickým lžím, jak to bylo skvělé a úžasné!!!
Také mám z konce osmdesátých let svoji zkušenost. Přijeli si pro mě do práce. Vedoucímu oznámili, že mne zatýkají jako protistátního živla a odvezli mne. Strávil jsem šest hodin u výslechu! Střídali se, dva hodní a dva zlí! Šest hodin! A to všechno jen proto, že v budově, kde jsem byl dva dny předtím u zubaře, někdo napsal na stěnu Charta! Nic ze mne nedostali(vůbec jsem nevěděl, která bije) jaké však bylo druhý den v práci překvapení, když jsem se dostavil. Vůbec nikdo nečekal, že se ještě někdy vrátím. Hezký den.
No, já po roce 89 zažívám to samé, co před rokem 89. Není to o komunistech, ale o lidech. Vždy se najde nějaký debil na vedoucí pozici, který má potřebu podřízeným dokázat, jak je neomylný, dokonalý a hlavně šéf. Tuto zkušenost mám se šéfem, který se narodil a žil v „západním“ Německu. Zeptal jsem sse ho, zda ho vychovávali komunisti. Vůbec nepochopil, co jsem tím myslel. Ani se nedivím.
Přesně napsáno! Už „před“ jsem měla názor, že je to v lidech. Pokud se někdo, kdo je sv..ě, dostane k moci – obvykle přes stranu, která je právě u moci, a vůbec nezáleží na tom, která to právě je – je z něj prostě jen ještě větší sv..ě. Používá všechnu svou moc jen k osobnímu prospěchu finančnímu i jinému a dělá mu dobře uplatňovat svou moc i ponižováním a likvidací nesouhlasících a nepodřizujících se. Prostě křivák s mocí. Ve firmách, v politice, kdekoliv v životě se s nimi potká každý z nás. Slušní lidé jsou převálcováni a dost často při „obratu“ se stávají podobnými. Nic není „dobou“, všechno je v lidech. Problém je, že slušní jsou většinou příliš slušní a nedovedou se bránit společně a včas! Je to tu znova!!! Jen se změnily kulisy!
Milane, promiňte, ale hluboce se mýlíte.
Je mě Vás opravdu líto.
Není-li vám přes 50 let, tak prosím pokuste se se svou bídou něco udělat sám.
Neplakejte nad debilním šéfem. Já si například nedovedu ani představit, že bych pracovat pod vedením člověka, kterého si nevážím pro jeho schopnosti, nebo o kterém bych mohl prohlásit, že je hloupí. To bych považoval za své osobní selhání.
A pro upřesnění, srovnávat debilní situaci, ve které se evidentně vyskytujete vy osobně s totalitním režimem to opravdu může pouze člověk, který je rád řízen a přeje si, aby i s inteligentní a pracovití lidé, spadnuli do stejné bídy, ve které se nalézáte.
Všichni v současnosti vykládají jací byli protisocialističtí živlové a jen tisícina z toho,co tady píší je skutečná pravda. Mnoho lidí, kteří nevystudovali, protože jejich rodiče skutečně bojkotovali socialistické zřízení tím, že ideologicky bojovali proti režimu a jejich zaměstnání pokud nebyli zrovna vyšetřováni v 80 letech byla maximálně kotelna i když to byli inženýři nebo středoškoláci s maturitou a jejich děti skončili tak maximálně v učilišti pro zemědělce, nebo zedníky a po revoluci se jim už nechtělo dál studovat, tak ti jediní mají právo vykládat a psát jak to bylo skutečně v jejich rodinách, když oni ještě navštěvovali ZŠ I.st. a moc z té socialistické politiky nechápali, jen se báli toho, že mu berou tátu a že se zase vrátí zbitý a nemocný.
Ono, když vám tajná policie(StB) tluče ve 03.00 hodin na dveře a vytáhnou vám otce jen proto, že se soused špatně vyspal a udal otce že poslouchal rádio(cizí stanice, rozmnožuje letáky i když neví jaké a s jakou tématikou) a je prý údajně konfident západní rozvědky a podobné nesmysly, to je potom chuť žít s takovými spoluobčany.
Rodiny se na vás dívají jako na odpornou vyvrhelskou rodinu svým dětem zakazují se stýkat s takovými dětmi z těchto tzv. vyvrhelských rodin a ti samí spoluobčané po roce 1989 s vámi byli ti nejlepší kamarádi a vykládali jak oni se přičinili o pád socialismu a komunismu a přitom to byli oni, kteří měli možnost na rozdíl od těch tzv. vyvrhelů společnosti studovat a žít běžným spokojeným životem.
Bohužel taková byla doba a tak ji musíme brát. Český člověk jde vždy s davem a bojí se vybočovat z daného pomyslného mantinelu, aby ten druhý na něj veřejně nepoukazoval a nedostal nálepku NEBEZPEČNÝ .
Bohužel, ale to se děje i nyní v té samé společnosti, pouze s jiným názvem a dnes i v té nejvyšší politice.
To je krásně napsané a pravdivé.Ne vždy co všude píše jak bylo za komunistů zle je pravda.Řekla bych že se lidi v dnešní době chovají mnohem hůř a nemůže za to žádná politická strana.Je vše pouze jenom v lidech.Ti co vždy škodili budou škodit zase.
Příbuzní v NSR, matka nastavovala tělo a taťka mohl být u VKR…podivné.
Absolutně souhlasím. Kontráši a syn v NSR u příbuzných. Ten kdo pohádku vypráví , asi tu dobu nezažil a nebyl na vojně, obzvláště pokud se to týkalo “ Západního okruhu“ v Táboře.
To nebyl obyčejný kontráš, ale vysoký důstojník StB Ruzyně přidělený k VKR.
Specialista na boj s vnitřním nepřítelem. Viz Archiv bezpečnostních složek Praha.
Žasnu, co to tady publikujete za nesmysly. Jako jeho spolužák musím napsat, že to bylo všechno jinak. Dokonale sedí alespoň to, že ředitelem byl velký kádr Doc. Dr. Bílý CSc. či jak si to nechával říkat. Ale pravda by asi nebyla tak zajímavá a bylo by o „hrdinu“ méně… O organizaci Post Bellum jsem měl vyšší mínění, jsem z toho docela zklamán. Něco jako ověřování faktů zřejmě vůbec neexistuje, pravdu má vždy vyprávějící…
Teď mě prosím neberte negativně, ale pokud máte proti tomuto příběhu pádné argumenty, měl byste autory kontaktovat a konfrontovat. Pouhým komentářem pod článkem se ničeho moc nedosáhne.
Myslím to v dobrém.
Dobrý den pane Veselý, bývalí spolužáci tak již učinili, něco se již v textu článku objevilo. Daniela Erhartová
Krásně napsaná pohádka, ale takto to opravdu v žádné armádě a bezpečnostním sboru nefunguje.
Ano zni tak trosku nerealisticky.
Ja jsem prisel na Mezinarodni den studenstva v 89 do skoly v hippiesackem triku „People for Peace“ po rodicich. Dobre, ja uz jsem nemel co ztratit, za sve excesy uz jsem vyslechnul od reditele skoly i okresiho tajemnika, ze pro me neni misto na vysoke skole a at se ani neobtezuju si podavat prihlasku a zacnu se pripravovat na karieru pracujiciho. Za naprosto nevyhovuji odev k Mezinarodnimu dni studenstva jsem byl pranyrovan mnohymi spoluzaky a nekteri se ode me distancovali, kdyz jsem byl ten vyvrhel, ktery opovrhuje rezimem. Jeste ten samy den veecr se karta obratila. Ne vzdy byva rano moudrejsi vecera.
Na tom není nic divného,a ani tehdy nebylo!!
Uf, to jsem si oddychl, že nikdo nabyl pronásledovaný a i jinak postihovaný tou zlou komunistickou mocí a vše dobře dopadlo. Jako člověk od mládí do Listopadu (a možná i po něm) sledovaný bývalým vedlejším zaměstnavatelem našeho dnešního premiéra (StB, svazek reg. č. 25085), se už se těším na další srdceryvné příběhy z pera spolupracovníků Post Bellum o.p.s., které přeju tučné státní dotace.
Oprava: … nebyl …, místo … nabyl …
Ano, vzpomínám si, byl jsem o několik ročníků níže.. vzpomínám si na planoucí řeči doc.Bílého „kdo půjde stávkovat, bude okamžitě vyloučen ….atd atd.“ , před tělocvičnou den před generální stávkou v listopadu 1989. Pak po uplynutí desítek let byl p.Bílý pozván na oslavy a výročí gymnázia, to mi ovšem opět (opět) vzalo dech..
Díky za článek
Dobrý den,
To je ale jediná pravda v tomto článku – ta o docentu Bílém, ostatní v článku je lež. Nemyslíte, že hlasovat pro vyloučení syna komunistického kontráše by bylo spíše hrdinství? Každopádně žádné takové hlasování nebylo.
S pozdravem,
Daniela Erhartová
Otec v armádě a syn jede k tetě do SRN ? Příběh je velmi podivný !
Syn důstojníka armády mohl cestovat na západ?
jo, soudruzi podepsali Helsinky…
ANO ..!
..TAK to bylo naprosto všedním obrazem za dob vlády lidumilného Dr .Husáka
a jeho soudruhů- lidových demokratů.Proto si také dodnes platíme tyto rudé exoty v parlamentu i na dalších místech … také mnozí další za to obdrželi továrny a další firmy .Patrně proto, aby nám tito kovaní soudruzi zase co nejrychlej zavedli ten opovrhovaný kapitalizmus.
No když emigroval do nenáviděného západního Německa předseda naší základní organizace SSM, nic takového se nedělo a to byl rok 1983. Vše je v lidech a ne v režimu, ten je těmito lidmi tvořen. Figurky jsou pak různé. Někdo je velký a velkým zůstane v každém režimu, a blb zůstane blbem. Již tehdy se říkalo , aktivní blbec horší než třídní nepřítel. A to platí i dnes.
Květen 1965 a výročí osvobození F-M Rudou armádou a velká manifestace.Zároveň poslední školní den čtyřletého studia na SPŠ.Nikdy jsme se podobných akcí neůčastnili a neporušili jsme tuto zásadu ani tentokrát.Na nádraží jsme se usadili v restauraci (bylo nám 21 let) a už stál nad námi místo číšníka,ten největší blbec učitel.sboru : zást. ředitele,vytáhnul nás z hospody,s velkým kraválem nás zařadil do průvodu.V pondělí jsme měli nástup na diplomku do Kopřivnice,nejelo se nikde,místo toho ředitelna a řvaní-doslova řvaní dotyčného soudruha -jestli jsme přemýšleli aspoň pět minut ,co nám přinesla Rudá armáda -se nás snažil zadupat do země.To se mu ani na mimořádné konferenci nepodařilo-přece jen většina profesorů byla rozumná a považovala to vzhledem k poslednímu dnu školy jako klukovinu a vyfasovali jsme trojku z chování a já navíc ředitelskou důtku za drzost s jakou jsem hájil kamarády.Maturitu jsem s úspěchem udělal (samé 2),rodiče o tom incidentu neměli ani páru,pídili se po maturitním vysvědčení a vysvědčení ze 4.roč je nezajímalo.Až asi měsíc po škole to napadlo otce,tak jsem mu ho podal ,zkontroloval ho řekl dobré,a tu já ve své pýše jsem mu ukázal tu známku z chování.Začal mně nahánět kolem stolu,a mně dalo hodně práce ho uklidnit s poukazem,že už je to všechno za námi.Podle inform. nedopadl ten soudruh po r.1968 moc dobře,asi se rozpomenul :Co mu přinesla Sovětská armáda. Jo,život tropí hlouposti.
Velmi zajímavá zkušenost – velmi, jak moc je to vše o lidech v různých mezních situacích. Myslím, že Vás ten zážitek dnes naplňuje jistou pýchou a sentimentem. A není se čemu divit :-). Já, o mnoho let později, jako člen dechovky Válcoven Plechu a student třetího ročníku gymnázia v roce 1988 jsem místo 1. májového průvodu trávil čas s přáteli a použil omluvenku pro dechovku. S chování i v maturitním ročníku ( 1989 – poslední maturita pod bolševikem ) jsem uchoval jedničku 🙂 🙂 ( Vaší odvahu jsem neměl – a tehdy jsem ještě nepil pivo 🙂 ) moc Vás zdraví Ríša
Všude se najde někdo … Tu poučku, že : „Kde blb, tam nebezpečno“, tu si Jan Werich nevymyslel jen tak pro pobavení publika, to byl jeden z plodů jeho celoživotní zkušenosti. A říkal to nahlas, ten Jan Werich.
Bohužel i dnes si člověk musí dávat pozor na ústa.Jakousi „demokracii“ tu máme,ale znám případy kdy na to člověk „dojel“.Zvláště hlásí-li se ke straně nesympatizující s jeho zaměstnavatelem.On Vám to neřekne přímo,ale patrné že je to právě z toho důvodu bylo zřejmé.Na své donašeče a informátory si i dnes potrpí nejeden zaměstnavatel a šéf.Bohužel.
Kdo to nezažil na vlastní kůži nepochopí a bohužel jsou i tací,kteří na dobu totality vzpomínají s láskou.To jsou z velké části ti,kterým vůbec nevadilo,že za každým rohem jste mohli čekat zatčení a z práce vás mohli vyhodit třeba jenom kvůli tomu,že jste odmítl absolvovat každoroční ,prvomájový ,,existenční “ pochod a nevyvěsil ve svých oknech mávátka a ruské vlajky.
Zatímco dneska Vás můžou vyhodit z práce jenom proto,že se nelíbíte šéfovi a máte jiný názory než on.Taky jsem to dvakrát zažil.Ale hlavně že máme banány.
Prominte, mohu vedet vas vek ?
Dekuji
Muj vek je 72 let.
Dekuji
JRR
To Vám napovídal kdo? Nebo máte osobní zkušenost? Moje zkušenost je přesně opačná. A to jsem byl veden jako nepřítel budování socialismu a asociál.
doba do ktere vstupujeme mi silne zacina pripominat socialismus 80 let
Tak vzhledem k tomu, že o této rodině něco vím, musím text korigovat. Kateřina (Božena) Tichá učila v Táboře na 5. ZDŠ/ZŠ. Byla to největší „soudružka“ široko daleko, udávala své kolegy a bál se jí i ředitel školy, jistý Šafránek. Kolegové učitelé ji vesměs nesnášeli. Její syn tu z ní dělá málem disidentku a z táty estébáka disidenta, neuvěřitelné…. opravdu CHUCPE! Živě se pamatuji např. na situaci, kdy na místním zimním stadionu hráli mladí čeští hokejisté proti Švédsku, tuším koncem roku 1988. Ano, hrál i syn paní Tiché. Maminky švédských hokejistů rozdávaly dětem, které zápas sledovaly (byla tam skoro celá naše třída), hezké samolepky. Pí Tichá vše bedlivě monitorovala. Další den musela celá ZŠ nastoupit v tělocvičně, Tichá měla proslov stran „nedůstojného chování“ a osobně vytahovala děti, které na stadionu viděla, k potrestání, což bylo „napomenutí ředitele školy.“ Fuj.
Dobrý den,
celý článek je lež, pravda je pouze to, že ředitel gymnázia Bílý byl komunista, i člověk, který nebyl přímým svědkem, ale tuto dobu pamatuje, to musí poznat, že popisované věci jsou naprosto nevěrohodné. Já však vím přímo od spolužáka pana Tichého, že je to všechno lživé obvinění jak třídní učitelky, tak spolužáků.
Daniela Erhartová
To je ale dnešní hlavní poslání a pracovní náplň Post Bellum o.p.s., produkovat srdceryvné lži o minulosti. Za to zřejmě dostávají slušné státní dotace a autoři si slušně přivydělávají, nebo dokonce vydělávají.
Je dobře,že se konečně ozval někdo, kdo toho popisovaného chudinku pronásledovaného a jeho rodinu znal z vlastní zkušenosti a podělil se o to s ostatními.
Díky Otto a paní Danielo Erhartová.
Dobrý den pane Oskare,
já jsem psala i autorovi tohoto článku panu Mikuláši Kroupovi z PostBellum a na mojí žádost, aby dal prostor k vyjádření rovněž bývalým spolužákům Ondřeje Tichého mi již neodpověděl. Napsal mi, že se to stalo tak, jak je to v článku, zcela rezolutním způsobem, přitom na mé předchozí dotazy, zda se informoval i u bývalých spolužáků či bývalé třídní učitelky mi neodpověděl, čili jsem se díky panu Kroupovi vrátila před rok 1989 – nedat prostor druhé straně, která nesouhlasí s tím, co se o ní píše, jsou čistě totalitní praktiky, nic víc.
D. Erhartová
Jen dodám, že v tuto chvíli s paní Erhatovou řešíme vydání reakce bývalých spolužáků. Bohužel zatím nesouhlasí se zveřejněním svých jmen. což je pro nás podmínka, abychom něco takového mohli publikovat.
Dobrý den,
reaguji na níže uvedenou reakci pana Neumanna. Svolení od pěti ze šesti bývalých spolužáků máme, šestý se nám zatím neozval, takže čekáme na jeho svolení, budu potom informovat pana Břešťana.
Daniela Erhartová
Co to zase vytahujete. Takovych pripadu bylo tisíce. Nejaky Ondrej Tichy. A co. Ohnuli jsme páter a jelo se dál.- Aby deti mohli studovat, pracovat . Jsem narozena 1965.
Maminka hrudí zastavovala invazní tanky před vjezdem do města. Tatínek, vojenský kontráš přísahající pracujícímu lidu promítal doma Boj Dobra se Zlem made in Holywood. Syn má ve všem jasno. Čtenáři také…:)
Ono to bylo všechno trochu jinak 🙂 jak správně tušíte. Rodinu Tichých znám, byli jsme sousedé přes ulici.
Dobrý den pane Otto, ono to bylo jinak, ale na pan Mikuláš Kroupa, autor toho šíleného článku čerpá očividně pouze z jediného zdroje – výpovědi pana Tichého. Můj přítel byl spolužákem pana Tichého a byl přímo zděšen. Nezávisle se ve stejném duchu ozval další spolužák pod stejným článkem na INFO.cz. Daniela Erhartová
Dobrý večer Danielo, díky, bohužel tento případ asi nebude tak ojedinělý, publikování bez ověření skutečností. Nevím, proč měl Ondra Tichý zapotřebí, takto se blamovat. Musel počítat, že se ozvou lidé, kteří tam tehdy byli. Pí Tichá stále žije v Táboře, má cca 77 let.O Tichých rodině by toho šlo napsat spousta, ale bylo by to příliš monotonní.
Typický Ondřej. Zapotřebí to samozřejmě měl – mluví se o něm, a to byl účel. Prostudovala jsem si dostupné materiály a přečetla tuto diskuzi. Dalo mi to trochu času, posbírat vzpomínky. Jeho otec byl u kontrarozvědky, tedy StB. A StB měla informace o tom, co se bude dít dávno dopředu. Na mě to zpětně působí tak, že to byl už tenkrát provokatér. O emigraci často mluvil, zřejmě čekal, kdo řekne, že se přidá. A dnes provokuje zas. Bůhví, jestli tato báchorka nebyla účelová, znevěrohodnit celý tento projekt. Pan Kroupa mu na to prostě skočil, neví, co je to za lháře. Ono toho bylo kolem Ondřeje neúrekom.
Dobrý den pane Otto, můžete mne prosím kontaktovat na email: [email protected] ? Děkuji.
Daniela Erhartová
Jen více takových pohádek v předvečer 17. listopadu! Matka učitelka zastavovala v roce 1968 svojí hrudí sovětské tanky a po roce 1970 dál vyučovala. Tatík kontráš a ředitel gymnázia označil synáčka za nepřítele socialismu. Ach bože, kam jsme se to dostali!
Pokud si vzpomínám tak v roce 1968 byla zrušena cenzura. I když na poměrně krátkou dobu. Kdeže ty časy malin nezralých jsou…
Takových hrdinů bude čím dál tím víc. Stejně jako partyzánů po roce 1945…
Přerov, vojna 1981-1983. Zlatá,sádrová bista V.I.LENINA .Vyškrábané přezdivky,jméno,upíří zub,na čele křížek.Vyšetřování… „Mimoriadná událost 1.stupňa politického charaktru….ktorá tu 11rokou něbola“ ! Hřímal na nastoupené jednotky major Sabol ?velitel Východ.okruhu.Celé kasíno na buzeráku.Kontráši,výslechy,zaražené frčky, Vsichni i s lampasákama po pi.. Prokurátor, posudky z civilu /MNV ,práce,špagátská zástava apd./soud v Olomouci i srodinnými přísluřníky. Paragraf 154, hanobení ciziho stat.přilušníka. Zárakem jen podmínky.Pozravuji spolubojovniky GESKO, SAJRAT, M“ULER….PEŇÁČEK /toto měl souruh V.I.L na hlavě/ Mladická nerozvážnost.
neverim té kombinaci mamina blokujici telem tanky, zustavajici na skole ucit deticky (schvalila tedy nasledne vstup vojsk u proverky ???), taticek u kontrasu s pribuznymi v kapitalisticke cizine, a ve finale synacek pred vojnou je k nim vypusten… to je zkratka pohadka pro dnesni nepametniky. neco jak nadany student v klaus mohl mir nix dyr nix studovat svuj milovany obor…
v anglii..
Až na to úvodní hlasování je celý ten příběh směšný. A to, jak je celá rodina líčena jako parta těch nejspávnějších správňáků, je až trapné. Neříká se tomuto propaganda?
No to hlasování je ovšem taky směšné. Nic takového ve skutečnosti neproběhlo. Jsme totiž spolužák pana Tichého. O emigraci ve škole také neproběhlo ani slovo. Je to již 30 let, tak jsem si tím úplně jistý nebyl, ale dnes jsem si u dalších 4 spolužáků oveřil , že je to cituji „blábol, kravina apod.“ Je smutné, že pan Kroupa (autor příspěvku) staví článek na informacích od jednoho člověka a tento názor bere jako jediný správný. Když mu napíšete, že máte jiný pohled na věc a chcete ji také zveřejnit, tak odepíše, že je vše jak píše a jinou verzi odmítá vůbec brát v potaz. Tak tomu se u nás říká asi ta nezávislá žurnalistika!
Narodil jsem se v roce 1933, zažil jsem rok 38 a 39 a následně Protektorát Čech a Morava, kdy jsem hlídal na ulici zda se na ulici neobjeví gestapo, abych otcům dal echo, neboť poslouchali Londýn. Po válce se u nás objevil slovák a za 5 kg sádla sliboval potvrzení o účasti ve SNP, otec jej hnal bičem ven z domu. Základní školu jsem ukončil v roce 1948 a v necelých 15 let jsem nastoupil do učení, vyučil jsem se a při závěrečnch zkouškách jsem docílil 295 a 298 bodů z 300 možných. Jeden výrobek jsem dal jednomu učni, který předepsaný výrobek nebyl schopen vytvořit a ani mě nepoděkoval. Technici podniku mě navrhli ke studiu, ředitel přihlášku podepsal, včetně stipendia, avšak bezprostřední vedoucí nechal přihlášku v šuplíku. Naštěstí se otevřela Vyšší průmyslová škola s odpolední výukou, a to od 14 do 19 hod. Po roce a půl mě zrušili odklad prezenční vojenské školy a hurá na Šumavu. Sebrali nám i třídu, ,terá mě maturovat za 4 měsíce a nebylo dovolání a na MNO se dostali akorát ke strážnému při vstupu. Po 2 letech jsem nastoupil do projekční kanceláře a zahájil jsem projekč ní začátky. V roce 1958 byly tuhé prověrky a StB vyplenila naši projekční kancelář od živnostníků, jejichž pracovní morálka byla na úrovni. Já jsem se toho nezůčastnil, neboť jsem ležel v nemocnici a měl jsem po operaci – trepanaci za levým uchem po těžkých anginách. Vrátil jsem se do práce, kde byla řada nových lidí. Já jsem byl nejmladší a tak jsem vedoucímu vedl, kdy má jednání a pod. Dostal jsem nabídku do jiného zaměstnání se zvýšením platu z 1300,00 na 1600,00 Kčs/měs. Nabídku jsem přijal a dal jsem výpověď. Byl jsem nařčen ze sabotáže, avšak soud u pracovního spoudu vyhrál a odešel jsem – měl jsem přehled o všech zakázkách, které probíhali oproti novým zaměstnancům, kteří tápali. Oženil jsem se a nastoupil jsem do Státního projektového ústavu a postupem času jsem získal funkci vedoucího projektanta a hlavního specialistu ústavu svého oboru a k tomu řadu jiných funkcí. Před odchodem z domu jsem každodenně poslouchal Svobodnou evropu, což jsem prezentoval svým podřízeným, kteří neměli tušení odkud takové informace mám. Kdyby se tpomu stalo tak jsem si mohl dát svoje věci do tašky a hlkedat si zaměstnání někde v kotelně. Jako státní zaměstnanec jsem byl pod dozorem 2. správy. StB.. Situace byla taková, že když se mě cizinec zastavil a ptal se na cestu, Tak jsem musel napsat hlášení a předat příslušníku StB. Každá moje cesta do zahraničí byla s doprovodem vyšího důstojníka FMV aneb pracovníka ÚV KSČ. Přečkal jsemvšechno. Co jsem nemohl strávit bylo nedoporučení syna ke studiu. Ke zkoušce jsem jej pustil, neboť jsem odmítl stáhnout přihlášku.. Přijímací zkoušku složil jako nejlepší žák, přesto nebyl přijat a musel absolvovat ještě 9. třídu. Důvod nediporučení ke studiu byl prostý. Ve vlastivědné práci při otázce, kdo jsou naši sousedé – napsal Rakousko a bylo zle a při další práci byla otázka kdo je vyznačnou osobou našich národů – napsal T.G. Masaryk a bylo vymalováno. Po absolvování 9. třídy jsem již nenechal nic náhodě a pustil jsem se do rozhovorů s ředitelem školy a jeho náměstkem. Zkoušku složil a byl přijat na jinou školu. Po střední škole s maturitou byl přijat na ČVUT, které absolvoval se solidným výsledkem, kde při studiu pracoval jako pomocná vědecká síla. Tolik ve stručnosti i když je toho mnohem víc, což si dnešní mládež nezná a neumí si představit.
Bože Bože, zač mě trestáš? Ano, komunisté byli neřádi a parchanti a doba za moc nestála, ale toto snad nemyslíte vážně. Fotr u kontrášů a syn na výletě v Západním Německu u tetky? Hvězdné války jako zapovězený film? To jsou kecy jako v Rudém Právu. Kdyby byl fotr skutečně u kontrášů, tak hodí ředitele gymplu tak do latě, že by se před ním posr*l strachem. A odkdy byly Hvězdné války zapovězený film? To byl Rambo a Rocky, a ne HV. Navíc, v Táboře chytali rakušáky, ORF, kde tyto filmy běžně uváděli. Na to si taťka nemusel půjčovat promítačku. Stačilo doma mít bednu.
Prosivás tyhlety fabulace je potřeba tvořit ve střízlivém stavu… Nebo aspoň text redigovat ve stavu, kdy z vás účinek drog alespoň trochu vyprchá..
Já chápu, že vám zadali stvořit virtuální monstrum, tzv duch socialismu, který vykreslíte tak, až bude pt čtenářstvo usedavě plakat, jen si na váš příběh vzpomene, ALE – je tady to ale – maminka, jakási česká kopie Jane z Forresta Gumpa, která květinkovsky šla a bránila svým tělem tankům, (měla taky tu aktovku a igelitky jako ten na Náměstí nebeského…. ?) svoje rebelantství skryla? Muhle Muhle.. papínek nevědel, že se starworsní války shání na videokazetách? to musel dělat z prostěradla plátno? omg, olol, wtf? kluk přijel pozdě a pak zaspal? Syn vojenského kontráše že by šel dobrovolně k vojsku?
Co je ovšem maximum perversum a za co máte u mne jediný bod, je použití té fotografie.. „Ondřej Tichý po návratu ze SRN 8.11.1989“ a ještě jste tam měli doplnit, „před tím, než zaspal a přišel pozdě do třídy, kde se mezitím hlasovalo o jeho osudu…“ tady je jeho další foto s názvem:““ https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/lightbox/public/images/13d4b9691106dcf7b317fc51a517dd0f.jpeg Ondřej Tichý, stužkování maturanta třídní učitelkou, 2. prosinec 1989 takže to dobře dopadlo..
PS: si ho zavolal do kanceláře rozlíceny ředitel, místní komunistický funkcionář, jistý docent Bílý a oznámil mu, že podává navrhl
Ano, je u vojska. Asi po vzoru otce. Se zbytkem bezvýhradný souhlas.
také mám pocit, že zde není až tak vše v pořádku. Těm mladým můžou podobné pohádky povídat, ale mi co jsme pamětníci, tak říkáme jasně, že nás zase někdo chce oblbovat.Kontráš musel být ve straně stejně jako ředitel školy, takže se v tom malém komunistickém městě museli znát nebo alespoň o sobě vědět a kdyby měl za menželku takovou vlastenku, tak by u nich dlouho nemohl být. Spíše, prominte mi to, ale mám pocit, že takový synáčkové si mohli vše dovolit a dovolovali, takže se klidně mohlo jednat o nějakou kriminální činnost, ale to již jsou spekulace na tenkém ledě. Jen ten kontráš s příbuznými manželky na západě mi nějak opravdu nehraje
tak nás zase někdo chce houpat, že kontrášův syn mohl jezdit za tetou do západního německa. Mladí co to nezažili, tak možná uvěřili, ale nám pamětníkům nevěšte bulíky na nos. Ředitel, úča i kontráš otec byli v jedné partaji, takže není vyloučené, že se i znali či o sobě věděli a také mne zarazilo, že po letech pozvali na oslavu školy býv.ředitele. Kdyby byl tak špatný, tak to někdo již dávno zveřejnil, nebo proč tento poškozený synek už v době oslav školy neprotestoval a nečekal až relativně všichni aktéři zemřou.
Jo, jo. Blíží se 17. listopad a je třeba všem, kteří si toho náhodou nevšimli, na takovéto a jí podobných pohádkách ukázat, jak se máme skvěle a jak to bylo dříve fuj. Jak bylo napsáno již přede mnou, tato podivná rodinná konstalace (matka-otec-příbuzní) je naprostý nesmysl. Jsem ročník 1965. Tu dobu jsem „normálně“ přežil, aniž bych si dnes musel cokoliv morálně vyčítat. OK – na vysokou jsem měl zákaz (otec na 1 rok nastoupil-vystoupil z KSČ), Na to, jak jsem byl drzý a neodpustil jsem si mít ke všemu nevhodné poznámky, jsem z toho vyšel celkem dobře. Obuchem přes záda jsem vyfasoval jen jednou.
Věci se nedějou černobíle, jak se to dnes mnohdy posuzuje. Hlavně výklad toho, co se stalo není jen jeden, ten správný z oficiálních sdělovacích prostředků. Je přece známo, že historii píšou vítězové. Ale historie není to, co se skutečně událo….
V Táboře se narodil i Kalousek. Tam je možné všechno
Nikdo však nepíše a nemluví o tom, že porušování zákonů bylo trestné a tedy každý mohl počítat s tím, že bude potrestaný. Nyní máme fůru zákonů, podle kterých by měli být lidé také potrestání, ale dvojí metr tyto zákony obchází. Např. pan Janoušek a alkohol. Už tím, že jmenujete jste se dopustili rovněž porušení zákona. Tím, že někomu vyčítáte politickou příslušnost, nebo náboženství, porušujete Ústavu. Nelze takto pokračovat do nekonečna, aby jednejme všechno prošlo a druzí byli trestáni. To samé platí o Pamětech národa a o Lustracích. Používá se, co se hodí jednotlivým politickým stranám, ale pravda, která prý vítězí, je zakázána. A ještě k tem hranicí. I dnes se trestá překroční státní hranice a pomoc migrantům.
Tak Hlídací pse. V diskuzi se objevila řada tvrzení údajných pamětníků, co o tomto případů snad něco vědí a skutečnosti uvedené v článku znevěrohodňují. Bude se tím společnost Post Bellum nebo HP zabývat a pokusí se je ověřit? A sdělí nám pak výsledek? Bude potom založen onen věhlasný Ústav pro uvádění informací na pravou míru? Celkem by mne to zajímalo.
Ano. Zabýváme se tím. Viz diskuze, viz i doplněná reakce Post Bellum v článku.
Tento příspěvek je věnovaný Ondřeji Tichému, „hrdinovi“ tohoto vylhaného článku.
Ticháči, ty bláboly, co jsi si nechal o sobě napsat, si většina Tvých spolužáků pamatuje kapánek jinak… žádné vyloučení ti tenkrát reálně nehrozilo, ve třídě o tobě nikdo nehlasoval a předpokládám, že vzhledem k postavení Tvého otce v armádě, by si to nikdo ani ve snu hrůzou nedovolil. 9. listopadu ještě nikdo nemohl tušit, co se stane o týden později, a proti synkovi vysokého důstojníka ČSLA, navíc ve službě u kontrášů, by nešel v té době ani okresní tajemník. Zásadní je, že se chováš jako prase k lidem, kteří si to vůbec nezaslouží a kteří ti nijak neublížili. Osobu naší třídní sis mohl odpustit, co si pamatuji, tak ona tvé průsery spíše žehlila. Ve výčtu Tvých „disidentských“ zásluh jsi také poněkud vynechal jednu událost, na kterou asi dodnes pyšný nejsi. Tak začni u sebe a přestaň se nasírat do druhých…
Znovu se ptám. Neboť redaktorům HP, se můj předchozí dotaz v komentáři zdál zřejmě příliš provokativní (anebo neznali odpověď) a nepropustili ho…. . Bude společnost Post Bellum ověřovat tvrzení údajných pamětníků (spolužáků a známých pana Tichého), která zazněla zde v diskuzi pod článkem? A seznámí nás s eventuálním výsledkem svého bádání?
Požádali jsme je o to. Jde o projekt „orální historie“. Vzpomínky mohou být různé. Zda se hlasovalo či ne je ale faktum! Za nás je potřeba mít v tom jasno.
Děkuji. V tom jsme zajedno.
Pane Neumanne, pokud měla být smyslem projektu „orální historie“ snaha přiblížit či připomenout široké veřejnosti události 17. listopadu 1989 formou vzpomínek přímých účastníků, pak máte pravdu, vzpomínky mohou být různé. Ale právě proto před jejich zveřejněním je zcela nezbytné a žádoucí velmi pečlivě zvažovat a ověřovat, nakolik jsou tyto vzpomínky odpovídající skutečnostem. Uveřejněním vzpomínek, které jsou postavené na polopravdách, domněnkách, zprostředkovaných informacích, niterných pocitech a pojmech nejspíš a prý, se na mě nezlobte, ale to není novinařina ale slušně řečeno fušerská práce. A ještě mi dovolte poznámku k vyjádření, že „ se hlasovalo je faktum!“ a tedy prosím prokažte, kde se hlasovalo, kdy se hlasovalo, kdo hlasoval a co bylo předmětem hlasování. Za nás, spolužáky, kteří tvrdíme, že se nehlasovalo, cítíme stejnou potřebu mít v tom jasno jako Vy. Děkuji
No bodejť, „..Na základě líčení událostí 9. listopadu 1989 z táborského gymnázia, jak je popisuje Ondřej Tichý, se ozvali někteří jeho tehdejší spolužáci. V rozhovorech zpochybnili, že by se jakékoliv takové hlasování odehrálo, atd atd ..“
On totiž, onen v úvodu popisovaný příběh je z ohledem na tehdejší poměry zcela nesmyslný, naprosto mimo okruh toho, co by se dalo přiznat oním nyní požadovaným kritickým myšlením. Je to napsané spíše na dnešní dobu, kde by se snad dalo něco podobného urychleně zpunktovat nějakou účelově vyvolanou diskuzí na sociálních sítí. Tehdy ne.
Musíme si uvědomit, že tehdy prostě takové rychlé prostředky hromadného předávání informací neexistovaly. Nebylo prostě možné, aby se ta navíc „nespravná informace“ o jeho emigraci
probublala tak rychle během pár hodin, státní správou až do vedení školy a to ještě potom stačilo rozhodnout a připravit ono ideologické divadlo hlasování . A sami si to jen tak – vymyslet nemohli. Ono totiž (když už ) existovalo mnohem pravděpodobnější vysvětlení (tedy kromě nemoci, úrazu, zaspání, atd..) – totiž že si ho po návratu ze Západu vzala STB na pohovor – ovšem, za to se nevyhazovalo, a vedení školy by bylo i před státem a stranou doslova za blbce.
Je mi to líto, protože pravda je, že podobné excesy se skutečně za totality někdy děly. Jenomže, právě proto asi není nutné si vymýšlet nové, propagandistické pohádky a strašit jmi nové generace.
Ondřej Tichý byl už v mládí pohádkář. S pusou dokořán koukám, že mu to vydrželo až do středního věku.