Jan Žabka: Ukrajinský deník. Zajímáme ještě Čechy? ptají se studenti v Užhorodu
KOMENTÁŘ. V Česku pravidelně chodím za studenty žurnalistiky a bavím se s nimi o novinařině, jejím zákulisí i dezinformacích. Úplně jiná zkušenost to ale byla na Ukrajině, tedy té západní. Válka je tam pro studenty jako nekompromisní škola, která sice naučí, ale jejíž cena je příliš vysoká.
Na univerzitu v ukrajinském městě Užhorod u hranic se Slovenskem přicházím udělat pár rozhovorů o žurnalistice v době války. Chci vyzpovídat místního ředitele, studenty a vyučující.
V domluvené učebně, kde jsou po stěnách snímky z českého kraje Vysočina, který vznik učebny finančně podpořil, na mě ale čeká rovnou čtyřicítka lidí. Ti naopak přišli udělat rozhovor se mnou. Z nečekané změny plánu je nakonec dvouhodinová společná diskuse o médiích, dezinformacích a studiu žurnalistiky.
Informace jako válečná komodita
Studenty zajímá česká novinářská perspektiva konfliktu v jejich zemi. Mě zase jejich zkušenost s válkou a to, jak se náplň studia přizpůsobuje současné situaci.
Na Užhorodské národní univerzitě studují žurnalistiku desítky mladých lidí. Část z nich sem přišla z východu země, kde byli blíže ruské hrozbě. Mezi nimi i jeden, který zažil válku na vlastní kůži z pozice vojáka. Po zranění a ukončení služby se rozhodl studovat právě novinařinu, protože chce být válečný reportér.
Místní studenti si uvědomují, že současný konflikt není „jen“ o zbraních a vojácích, ale také o informacích. Z diskuse je zřejmé, že více než studenti, se kterými jsem se zatím potkal v Česku, vnímají problém propagandy a dezinformací a jejich dopady.
Propagandě, tedy té ruské, se tu věnují vysokoškolské kurzy i interaktivní výstava, kde si mohou studenti pomocí QR kódu projít jednotlivé dezinformační narativy spojené s válkou.
Zajímáme vás ještě?
Jaká je pozice Česka ve válce na Ukrajině? Zajímáte se o nás vůbec ještě po začátku izraelsko-palestinského konfliktu? A věří Češi ruským dezinformacím? To jsou témata, která přicházejí během debaty od studentů, především od zmíněného bývalého vojáka.
Odpovídám, že česká vláda i prezident aktivně podporují Ukrajinu, Česko dodává zbraně, běžní Češi finance. Na veřejnosti je však znát frustrace z délky trvání konfliktu a objevují se i protiukrajinské nálady.
Současný izraelsko-palestinský konflikt je čerstvější a je mu logicky v aktuálním zpravodajství věnováno více pozornosti, i proto, že se válka v Gaze rychleji vyvíjí. Čeští novináři však stále jsou na Ukrajině přítomni a o jejich informace je zájem, byť pochopitelně hlavně v případě takzvaných „breaking news“.
A ty ruské dezinformace? Ano, jsou Češi, kteří jim věří. Dezinformačním příběhům u nás podléhá zhruba třicet procent lidí s tím, že silně proruských je zhruba šest procent. Většina lidí však stále podporuje Ukrajinu, dodávky zbraní a podobně, shrnuji užhorodským studentům.
I přes téma války je atmosféra ve třídě pozitivní a nechybí ani situační humor. Válečná realita je ale hned za dveřmi. Při loučení s ředitelem se dozvídám, že právě na frontě umřel otec jedné ze studentek. Na otázku, jak je to časté, odpovídá: „Není to neobvyklé.“
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Investor Brůna: Realitní perly na dálniční sňůře na jih. Hluboká, Písek, Budějovice
Agáta Pilátová: Prezidentka ve vichru doby a nelichotivý obraz Slovenska
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
5 komentářů
A zajímají se Ukrajinci o Čechy? Ptá se český občan a plátce daní.
Podle toho, kolik Ukrajinců do Čech odešlo, se Ukrajinci o Čechy zajímají až, až.
Zrovna tato část Ukrajiny byla kdysi československá a tamní, obyvatelé jsou nám z Ukrajiny nejbližší. MMCH Rusíni, zde dominující národnost, mluvící vlastním jazykem, jsou na Ukrajině národnostně utiskováni stejně jako ti Rusové (ale i Maďaři, Poláci a další). Zatímco Československo se o jejich jazykovou a kulturní autonomii staralo.
Kdysi, už je víc než deset let, pracovala u nás ve firmě Ukrajinka od Chustu. Ona říkala že je ze Zakarpatské Ukrajiny, tak jsem ji opravil, že je z Předkarpatské Ukrajiny, ale že my, znalejší dějin říkáme z Podkarpatské Rusi.
Že kdysi na dvacet let patřili k Československu naprosto netušila. Ve škole o tom nepadla jediná zmínka.
Po návratu z dovolené doma mně vyhledala a vyprávěla mi o svém pátrání se mezi pamětníky a o svém překvapení, že chodila po ulicích a kolem budov, postavených za ČSR a nevěděla o tom. Teprve pak pochopila, proč jí naše města připadala podivně známá, na rozdíl od těch východně od Karpat.
Co tam nepostavila a neudělala první republika, to tam nemají. SSSR na ně kašlal a Ukrajina v tom pokračuje.