Ani jeden z nich nevěří v ústavnost, právo a nezávislé instituce státu – o to více však ve svou „historickou úlohu“ a neomylnost. Miloš Zeman a Viktor Orbán (2000). Foto: Robert Zlatohlávek / MAFRA / Profimedia

Jan Urban: Zeman, Orbán, Kaczyński a ukradených třicet let střední Evropy

Napsal/a Jan Urban 2. srpna 2022
FacebookTwitterPocketE-mail

Miloš Zeman se v posledních dvou letech stal bezkonkurenčně nejzbytečnější hlavou státu v Evropě. A co se práce ve prospěch státu týká, zřejmě i na světě. Není to přitom jen věkem a zdravotním stavem. Zdálo by se, že alespoň posledních dvě stě dní ve funkci prezidenta by mohl a měl věnovat zklidnění české politické scény a snaze zanechat za sebou odkaz smíření a spolupráce. Po zbytek jeho mandátu však nejspíš můžeme očekávat opak.

Šestadevadesátiletá britská královna Alžběta II. dokáže věnovat svým povinnostem více času a energie než skoro o dvacet let mladší český prezident. Nemluvě o příkladu amerického prezidenta Franklina Delano Roosevelta, obrnou upoutaného na kolečkové křeslo, který dokázal Spojené státy provést radikální hospodářskou transformací New Dealu i druhou světovou válkou.

Svojí neschopností podřídit svoje osobní zájmy zájmům země doslova ukradli svým společnostem třicet let, ve kterých se, s trochou snahy, v politice mohl prosazovat zájem celku nad ten osobní.

Nadřazování zájmu státu v každé chvíli nade vše osobní, tak jak ho symbolizují obě uvedené politické osobnosti, je pro generaci „Stalinových vnuků“, postkomunistických představitelů zemí střední Evropy, jako jsou právě Miloš Zeman, Viktor Orbán či Jaroslaw Kaczyński, zcela nepochopitelné.

Ukradených třicet let

Ani jeden z nich nevěří v ústavnost, právo a nezávislé instituce státu – o to více však ve svou „historickou úlohu“ a neomylnost. Demokracii shodně vnímají po bolševicku podle hesla „kdo nejde s námi, jde proti nám“. Jsou bytostnými demagogy vzývajícími populismus. Nemohou žít bez věčného nepřítele, proti kterému je nutné vést neutuchající boj. A právě proto nikdy nebudou nápomocní nezávislému fungování právního státu a vždy budou poškozovat skutečnou demokracii.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Výmluva na to, že populismus se díky kolapsu vlivu seriózní a na moci nezávislé žurnalistiky v mnoha různých formách prosazuje i v západních zemích, je nezbavuje odpovědnosti. Svojí neschopností podřídit svoje osobní zájmy zájmům země doslova ukradli svým společnostem třicet let, ve kterých se, s trochou snahy, v politice mohl prosazovat zájem celku nad ten osobní.

Miloš Zeman je z trojice středoevropských předáků jediným prezidentem, ale přesto tím nejslabším a nejméně populárním politikem. Jako jediný nemá podporu žádné politické strany nebo hnutí a za celou dobu ve funkci nebyl schopen představit žádnou souvislou pozitivní představu politiky státu.

Jako prezident selhal, protože nikdy neuměl vést a nenaučil se spolupracovat. Jeho domnělý úspěch jako předsedy sociální demokracie vznikl jen za cenu prosazení korupčního prostředí, řady skandálů a zadlužení strany. Zdálo by se, že alespoň posledních dvě stě dní ve funkci prezidenta by mohl a měl věnovat zklidnění české politické scény a snaze zanechat za sebou odkaz smíření a spolupráce.

Nesmyslná „Sabotáž“ podle Hradu

Po zbytek jeho mandátu však nejspíš můžeme očekávat opak. Potvrdil to už koncem června, kdy si povolal ministra spravedlnosti Pavla Blažka, svého vždy úslužného a letitého spojence, aby mu oficiálně předal „podnět k prověření skutečností, nasvědčujících spáchání trestného činu Sabotáž“.

Pomiňme, že ze zákona je podobné podněty povinen přijímat státní zástupce a policejní orgán. Přitom je povinen oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od oznámení jej vyrozumět o učiněných opatřeních.

Miloš Zeman je z trojice středoevropských předáků jediným prezidentem, ale přesto tím nejslabším a nejméně populárním politikem.

Ministr Blažek není ani policista, ani státní zástupce a bylo by jistě zajímavé zjistit, zda popleteného prezidenta dostatečně poučil. Miloše Zemana takové nuance, samozřejmě, nezajímají. Od bývalé nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové byl zvyklý na plnění i jenom ústních příkazů, jak v roce 2013 prokázal při kampani proti skupině OKD a tažení proti podnikateli Zdeňku Bakalovi.

Prezidentův nesmyslný „podnět“ je pozoruhodný jak svým obsahem, tak formou. Senátoři a senátní výbory jednali striktně v rámci svých ústavních pravomocí. Udělat z toho „Sabotáž“ (velké písmeno v textu tiskové zprávy napsal prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček) by přepsalo ústavní rozdělení pravomocí.

Příliš šancí pro svévolného prezidenta

Ještě větším problémem případného obvinění je fakt, že Senát návrh řady senátorů a svého zahraničního výboru z iniciativy senátorů ODS a STAN vůbec neschválil. Návrh na pozastavení výkonu funkce prezidenta tak nebyl nikdy podán.

Prezident že byl „nucen čelit pokusu o zbavení svých pravomocí postupem dle čl. 66 Ústavy ČR“, jak píše Jiří Ovčáček? A opravdu je podle „nejvýznamnějšího reprezentanta suverénu lidu“ (opět Ovčáčkova formulace) jednání zákonodárců v rámci, předepsaném Ústavou „Sabotáží“? Nebo chce prezidentova korupční klaka jenom zastrašovat a ovlivňovat podzimní volby do třetiny Senátu?

HlídacíPes.org opakovaně psal o tom, že rozhodnutí ODS ponechat Miloše Zemana ve funkci bylo strategickou nerozvážností a poškodí Českou republiku. Podzimní senátní a komunální volby, říjnový summit Evropské unie v Praze a státní svátek 28. října s další očekávanou fraškou zostuzení státních vyznamenání – a nakonec prezidentské volby samotné. Příliš mnoho příležitostí pro svévolné vystupování a výroky nekontrolovatelného prezidenta.

Svět v pohybu, Česko stojí

Vláda i parlament si vyhlásily prázdniny a dovolené. V současné hospodářské a mezinárodní situaci to lze označit za čistou nerozvážnost.

Viktor Orbán odjíždí do Spojených států na kongres ultrapravicového hnutí CPAC (Conservative Political Action). Polský premiér Morawiecki se furiantsky naváží do Němců a davu nadšených příznivců tvrdil, že při nejnižší nezaměstnanosti v polské historii už Poláci nebudou jezdit do Německa na sklizeň chřestu, ale naopak pozval Němce na sklizeň chřestu polského.

Nezávislý deník Gazeta Wyborcza jen poznamenal, že sklizeň chřestu skončila i v Polsku už před několika týdny, a že by si polští producenti nikdy nemohli dovolit platit německým zemědělským dělníkům garantované unijní minimální mzdy.

Ale v Česku? Tady se politika bez ohledu na zbytek světa poslušně zastavila.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)