Miloš Zeman a Václav Klaus. Země živitelka 2022. Ilustrační foto: Petr Lundák / MAFRA / Profimedia

Jan Urban: Zeman i Klaus jako řimbabové z dětského pískoviště. Takové už nechceme

Napsal/a Jan Urban 22. února 2023
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Český stát má konečně nově zvoleného prezidenta, a k němu víceméně fungující vládu i parlament. Po třiceti letech improvizací, laciných ideologických náhražek a hraní na vševědoucí předáky je to úleva. Konečně příležitost pro normální politiku, tedy věc veřejnou. To všechno – a buďme za to rádi – z vrtkavé a proměnlivé vůle voličů a ne nějak jinak.

Největším darem, kterým často neuspořádaná a hádavá parlamentní demokracie totiž obšťastňuje svoje občany, je neustálá nabídka oprav a zlepšování. Není to skvělé a nikdy to nebude ideální, ale s trochou dobré vůle většiny zúčastněných je to recept na perpetuum mobile slušného a bezpečného života společenství.

Samozřejmá a historií opakovaně potvrzovaná je ovšem i opačná možnost, že totiž ona vrtkavá a proměnlivá vůle voličů přivede k moci narcistní pitomce, hysterické populisty nebo diktátory, kteří své nadšeně neuvažující voliče co nejdříve uvrhnou do krizí a války. Demos je věčný, ale nikdy není svatý – jenomže pružnější a úspěšnější model prostě není k mání.

Protentokrát – a dokonce v přímé volbě – se však voličům v České republice podařilo zvolit prezidenta, který chce spolupracovat s vládou i parlamentem, tedy něco za posledních dvacet let nevídaného.

Zdá se dokonce, že nejenom chce, ale bude schopen jednat i s opozicí. Bude, samozřejmě, nutné prezidenta Petra Pavla hodnotit až podle činů, ale samotná představa, že by mohl svoje vize myslet vážně, trochu bere dech. Jeho poslední dva předchůdci měli o politice a demokracii představy řimbabů z dětského pískoviště. „Urvu si, co chci, a nedovolím nikomu, aby to zpochybnil. A každá bábovička, na kterou ukážu, je moje.“

Co nezakazuje zákon, nedovoluje stud

Jenomže moc v parlamentní demokracii není a nesmí být víc než zákon a mravnost. Anglický myslitel Walter Bagehot už v 19. století důrazně připomínal, že demokracie není mechanika a že nestačí mezi sebou vyvažovat moc výkonnou, tedy vládu, zákonodárnou moc parlamentu a moc soudní, dohlížející na to, aby všichni zúčastnění a volení konali jen v rámci práva.

Vedle těchto tří mocí proto musí existovat něco, co je propojí v čase a mimo populistní vlny. Pan Bagehot to nazýval mocí důstojnou, nikým nevolenou a neomezovanou žádným volebním obdobím, tak, aby ztělesňovala nezpochybnitelnou morální podstatu státu, politiky a všech občanů. Jeho představu splňovala v té době jen konstituční monarchie.

Nevíme, zda vědomě navazoval na dokonce dva tisíce let starou moudrost římského filozofa Senecy, který dokázal shrnout podstatu fungujícího státu do jednoduchého poselství: „Co nezakazuje zákon, nedovoluje stud.“ V dnešní politice, až příliš závislé na vizuálním zprostředkování instantní komunikace, jsou stud a důstojnost opravdu velmi řídkým zjevem.

Zatím netradičně neteatrální vystupování nově zvoleného prezidenta – nepříliš povedený „americký“ kousek se zahajováním hokejového utkání v Karlových Varech byl zatím jedinou výjimkou – je zajímavým kontrastem laciného chvástání a poučování jeho předchůdců Václava Klause i Miloše Zemana.

Postavení prvního postkomunistického prezidenta Václava Havla bylo v době vytváření a usazování ústavního rámce a zvyklostí vlastně improvizací a srovnání s pozdější dobou tedy příliš neumožňuje.

Petr Pavel bude vůbec prvním prezidentem, který nevychází z politické strany nebo hnutí. Při mizerné úrovni profesionality a kulturnosti české politické scény mu to může poskytnout velkou výhodu.

Není účastníkem žádné z minulých kulturních, osobních či ideologických „válek“. Není zavázán žádné regionální či generační formaci, které formují vnitřní vztahy českých parlamentních stran. Může si, a doufejme, že i bude, stavět kontakty ve všech politických stranách, včetně těch opozičních.

Přesně to by totiž naplnilo nikdy nepsaný ústavní předpoklad, dávající prezidentovi neformální roli mediátora, který v důvěrném prostředí umožňuje diskuze i o těch nejkonfliktnějších otázkách.

Více než tři desetiletí zkušeností s prací českého parlamentu prokázala mimo jakoukoliv pochybnost, že opravdu obtížné politické a sociálně ekonomické manévry, jako byla třeba privatizace, vybudování radaru NATO v Brdech nebo evergreen penzijní reformy, jsou v na konfliktu vystavěné „televizní“ kultuře českého parlamentarismu prakticky neprosaditelné. Nastávající roky jich bude jen přibývat.

Vztahy profesionální a důstojné

Nový prezident nemá v tomto ohledu moc času. Přebírá zodpovědnost v historicky turbulentní době evropské války na Ukrajině a razantních změn ve světových politických i hospodářských vztazích.

Česká republika a Evropa si v takové době už nemohou dovolit dalšího neviditelného a bezvýznamného nájemníka na Pražském hradě. Alespoň v zahraniční politice se zatím zdá, že spolupráce prezidenta a vlády může vrátit český stát mezi důvěryhodné a rovnoprávné země.

Nový prezident ale musí v domácí politice přemýšlet i o možnosti, že stávající vládní koalice neustojí zatím setrvalý pokles popularity a v příštích parlamentních volbách v roce 2025 prohraje.

Už příští rok bude pro koalici riskantní. Volby do třetiny Senátu, do Evropského parlamentu a především krajské volby přinesou s potřebnou diskuzí i dnes už tradiční vlnu demagogie a populismu.

Prezident by do té doby měl obnovit důvěru a úctu ke svému úřadu, tak aby ony prastaré hodnoty skutečné politiky, důstojnost a stud, samy a bez mocenských usnesení bránily excesům a primitivní vulgarizaci veřejné diskuze. A pokud v roce 2025 parlamentní volby vyhraje opozice, aby vztahy prezidenta s novým premiérem byly už dlouho odpracované, bezchybně důstojné a profesionální.

Možná, že jsme svědky netušeného civilizačního zlomu české politiky. Vrtkavá a proměnlivá vůle voličů vyjádřila názor, že na Hradě už nechce vidět scénky vyhrožování holí předsedovi vlády, výslechy ministrů z akvária a zkorumpovanost nejbližších spolupracovníků jakéhokoliv budoucího prezidenta České republiky.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)