KOMENTÁŘ. Za ta léta jsem o sobě slyšel, že jsem pravdoláskař placený Sorosem, levičák, pravičák, blbec, línej, závistivec a asi tunu dalších nepěkností. Jenomže dost z těch, co to psali, se zapomněli podepsat. A tak odepisuji alespoň takto, otevřeně. Říkejme adresátovi, či spíše adresátce, třeba Lůza. Koneckonců, známe se dobře.

Ahoj Lůzo, sestro moje,

tak už máme konečně po volbách a říkám si, že už jsme se dlouho neviděli a svěže se, jako vždy, nepohádali. Koneckonců, jsme pořád jedna rodina, ač se tomu ti, co nás znají odmalička, odjakživa divili.

Teď jsi určitě nadšením bez sebe, jak jste Fialovi vyprášili kožich, ale já říkám, vykašli se na oslavy, upeč ten svůj slavný švestkový koláč a přijeď, ať probereme hříchy světa a podrbeme o příbuzných. Bude legrace.

Byly to hezké volby. Všem se rozsypaly korálky – a tak je to dobře. Teď je musí posbírat a domlouvat se, kudy dál. Budou se muset smířit s tím, že neexistuje žádná, a to ani ta jejich jediná pravda, a budou spolu muset mluvit a smlouvat.

Už jako malý kluk jsem věděl, že Tě nejvíc vytočím, když Ti hned na začátku, a ať řekneš, co řekneš, povím, že jsi blbá a navedená. Měl jsem z toho radost, protože jsi byla jako na knoflík. Zmáčknu – a je to. Byla to paráda.

Až si mě děda jednou posadil vedle sebe na lavici a chtěl vědět, co se takhle od tebe dozvím a naučím. A já koukal jak puk. Najednou jsem pochopil, proč je v naší rodině takový klid a, jak říkal táta, dříví nasekaný a zima že může přijít.

Takže s odstupem doby, sorry a promiň, Lůzo! Ne že bys byla lepší a měla víc nadhledu. Ale už navždycky budeš moje o těch pár minut starší dvojče.

Oběma nám trvalo, než jsme přijali to, co nám naši pořád vtloukali do hlav: že osobní není důležité. A že nestačí být proti někomu, protože stokrát důležitější je být pro něco. Být pro něco a věřit v něco, a taky v lidi, dá práci. Bejt věčně naštvanej a svádět všechno na někoho, kdo je tak nějak automaticky blbej a navedenej, je až příliš snadný.

Ale říkej tohle teenagerovi, se kterým cloumají hormony. Teď jsme už starší a otřískanější, a snad právě proto si tak nelezeme na nervy. Ty pořád letíš na nesmysly a ukecaný mužský z televize. Já zase pro jistotu vůbec televizi nemám a co si nepromyslím sám, tomu nevěřím.

Ty máš doktorát z podivné „jakouniverzity“ a já nemám žádný, ale o tu tvoji školu bych si neopřel ani kolo. Ale, vzpomeň si, na Tvoji promoci jsem přišel v obleku a s kytkou. Jsme prostě rodina.

Teď ti Tví hardcoroví komouši a performeři, co celou svojí kariéru v politice předstírali, že jsou levice a tím pádem se staví za pracující lidi, dostali ve volbách tak na zadek, že si na něj ani nesednou.

Paní Konečná skončila a já říkám žádná škoda. Byla to jen píárová panička a pro levičáka potřebuješ trochu opravdovosti. A to neměla ani náhodou, i když rodné straně darovala z vlastního přes dva miliony.

Ti chytřejší vaši performeři se už dřív naopak tvářili jako pravičáci a národovci. Taky víc tlačili na Ukrajince, bez kterých by třeba české stavebnictví přes noc muselo zavřít. Přitulili se k náčelníkovi Přimhouřené oko, japonsky Oka-mura – pamatuješ, jak ses nafoukla, když jsem Tě tou přezdívkou poprvé popichoval – a teď to slavně dotáhli až do parlamentu.

Pěkná skvadra. Samý vlastenec a národovec – Babiš stoprocentní Slovák, Okamura poloviční Japonec, Turek ze čtvrtiny Řek… Tak nám aspoň nejspíš nehrozí prověrky rasové čistoty.

Teď je ještě chvíli bude spojovat, že jsou proti, a říkám, že naštěstí už bývalé, vládě. Ale opravdu nevím, pro co jsou. Tu vládu pohřbil premiér Petr Fiala, a zase se asi neshodneme – ne kvůli Bruselu nebo Ukrajině, ale kvůli neschopnosti oslabit korupční party a kmotry ve své vlastní ODS.

Prostě jako politik nebyl dost důvěryhodný. Takže si ten konec zasloužil. Ale dovol mi malou jízlivost, pro ANO, SPD, Motoristy a jejich sponzory není korupce vůbec nic neznámého.

Moc mě bude zajímat, komu jsi fandila, a hlavně, kdo ti teď zbyl a komu chceš fandit do budoucna. A opravdu mě rozesměješ, jestli coby celoživotní měkkosrdcatá citlivka – kvůli tomu tě mám rád – jsi zahořela pro párek zatraceně bezskrupulózních miliardářů a jejich poslušníky. Ale i to se v rodině spolkne, zvlášť když, jen jemně naznačuji, přivezeš ten koláč.

Byly to hezké volby. Všem se rozsypaly korálky – a tak je to dobře. Teď je musí posbírat a domlouvat se, kudy dál. Budou se muset smířit s tím, že neexistuje žádná, a to ani ta jejich jediná pravda, a budou spolu muset mluvit a smlouvat.

Ty jsi byla vždycky přesvědčená, že jedině Tvoje pravda má platit, a taky jsi se nikdy v politice netrefila. Ale jsi alespoň o něco chytřejší než paní Bobošíková, asi zakladatelka a členka největšího počtu politických seskupení zprava doleva, dvojnásobná kandidátka na prezidentku a politička, která nikdy nic nevyhrála, a to ani tentokrát.

Dnešní chlapci a děvčata z ANO, SPD, Motoristů a ODS už ani nevědí, že ve svých útocích na existenci a nezávislost veřejnoprávních médií jsou pouze jejími následovníky.

Milá Lůzo,

nebudu Ti psát, koho jsem volil. To probereme až u kávy s Tvým koláčem. Ale nejvíc mě, jako vždy, pobavila Balbínova poetická strana, založená před mnoha lety v jedné hospodě s divadlem v Balbínově ulici.

S Balbínem nikdy neměli ani ta hospoda, ani její štamgasti společného nic než tu ulici, ale věrni odkazu komunistického ochlasty a rudoarmějce Jaroslava Haška, který v ní kdysi založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona, dělají si z politiky, z nás všech a sami ze sebe nebetyčnou srandu. Představ si ovšem, že Balbínova poetická strana vyhrála volby v Konžské lidové republice!

Přiznávám, že mě to nadchlo, stejně jako jejich „program“ – porodné pro každou matku dva miliony, důchod pro každého sto dvacet tisíc a hlavně zvýšení porodnosti povinným snížením doby těhotenství z obvyklých devíti na sedm měsíců. Jára Cimrman se nikdy nezapletl s politikou, ale tohle by se mu muselo líbit.

Vím, co si o mně myslíš, a za ta léta jsem od Tebe slyšel, že jsem pravdoláskař placený Sorosem, levičák, pravičák, blbec, línej, závistivej a asi tunu dalších nepěkností. Jenomže vím, že v hloubi duše i ty víš, že je to jedno, protože jsme rodina.

A že když se nám něco povede, tak proto, že jsme se aspoň chvíli poslouchali a snažili se jeden druhému rozumět. Přijeď s tím koláčem!