Jan Urban: Trumpismus-putinismus není ideologií, ale psychiatrickou diagnózou
KOMENTÁŘ. Novodobý bolševismus není ideologií. Žádnou nepotřebuje. Je to jen nástroj, který automaticky vyrostl z efektivnosti polarizační manipulace algoritmů sociálních sítí. Ničí po staletí budované identity společenství a produkuje výhradně paranoidní „vůdcovské politiky“.
Sen o svobodných volbách jako výsledku racionální společenské diskuse je momentálně a nejspíš na dlouho poškozen. Polarizační efekt internetu a sociálních sítí racionální hledání znemožňuje.
Svobodné volby se stávají komedií, ve které má automatickou výhodu nejukecanější a nejstrašidelnější klaun. Čest, pravda, zodpovědnost a kompetence jsou na obtíž.
Základním médiem novodobého bolševismu je strach. Podvědomě polarizuje a znemožňuje hledání společného pohledu, kompromisu a řešení. Když se vyloučí všechny racionální způsoby hledání všeho, co společenství spojuje, zbude jen boj a „konečné řešení“.
Bolševismus nechápe volby jako jako zodpovědnou povinnost spolupráce s opozicí v rámci stabilního demokratického systému a jeho institucí, ale jako ovládnutí všech a všeho právem silnějšího. Můžete zapomenout na ústavnost, právo, nezávislost institucí i sdělovacích prostředků.
Novodobý bolševik věří jen sám v sebe a svoje historické poslání změnit svět. Nejvyšší forma této moderní posedlosti mocí se nazývá trumpismus-putinismus.
Kolaborace jako norma
Vojenské akademie ve světě se už léta věnují využití takzvané „teorie zvládání hrůzy“, anglicky „Terror Management Theory“ (TMT). Patří k ní i psychologické operace k vyvolání strachu z války, provokování polarizace v cílových společnostech i způsoby obrany.
Základem je pro mnohé překvapivé zjištění, že reakce jednotlivce, a ještě více reakce společenství, je ve chvíli ohrožení kulturně podmíněná.
Krátce řečeno, na pocit ohrožení se dá reagovat aktivně a na základě kulturních návyků (sebeúcta, náboženství, společenské přijetí hrdinství nebo soudržnost rodiny). Středobodem takové reakce je hodnotová mobilizace a solidarita společenství.
Pasivní reakce pak naopak staví na vytěsňování reality, útěku od zodpovědnosti, uzavření se, atomizaci společenství, nepřátelství vůči jakékoliv jinakosti a na dalších sobeckých strategiích. Logicky jí podléhají lidé a společenství s nízkým sebevědomím.
Z tohoto pohledu česká historie dvacátého století nabízí jen velmi smutné zkušenosti a adaptační příklady. V pěti kritických období mezi lety 1938 a 1989 se v české společnosti až na výjimky ani jednou neobjevil pokus o viditelnější formy solidarity s pronásledovanými. O to zřejmější byly všechny formy kolaborace, která se stala normou.
Rok 1938: zhroucení státu, v březnu odmítnutí pomoci rakouským protifašistickým uprchlíkům po anschlusu, po Mnichovu násilné vracení tisíců židovských a antifašistických uprchlíků do obsazených Sudet.
Druhá republika 1938–1939: rychlá fašizace společnosti a odmítání pomoci při záchraně nejohroženějších – Židů a antifašistů. Pomoc zařizovali cizinci jako Brit Nicholas Winton nebo Dán Odd Nansen bez sebemenšího přispění našich státních orgánů. Protižidovské a protiromské zákony. Cenzura.
Třetí republika 1944–1948: masové a státem organizované násilí při odsunu, do odsunu zařazeni i Židé a aktivní sudetoněmečtí antinacisté. Stát nebránil československé občany, unášené sovětskými orgány do SSSR. Zákazy demokratických politických stran, cenzura a postihy politických odpůrců.
Komunistická diktatura 1948–1961: Politické procesy, popravy, vyvlastnění venkova, cenzura. Věznění válečných hrdinů, kteří prokázali osobní odvahu tváří v tvář nepříteli.
Takzvaná normalizace 1968–1989: masové čistky, politické procesy, statisíce lidí přišlo z politických důvodů o práci, vyhánění do exilu. Pětina dospělé populace byla přesto členy Komunistické strany Československa.
Jaký rozdíl proti svébytné kulturní reakci Finů, Norů, Dánů, Poláků či Ukrajinců, kteří ve své většině byli a jsou připraveni odporovat zlu!
Polovzdělaní diktátoři
Demokratickou podstatu současného světa stvořila v roce 1945 snaha zabránit opakování hekatomb dvou světových válek. Po pádu komunismu v roce 1989 se na chvíli mohlo zdát, že ochrana lidských práv, mezinárodní právo a instituce mohou už jenom posilovat.
Zásadní celosvětová proměna společenské komunikace na přelomu tisíciletí spolu s nezvládnutou reakcí Spojených států na teroristické útoky 11. září oslabily víru v globálnost poslání demokracie.
Jednostranné vojenské kroky USA v Iráku a Afghánistánu, stejně jako Ruska v Čečně, Gruzii a na Ukrajině, ukázaly všem, že supervelmoci studené války o spolupráci podle pravidel nestojí. A tak dnes svět ke svému obrazu začali měnit polovzdělaní diktátoři Vladimir Putin a Donald Trump.
Nastal čas studovat „Teorii zvládání hrůzy“. Pološílený Donald Trump se rozhodl, že Evropa patří do ruské sféry vlivu.
Budiž zopakováno, že trumpismus-putinismus není ideologií, ale psychiatrickou diagnózou, kterou už před dvaceti lety americký psycholog Robert J. Lifton nazval syndromem supervelmoci.
Vůle postiženého vládce je nadřazena všem pravidlům, ústavě i zákonům. Všechny problémy může řešit buď „transakčně“, nebo násilím včetně války. Diskuse a kompromisy jsou nepřijatelné.
Právě proto Putin i Trump tak emocionálně nenávidí Evropskou unii, která uráží jejich vnímání nedělitelnosti moci lpěním na dohodnutých pravidlech, institucích a na nikdy nekončící diskusi a vyjednávání o národních a společných zájmech osmadvacítky členských států.
Čerstvě publikovaná takzvaná národní bezpečnostní strategie USA už nemohla být hloupější a vůči Evropě urážlivější.
Donald Trump a jeho vláda se otevřeně postavili na stranu ruské agrese a Kreml okamžitě s nadšením reagoval. A aby úmysly trumpismu-putinismu byly všem jasné, Trumpův syn Donald Junior prohlásil v neděli na fóru v Dauhá, že ukrajinský prezident Zelenskyj úmyslně válku prodlužuje, protože má strach ze ztráty moci.
Spojené státy podle něj už dál nebudou „idiotem se šekovou knížkou“. Takže žádná ruská agrese nebo ohrožení Evropy, aby bylo všem jasno.
Spojené státy teď otevřeně vyhrožují Evropské unii, že pokud bude trvat na mezinárodním právu, nebo, nedejbože, bude chtít po amerických hospodářských gigantech, jako je konglomerát společností Elona Muska, aby dodržovaly unijní předpisy, konkrétně nařízení Evropské unie o digitálních službách (DSA), bude to americká vláda považovat za nepřátelský krok.
Americký viceprezident JD Vance prohlásil opatření EU za „cenzuru“ a „nesmysl“. Elon Musk, který se nikdy neodvážil kritizovat cenzuru v Číně a nutí svoje dodavatele z Tchaj-wanu přestěhovat se do jiných zemí, aby se čínští soudruzi nezlobili, v reakci na opatření EU a evropskou pokutu pro svoji síť X požadoval hned zrušení Evropské unie.
Nastal čas studovat „Teorii zvládání hrůzy“. Pološílený Donald Trump se rozhodl, že Evropa patří do ruské sféry vlivu. Tak doufejme, že Evropané, včetně nás, dokážou, že kulturnost demokracie zvládne nesmysly trumpismu-putinismu překonat s elegancí a jasnou vůlí po svobodě a důstojnosti.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Odškodnění za StBáckou šikanu: o 100 tisíc se zatím mnoho lidí nehlásí
Antisemitismus. Počátky nejstarší nenávisti v dějinách přetrvávají dodnes
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
22 komentářů
Za všechno může Babiš, nebo Putin, i za zánět tvých ústních dutin…
Skvělý Nohavica a ublížený Urban.
EU se zničila sama. Zničila průmysl, energetiku, nasadila milióny migrantů, kteří vraždí ty, kteří je živí. Obyvatelé EU chudnou, budoucnost neexistuje.
EU vyprovokovala Rusko k zásahu na Ukrajině a tvrdě na to doplácí.
Ukrajina prohrála, Rusko zvítězilo a EU má problém.
Trump to ví a namaže si EU na chleba.
Putin a Trump jsou vítězi, EU s Ukrajinou, která kapituluje, je na straně poražených.
To není ideologie, to je prostý fakt.
Dvě mocnosti vždy budou držet spolu. Tak se točí svět a nikdo s tím nic nenadělá. EU je před rozpadem, už je mimo hru. Nedělejme si nějaké iluze.
Liberální politika skončila.
Plácáte nesmysly.
Jste zfanatizován
Pěkně pitomá odpověď, ale co se vůbec divím, některé filozofické myšlenky holt část populace kvůli své omezenosti ani nemůže pochopit. Až se ta Evropa podle Vás rozpadne, čeká nás všechny, Vás nevyjímaje, americký blahobyt a ruská svoboda, doufám, že už se těšíte.
p. Urban přesně popisuje realitu. To, že se vám taková realita líbí je věc úplně jiná. Ve 30-tých letech taky poměrně dost lidí fandilo v Čechách fašismu. Bylo to běžné v celé Evropě i jinde. Jak tohle končí ale všichni vědí.
Skvělý Nohavica? Vy budete nejspíš úplně stejně skvělý…
Potvrdil jste pravdivost teorie Trum-Putinnismu a že minimálně 1/3 našich občanů kolaborují s mocí tak jak to článek popisuje. Děkujeme.
Souhlas.
U obou lze konstatovat disociální poruchu osobnosti (po staru asociálně anetickou psychopati). Ta se projevuje:
-bezcitnost a hrubá lhostejnost k citům druhých
-trvalá nezodpovědnost a neschopnost udržet stabilní vztahy
-nízká tolerance k frustraci a nízký práh pro agresivní nebo násilné chování
-neschopnost pociťovat vinu nebo se poučit z trestu
-tendence obviňovat druhé nebo vnější okolnosti za vlastní problémy
-trvalé porušování společenských norem a pravidel, často i zákon.
Aktuální mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11) obsahuje novou kategorii – Pokles kognitivních funkcí související s věkem ( kód MB 21). Jedná se o nepatologické ( ne alkohol, drogy, demence, úrazy a choroby mozku…) zhoršení vyšších korových funkcí, jako je myšlení, uvažování, chápání, kalkulace, učení, jazyk a úsudek. Ve své praxi ji využívám při hodnocení kognitivních funkcí nedementních seniorů.
Autor napsal určitě zajímavý článek, který stojí za zamyšlení, zejména pokud jde o hodnocení naší nedávné historie. Ale osobně si myslím, že není zcela objektívní při hodnocení prezidenta USA Donalda . Trumpa, který určitě není pološílený.
Co vlastně prezident udělal tak špatného? Jeho administrativa vydala Národní bezpečnostní strategii, v níž mj. konstatuje, že Evropa je v rozkladu a čeká jí civilizační zánik s tím, že mj. nezvládla migraci. Ptám se, a je problém migrace zvládnut? Co situace ve Švédsku, v předměstích Paříže, co pakistánské gangy znásilňující mladé Britky ( což podle některých tvrzení kryl současný britský premiér?
Je Evropa opravdu majákem svobody, kdy jeden členský stát EU připravuje žalobu na jiný členský stát EU, Slovenskou republiku jen proto,že si dovolila učinit změny ve své ústavě? Kde to jsme?
A pokud jde o vztah k Rusku, představitelé zemí Evropské unie měli několik let na to, aby se pokusili jednat o míru. Jenomže slovo mír bylo pomalu zakázané.
Teď, když Ukrajina je vojensky velmi mírně řečeno v nevýhodné situaci, tak je jasné, že ruské stanovisko při jednání o míru bude zohledněno. To je jasné i Donaldu Trumpovi. Alternativou je konflikt Ruska a NATO s možností jaderné třetí světové války. A to si snad nikdo nepřeje. Pěkný večer všem.
Ad „…představitelé zemí Evropské unie měli několik let na to, aby se pokusili jednat o míru.“
Však se také pokoušeli. Emmanuel Macron. Olaf Scholz. Boris Johnson.
Ad „Jenomže slovo mír bylo pomalu zakázané.“. Ano to je pravda. V Rusku. A je tam za něj kriminál.
Rozepsal jste se hezky, je ovšem třeba ctít fakta. To se Vám příliš nezdařilo. 🙂
Tak v úvodu zcela souhlasím s tímto příspěvkem k článku Jana Urbana… Autor Jan Urban napsal „svůj“ článek, aby ale v něm bájí hlouposti, když on vyzdvihuje ty „správné“ státy v části „KOLABORACE JAKO NORMA“, kde v poslední větě uvádí státy Finsko, Norsko, Dánsko, Polsko, Ukrajina, že obrazně řečeno „neuhnuly“ a byly a jsou připraveny „čelit“ zlu…. Zároveň pak v další části článku „POLOVZDĚLANÍ DIKTÁTOŘI“ napsal, že „Jednostranné vojenské kroky USA v Iráku a Afghanistánu ( a i v Jugoslávii dodávám já, + i Libye 2011), stejně jako Ruska v Čečně, Gruzii a na Ukrajině, ukázaly všem, že supervelmoci studené války o spolupráci podle pravidel nestojí….“. Nuže právě ty jeho jmenované státy, které (údajně) neuhnuly, se velice vehementně angažovaly v těch USAválkách právě v tom Iráku, ale i v Afghanistánu… Takové Polsko bylo rádo v první řadě spolu s USA při válce v Iráku od března 2003 mezi těmi 5ti státy, které tam šly válčit, proč ? Taková Ukrajina (prostřednictvím bývalého velvyslance Perebyjnise) se pochybnou „účastí“ v těchto válkách hlásila jako, že „“je to pomoc Západu od té „demokratické“ Ukrajiny..““.A k Rusku uváděné ty „jeho“ války ? No ano byly a jsou, ale to byly války budˇ „v rámci“ vlastního území (Čečensko) – něco jako „boj VB proti IRA“.. A pak ta Gruzie je velice omílaná „válka“, která netrvala ani týden – a nechala by se připodobnit k“ válce“ Turecka proti pučistickému Nikosi Sampsonovi, který tak chtěl připojit Kypr k Řecku v r. 1974, aby pak více jak 50 let tam je klid (tedy „svůj“ klid, ale nezabíjí se), že i válka Izraele proti Iránu byla mnohokrát delší – to ale Jan Urban vůbec nevidí… A pak ta Ukrajina – a i to popisuje sugestivně svým náhledem.. A na závěr jen doporučení – když tedy Jan Urban má osobní vzpomínky na Finsko (ale za Urho Kekkonena), že ať se zeptá těch politiků Finska proč to Finsko se hrnulo také rádo do těch válek v Afghanistánu a v Iráku… Za Urho Kekkonena by tam Finsko nikdy nešlo….
Trumpovy výpady směrem k Evropě samozřejmě nejsou žádnou analýzou, ale pouhou osobní ublíženeckou narcistní reakcí na někoho, kdo tomu samolibému kašparovi s blond chocholkou na palici nejde na ruku. Je to jen jeho osobní ukřivděná reakce na někoho, kdo nedělá, co by si ten slaboduchý i.iot u moci přál. Reakcí na někoho, kdo mu ne a ne dopřát ten ním tolik vytoužený pocit velkoleposti, skvělosti a úžasnosti. Jde jen o jeho naprosto primitivní snahu trestat ty, kteří si mu dovolili nepodkuřuvat a nepotvrzovat ten ním tolik vysněný obraz vlastní mimořádnosti. Podobně to bylo i s Lihoušem. Pro Evropu je hodnocení toho pohlupavého mamlasa vlastně pochvalou. Navíc se v jeho hodnotících snahách Evropy krásně projekčně odráží především on sám i se svou MAGOU jako vzpourou naprostých hlupců, resp. totální úpadek/regres světa postaveného na rozumu a poznání zpět do světa magické, iracionální infantility, kde fantazie a realita jedním jsou (ano, do světa primitivního, do světa psychiatrické diagnózy). Jak někdo řekl, Putina si bude historie pamatovat jako zločince a nechápavé hlupáky jako Zeman, Klaus nebo Trump jako jeho proslavené užitečné idioty. Ti všichni se své velkoleposti jistě dočkají, ale úplně jinak, než by si přáli.
Takový článek se dá bez výhrady podepsat.Velký dík.
Taky děkuji za super článek, situace ve světě se dá popsat bohužel jako „totál….. v p….li“. Ale zase Evropa má 800m lidí, amerika jenom 250m a Rusko ještě míň – nenechme se zastrašit těmahle psychopaty 😉
Jsem rád, že jěště žijí lidé,kteří dovedou pojmenovat dění pravdivými slovy.Děkuji!
Skvele napsano, rozebrano a pojmenovano. Diky.
Ještě k tomu Nohavicovi. Není nad to, když frustrovaný, ukřivděný dezolát Nohavica poslušně postavený na značce za takovými jako Okamura, tedy právě za těmi, kteří především ublíženecky hledají viníky svých frustrací v jakýchsi zlých západních „totalitních“ elitách, resp. manipulují hlupce skrze populistické obrazy a narativy dobrého, utiskovaného, chudáčkovského lidu proti těm zlým západním totalitním elitám, promítá tuto vlastní mentalitu ublíženecké, ukřivděné oběti do zdravého vzdoru lidí proti diktátorským hnusákům jako Putin. Ale jako jeho urputná snaha o racionalizaci a distanc od vlastní ostudnosti, tedy šroubovaná snaha napasovat ji na ty druhé, u Jarka psychologicky pochopitelně smysl dává. Bo kdo by byl hrdý na to, že stojí vyšponovany před kágebákem z Kremlu s Puškinovým metálem na hrudi, …zatímco jinde jako ublížený lidový dezolát ukřivděně hledá viníka svých frustrací v jakýchsi zlých západních „totalitních“ elitách, které mohou za všechno zlo těchto utiskovaných dezolátních chudáčků. Nohavica je sice básník, ale taky řádně zabedněný hlupák a ostuda, která se nevyrovnala s vlastní hanbou a která i v důsoedku toho ukazuje na ty druhé, aniž by mu v nejmenším docházelo, že „básní“ především sám o sobě a svém ublíženeckém a současně patolízalském dezolátství, které především samo hledá viníky v těch druhých…..Tedy ne tam, kde skutečně jsou, ale tam, kde je to laciné a pohodlné a něco z toho vždy kápne. Tam, kde viníci skutečně jsou, jim soudruh Jarek s Puškinovým metálem lezl a stále leze patolízalsky do zádele. Za nadšeného potlesku paciček sobě podobných hlupáků a kolaborantů.
Novodobý bolševismus – to pan Urban píše o současném osazenstvu Brusele. že jo.
Jan Urban nejenže vnímá stav věcí velmi přesně, ale má schopnost zřejmé skutečnosti přesně a srozumitelně interpretovat.
Má-li někdo pochyby o „soukojenectví“ Putina a Trumpa, velmi doporučuji skvělou knihu Timothy Snydera Cesta k nesvobodě z r. 2018 (česky 2019), ve které autor na zdokumentovaných faktech mj. jasně ukazuje na mentální, politické a finanční propojení obou těchto sebestředných autoritářů.
Rusko si Trumpa vypěstovalo, Trump je Putinovi zavázán, obdivuje ho a jeho neomezenou moc mu závidí. Ani jednomu nejde ani v nejmenším o jejich „lid“, stejně jako o něho v minulosti nešlo Stalinovi nebo Hitlerovi, spojuje je jejich nenávist k právu, které stojí v cestě jejich zvrácené sebestředné vůli.
Na hodnotové politice a mezinárodním právu zpozdile lpící Evropa je otravuje a oba proto společně a bohužel do značné míry úspěšně usilují o její rozklad.
Evropa může za této trumpovské zrady euroatlantické civilizace důstojně přežít jen jako jednotný, silný a rozhodný hráč. Pokud se nechá vnitřně rozložit a bude tolerovat vlastní oslabování a otevřenou kolaboraci s režimy, které o její rozklad usilují, nebude mít na důstojné přežití žádnou šanci…
Pan Jan Urban mi mluví z duše.
Děkuji, pane Urbane, skvěle napsané. Pokaždé se těším na Váš nový článek!
Pevně věřím, že se dožijeme konce Putina i Trumpa!
Mohl byste nám prosím vysvětlit, jak byste si představoval takové jednání o míru s agresorem, který totálně ignoruje jakékoliv civilizované argumenty a chová se jako barbar? Kdo se chystal ho napadnout a vyhrožoval mu tak, jako vyhrožuje on všem, kteří ho volají k zodpovědnosti za jeho válečné zločiny?