Izraelští vojáci před kibucem Beeri poblíž hranice s Gazou, říjen 2023. Foto: Profimedia

Jan Urban: Tři generace násilí a nenávisti ve jménu Alláha

Napsal/a Jan Urban 24. října 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

Stará zkušenost praví, že na Blízkém východě není nikdy nic tak, jak to na první pohled vypadá. Po desítky let všechno překrývá obraz neřešitelného krvavého izraelsko-palestinského konfliktu, který všechny ostatní dnes už jenom unavuje. Výjimkou je Írán, který jím, jako dálkovým ovládáním, kontroluje a ovlivňuje svoje arabské partnery.

Arabské režimy a elity Palestince slovně podporují, což se jim hodí pro domácí politiku, ale ve skutečnosti jimi opovrhují. Nemají přece stát, nelze s nimi obchodovat, jsou rozhádaní k šílenství a jejich jedinou politikou je být obětí a požadovat stále víc peněz, které rozkradou.

A když se před lety Kuwait Fund for Arab Development pokusil vystavět malou palestinskou univerzitu, soustředěnou na špičkovou světovou úroveň v informačních technologiích, která by v budoucnosti mohla rozjíždět inovativní firmy s mezinárodním dosahem a stát se základem pro export, zasáhl Hamás. Svatá válka nepotřebuje podnikatelský úspěch, když masové strádání vynáší víc.

Kultura nenávistného bolestínství

A pak je tu náboženství. Hamás je sunnitský, ale podporován šíitským Íránem. Aby to nebylo na škodu, má i civilní křídlo, a to zase sunnitské spojence, především Turecko a Katar.

Nejbližší spojenec Hamásu je ovšem libanonský a opět šíitský Hizballáh. Spojuje je jen svaté přesvědčení, že Izrael musí zmizet z mapy Blízkého východu.

S příchodem Hamásu k moci se zrcadlově radikalizovala i populistická izraelská politická scéna, představovaná dnes několikanásobným premiérem Benjaminem Netanjahu a celou extremistickou pravicí.

Palestinci jsou rozštěpení do řady frakcí, jejichž programy se točí výhradně kolem konfliktu s Izraelem. Od roku 2007 a bratrovražedného konfliktu ovládá Gazu mezinárodně neuznaný teroristický Hamás, kdežto Západní břeh Jordánu mezinárodně uznávaná Palestinská samospráva, slavná snad jen svojí zkorumpovaností, neschopností a téměř totální ztrátou podpory obyvatelstva.

Tu řeší jednoduše tím, že přestala vypisovat jakékoliv volby. Mezinárodní společenství se dívá raději stranou, protože jakékoli další volby by okamžitě vyhrál Hamás, který už dávno mobilizuje mladé kádry v „uprchlických táborech“ na Západním břehu.

Ve skutečnosti jde o přeplněná malá města, živená už ve třetí generaci zvláštní agenturou OSN UNRWA. Hamás v nich vytváří a cvičí sítě malých teroristických týmů a skladů zbraní. Nutí tím izraelskou armádu k nepopulárním riskantním zásahům uvnitř hustě obydlených míst.

Sedmdesát let prakticky neexistující ekonomické aktivity a neschopnost vygenerovat alespoň jednotnou a respektovanou politickou reprezentaci daly vzniknout pasívní kultuře nenávistného bolestínství a slepé sebeviktimizace Palestinců.

Generace za generací prožívá neustále se obnovující trauma neschopnosti vlastní společnosti najít sebejednodušší pozitivní program a překonat totální závislost na zahraniční pomoci. Mladí a vzdělanější Palestinci proto, pokud jen trochu mohou, stále častěji odcházejí hledat osobní kariéru a mírový život do emigrace.

S příchodem Hamásu k moci se zrcadlově radikalizovala i populistická izraelská politická scéna, představovaná dnes několikanásobným premiérem Benjaminem Netanjahu a celou extremistickou pravicí. Extrémy obou stran se pak od té chvíle jen navzájem legitimizovaly a válku vítaly jako potvrzení svých pozic.

S cílem zničit Hamás

Palestinský problém je dnes už všem vlastně na obtíž. Arabské režimy se snaží o normalizaci vztahů s Izraelem, od kterého si slibují rozvoj obchodu a přístup ke špičkovým technologiím.

Dobré vztahy s Izraelem jsou navíc jedinou schůdnou cestou k dobrým vztahům se Spojenými státy. A jak řekl už v roce 1977 tehdejší egyptský prezident Anwar Sadat, na Blízkém východě USA drží v ruce 99 % všech karet.

Proto jsou dnes arabské nepříliš demokratické režimy ochotné zavírat oči prakticky nad čímkoliv, co Izrael koná.

Posledním příkladem je otevřeně nezákonná a násilná kampaň radikálních židovských osadníků na Západním břehu Jordánu, vyhánějících v posledních měsících tradiční beduínské pastevecké rodiny z jejich pastvin jednoduše tím, že na ně vyhánějí vlastní větší stáda. Ozbrojení osadníci pak zastrašují pastevce na cestách a jejich rodiny přímo ve vesnicích.

Izraelská armáda i policie Palestinské samosprávy předstírají, že nic nevidí. Stádo, které se nemůže pást a nemá přístup k vodě, musí odejít jinam, nebo se prodá. A lidé raději odejdou do města.

Podle izraelských lidskoprávních organizací jde jen v posledních týdnech o desítky, možná až stovky beduínských pasteveckých rodin, které se už těžko někdy vrátí. Za poslední rok bylo podle těchto organizací židovskými osadníky tímto způsobem obsazeno nejméně sto deset čtverečních kilometrů pastvin.

Šílený a nelidský útok Hamásu 7. října odstartoval regionální krizi, jejíž konec dnes nikdo nedokáže předvídat. Tři rozhodující aktéry – Izrael, Egypt a Spojené státy – spojuje snaha zničit, nebo alespoň zásadně oslabit radikální teroristické skupiny v čele s Hamásem.

Dokud někdo nepřijde s mírovým řešením už sto let neřešitelného problému, které by uspokojilo všechny strany konfliktu, a dovolilo hledat pozitivní a pro všechny výhodnou vizi budoucnosti, budeme dál vídat jen výbuchy násilí a nespravedlnosti.

Nejvyšším zájmem Egypta, podporovaného všemi arabskými státy, je nepřipustit za žádnou cenu odchod statisíců Palestinců z pásma Gazy. Právě proto tak tvrdošíjně omezuje průjezd humanitárních dodávek přes jediný použitelný vstupní přechod Rafáh ze svého území.

Dodnes v rozporu s mezinárodními smlouvami blokuje odchod z Gazy pro tisíce cizinců a Palestinců s dvojím občanstvím.

Výbuchy násilí a nespravedlnosti

Myšlenka přesídlení většiny palestinského obyvatelstva pod egyptskou správu na Sinajský poloostrov je přitom diskutována už hodně přes padesát let. Egyptská vláda se logicky brání, i když má přísliby přesunu velké části fondů OSN, utrácených po generace na „řešení humanitárních potřeb“ a podporu Palestinské samosprávy.

Znamenalo by to ovšem převzít zodpovědnost za likvidaci mocenské struktury Hamásu, a to by bylo nemyslitelné bez použití násilí. Hamás sám se navíc otevřeně vztahuje k zakázanému egyptskému Muslimskému bratrstvu.

A žádná arabská vláda se nechce dostat do pozice Jordánska, které v roce 1970 muselo s použitím tankových jednotek a letectva rozmetat pokus palestinských radikálů o státní převrat.

Současná válka na Blízkém východě je a zůstane asymetrická, protože Hamás a Hizballáh žádná arabská vláda otevřeně nepodpoří. Jen znovu posílí vojenskou přítomnost USA v regionu, stejně jako na chvíli ještě hlasité propalestinské protesty ve světě.

Dokud však někdo nepřijde s mírovým řešením už sto let neřešitelného problému, které by uspokojilo všechny strany konfliktu, a dovolilo hledat pozitivní a pro všechny výhodnou vizi budoucnosti, budeme dál vídat jen výbuchy násilí a nespravedlnosti.

Kdo v historii dokázal zapomenout a prominout tři generace trvající vzájemné násilí? Vítejte na Blízkém východě, kde není nikdy nic tak, jak to na první pohled vypadá.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)