Jan Urban: Teror a žvást jako laciná cesta k moci i k porážce demokracie
KOMENTÁŘ. Západ se nikdy nevzpamatoval ze ztráty komunistické „říše zla“, která od druhé světové války legitimizovala a dávala smysl zdůrazňování hodnot svobody a lidských práv. Tradiční vojenské a ekonomické argumenty tedy byly v politice demokratických zemí načas vyvažovány dlouhodobou pozitivní vizí světa obecně sdílených civilizačních hodnot a mezinárodního práva.
Zmizel Sovětský svaz a Západ se namísto posilování hodnot demokracie utopil v sebeuspokojení. A pak přišlo jedenácté září roku 2001.
Zatím více než dvacetiletou krizi Západu, kterou vyvolaly teroristické útoky na Světové obchodní centrum v New Yorku a na budovu Pentagonu v americkém hlavním městě Washingtonu, nelze popsat jinak než jako porážku hodnot svobody a lidských práv.
Vláda Spojených států, která byla po řadu let jejich nejvýraznějším symbolem, se přes varování řady spojenců a politiků rozhodla pro neuváženou, ale momentálně populární vojenskou odvetu.
Při absenci vize, pro níž bylo potřeba pracně získávat většinu společnosti, stačí permanentní rozeštvávání a polarizace společenství. Jenomže strategie stylu „po nás potopa“ vede jen k porážce demokracie.
Invaze do Afghánistánu a o něco později do Iráku ale byly prosazeny jen za cenu razantního oslabení demokratického procesu a ústavnosti, tedy přesně těch hodnot, které Spojeným státům pomohly zničit sovětskou totalitní hrozbu.
Nechtěně tak vyvolala nekončící radikalizaci postojů a polarizaci i v domácí politice. Dnešní Spojené státy jsou už jen rukojmím nekonstruktivních kulturních válek, jejichž nejdůležitějším, demokracii ohrožujícím efektem je neschopnost vést dialog a tvořit pozitivní politiku. Znamená to snad, že teror pomohl demokracii oslabit samu sebe?
Chvála ztracené nudnosti
Vojenské neúspěchy těchto původně „svatých“ tažení do Iráku a Afghánistánu jen prohloubily oslabování vlivu demokratických myšlenek ve světě, zesilované ve stejné době pro demokracii zatím devastujícím dopadem globální proměny informačních technologií.
Politická demokracie, nemající vlastní pozitivní vizi, ke které by společnost měla směřovat, se dala populistickou cestou nejmenšího odporu voličům.
Při absenci vize, pro níž bylo potřeba pracně získávat většinu společnosti, stačí permanentní rozeštvávání a polarizace společenství. Jenomže strategie stylu „po nás potopa“ vede jen k porážce demokracie.
Je to ovšem zároveň ta nejlacinější cesta k moci. Vyplašené společenství ve věku elektronických médií dá vždy přednost žvanivému populistovi před politikou a politiky, otevřeně přiznávajícími, že jediné, co lze slíbit pro příští roky, jsou „krev, pot a slzy“ či tvrdé lpění na právním charakteru státu.
Nedůstojnost české sněmovny už jen podtrhl předseda nejsilnějšího opozičního hnutí, mávající od mikrofonu fialovým plyšákem, představujícím prý zlého premiéra této země.
Turecko, Maďarsko, Polsko, Izrael, Itálie, Slovensko… Doby, kdy parlamentní demokracii v období mezi volbami nejlépe charakterizovala její nudnost, jsou nenávratně pryč.
Nehotová demokracie česká se k podobné cestě velmi rychle přibližuje.
Krajina před bitvou
Polovičatá vláda se dostala do defenzívy. Populistická opozice zablokovala sněmovnu terorem žvástu a vzhledem k blížícím se volbám do evropského parlamentu je jen minimální naděje, že by někdo chtěl hledat důstojný a pro stát prospěšný kompromis.
Opozici stačí na všechno říkat jenom hlasité ne a může se spolehnout na to, že média v naprosté většině nedokáží pohlédnout za sice odpudivý, ale prvoplánově „zajímavý“ tyjátr obstrukcí.
Nedůstojnost české sněmovny už jen podtrhl předseda nejsilnějšího opozičního hnutí, mávající od mikrofonu fialovým plyšákem, představujícím prý zlého premiéra této země. Kdo ještě potřebuje důstojnost, která by měla být příkladem ostatním?
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG 
Prezident se v očekávání nastupujícího politického marasmu moudře oddělil od vlády, ale zatím si nedokázal v politických stranách najít alespoň tiché spojence. On i jeho okolí jsou navíc pod setrvalou, ale zatím neškodnou palbou novinářské klaky „staré ODS“.
Je pozoruhodné, že politické strany a většina médií nedokážou pochopit, natož ocenit, že Česká republika má po více než dvaceti letech konečně schopný zahraničně-politický tým a že ve složité nové mezinárodní konstelaci dokáže poprvé pracovat ve špičce evropské diplomacie.
Úroveň souznění a spolupráce mezi prezidentem, ministrem zahraničí a premiérem je v české polistopadové politice něčím nevídaným. Můžeme jenom doufat, že bude trvat tak dlouho, že dovolí zapomenout na dvacet let trapného fungování prezidentů Václava Klause a Miloše Zemana, kteří pověst České republiky jen dlouhodobě a programově poškozovali.
A aby byl obraz české „krajiny před bitvou“ úplný, nesmíme zapomenout na vždy kverulující přeplácené soudce, potíže s nedostatkem lékařů, systémovou korupci, luxus předimenzované krajské samosprávy, nedostatek odvahy alespoň diskutovat potřebnost spoluúčasti pacientů na vybraných úkonech ve zdravotnictví, klesající kvalitu středního a vysokého školství, pokusy omezovat státní pomoc znevýhodněným a zcela nedostatečný tlak státu na příčiny exekucí.
Naši bafuňáři si rozumějí
Jeden z mnoha nešvarů však stojí za to osvětlit podrobněji. Zdá se to jako maličkost, ale je to velmi vypovídající.
Vláda se v srpnu v rámci úspor pokusila v návrhu rozpočtu na příští rok o čtvrtinu snížit dotace na „podporu sportu“ – rozuměj peníze pro sportovní svazy a jejich funkcionáře.
Po rozsáhlých protestech těchto svazů a intervencích mnoha poslanců všech stran ale rychle ustoupila. Národní sportovní agentura tedy od vlády na příští rok opět dostane zbytečných a nedostatečně kontrolovaných více než sedm miliard korun.
Jeden z hlavních argumentů sportovních bafuňářů přitom byl, že škrty by vedly ke zhoršení fyzické kondice dětí.
Z peněz, které dostanou sportovní svazy, však školy neuvidí prakticky nic. Jenomže jenom tam by to dávalo smysl. Dostat trenéry, peníze a vybavení do škol je jediná cesta, jak bránit dávno zjištěnému a sportovními svazy soustavně ignorovanému zhoršování fyzické kondice dětí i nárůstu obezity.
Zbytek jsou jen výmluvy a obrana bafuňářských privilegií z komunistických dob. Ale vida – aspoň na tom se opoziční a koaliční poslanci umějí shodnout.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Petr Pithart: Samota v roli udavače a jak změnit slouhovskou mentalitu
Petr Fischer: Americká show českých politiků a riziková karta premiéra Fialy
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
12 komentářů
Pokud si vzpomínám, tak za I. republiky byla u nás cenzura, Masarykův kult osobnosti. Po Mnichovu 1938 a také díky tomu, že Anglie nechtěla Československo po válce v jeho předválečných hranicích, tak se v důsledku těchto příčin Československo vydalo jiným směrem. Zbytečný článek.
Úvaha nad současnou demokracii v CR a celé politické scény je sebemrskacstvi, které nemá dobrá řešení v krátkém i dlouhodobém výhledu. Německý kancléř Scholz je pravidelně vypiskavan, náš premiér Fiala se vyhýbá lidským masážím, ono ho to stejně dostihne.Provadet otevřenou politiku v cizím zájmu, je stejne jako podporovat proxy válku. Čína sílí a ostatní klopytaji a všem drkotaji zuby, nad výsledky voleb v malých státech, ale i mocnosti. Budoucnost je nejistá říkají latinici, platí to i XXI století, změny přijdou i ty neočekávane.
Jediný kdo se „vyhýbá masám“, milánku, je tvůj guru putin, který byl dva roky zavřený v kremlu, a když ho někdo chtěl navštívit, tak musel být 14 dní v karanténě.
„30 vyvolených sportů“ @ „A pět procent váhy bude mít naplňování společenské odpovědnosti (…)“ – to má být zřejmě Janstův nejlepší vtip?
Typické je, že v kritériích pro rozdělování peněz do sportu jsou samá variabilní a prakticky neměřitelná kritéria. Jak se bude měřit například to „naplňování společenské odpovědnosti“?
Jak patrno, na premiéra Fialu to ovšem udělalo dojem, když NSA, ergo předsedovi ČUS Janstovi, přisypal na úkor úsporného balíčku další 1,7 miliardy korun.
Jestli má egoistická klika sportovních bafuňářů okolo NSA, kterou koučuje předseda ČUS JUDr. Jansta, za dlouhé roky svých manažerských hrátek něco opravdu natrénováno, pak jsou to zákulisní hry v nejvyšších politických kruzích. Tentokrát přišli se skutečně originální inovací pro „30 vyvolených sportů“.
To je další Janstův manažerský počin, kterým se zapíše do dějin tuzemského sportu. Nejnovější inovace „30ti vyvolených“ je opět jako vystřižená z éry úřadování komunistického ČSTV.
Daňoví poplatníci si znovu, jako již ostatně dlouhá léta, mohou klást stejnou otázku o nekonečné hloubce černé díry, kam mizí finanční prostředky z rozpočtů státu i obcí, které jsou distribuovány do sportu.
Řešením je zrušení Národní sportovní agentury a celkový systémový upgrade agendy MŠMT ČR, které má péči o tělovýchovu ve své gesci, neboť „… je ústřední orgán státní správy (…) pro státní péče o děti, mládež, tělesnou výchovu, sport, turistiku a sportovní reprezentaci státu.“
Návrat financování sportu pod MŠMT je jediné racionální a ekonomicky udržitelné řešení. Jen tak lze přetnout celý ten nadstátní autokratický moloch bezbřehé „sportovní samosprávy“, koučované předsedou ČUS M. Janstou.
S tímto lobbistickým fantomem, a státem ve státě, se po roce 1989 – s nezbytnou autoritou a důsledností – nedokázala vypořádat žádná česká vláda. Tu současnou nevyjímaje. Mimo jiné i tady se dají najít miliardové úspory z peněz daňových poplatníků, po nichž se volá v různých úsporných balíčcích.
https://www.sport.cz/clanek/ostatni-tricet-vyvolenych-stat-bude-vybirat-sporty-kterym-da-vic-penez-5013595#dop_ab_variant=0 dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.context&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
Bylo by dobré najít způsob, jak oddělit profi sport (ryzí komerce) od výchovy mladých sportovců (podpora státu). Peltové, Berbrové, Králové a jiní vykukové by si tak mohli dělat ty svoje čachry s penězi T-Mobilu, Tipsportu, nebo Radegastu, ale výchova mladých sportovců by byla pod patronací státu. Asi je to naivita, obtížně realizovatelná, ale na druhou stranu by vše bylo transparentnější.
To oddělení se nepovedlo v podstatě ani totalitní komunistické vládě.
Tedy, hlavně proto že to ten socialistický stát oddělovat nepotřeboval. Protože všechno mu to stejně patřilo, Jak ta výchova mladých sportovců, tak ale i vrcholová střediska pro reprezentanty, i když jezdili po světových soutěžích, tak ale samozřejmě i ligové týmy. Žádné „privátní sportovní kluby“ tehdy nebyly.
Jo jasně že se tenkrát i v tom státním šmelilo , ovšem to byla černota jako ve všem jiném, a vzhledem k tomu že soudruzi měli takový hezký paragraf o rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, tak docela riskantní..
Jenže komunistický režim chápal, že potřebujeme tisíce Pepíků Snadbudoucíchborců, abychom z nich vytáhli a docvičili Pepu Borce, co bude bodovat ve špičkových mezinárodních soutežích.
Ochota dělat něco podobného je u současného režimu spíš záporná než nulová.
A faktem je, že z hlediska pohybových aktivit populace jako celku byla naprosto fantastickou věcí Spartakiáda, byť její ideologická je pro nás pryč. Nicméně dalo se navázat např. na tradici sokolských sletů apod. A neudělalo se to, což je obrovská chyba i z hlediska fyzického zdravé populace.
Bohužel v tom mâ sice pan Urban z velké části pravdu. Jenomže zapomíná dodat že takhle nedokonalé funguje demokracie reálně. Kdosi prohlásil že moc korumpuje. Ale to se týká i moci v demokracii..Možnâ přípomenout jednu z věcí to co se pokazily, že při při budování demokratických struktur ve středověkých monarchiich byl parlament (pokud měl tu pravomoc autoritu) celý velice tvrdou opozicï a kritikou vlády, řízené panovníkem A že tento nezávislý parlament měl sám pravomoc navrhovat a vyhlašovat zákony, opět zcela nezávislé na vládě.
Bohužel s příchodem moderní západní demokracie, si sjednána koaliční většina v parlamentu volí svou vládu., která pak sama vládne a navrhuje zákony, které ji její poslanci odhlasuji, ten parlament jako samostatná složka demokracie ztratil smysl. Stala se z něj skutečně jen žvanírna, a pan Babiš není první kdo na to přišel..
Přečetl jsem si celé, co autor napsal ale nebudu to komentovat, nemělo by to smysl, podobné debaty tu běží stále dokola a dokola. Je to úpadek západní liberální demokracie, která si začíná libovat v totalitních praktikách. Zalíbila se jí jednoduchá a méně pracná řešení jejich problémů. Na pohodlnost, následně na lenost a poté na neschopnost pak zanikne, jako zanikají totality. Nejprve výbušné a jak stárnou tak leniví a iniciativu přebírá druhá strana. Oni se zmůžou tak na stupňování lhaní a obviňování.
Je to děsivě pravdivé. A až tu opět někteří budou „natírat“ pana Urbana, že maluje čerty, ať si pustí na YouTube jeho „Milošku, žaluj“, které, bohužel, vidělo před volbou M. Zemana jen pár tisíc lidí. Stále to stojí za shlédnutí. Průšvih je, že toto si přečte jen zlomek počtu lidí, které víc zaujme článek, že někomu někde shořel zahradní altán a z nich ještě menší část je ochotna se nad ním zamyslet. Jak se říká – to, co jsme měli (demokracii), zjistíme, až o to přijdeme. Půjde to nenápadně. Ti, kterým demokracie překáží, ví jak na to. V každém společenském systému se k moci chtějí dostat lidé, kterým vůbec nejde o blaho všech. Ale jen demokracie, přes svou nedokonalost, má pojistky, které tomu mohou zabránit. Tedy, pokud si je sami nevypneme. Náprava potom vede opět pouze přes revoluci. A ta už nemusí být vůbec sametová. Opakuji se, ale nemohu jinak. „Demokracie je jako kuře. Když mu trháte peří hrstmi, vyvádí tak, že toho musíte nechat. Ale když mu trháte jedno pírko po druhém, nevšimne si ničeho, dokud není holé.“ Autorem tohoto citátu je – Benito Mussolini.
Je mi velice líto. Dialog se dá vést s někým, kdo má o něco takového minimální zájem.
Vláda má svou „stoosmičku“, dialog vést nechce a pokud se neudrží u moci nějakým podvodem typu zrušení voleb a jejich náhradou pseudovolbami pod kontrolou státu (korespondenční, elektronické), nikdo se s ní na oplátku po její porážce bavit nebude (a může si za to sama).
Přeplácení soudci, nedostatek lékařů a další věci nad nimiž autor naříká jsou důsledkem negativních vlivů EU na náš stát.
Naše lékařské fakulty doslova chrlí absolventy ve velmi vysoké kvalitě v podstatě jen proto, aby odešli z vysokého procenta (až kolem 50) do starých zemí EU. Mnozí proto, že systém atestací, protlačený ministerskými úředníky (na čí asi příkaz?), přes nesouhlasné stanovisko všech lékařských fakult i lékařské komory a dalších odborných organizací, je tak šílený, že v něm nikdo atestovat nechce. Už jen zrušení tohoto nesmyslu a návrat k normálním atestacím by patrně výrazně snížil motivaci našich absolventů získat postgraduální vzdělání v cizině, kde většina z nich zapustí kořeny, ožení se, nebo vdá, získá místo, bydlení atd. a už se nevrátí.
Jistěže k tomu ještě napomáhá „vynikající“ systém Erasmus, umožňující západním státům vytypovat si ty šikovné z našich studentů (což se týká i dalších VŠ oborů, nejen medicíny) a nabídnout jim atraktivní místo hned po promoci.
EU také rozdělila naši společnost svými ekologickými fantasmagoriemi na blbce, že likvidací ekonomiky a pauperizací populace „zachráníme planetu“, a lidi schopné kritického myšlení a pochopení skutečnosti, že snížení cca 8 procent světové produkce CO2, připadající na EU (a navíc s přirozeně klesající tendencí a zanedbatelnou proti nárůstu produkce tohoto plynu jen v Indii a Číně) planetu prostě zachránit nemůže, i kdyby to bylo těch 8 procent z onoho „šíleného“ prognózovaného jednoho stupně (což, vzhledem k logaritmické závislosti mezi koncentrací CO2 a skleníkovým efektem, nebude). Takže i kdyby současný vzestup teplot (fixlovaný různými eko a klima organizacemi nahoru, realita je nižší) byl celý antropogenního původu (což zcela jistě není, pořád se ještě vynořujeme z „malé doby ledové“) je to, do čeho nás tlačí EU pod praporem „záchrany planety“ holý nesmysl. Ovšem ne pro ty, kteří z toho mají naprosto neskutečný bezpracný zisk. Což si právě uvědomují vzdělanější, inteligentnější a schopní kritického myšlení, včetně schopnosti domyslet si dopady ekošíleností na životní úroveň a společnost jako celek.