17. listopad 1989, Praha, Vyšehradská ulice. Foto: Jan Šibík

Jan Urban: Svoboda je nádherná. Nejen díky zmatené rebelii ze 17. listopadu

Napsal/a Jan Urban 17. listopadu 2021
FacebookTwitterPocketE-mail

Výročí rebelie 17. listopadu 1989 je v českém kalendáři významných svátků tak trochu výjimkou. Především tím, že je to připomenutí něčeho, co jsme opravdu udělali sami. Jako společenství, nebo, chcete-li, jako národ. A je jedno, jestli to byla náhoda nebo nedorozumění, či zda tuto neplánovanou a zmatenou rebelii budeme dál považovat za revoluci.

Nečekali jsme to, ale najednou jsme byli v ulicích a byly nás statisíce. V té chvíli jsme byli aktéry dějin. Naprostá většina ostatních českých památných dnů je totiž o tom, co „jiní“ dělali „nám“. Upálili „nám“ Jana Husa, porazili „nás“ na Bílé hoře, abychom pak „300 let trpěli“, „zradili nás“ v Mnichově, okupovali „nás“ v březnu 1939 a pak zase v srpnu 1968, mezitím „nás“ zase někdo osvobodil, a tak dokola.

Ve velké většině případů co datum, to diskutabilní příběh o vlastní bezmoci a nicnedělání většiny. Když už jsme něco udělali, jako v únoru 1948, hraničilo to s národním sebezohavením a zločinem. Dnes se tomu už, zaplať pánbůh, říká „výročí komunistického puče“ a ne „vítězství pracujícího lidu“, ale konci druhé světové války říkáme stále ještě „osvobození“, i když šlo ve skutečnosti jenom o vystřídání jedné diktatury druhou.

Máme s těmi výročími tak trochu potíže. Naše „dějiny“ kvůli nim připomínají spíše trhací kalendář než společnou hodnotu.

Co se dělo mimo záznam

Třicet dva let, které od listopadu 1989 uběhly, je dost dlouhá doba na alespoň základní reflexi. Ale zajímá vůbec někoho? Nebo je tradičně příjemnější nepřemýšlet o pravdě a zodpovědnosti a nechat výmysly a legendy nahrazovat dějiny?

Je to divné, ale třicet dva let svobodného historického bádání přineslo desítky zajímavých odborných prací, ale nic, co by se dalo nazvat novou syntézou moderních českých dějin. Není potřeba? Nebo nám stačí pitoreskní obrozenecké výmysly a komunistické lži?


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Ale zůstaňme u „něžné revoluce“, popsané už tolika pamětníky i historiky zdánlivě do nejmenších detailů. Naprostá většina použila jako základní zdroj informací obsáhlé magnetofonové záznamy jednání vedení Občanského fóra, které pečlivě den po dni vytvářejí obraz nejpodrobněji a nejpoctivěji zaznamenaného mocenského zvratu v moderních dějinách. Podle těch pásků se natáčely filmy a Národní divadlo podle nich dokonce připravilo skvělé představení-rekonstrukci.

Ale co když se nějaká důležitá rozhodnutí, možná dokonce ta nejdůležitější, dělala „mimo záznam“? Víme o nich něco? Odkud se třeba vzal poněkud šokující výrok Václava Havla, který už 26. listopadu po návratu z obrovské demonstrace na Letenské pláni prohlásil, že Občanské fórum splnilo svoje poslání a „nyní nastává čas profesionálů“?

Jednou snad dokážeme i onu listopadovou rebelii roku 1989, která tak nečekaně svrhla nadvládu nejhloupější a nejnedůstojnější diktatury v našich dějinách, popsat bez mýtů.

Jak se stalo, že OF netrvalo na tvrdém prověřování všech kandidátů na vládní funkce a ty klíčové funkce a pozice rychle obsadili náhodní a dosti podezřelí „odborníci“ jako Richard Sacher nebo Václav Klaus?

Jaké byly skutečné důvody útěku Havlovy skupiny z OF na počátku prosince 1989 a zablokování vzájemných kontaktů až do dubna 1990, kdy začalo být jasné, že bez vzájemné spolupráce bude obtížné vyhrát červnové volby?

Těch otázek je celá řada, ale ani dnes ještě nikoho moc nepálí. Máme přece nádhernou vzpomínku na „něžnou revoluci“, zvolení disidenta Václava Havla prezidentem, Martu Kubišovou, která vháněla stovkám tisíc demonstrantů slzy do očí, když na Václavském náměstí zpívala dvacet let zakázanou Modlitbu pro Martu, a po pár dnech dobrodružství velké vítězství – ostudný úprk vedení KSČ a jejich rezignace na všechno.

Tedy – abychom byli přesnější – na všechno kromě vlivu na ekonomiku a finance, takže trvalo dalších třicet dva let, než komunisté zmizeli alespoň z parlamentních lavic. Zkouším si představit, že by někdo v roce 1945 dovolil nereformované nacistické NSDAP zasedat v německém Bundestagu. Ale tím si přece nebudeme kazit oslavy výročí, že…

Dějiny jako obhajoba nehod

Svoboda je nádherná. Hlavně tím, že člověku svěřuje zodpovědnost za jeho vlastní život – a zbavuje ho tím zároveň výmluv. Společenství pak svoboda svěřuje zodpovědnost za blaho celku – a demokratickou politiku coby nástroj k jeho rozvíjení.

Jak to tak vypadá, národní společenství postkomunistické střední Evropy ještě nedorostla k poznání, že plést politiku s mýty, výmluvami a výmysly je nebezpečné. Neznajíce váhu dějin, nechápou princip ani důležitost sebereflexe, přiznání viny a odpuštění.

V českém případě jde už od národního obrození v 19. století o prakticky notorickou neschopnost zodpovědnosti za vlastní dějiny. I proto je rebelie listopadu 1989 tak důležitá.

Jeden z nejpronikavějších českých myslitelů posledního století, spisovatel, politický vězeň, exulant a diplomat Jiří Gruša o českých dějinách trefně napsal: „Dějiny jsou u nás (jen) obhajoba nehod, hommage okolností, anekdota.“ A onu tradiční neschopnost vnímat vlastní minulost jako celek, se vším dobrým i zlým, s hrdinstvím i zločiny, považoval za nemoc.

ZDROJ: Jan Urban

Jednou snad dokážeme i onu listopadovou rebelii roku 1989, která tak nečekaně svrhla nadvládu nejhloupější a nejnedůstojnější diktatury v našich dějinách, popsat bez mýtů. Dokážeme popsat skutečná dramata té doby, ale i její omyly a chyby. Pochopíme, proč nás ještě tak dlouho ovládala tupá ideologičnost, proč se muselo rozdělit Československo a zároveň i to, jaká to byla chyba.

A snad jednou dospějeme k poznání, že pravdivá historie bez vymyšlených hrdinů a zamlčených zločinů je vůbec nejdůležitějším základem kultury dospělého národa. Ale tohle výročí, prosím, slavme s hrdostí.

A zapalme svíčku, jak to navrhli staří přátelé z Verejnosti proti násiliu z listopadu 1989. Ti, co pochopili dřív než kdo jiný, že i v nejhorších dobách je důležitější zapálit svíčku, než nadávat na temnotu.

Tak tedy Igor, Fedor, Martin, Zorka, Peter a všichni ostatní:

Za oběti komunistického temna.

Za naše omyly a pochybení.

Za naději.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)