Jan Urban: Svoboda je nádherná. Nejen díky zmatené rebelii ze 17. listopadu
Výročí rebelie 17. listopadu 1989 je v českém kalendáři významných svátků tak trochu výjimkou. Především tím, že je to připomenutí něčeho, co jsme opravdu udělali sami. Jako společenství, nebo, chcete-li, jako národ. A je jedno, jestli to byla náhoda nebo nedorozumění, či zda tuto neplánovanou a zmatenou rebelii budeme dál považovat za revoluci.
Nečekali jsme to, ale najednou jsme byli v ulicích a byly nás statisíce. V té chvíli jsme byli aktéry dějin. Naprostá většina ostatních českých památných dnů je totiž o tom, co „jiní“ dělali „nám“. Upálili „nám“ Jana Husa, porazili „nás“ na Bílé hoře, abychom pak „300 let trpěli“, „zradili nás“ v Mnichově, okupovali „nás“ v březnu 1939 a pak zase v srpnu 1968, mezitím „nás“ zase někdo osvobodil, a tak dokola.
Ve velké většině případů co datum, to diskutabilní příběh o vlastní bezmoci a nicnedělání většiny. Když už jsme něco udělali, jako v únoru 1948, hraničilo to s národním sebezohavením a zločinem. Dnes se tomu už, zaplať pánbůh, říká „výročí komunistického puče“ a ne „vítězství pracujícího lidu“, ale konci druhé světové války říkáme stále ještě „osvobození“, i když šlo ve skutečnosti jenom o vystřídání jedné diktatury druhou.
Máme s těmi výročími tak trochu potíže. Naše „dějiny“ kvůli nim připomínají spíše trhací kalendář než společnou hodnotu.
Co se dělo mimo záznam
Třicet dva let, které od listopadu 1989 uběhly, je dost dlouhá doba na alespoň základní reflexi. Ale zajímá vůbec někoho? Nebo je tradičně příjemnější nepřemýšlet o pravdě a zodpovědnosti a nechat výmysly a legendy nahrazovat dějiny?
Je to divné, ale třicet dva let svobodného historického bádání přineslo desítky zajímavých odborných prací, ale nic, co by se dalo nazvat novou syntézou moderních českých dějin. Není potřeba? Nebo nám stačí pitoreskní obrozenecké výmysly a komunistické lži?
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Ale zůstaňme u „něžné revoluce“, popsané už tolika pamětníky i historiky zdánlivě do nejmenších detailů. Naprostá většina použila jako základní zdroj informací obsáhlé magnetofonové záznamy jednání vedení Občanského fóra, které pečlivě den po dni vytvářejí obraz nejpodrobněji a nejpoctivěji zaznamenaného mocenského zvratu v moderních dějinách. Podle těch pásků se natáčely filmy a Národní divadlo podle nich dokonce připravilo skvělé představení-rekonstrukci.
Ale co když se nějaká důležitá rozhodnutí, možná dokonce ta nejdůležitější, dělala „mimo záznam“? Víme o nich něco? Odkud se třeba vzal poněkud šokující výrok Václava Havla, který už 26. listopadu po návratu z obrovské demonstrace na Letenské pláni prohlásil, že Občanské fórum splnilo svoje poslání a „nyní nastává čas profesionálů“?
Jednou snad dokážeme i onu listopadovou rebelii roku 1989, která tak nečekaně svrhla nadvládu nejhloupější a nejnedůstojnější diktatury v našich dějinách, popsat bez mýtů.
Jak se stalo, že OF netrvalo na tvrdém prověřování všech kandidátů na vládní funkce a ty klíčové funkce a pozice rychle obsadili náhodní a dosti podezřelí „odborníci“ jako Richard Sacher nebo Václav Klaus?
Jaké byly skutečné důvody útěku Havlovy skupiny z OF na počátku prosince 1989 a zablokování vzájemných kontaktů až do dubna 1990, kdy začalo být jasné, že bez vzájemné spolupráce bude obtížné vyhrát červnové volby?
Těch otázek je celá řada, ale ani dnes ještě nikoho moc nepálí. Máme přece nádhernou vzpomínku na „něžnou revoluci“, zvolení disidenta Václava Havla prezidentem, Martu Kubišovou, která vháněla stovkám tisíc demonstrantů slzy do očí, když na Václavském náměstí zpívala dvacet let zakázanou Modlitbu pro Martu, a po pár dnech dobrodružství velké vítězství – ostudný úprk vedení KSČ a jejich rezignace na všechno.
Tedy – abychom byli přesnější – na všechno kromě vlivu na ekonomiku a finance, takže trvalo dalších třicet dva let, než komunisté zmizeli alespoň z parlamentních lavic. Zkouším si představit, že by někdo v roce 1945 dovolil nereformované nacistické NSDAP zasedat v německém Bundestagu. Ale tím si přece nebudeme kazit oslavy výročí, že…
Dějiny jako obhajoba nehod
Svoboda je nádherná. Hlavně tím, že člověku svěřuje zodpovědnost za jeho vlastní život – a zbavuje ho tím zároveň výmluv. Společenství pak svoboda svěřuje zodpovědnost za blaho celku – a demokratickou politiku coby nástroj k jeho rozvíjení.
Jak to tak vypadá, národní společenství postkomunistické střední Evropy ještě nedorostla k poznání, že plést politiku s mýty, výmluvami a výmysly je nebezpečné. Neznajíce váhu dějin, nechápou princip ani důležitost sebereflexe, přiznání viny a odpuštění.
V českém případě jde už od národního obrození v 19. století o prakticky notorickou neschopnost zodpovědnosti za vlastní dějiny. I proto je rebelie listopadu 1989 tak důležitá.
Jeden z nejpronikavějších českých myslitelů posledního století, spisovatel, politický vězeň, exulant a diplomat Jiří Gruša o českých dějinách trefně napsal: „Dějiny jsou u nás (jen) obhajoba nehod, hommage okolností, anekdota.“ A onu tradiční neschopnost vnímat vlastní minulost jako celek, se vším dobrým i zlým, s hrdinstvím i zločiny, považoval za nemoc.
ZDROJ: Jan Urban
Jednou snad dokážeme i onu listopadovou rebelii roku 1989, která tak nečekaně svrhla nadvládu nejhloupější a nejnedůstojnější diktatury v našich dějinách, popsat bez mýtů. Dokážeme popsat skutečná dramata té doby, ale i její omyly a chyby. Pochopíme, proč nás ještě tak dlouho ovládala tupá ideologičnost, proč se muselo rozdělit Československo a zároveň i to, jaká to byla chyba.
A snad jednou dospějeme k poznání, že pravdivá historie bez vymyšlených hrdinů a zamlčených zločinů je vůbec nejdůležitějším základem kultury dospělého národa. Ale tohle výročí, prosím, slavme s hrdostí.
A zapalme svíčku, jak to navrhli staří přátelé z Verejnosti proti násiliu z listopadu 1989. Ti, co pochopili dřív než kdo jiný, že i v nejhorších dobách je důležitější zapálit svíčku, než nadávat na temnotu.
Tak tedy Igor, Fedor, Martin, Zorka, Peter a všichni ostatní:
Za oběti komunistického temna.
Za naše omyly a pochybení.
Za naději.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Když Krkonoše připomínaly polomrtvou ještěrku bez ocásku a přežily svou smrt
„Underground pro mě znamená žít mimo struktury,“ říká fotograf Jan Ságl
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
15 komentářů
Jestli někdo získal svobodu, tak to jsou předně média. Někoho pomluvit, zničit jim jde dokonale. Např. paní Parkanová atd. Komplex pana Urbana ze starého Klaouse je nekonečný. Klaus dobře začal, špatně skončil. Že český národ vyměnil mamon za morálku není jen jeho chyba. Konečně je ve vládě zase ODS , Fiala se jeví jako dobrý premiér, už to nebude mediální tlampač jako Babiš pro hladová média jako má Soukup .
Tedy, máte pravdu v tom že média mají ohromnou moc ovlivňovat lidské osudy, jenže v případě paní Parkánové to bylo jinak.
Ta si za to mohla v první případě sama – sice pravděpodobně svou naivitou, jenomže přímo zodpovědnost jako ministryně, která ten návrh na obraně potvrdila a pak přinesla do vlády, jí nikdo neodpáře.
A když potom byla trestně obviněna a dlooouhou řadu let se vleklo velice pomáálu trestní řízení, tak se tomu média skoro vůbec nevěnovala – bo nebolo čemu “ p.Parkanová předvolána k výpovědi“ , „obhájci p. Parkanové podali odvolání či stížnost“ – jednou za dlouhý čas – dosti hubené téma.
Než byla nakonec přece jen úplně osvobozena. Sice jistě, osobní tragédie jenže bez vlivu médií – takhle a bohužel naše justice může jednat s každým.
Že to připomínám, ono existuje jistě řada jiných politiků, u nichž média při každé příležitosti připomínají že je proti nim vedeno trestní (nebo jen soudní) řízení a že patří do kriminálu a už aby tam byli..:)))))
on ani neví o čem píše.
Tedy, díky za krásnou vzpomínku a přesněji „Svoboda byla nádherná a to i s tou úvodní naivitou, která se později nevyplatila.“
A to tedy nejen kvůli kokomunistům, ale právě těm kteří se nejvíce dovolávali demokracie a žádali aby skrze ní mohli vládnout národu, a za to jak to tu dnes vypadá, nesou politickou ale i osobní zodpovědnost..
A že by se snad člověk cítil svoboden dnes, když nejen do hospody, do divadla, na fotbal (ale i třeba k babičce do domova důchodců) potřebuje úřady vydaný certifikát, a to ještě může být rád, protože dle aktuálních čísel se spíše už zase blíží nouzový stav a zákaz vycházení,
to už by byl spíše zoufalý eufemismus.
Nicméně (a protože covid), to racionální člověk může přijmout, v duchu prastarého hesla, že „svoboda je poznaná nutnost“..
Kéž by se i jen na tom dokázala celá společnost pluralitně shodnout, právě a jen v tom nezbytně nutném rozsahu a ne více.
I to by byl docela pěkný dárek k tomu to výroči, a nejen v případě covidu..
Svoboda není poznaná nutnost, svoboda je možnost volby. Čím méně možností se rozhodovat máte, tím méně jste svobodný.
Právě od lidí jako je p. Urban bych čekal odpověď na otázku „kde se vzali ti podezřelí „odborníci“ jako Richard Sacher nebo Václav Klaus“. Kdo už jiný by mohl něco vědět? Já osobně nad tím přemýšlím už několik let, ale informace nejsou.
ano, presne to by me hodne zajimalo..nedavno jsem se bavil se znamym a ten mi potvrdil, ze skody zpusebene na nasi zemi predevsim duem Zeman – Klaus jsou naprosto nedozirne…je to opravdu desne, co jsme si dokazali po sametu privodit, to je masochismus v primem prenosu a vyvrcholilo to Zemanismem a BAbisismem totalnim upadkem pravniho statu a oligarchizaci a podlezani vychodnim despociim, u prezidenta jasnou velezradou, u premiera mafianskymi metodami, lhanim, podvadenim atd….naprosto desna a snad uz to pomalu a jiste konci, jen ty skody jsou proste obrovske a to nejen financni…to uz je jiste
Někde jsem četl, že Klause přivedla Rita Klímová.
Když Jan Urban píše o osvobození Československa 1945 ,, …šlo ve skutečnosti jenom o vystřídání jedné diktatury druhou.“, je třeba k jeho slovům dodat, že osvobození od nacismu sovětskou armádou a celé Evropy a části světa by se
bez společného úsilí Spojenců nestalo skutečností již v roce 1945.
,,Sovětský svaz se stal jedním ze Spojenců druhé světové války proti Ose Berlín-Řím-Tokio poté, co hitlerovské Německo zahájilo dne 22. června 1941 proti němu rozsáhlou a a ničivou operaci Barbarossa.
Již v březnu 1941 prezident Roosevelt podpořil Spojence, když prosadil Zákon
o půjčce a pronájmu umožňující Britům, Číňanům a Sovětům odebírat americké zbrojní a jiné dodávky bez nutnosti okamžitého zaplacení. Konečně po japonském přepadení Pearl Harboru se ohromné americké průmyslové kapacity plně zapojily do boje proti Ose.“ (Wikipedia)
Faktem je, že pokud by sověti opravdu nekvaltovali, tak by jaderné bomby od léta 1945 padaly ne na Japonsko, ale na Německo a jím okupovaná území v Evropě. A o nebezpečí radioaktivity a spadu se v té době prakticky nic nevědělo. Otcové jaderné bomby navštívili epicentrum prvního jaderného výbuchu po pár hodinách a žádnou ochranu moc neřešili.
Doporučuji na toto téma článek Františka Novotného (Mrože) na
http://militaria.cz/cz/clanky/valky-a-valecnici/scenar-na-ktery-nastesti-nedoslo-.html
Alexeji Sergejeviči Pergille,Bude smutné přijít jednou o takového experta a myslitele přes všechno jak jste vy.Váše jediná víra je boj proti západu a nenápadná propagace Ruska.
Nepropaguji Rusko. Jen respektuji realitu. A ta je mnohdy na hony vzdálená tomu, co hlásá pan Urban a jemu podobní.
Navíc v tom Rusku už mají dávno kapitalismus, byť trochu „svojský“, takže jim můžeme, coby občané v podstatě socialistické EU, leda závidět. Nebylo by to poprvé v dějinách, kdy v Rusku byly lepší podmínky k životu než v Evropě. Do Ruska v takových časech směřovala z Evropy, i od nás, docela mohutná emigrační vlna, srovnatelná s emigrací do USA. Viz např. období vlády Alexandra II.
MMCH, o tomhle plánu na bombardování Evropy atomovkami letadly, letícími bez mezipřistání z USA, jsem před přečtením odkazovaného článku nevěděl. Ale na druhé straně si myslím, že Němcům pár atomovek na konci války chybí jak praseti drbání.
KSC byla zalozena roku 1921……delka noveho temna 100 let.Mam velkou radost ze se
to povedlo.
Temno nastalo od roku 1948. A podepsali se na něm velmi výrazně mnichované, kteří v očích řady lidí totálně zdiskreditovali západní demokracie. Názor, že nás západní demokraté prodali Hitlerovi za účelem zlikvidování, zatímco sověti nás před tou likvidací zachránili, byl, bohužel, podložen historickou zkušeností z předchozích jedenácti let.
Druhou věcí je, že demokratičtí politici v tom únoru 1948 naprosto selhali, dokonce se ani nepokusili včas komunistický puč odrazit v době, kdy to ještě šlo. Chyběl nám prostě nějaký Pinochet.
Evidentně myslíš, historickou zkušenost se stalinem, který potají za zády Československa jednal s hitlerem.