Jan Urban: Světu vládnou geronti. Kdo přizve k moci mladou generaci?
KOMENTÁŘ. Svět zažívá jednu z nejzajímavějších generačních výměn v historii, srovnatelnou přibližně snad jen s průmyslovou revolucí počátku 19. století. Technologická revoluce, v našem případě jde o internet, komunikační technologie a jejich využití s pomocí umělé inteligence, promění během života jediné generace celou společnost a její komunikaci.
Vzdělání a návyky starších generací nejsou v podstatě přes noc k potřebě. Nová generace začíná na zcela jiné vědomostní úrovni, s jinými způsoby komunikace a požadavky. A co je důležité – s mnohem větší razancí.
Násilí, lež a cenzura
Moje generace dnešních sedmdesátníků prožila desetiletí bouřlivého rozvoje telefonie, elektrifikace, automobilismu, letů do vesmíru…
To všechno se ještě vešlo do rámců diktovaných posttotalitním komunistickým guláškomunismem, který dokázal udržovat zdánlivý sociální smír mícháním regulované ekonomické spotřeby, propagandy a přihlouplé televizní zábavy.
Parlamentní demokracie v zemích střední Evropy jsou, bohužel, stále v zajetí obrozeneckých klišé z 19. století – a o to víc by v politice potřebovaly zájem a hlas mladé generace.
Skutečně revoluční proměnu informačních technologií a nevyhnutelné přizpůsobování politických způsobů dneška už prosazují lidé o dvě generace mladší. Naše vzdělání je v „novém světě“ použitelné jen z malé části. A právě to by měl být nejdůležitější důvod, proč současnou mladou generaci okamžitě přitahovat k rozhodování o věcech veřejných.
Velmoci jsou jako příliš velké lodě, kterým trvá velmi dlouho, než změní směr. Současné gerontokracie Spojených států, Ruska nebo Číny to jen potvrzují.
Paranoidní Vladimír Putin, který odmítá používat počítač, Donald Trump toužící stát se Rudým Césarem, nebo Si Ťin-pching v Číně se sice mohou snažit propojit svůj starý svět s tím novým, nepoznaným a decentralizovaným, ale jen za cenu násilí, lží a cenzury. Ve velmi podobné situaci svět zamířil k první světové válce.
Menší západoevropské země, které minulé století prožily v parlamentní demokracii, nebo ji v jeho průběhu přijaly, jako Španělsko, Itálie nebo Řecko, jsou přece jen přizpůsobivější a pružnější.
Parlamentní demokracie v zemích střední Evropy jsou, bohužel, stále v zajetí obrozeneckých klišé z 19. století – a o to víc by v politice potřebovaly zájem a hlas mladé generace. Jde však o to, kdo zájem a hlas mladé generace podchytí.
Cool extrémní pravice
V západní Evropě se to tradičním politickým stranám nepodařilo – a současný stav je alarmující. V loňských prezidentských volbách ve Francii získala proputinovská populistka Marine Le Penová 39 % hlasů voličů ve věkové skupině 18-24 let a celých 49 % voličů mezi 25-34 lety.
Le Penová okamžitě zareagovala a do čela její strany byl v krátké době sjezdem zvolen teprve sedmadvacetiletý europoslanec Jordan Bardella.
Česká situace je v tomto okamžiku hodně specifická. Většina voličů podle průzkumů ztrácí důvěru v udržení svojí životní úrovně a má obavu z budoucnosti.
Evropská extrémní pravice, jak se zdá, pochopila jako první, že v nové informační době je pro mladé voliče důležité ztotožňovat se s „cool“ politiky svojí vlastní generace – a ne se starými tvářemi zaběhnutých politických stran.
Jak upozornil britský list The Guardian, současná mladá generace v Evropě také vyrostla v letech, kdy extrémní pravice, v Evropě ještě pár let předtím většinově nepřijatelná, zasedla v parlamentech a někdy dokonce ve vládách vzešlých z demokratických voleb. Nechápe proto její existenci jako radikální ohrožení demokracie.
Pro mladou generaci velké části Evropy jsou, jak se zdá, radikální populismus a extrémní pravice „cool“. A to stačí.
Česká situace je v tomto okamžiku hodně specifická. Většina voličů podle průzkumů ztrácí důvěru v udržení svojí životní úrovně a má obavu z budoucnosti.
Samo udržení sociálního smíru bude stále obtížnější. Díky nepředvídavosti a populismu minulých vlád stát už nemá rezervy, natož fungující a financovatelný penzijní systém.
Kdo kromě populistů
Populisté ANO s protofašistickou SPD ovládají přes třetinu voličské podpory v řadě po sobě jdoucích průzkumech voličských preferencí.
Na druhé straně má Česká republika Pirátskou stranu, která chce a má šanci být hlasitým představitelem zájmů mladé generace. Ostatní politické strany sice mají organizace „svých mladých“, ale ti nejsou ani vidět, ani slyšet.
Představitel ultraortodoxní „staré ODS“ europoslanec Jan Zahradil nedávno hrdě prohlásil, že „budoucnost ODS má v rukou generace čtyřicátníků a padesátníků“. Kvalifikace z gründerských devadesátých let je tedy v ODS stále nade vše.
Stejné myšlení a kandidáty přes šedesát let věku ODS nabízí i do eurovoleb na příští rok. Pro jistotu jim zajistila první dvě místa na společné kandidátce SPOLU.
Ale jen málokdo ví, proč by pro ně měli hlasovat mladí voliči. Takže, kdo se – kromě populistů – odváží a hlavně kdo bude umět přilákat do politiky (a přizvat na kandidátky) dnešní mladou generaci? Nejde o nic menšího než o budoucnost.
Projekt Propasti a mosty mezi generacemi podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Jan Urban: Buďme na politiky nároční. Tak jako kdysi v Listopadu
Jan Urban: Donald Trump jako prorok změny. K horšímu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
20 komentářů
Ano pane Urbane. Ať nám vládne Gréta.
Mmj. – zkuste mi věcně nadefinovat, co věcně obsahuje výraz „extrémní pravice“. Tak, jak ho používáte (a mnoho jiných) je to pouze nálepka bez obsahu.
V textu není sebemenší náznak náklonnosti k extrémním názorům a chování slečny Thurnbergové. Extrémní pravice – tradičně definována jako nepůvodní, nacionalistické sebeizolování, s výraznou potřebou obrazu vnějšího nepřítele, bez dlouhodobé hospodářské politiky, s výraznou inklinací k nepromyšleným polarizujícím politickým, a někdy i ekonomickým krokům.
Není ono to tak, že „extrémní pravice“ je obranou reakcí společnosti na extrémní kroky extrémně levicových, zelených, pseudoliberálních exekutiv?
Podpora migrace, ideologické prosazování zeleného úúdělu, LGBT ad. má logické důsledky.
Je třeba přibrzdit a zhodnotit, jestli zrovna tato cesta není cestou do…
Změna společenské nálady tomu napovídá.
Konec konců není to nic nového.
Není.
Zcela jednoznačně je. On ten zákon akce a reakce platí i v té sociální sféře, byť jistě zdaleka ne tak přímočaře jako vztah mezi vystřelením náboje a zpětným rázem zbraně, ze které vylétl.
Ostatně, byli jsme toho svědky i v roce 1989, i třeba v říjnu v Izraeli a Gaze.
Jenže to, co popisujete, je spíš charakteristikou těch mladých „bojovníků za dobro“.
Aby mladá mohla generace mohla vládnout, musela by mít nejdříve zkušenosti. A zkušenosti přicházejí až s věkem, tak to mu bylo vždycky a vždycky bude. Když se nacpe do čela čehokoliv někdo bez zkušeností, tak do vždycky dopadne katastrofálně. I mladí králové měli vždycky své rádce. Dneska si mladí myslí, že jsou chytřejší než jejich zkušení kolegové.
Proboha jenom to ne. Ono snad zajímá ty mladé moderní politiky , kde na ty jejich moderní požadavky vezme stát peníze??? Nezajímá, „desítky, stovky miliard navíc, na to, nebo tamto, ať si je ministr financí sežene, a zahrne do rozpočtu, jako naprosto nezbytné, a ať si na ně stát půjčí…)
Oni ti mladí připomínají ony modrokošiláče, kteří tu po „Vítězném únoru“ znárodňovali, združstevňovali, likvidovali kulaky a jiné „buržuje“ atd.
Takže když stejně staří nevzdělaní hlupáci dnes bojují „za klima a postdemokracii“ je to prakticky to samé, zatím naštěstí nemají stejnou moc jako tehdy ČSN.
Takže pustit je k moci by byla katastrofa. A pustit k moci Piráty, kteří se paktují teroristickou a fašistoidní organizací ANTIFA … To už by snad bylo menší zlo vymodlit Jakešovi zmrtvýchvstání.
Přátelé, přátelé,
v textu není ani zmínka o jakékoliv možnosti předání moci mladé generace. Pouze upozorňuji na radikální novost situace, ve které starší a mladší generace nepoužívá nejenom stejné hodnotové rámce, ale ani stejné způsoby a techniku komunikace, jazyk a sociální dovednosti. Nabízím názor, že přitáhnutí ke spoluzodpovědnosti – včetně předávání zkušeností a učení se komunikace moci, může být v podobně nezvyklé situaci výhodnější, než otevřený generační konflikt.
Přitáhnout ke spoluzodpovědnosti jistě ano, ale jak, když oni vůbec nereflektují to zlo, které napáchali a páchají. Asi jedinou možností by bylo soustředit se na ještě mladší a systematicky je popichovat proti pseudohodnotám oněch mladých a orientovat na hodnoty pozitivní.
Pardon, ČSM.
Pane autore, k moci se nezve, moc se získává. Silou. Buďto silou elektorátu – tam, kde to lze nebo hrubou silou v ostatních případech. Vaše otázka proto nedává smysl.
O.K. Boomeři – vidím plnou diskusi pohoršených názorů … Přitom je to jednoduché: silná poválečná gerenace byla dlouho dominantním hybatelem dějin nejen u nás (jako mladí v 60. letech jako plní sil v 80. letech), ale teď už OPRAVDU patří do důchodu. Nebo si ji máme pamatovat jako generaci, která na stará kolena ztratila soudnost a všude se cpala i v 75 letech, kdy OBJEKTIVNĚ člověk ztrácí kognitivní funkce?
Jednorozměrné dělení na pravici a levici stačilo možná dříve…Svět se stává složitějším, fragmentovanějších a tento zastaralý jazyk k popisu politických dějů dávno nestačí. Kdysi se ještě přidala druhá osa (konzervativní – liberální), což chvíli fungovalo, ale dnes je to opět málo. Počet os (rozměrů) a linií podle kterých čteme a orientujeme se na politickém hřišti prudce roste a debata se stává nepřehlednou. Zjednodušeně…sice všichni mluvíme česky a žonglujeme s podobnými pojmy, ale je to „jeden o koze, druhej o voze“.
Fakt je ten, že participace mladé generace je bohužel příliš malá na to, že to bude jejich svět, který svými činy formujeme dnes. Když si vezeme 2 určující mocnosti světa, plus upadajícího medvěda, jejich vůdci jsou po sedmdesátce, Trump/Biden dokonce kolem osmdesátky…jakou můžou mít energi, nápady, sílu ? V tomto věku lidi většinou trápí nemoci a je zjevné, že se to netýká jen tělesné schránky ale i intelektu.
Jednoduchý recept, jak se z této kakofonie vymotat a pracovat na nějaké společné společenské vizi, nemám 🙁
Velmi trefně popsáno! Svět se nedá zabalit do několika filosofických výrazů často už překonaných. Politická hnutí nebo strany nezůstávají věčně na původním směřování. Mění se i spektrum těch stran,klasické často končí a upadají v zapomnění. Za toho stavu se těžko hledají osobnosti, které chápou plnou šíři rozvoje lidské společnosti a ty těžko nacházejí srozumitelnost komunikace tak, aby vznikaly dlouhodobé shody nebo aspoň kompromisy. V demokracii relevantních názorů totiž bývá příliš mnoho. O to hůře dovede uchopit moc mladá generace, která na rozdíl od té předchozí byla vychovávána jako v bavlnce, bez starostí a s periférií zájmu o životní úroveň, věci veřejné a sociální vztahy. Pokrok západní Evropy nám unikal stále víc. Také extrémní síly už existovaly, nicméně jich přibývá víc a víc. To už ale nestačí jen diagnóza stavu, ale jeho konstruktivní léčba s využíváním vědeckých poznatků a hlavně přežít dobu, kdy se nedostává peněz ani komfortu.
Problém je, že od mladé generace vidíte jen jedno: Ničení státu a obyvatelstva pod pláštíky „multiukulturalismu“, „boje za klima“ a jiných bezcenných nesmyslů. Není u nich vidět ani špetka reflexe toho, že všechny tyhle ptákoviny něco stojí a jsou spojeny se řadou negativních dopadů kde všude možně. Duševně méněcenní lidé, vzývající ekologii, raději vyrábí ve Photoshopu falešné fotky „zelené Šumavy“, než by reflektoval, že byla pod praporem ekologie zdevastována a je v podstatě márnicí a hřbitovem stromů.
A s lidmi, kteří odmítají reflektovat realitu, se prostě bavit nelze.
Je jasné, že ono dělení existuje. Jen se nehodí dnešním ultralevičákům, ať už marxistického nebo fašistického střihu.
EU s programem úředního svolení snad i na každé vypuštění moče a stolice je levicová až ultralevicová (v některých aspektech levicovější než bývalý SSSR), totéž se týká i jejích místních přisluhovačů. Proti nim stojí opozice s programem „méně státu, méně direktiv, méně zákazů“, která je tím pádem pravicová, nebo alespoň pravicovější.
Dnešní mladí lidé nejsou, bohužel, žádnou garancí ozdravení politického a společenského života (viz katastrofální příklad Emmanuela Macrona ve Francii, jenž vstoupil do vysoké politiky ve 34 letech, a stár 39 let byl demokraticky zvolen prezidentem – bez komentáře). Hrozí totiž, že generaci senilní demence gerontů vystřídá u moci generace tzv. „digitální demence“ , jak ji pojmenoval německý neurolog Manfred Spitzer („Digitale Demenz. Wie wir uns und unsere Kinder um den Verstand bringen“, München 2012) a podrobně analyzoval i český profesor neurologie, MUDr. Martin Jan Stránský ve svém blogu : https://blog.aktualne.cz/blogy/martin-jan-stransky.php?itemid=46117
Dnešní mladí lidé nejsou, bohužel, žádnou garancí ozdravení politického a společenského života (viz katastrofální příklad Emmanuela Macrona ve Francii, jenž vstoupil do vysoké politiky ve 34 letech, a stár 39 let byl demokraticky zvolen prezidentem – bez komentáře). Hrozí totiž, že generaci senilní demence gerontů vystřídá u moci generace tzv. „digitální demence“, jak ji pojmenoval německý neurolog Manfred Spitzer („Digitale Demenz. Wie wir uns und unsere Kinder um den Verstand bringen“, München 2012) a podrobně analyzoval i český profesor neurologie, MUDr. Martin Jan Stránský ve svém blogu : https://blog.aktualne.cz/blogy/martin-jan-stransky.php?itemid=46117