Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Volební kampaň SPD 2021. Foto: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia
,

Jan Urban: Švejk by zajásal. Hlavní tváře domácího šovinismu jsou Babiš a Okamura

Národní obrození a národní stát jsou dodnes nedotknutelnými ikonami středoevropského politického zvyku. Sebeizolace – a nic jiného syndrom národní nedotknutelnosti není – je přitom u jednotlivce ve všech případech příznakem psychického onemocnění.

Ve snění a usilování o samostatnou státnost byla moc nadřazena nad všechny ostatní hodnoty. Vláda práva, důvěryhodnost institucí a justice, stabilita majetkových vztahů – na to všechno svaté vytržení jazykových obrozenců a jejich politických dědiců zapomnělo. Stokrát opakovaná lež se stala národním mýtem. Jsme tím, čemu věříme.

Země, kde nevyrostla vize

Diskuze o smyslu a unikátnosti střední Evropy z osmdesátých let dvacátého století, vyprovokovaná slavným textem exulanta Milana Kundery „Ukradená Evropa“, se přes svoji intelektuální bohatost a důležitost míjela s historií.

Jako kdyby měl popis řeky vysvětlit jeden dramatický obrázek proudu někde uprostřed její délky. Krása a rizika takového místa neřeknou nic o pramenech, toku řeky v jiných místech a nemohou dohlédnout ani její ústí. Traumata světových válek, komunismu a sovětské expanze na Západ zastínila v té diskuzi vše ostatní.

Reakce na Kunderu pak podivně logicky, ale bez ohledu na historii a základní ideje moderní demokracie, přikládaly příliš velkou váhu kultuře – ne však kulturnosti a politické nepřipravenosti středoevropských národních společenství.

Střední Evropa je podrobena zkoušce, která ve svých důsledcích bude trvat mnoho let. Obrozenecké instinkty a lži v ní budou už jenom na obtíž.

Z bolestínského pocitu ztráty imaginárního „zlatého věku“ střední Evropy nemohla vyrůst a nevyrostla ani jedna vize. A z bohaté intelektuální diskuze tak po roce 1989 nezbylo prakticky nic, co by bylo použitelné pro budoucnost.

Je načase přiznat, že „ukradenou střední Evropu“ nezcizila sovětská expanze, či snad metamýty fašismu a komunismu, ale dávno před nimi sami Středoevropané, kteří ještě v průběhu devatenáctého století dali před demokracií a vládou pravidel stejných pro všechny přednost úzkému jazykovému národovectví.

Přes rozdílnost podmínek vyústila omezenost jednotlivých středoevropských „národních obrození“ do prakticky jednotného modelu a způsobu uvažování. Etnicita je v něm vždy nadřazena kvalitě podle tvrzení, že „naše“ je vždy lepší než jakékoliv „jejich“.

Nutným důsledkem bylo omezování komunikace a odmítání společných pravidel ve stylu „stejně nám nerozumějí a nemají nám co říct“. Občanskost byla podřízena „národní otázce“. Občanství v takovém světě nakonec nesmí klást žádné otázky a může jen pochodovat v průvodu.

Národně obrozenecké vidění světa nevyhnutelně vedlo k potřebě dalších falešných mýtů – potřebě nepřítele a pocitu obklíčení. Kolektivistické prožívání světa navíc zásadním způsobem omezilo důraz na morální zodpovědnost jednotlivce.

Každá nepoctivost, lež či falzum, vznikaly přece už v „národním obrození“ pro dobrou věc a jejich pachatelé jsou proto dodnes většinou nekritického „národa“ vynášeni do nebes.

Pachatelé pro dobrou věc

Následovat národ a vůdce je vždy mnohem snadnější, než přemýšlet o vlastní zodpovědnosti. Střední Evropa tak už dávno před nástupem metamýtů fašismu a komunismu ztratila schopnost tvořit pozitivní národní mýty a tím i možnost hledání regionální spolupráce, identity a řešení.

Smysl dvacátého století přes grandióznost technického a materiálního pokroku diktovaly světové války, holocaust a sovětská okupace střední Evropy. Národní státy se pro izolované a etnicky vyčištěné Středoevropany staly jediným myslitelným rámcem existence. Přesto – stejně jako o dvě století dříve – byla střední Evropa od padesátých let konfrontována s novými idejemi, přicházejícími ze Západu.

Nejprve to byl překvapivý úspěch Marshallova plánu, který jako první naznačil výhody nadnárodních řešení v poválečné obnově a hospodářství vůbec. Následující vznik nejprve bezpečnostní a později stále intenzívnější ekonomické a politické spolupráce a integrace Evropských společenství a Severoatlantické aliance prokázal, že je možné odpoutat se od absolutismu pojetí suverenity národního státu a odpoutat se od omylů devatenáctého století.

A koncept univerzálních lidských práv postavil nakonec i ve střední Evropě, alespoň mezi disidenty, konečně jednotlivého občana nad národ a stát.

Pád komunistického impéria v roce 1989 vystavil střední Evropu nové zkoušce. Přestože v unikátní dějinné situaci bez vnějších tlaků a ohrožení mohly národní státy konat zcela svobodně, všechny skončily stejně.

Přes počáteční řečnický důraz na prosazování a obranu lidských práv, která se jako heslo tak osvědčila v tlaku na odcházející komunistické režimy, politika ve střední Evropě skončila u narodnických hesel devatenáctého století.

Nadřazenost držitelů politické moci nad pravidly a okupování domněle nezávislých institucí každou momentálně vládnoucí garniturou, jsou zatím jen těžko překonatelným instinktem. Každá nepoctivost, lež či falzum, vznikaly přece už v „národním obrození“ pro dobrou věc a jejich pachatelé jsou proto dodnes většinou nekritického „národa“ vynášeni do nebes.

Václav Klaus nebo Miloš Zeman jsou v tomto ohledu v českém kontextu přímými dědici Václava Hanky, Edvarda Beneše či Ludvíka Svobody.

Střední Evropa v další zkoušce

Morální zodpovědnost jednotlivce a starost o mravní stav společnosti ani náhodou nepatří mezi úspěšná voličská témata údajně postmoderní a postinformační společnosti. Lži a manipulace, převlečené za marketing, jsou úspěšnější.

A tak střední Evropa vstoupila do jednadvacátého století svobodná, bohatá, napojená na západoevropské bezpečnostní a integrační mechanizmy, ale stále stejně neschopná tvořit pozitivní národní mýtus.

Nacionalistická obrana privilegií vládnoucích před „zasahováním Bruselu“ se stala v Maďarsku a Polsku načas sice laciným, ale dominantním, a v české a slovenské politice vždy přítomným silným tématem. A je plně v tradici české politické frašky, že hlavními představiteli domácího šovinismu a „obrany českých národních zájmů“ jsou Slovák Andrej Babiš a poloviční Japonec Tomio Okamura. Jaroslav Hašek by byl nadšen….

Ruská agrese proti Ukrajině je zásadním dějinným zvratem – a pro střední Evropu představuje novou šanci. Každý ruský diktátor vnímal Západ jako nepřítele a konflikt s kýmkoliv jako válku na život a na smrt, ve které početní převaha a brutalita musí nakonec zvítězit. Bez změny režimu v Moskvě válka proti Západu neskončí. Střední Evropa je podrobena zkoušce, která ve svých důsledcích bude trvat mnoho let. Obrozenecké instinkty a lži v ní budou už jenom na obtíž.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře

27 komentářů

  1. Karl von Banhof napsal:

    Jako vždy, výtečný a přesný Jan Urban. To je zlatá věta, která vévodí celému článku.
    Václav Klaus nebo Miloš Zeman jsou v tomto ohledu v českém kontextu přímými dědici Václava Hanky, Edvarda Beneše či Ludvíka Svobody. Začalo to u Václava Hanky, ale největší zásluhy na dnešním marasmu má Edvard Beneš. Věčná škoda, že Edvard Beneš nevěřil gen. Františku Moravcovi, který mu radil, aby nejel do Moskvy. Tam zpečetil podpisem naši okupaci SSSR. Po listopadu 1989 jsme se nevypořádali s komunismem a proto jsme v takové situaci. K tomu přispívá i takzvaná korektnost a věci se nenazývají pravými jmény. Neustále se hledají nějaké obezličky. Přeji Janu Urbanovi do dalšího komentování mnoho sil a zdraví.

    • petrph napsal:

      Proč zrovna u Hanky? Hanka byl šumař, který z vlasteneckých důvodů zfalšoval pár historických rukopisů. Na víc, natož politicky neměl.
      Takže hledat ty skutečné historické škůdce národa bude jistě těžší, Ono se sice třeba tvrdilo, že velkým zrádcem národa byl jistý Milota z Dědic jenomže i to byla jen legenda co si vymyslel kronikář Přibík o sto let později

      No a pokud se týče té smlouvy se SSSR, i to je spíše legenda. Když si jí člověk přečte, tak zjistí. že to byla zcela běžná diplomatická smlouva, kterou i naši politici dodneška podepisují desítky. prakticky s každým státem na Zemi. Mimochodem, Beneš chtěl tehdy podepsat podobnou i se zástupci USA a GB, ale ti o to tehdy zájem neměli.
      Ale že jí Rusové po válce nedodrželi (bylo tam jasně stanoveno „. nevměšování do vnitřních záležitostí druhého státu, vzájemného respektování svrchovanosti „,) to je bohužel jiná věc. A naši (nejen naši) pováleční demo-politici s tím mohli/nemohli něco dělat.. Až to je na hromadu hlubokých úvah, kdo byl zrádce kdo oběť

      • A. S. Pergill napsal:

        Hanka byl na svou dobu vzdělaným odborníkem na slovanské národy a jejich jazyky. Ani M. Ivanovovi se nepodařilo jednoznačně prokázat, že Rukopisy jsou jeho dílem (nicméně s nimi patrně manipuloval ve smyslu neodborné restaurace recentními barvami typu Berlínské modři). Existují indicie, že jsou starší, minimálně Rukopis zelenohorský.
        Je docela možné, že byly (oba nebo RZ) připravovány jako kuriozita pro Rudolfa II (a je docela možné, že tento osud sdílely i s Voynichovým rukopisem) za účelem získání císařovy přízně. Rudolf II se zhoršil poměrně nenadále, zejména pro osoby mimo dvůr, protože dvořanům se dařilo pravý stav císaře dlouho tajit. Proto mohly být připraveny bez vědomí skutečnosti, že císař už není s to dary přijmout a případně za ně něco poskytnout, a po jeho zjevném zešílení a následné smrti byly prostě zabordeleny do archivů.

    • milanmid napsal:

      V tomto rychlíku vedeném EU a naší Pětikoalici jedeme nezadržitelně do pekel !!!! Proč nemají všichni včetně poslanců třetinové platy jak v Německu ???Proč jen pracující !!!!!Za pár let budeme vzpomínat za dobrý život a demokracii za komunizmu ??? Nic nám tu už skoro nepatří všechno co jsme tu od roku1918 vybudovali už nám tyto strany prodali ČSSD,KDU-ČSL,ODS,TOP-09,oda,Unie -Svobody !!!Kde jsou ty peníze s prodeje ?????? Okamura a asi polovina politiku Ano jsou opravdoví vlastenci k ním bych přidal Šlachtu !!!Škoda Václava Klause mladšího ten by se tam dostal určitě !!!!

  2. A. S. Pergill napsal:

    Je mi líto:
    1. Autor, obávám se, nepozná realitu ani tehdy, když ho mlátí klackem přes hlavu:
    Popularita Okamury (japonského míšence) a Babiše („východňara“) jasně ukazuje, že to, co kritizuje, nemá se šovinismem naprosto nic společného. Je to prostě boj proti naprostým šílenostem, které vymýšlí vedení EU, prokazující příznaky naprostého odtržení od reality (viz schválení fyzikálně nemožných limitů pro emise CO2 pro auta na benzín a naftu – je zajímavé, že elektromobily, jejichž produkce CO2 odpovídá spotřebě někde mezi 10 – 20 litry nafty / benzínu na sto km, tedy víc než desetinásobku požadovaného, akorát je realizují komíny elektráren, jsou preferovány). A to je jeden příklad z mnoha.
    Jednou z největších českých spisovatelek byla „pozámecká směska“ Barunka pseudopanklová, později provdaná Němcová. Jedním z největších českých pozdně romantických básníků byl německý Žid Julius Zeyer. V obou případech, pokud někdy v předchozích generacích nedošlo k nějakému záletu „s následky“ paničky s českým sluhou, neměli v sobě jmenovaní ani kapičku české krve. Sokola nám zakládal Němec (rozkmotřený se svými a Čechy přijatý s otevřenou náručí), podobně byl přijat i Němec, který sepsal libreto naší národní opery Libuše. A takových případů je spousta.
    Češi nejsou šovinisté, naopak do svých řad přijmou kohokoli, kdo je schopen a ochoten dělat něco pozitivního, bez ohledu na jeho národní či etnický původ.

    2. Argumentace žvásty STBáckého udavače Kundery mi připadá dost příznačnou.

    3. Izolace – jednak je to určitá reakce na skutečnost, že vše špatné a nic dobrého k nám přichází z okolí (=z EU). Jednak je to příznak nesouhlasu s režimem – viz známá „vnitřní emigrace“ po roce 1970, která se snažila co nejvíce omezit jakékoli kontakty s režimem na to nejnutnější minimum (v podstatě jen na to, aby režim člověka nechal na pokoji). To, že se něco podobného děje dnes, je IMHO jasnou ukázkou skutečnosti, že většina populace má k současnému režimu podobný vztah, jako generace mých vrstevníků za dob normalizace. Což asi není ani pro EU, ani pro její české exponenty (analogy z minulosti by se jistě našly, ale jsou poněkud „peprné“) pozitivní vizitkou, ani dobrou zprávou.

    • Pavel napsal:

      Takovou míru sebekritiky sebekritiky bych od tebe nečekal, přes hlavu se mlátící lžirgile.

  3. petrph napsal:

    Tedy, po faktické stránce už ani nemá smysl vyvracet naprosto nesmyslné fabulace pana Urbana, to už by bylo na sebrané Spisy .
    Nicméně, když už hovoříme o tej historii, možná by bylo vhodné porovnat náš vývoj s těmi „jinými státy“.
    A v tom případě si můžem spíše gratulovat. Přeci jen za těch zhruba sto let Národní obrození od Palackého k Masarykovi, bylo pořád lepší než když za tu dobu Němci přešli od Viléma k Hitlerovi, nebo na druhé straně Francouzi od Napoleona k Daladierovi (a Angličané od Wellingtona k Chamberlainovi.
    A pokud se týká současné úžasné EU – vzhledem k energetické krizi, do které se vehnala svou vlastní dlouhodobou zelenou ideologií, není tak nepředstavitelné, že její blízké pokračování bude dle známého sloganu „Poslední zhasne“..

  4. Jiří Veselý napsal:

    Bohužel,stále máme ruského prezidenta,škodí,škodí,do poslední chvíle škodit bude.Naše politická garnitura není schopna,ho odstranit.Viz bankovní rada nár. bankyt,žaloba na senátory atd. atd. Nebere to konce.HNUS.

    • Ondrej napsal:

      bohuzel, stale skodi a skodit bude az do konce..to uz je dane a nikdo s tim asi nic nesvede, coz je ostuda, mel byt davno zbaven funkce!

      • A. S. Pergill napsal:

        Pokud vím. tak jediný na naší politické scéně, kdo chce prosadit odvolání politika z politických důvodů je Okamura. Tč. je možné presidenta odvolat pouze pro neschopnost vykonávat funkci ze zdravotních důvodů nebo v případě prokázané vlastizrady (MMCH, i kdyby skutečně provozoval proruské aktivity, jak to tvrdí někteří jeho kritikové, tak dokud nebudeme s Ruskem oficiálně ve válce, velezrada by to nebyla).

        • petrph napsal:

          Tak mozna aby se ukazal naprosty chaos v nasem ustavnim systemu. Je ohromny rozdil mezi tim odvolat Zemana pro velezradu a nebo ze zdravotnich duvodu. V pripade velezrady o tom odvolani muze rozhodovat az Ustavni soud. I kdyz je zrejme ze a protoze ve valce nejme , ty duvody budou vzdycky politicke. Zatimco v pripade zdravotnich duvodu bude primo o jeho odvolani hlasovat parlament. I kdyz by clovek cekal ze prave zde bude rozhodujici odborny posudek lekaru, dle ktereho pak rozhodne o odvolani nezavisly soud. Kdyz o tom i obtcejny clovek promysli, nabizi se dve moznosti. Bud byli autori nasi Ustavy neschopni diletanti, a nebo je nespravny ten vyklad, ktery dnes prezentuji provladni pravni eksperti a nabozne opakuji ochocena masmedia, je pravnicky spatny. Coz je taky duvod, proc se porad opakuje v mediich, ale oficialne ustavne-pravne ho nikdo nepouzil..

  5. Tomáš napsal:

    Couha to jak sláma z bot,zmena režimu v Moskve. To je opravdu silna kava, takto uvažovat. Geopoliticky obrovské prostory Ruska a Sibiře dát komu pod kontrolu.Nezodpovědné proti mirové vize, které papouskuji názory upadajicich britských imperialistu a jestřábu USA z obou stran politického spektra. To je nepřetržitá válka někde na Urale o Sibir. Pro Evropu krajně nebezpečné a za Atlantikem davať knížecí proti Cinanum, to je končící Pax Amerika.Speciální operace na Ukrajine v současnosti to je důsledek těchto nebezpečných ukladu, to se nemělo
    stat a jednání o míru je zamrzlé a budoucnost je krajně nejistá jakp říkají latinici.

    • petrph napsal:

      Tedy, jak jsem si přečetl tu větu „..Geopoliticky obrovské prostory Ruska a Sibiře dát komu pod kontrolu.“,
      jsem si vzpomněl na tu nádhernou větu z povídky pana Grossmana „Jak jsme přechovávali bělogvardějce“
      „to nám sliboval celou gubernii, a ještě jsme ani mužíka neviděli“.
      Je fakt že ovládnutí a kontrola těhle ohromných prostor na východě byl doslova vlhký sen západních politiků už od Napoleona. ale taky se to nikomu z nich ani vojensky nepovedlo.
      Sice si naivně mysleli že za Gorbačova k tomu mají politicky a ekonomicky blízko, ale -jak pak připomněli západní experti, i tehdy z nich ruští oligarchové akorát vytahali ohromné peníze na úvěrech a investicích, a pak za pár let zatáhli za brzdu…

  6. pamětník napsal:

    Pane Urbane, co myslíte, – nejde spíše o důvod, příčinu a ověření platnosti zjištění, že: „Stokrát opakovaná lež se stala národním mýtem. Jsme tím, čemu věříme.“ V kontextu s historickým poučením od Fridricha Nietzeho „ Strach lže a my mu věříme“ by si místní, zejména mladší část společnosti, po západním vzoru úžasně sebejistá zasloužila zažít strach z jednání mocných elitářů v minulém zločinném režimu.
    Není vyloučeno, že by správně cílený a dobře koordinovaný strach mohl léčit? Máme přece už dostatek zkušeností s vyvoláváním strachu, z nichž se asi oba zmínění čeští prezidenti náležitě nepoučili, – snad se včas poučí i léčitel, poloviční Moravan / Japonec, tedy hlavně jeho voliči.

    • Pavel napsal:

      To ovšem budete poučovat důchodce a nikoliv „mladší část společnosti“.

    • petrph napsal:

      Jenomže, takhle to právě nefunguje. Samozřejmě že mládež je velice dobře informovaná o zločinech minulého režimu,..a má mít obavu z jeho návratu to ano.
      Ale aby se mohli úspěšně bránit, tak by museli vědět jakým, způsobem a proti komu. Tedy nikoliv proti dnes archaickým komunistům“ (i ten Zeman už je na odchodu), ale proti jakékoliv vládě, jakékoliv vládni koalici která bude omezovat jejich ústavní práva, nebo (a to je ještě důležitější), omezovat další státní instituce, které by na ní měly být nezávislé…
      Ale v tom se obávám že ani těm „mladým“ ani ta tzv. nezávislá média nepomohou, pokud si budou politiky oddělovat na ty špatné a dobré – tedy babišovce a antibababišovce, ale o těch základních právních úpravách které provádějí se raději nezminovat- DEjme tom že nyní Fialová vláda opět politizuje státní správu se svými politickými náměstky. Nebo že „a kupodivu“ pan ministr vnitra si opět dělá – „vlastní reorganizaci “ policie..

      • A. S. Pergill napsal:

        Fiala a spol. se chovají jako komunisté po únorovém puči.

  7. Miroslav napsal:

    Dění v EU, tak jak ho dnes můžeme sledovat v přímém přenosu, musí zákonitě dopadnout špatně. (bohužel)
    Lidé, kteří mají momentálně „hlavní slovo“ v EU svým diletantstvim a šílenstvím, pomalu a jistě dotlačí jednotlivé státy k vystoupení z EU. Jsou to právě tito diletanti, kteří pomohou a pomáhají na piedestal politickým stranám, jako je SPD. EU se rozpadne podobným způsobem tak jako Rakousko Uhersko. Do roku 2030 bude EU jednoznačně odzvoněno.

    • A. S. Pergill napsal:

      Bylo by to IMHO velmi pozitivní, protože nevěřím, že by se EU dokázala zreformovat. A pokud by se objevili nějací „reformní bruselisté“, věřil bych jim asi stejně jako „reformním komunistům“ – v roce 1989 jsme na ně nedali a dobře jsme udělali.

  8. Radomír napsal:

    Urban neznalý historie a nadnárodně úkorně pociťující české národní obrození? Jeho tvrzení, že „Středoevropané, kteří ještě v průběhu devatenáctého století dali před demokracií a vládou pravidel stejných pro všechny přednost úzkému jazykovému národovectví“, je naivní ideologickou výčitkou. Měli snad Češi dát před národním obrozením a tvorbou vlastní české kultury přednost rakušácké germanizaci a unifikaci a stát se němčícími oddanými budovateli „demokratické“ polofeudální a polokapitalistické Rakousko-Uherské říše? ?

  9. David Roubíček napsal:

    Naprosto s autorem souhlasím. V moderním světě není místo na nějaké zaprděné národovecké francouzkováčství, německováčství, čecháčkovství… Není rozdíl mezi „čechem“ a „italem“ nebo „švédem“, každý má stejné právo podílet se správě Evropy. Nechce se mi věřit, že i dnes někdo věří v nacistické bláboly jako „národnost“. Napoleon byl stejně „francouz“ jako „ital“ jako „rus“, protože tyto kategorie neexistují. Navrhuji tedy, aby se oficiálním jazykem stala mrtvá latina, nebo polomrtvá bezvýznamná čeština, aby si nikdo nemohl uzurpovat výsadní postavení. Zákonodárci budou nevolení úředníci se sídlem např. v Praze (kvůli výhodné poloze uprostřed Evropy).

    • petrph napsal:

      Tak to se ale hodně, hodně pletete. Už jen když budete sledovat podrobněji zprávy z Brusele, tak zjistíte že i v EU si jak Němci, tak Francouzi svoje vlastní zájmy dokáží velice tvrdě vynutit.. Na rozdíl třeba od těch Čecháčků nebo Řeků /za které EU zaplatila aspoň jejich dluhy/.. (
      A historicky samozřejmě Napoleon byl Francouz, stejně jako že náš císařpán byl Rakušák nebo Petr Veliký Rus. To jsou ještě pořád ty základní vědomosti, které se ani EU nepodařilo lidem vytlouct z hlavy.
      No a pokud se týče současné EU, není to poprvé, v historii co jsme podřízení nějakému vyššímu organizovanému útvaru. Jak to říkával už Palacký, byli jsme před Rakouskem, bude i po něm.
      Nebo tedy, při bližš´í vzpomínce, taky jsme tvořili ca 70 let společný stát s bratry Slováky, a už ho taky nemáme. Taky zkušenost

    • A. S. Pergill napsal:

      Národy se snažil zrušit kde kdo, a vždy to krachlo. Mnohdy i velice krvavě. Japonci rušení asijských národů („Asie asiatům“) odskákali mj. dvěma atomovkami.
      Maximálně můžete národy na etnické bázi nahradit politickým národem, ale nefunguje to vždy a může se to i po generacích destabilizovat. Úspěšný příklad může být Švýcarsko (ale taky Brazílie, na níž soudruzi progresivisté nenechávají nit suchou), méně úspěšným příkladem jsou USA, kde se podařilo politickým progresivistům americký národ rozeštvat na vzájemně se nenávidějící etnika (a patrně to už nikdo nedá dohromady).

      Vzniku politického národa se zuřivě bráni „elita“ EU, mj. tím, že nezavedla jednotný jazyk (preference angličtiny, tedy chaotických skřeků, které nezvládá ani víc než devět z deseti rodilých mluvčí, působí spíš opačně). A vcelku právem, protože politický národ by si prosadil skutečnou demokracii a ze současných institucí EU by buď nezůstal kámen na kameni, nebo jen skořápky, naplněné novým a zcela odlišným obsahem.
      Nicméně jsem toho názoru, že na tak heterogenním území (co do geografických podmínek) a z národů, majících skříně přeplněné kostlivci ze vzájemných bojů, by to nezvládl nikdo ani kdyby zde taková vůle byla.
      Buď se EU vrátí k idei rovnoprávné spolupráce suverénních demokratických národů, nebo se propadne do naprosto šílené diktatury, proti níž byly i nacistické Německo a stalinský SSSR ráji demokracie a svobody. Silně nakročeno má k té druhé variantě, což ukázalo i hlasování EP ve středu 8. 6.

  10. Vladimír napsal:

    ad „…Nacionalistická obrana privilegií vládnoucích před „zasahováním Bruselu“ se stala v Maďarsku a Polsku načas sice laciným, ale dominantním, a v české a slovenské politice vždy přítomným silným tématem….“ Pane autore, dovolám si hovořit zejména o Polsku, zemi v níž jsem žil skoro 10 let. Kolik let jste v té zemi žil Vy, a jak dalece znáte polskou politickou a společenskou scénu? Řekl bych, že jste podlehl poněkud mainstreamovému klišé.
    Tak k věci, a především přesně: Polské vládě Sjednocené pravice totiž nejde o obranu před „zasahováním Bruselu“, ale především a s velikým důrazem o obraně před zasahováním levicové proputinovské kliky, která má v Bruselu značný vliv. Dnes čteme v českém mainstreamu o pobouření proti rozhodnuté EK nakonec uvolnit finance EU na Plán obnovy (pocovidové) a dokonce o nácrhu odvolat poředsedkyni EK Von der Leyenovou. Kdo toto „povstání“ inicioval? Europoslanec Guy Verhofstadt, mj, vlastník firmy Exmar, která v Beneluxu byla distrinutorem …no koho? Ruského Gazpromu. Polsko je napadáno za údajné porušování právního stavu (praworządność). Co říkáte prohlášení bývalé velvyslankyně USA v Polsku Georgette Moosbacherové, která rovnou prohlásila, že jde o akci ruské dezinformace, kterou nekriticky přijaly orgány EU (dovolím si dodat, že ji přijímajli i někteří politici ve Washingtonu), a že Polsku třeba se omluvit? Americká velvyslankyně už z titulu své funkce přece musela mít i hlubší podklady, ne? Pokud jde o tu polskou opozici proti dnešní polské vládě, jde ve velkém procentu také i o činitele vlády levicových liberálů, která prohrála v říjnu 2015 volby – její aktivitou bylo uvedení Polska do energetické závislosti na Rusku.
    Nakonec, pane autore, v čem vidíte v případě Polska onen nacionalismus? V tom, že odmítá ideu federativního státu – tedy evropského superstátu, navíc pod vedením fakticky schröderziovaného a zmerkelizovaného Německa a Francie a prosazuje ideu SPOLEČENSTVÍ NÁRODU dle původní Schumannovy ideje, tedy hledání a spojování společného „Raison d´etat“ (v polštině racji stanu). Řešené této otázky je důležité i pro Českou republiku. A myslím, že v této otázce jak má fungovat národní stát v EU (která potřebuje reformy) nejspíše dojdeme i porozumění.

    • Pavel napsal:

      Hle, puťkova podržtaška vladimír zničehonic podstoupila coming out, takže mu teď vadní „zasahování proputinovské levicové kliky“. Kdybys vláďo skutečně v polsku žil, tak bys věděl, že tam nikdy žádná „proputinovská klika“ neexistovala o tom, že současní vládní pisáci nejsou žádná „sjednocená pravice“ ale jen a pouze rozhazovační levičáci, kteří, když se rozdělují peníze, do brusel s nataženou rukou přiběhnou (společně s orbánem) vždy nejdřív, nemluvě.

      • A. S. Pergill napsal:

        Jistěže v Polsku proputinovská klika existovala a existuje. Jsou to „liberálové“ vedení Donaldem Tuskem. Ti uvedli za časů jeho premiérování Polsko do závislosti na ruském plynu (mj.). S vysokou pravděpodobností to dostali od svého řídícího orgánu z Ruska befélem. Tusk po porážce od PiS přešel do „evropských struktur“, patrně pracovat pro Putina tam, když ho v Polsku odstavili od moci.

  11. Martin Vaněk napsal:

    Další blábol páně urbana v řadě; jen by mně zajímalo, zda jde o duševní poruchu nebo jen placenou flexibilitu páteře?

Přidávání komentářů není povoleno