Viktor Orbán. Foto: Viktor Orbán

Jan Urban: Stesk po jediné povolené pravdě a proč lidem začíná vadit svoboda

Napsal/a Jan Urban 20. prosince 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Většinový volič ve střední Evropě přestává rozumět světu. Nechápe, že se už nemůže schovávat za svět, „který nám nerozumí“. Nechápe, že už dávno není ničí obětí a je zodpovědný za vše, co se kolem něj a jeho jménem děje. Určitě si nepřizná, že proflákal více než třicet let od formálního pádu komunismu a že je ještě do zhloupnutí oslněn jazykovým národovectvím devatenáctého století.

Takovému většinovému voliči nevadí vlastní pomalost a tak mu začíná vadit svoboda. Stýská se mu po jediné povolené pravdě, etnické čistotě a chráněných hranicích.

To, že se změnil svět, ho zajímá jen pokud mu to přináší výhody bez nákladů. Nemůže proto rozumět ani druhé skoro polovině své vlastní společnosti, která otevřenost světa a svobodu dokázala vlastním přičiněním využít k rozkvětu společenství i podnikání. O to víc ji nesnáší.

České společenství se se svojí historií dosud vyrovnávalo pouze technikou zapomnění, popírání reality a tvorbou sebeoslavných mýtů.

Maďarská řvoucí myš

Polsku trvalo osm let, než se probudilo, doufejme, že nadlouho, z neplodného direktivního národovectví, a uvědomilo si válku na svých hranicích a svou roli regionální velmoci.

Narodnická strana Právo a spravedlnost, odstavená od vlády vítěznou trojkoalicí staronového premiéra Donalda Tuska, však ve volbách získala přes pětatřicet procent hlasů a zůstává nejsilnější politickou stranou v zemi.

Dnes už prakticky jednobarevný maďarský parlament, ovládaný už otevřeně iredentistickou stranou Fidesz premiéra Viktora Orbána, přijímá jako na běžícím páse zákony, omezující svobodu slova, nezávislost justice a demokracii vůbec. Poslední zákon „na ochranu národní suverenity“ je už jakoby opsán z příruček putinovské diktatury.

Orbán považuje za maďarský „národní zájem“ všemi způsoby podkopávat evropskou spolupráci a pomáhat Rusku v jeho agresi proti Ukrajině. Blokuje přijetí finanční a vojenské pomoci Evropské unie Ukrajině, odmítá vyslovit souhlas se vstupem Švédska do Severoatlantické aliance, podporuje srbskou iredentu na Balkáně a ze všech sil podporuje i otevřeně rasistické a antidemokratické skupiny kdekoliv ve světě.

Orbán sice může připomínat slavnou filmovou komedii o „myši, která řvala“, ale jeho stále důraznější verbální útoky na sousední státy, jejichž části si po více než sto letech od konce první světové války dovoluje označovat za „ztracená maďarská území“, nevěští pro budoucnost nic dobrého.

Včasné pozastavení členství Maďarska v Evropské unii, nebo přesněji, omezení jeho členství na roli pozorovatele bez práva hlasovat a bez nároku na jakékoliv finanční příspěvky z evropských fondů, je v takovéto situaci na místě. Pro sny o obnově Velkého Maďarska není v demokratické Evropě místo.

Kuchařka politické nezralosti

Většinový volič na Slovensku zapomněl na všechny zločiny a hříchy nedávné minulosti a znovu přivedl k moci korupční kriminální souručenství staronového premiéra Roberta Fica.

A jakoby ze stejné kuchařky politické nezralosti, stačilo k tomu pokleslé zdůrazňování nikdy nepopsaných „národních zájmů“ a „dosť bolo Bruselu“.

Legendární polský disident Adam Michnik už v roce 1990 předvídavě varoval, že osvobozený otrok, který nikdy o svoji svobodu nebojoval a neusiloval, si vždy „svobodně“ zvolí jen dalšího otrokáře.

V České republice po pouhých dvou letech fungování na počátku tak nadějné vlády premiéra Petra Fialy se všechny průzkumy voličských preferencí shodují v tom, že populistická formace opozičních hnutí ANO a SPD už pohodlně dosahuje na parlamentní většinu.

Už dávno ne postkomunistická střední Evropa se stále ještě potácí pod tíhou vlastní nezvládnuté historie, a vyzbrojena jen hloupostí dvě stě let překonaného jazykového národovectví se snaží bránit kmenové pojetí „národnosti“, když jedním dechem odmítá myšlenku občanství, které by zahrnovalo spoluzodpovědnost za věci veřejné.

Legendární polský disident Adam Michnik už v roce 1990 předvídavě varoval, že osvobozený otrok, který nikdy o svoji svobodu nebojoval a neusiloval, si vždy „svobodně“ zvolí jen dalšího otrokáře.

Znovu a znovu se potvrzuje, že svoboda, pokud je jen pasívně přijímaná a prožívaná, nestačí k dosažení stavu, ve kterém demokracie stojí na živé výměně názorů rovnoprávných občanů, chráněných zákony, stejně platnými a prosazovanými vůči všem bez rozdílu.

Znovu a znovu se ukazuje, že dosažení takového stavu nezaručí ani rostoucí vzdělání či zvyšování životní úrovně. Pouhé přiznání, že představa etnicky čistého státu jako nejvyšší formy „demokracie“ byla nejtragičtějším omylem devatenáctého století, je však ve střední Evropě dosud nemyslitelná.

Český narodnický revanš

I kdybychom odmysleli krvavé oběti světových válek, totalitních diktatur, genocid a vyhánění desítek milionů lidí z jejich domovů, poškodilo výsledné uzavření se do jazykových národů všechny bez výjimky.

Omezení soutěže myšlenek, ekonomické výměny a snížení kvality „národního“ vzdělání nemohlo dopadnout jinak. Právě proto měl takový smysl nejprve českou politickou elitou a pak německým nacismem zničený „československý sen“ o mnohonárodnostním demokratickém státě ve střední Evropě.

Právě proto ten sen tolik nenáviděly narodnické režimy v sousedních „národních“ státech. A právě proto byl český narodnický revanš v područí stalinské diktatury tak antidemokratický, až s nadšením idiota skončil v přijetí komunistické diktatury většinovou společností.

České společenství se se svojí historií dosud vyrovnávalo pouze technikou zapomnění, popírání reality a tvorbou sebeoslavných mýtů. Nová realita globálních ekonomických vztahů, války na Ukrajině a expanze vlivu antidemokratických režimů často s využitím hybridních forem ohrožování demokratických systémů už podobnou historickou ospalost a naivitu nebudou odpouštět.

Česká politika na nic podobného připravená není a až na výjimky si naléhavost nových pohledů odmítá připouštět. O to bolestivější budou probuzení a o to nepopulárnější bude vysvětlovat nové potřeby a náklady zpohodlnělé většině společnosti.

Ale sama představa, že by česká „politika“, vzniklá a zplanělá v pohodlné době po roce 1989, dokázala pochopit nevyhnutelnost radikální proměny, se zatím zdá být z oblasti snů.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)