Jan Urban: Soudce Fremr selhal. A není schopen to sám vidět
Pouhý jeden den před projednáváním kandidatury na místo soudce Ústavního soudu rozeslal Robert Fremr všem senátorům svoje vyjádření, ve kterém sice potvrzuje nezákonnost některých postupů StB v případě, který soudil, ale hájí proces i rozsudky jako celek. Soudce Fremr projevuje naprosto nedostatečnou reflexi svého profesního selhání z roku 1988.
Začněme ale připomínkou jiného, jen zdánlivě nesouvisejícího případu. V brzkých ranních hodinách dne 28. října 1986 vybuchla mezi budovami Krajského národního výboru a Krajského sekretariátu KSČ v Českých Budějovicích nastražená nálož průmyslové trhaviny Gelamon, vyráběné v NDR.
Na první pohled šlo o demonstraci proti komunistickému režimu, ale od první chvíle případ provázely pochybnosti. Do listopadu 1989 vybuchly podobné nálože ještě v blízkosti stranických sekretariátů v Pelhřimově a Ústí nad Labem…
Dezinformační akce StB
V noci z prvního na druhého dubna 1987 byla nastražena bomba také před budovou KSČ v Plzni. Ta ovšem nevybuchla, údajně proto, že budík značky PRIM, který měl bombu odpálit, pachatel zapomněl natáhnout.
Nepoškozená bomba dala odborníkům množství srovnávacího materiálu. Jejich závěr byl jednoznačný: všechny čtyři exploze mezi roky 1986 a 1989 měly stejného pachatele, který ovšem nebyl nikdy dopaden. Ani v jednom případě nedošlo ke zranění jediné osoby.
Pochybností přibývalo a v roce 1990 dokonce proběhlo tajné vyšetřování zvláštní skupiny na ministerstvu vnitra, které hledalo důkazy, že ve skutečnosti šlo o interní operaci a provokace Státní bezpečnosti. Konkrétní důkazy se nikdy nenašly.
Zásadní otázku však soudce Fremr nezodpověděl vůbec: Jak mohl odsoudit Eretovu matku na základě podkladů pocházejících výhradně od Státní bezpečnosti, když byla obžalována ze zcela smyšleného trestného činu…
Snad jen silné indicie ve zprávách VB o přítomnosti vozidla vojenské kontrarozvědky poblíž místa uložení jedné z náloží a v zachovaných dokumentech.
21. ledna 1986, tedy necelý měsíc po prvním výbuchu v Českých Budějovicích, odeslala tamní krajská rezidentura rozvědky (I. správy StB) na 36. odbor I. správy Federálního ministerstva vnitra, tedy „odbor aktivních opatření“ rozvědky, detailní návrh na „aktivní opatření s krycím názvem ŠTOK 5“ v rámci dlouhodobé společné dezinformační operace se sovětskou rozvědkou KGB pod kódovým označením AKTÉR.
Do detailu rozpracovaný plán operace měl prokázat, že za teroristickým útokem na stranickou budovu v Českých Budějovicích stály neonacistické skupiny ze Spolkové republiky s kontakty na americkou CIA. Byly dokonce nahrány magnetofonové pásky, na kterých se domnělí západoněmečtí neonacisté k útoku přihlásili.
Připravena byla i tisková konference, stejně jako neveřejné dezinformace pro vybrané západoevropské vlády. Doma měla být kampaň využita k zastrašení mladé generace vidinou údajně narůstajícího „nebezpečí neonacismu“.
Vedení rozvědky po konzultaci s nejvyššími stranickými místy nakonec v lednu 1987 vyhodnotilo plán jako příliš riskantní a pouze jeho část byla zařazena pod jiné dezinformační operace prováděné ve spolupráci s KGB.
Naprostá většina dokumentace včetně archívu 36. odboru „aktivních opatření“ byla v prosinci 1989 z rozkazu jeho náčelníka majora Jaroslava Sládečka, s krycím jménem „Pánik“, zničena.
Se znalostí tohoto důležitého kontextu je možné se domnívat, že i v současnosti tolik probíraný soudní případ „Olšanských hřbitovů“ byl Státní bezpečností manipulován právě k využití ve zmíněných „aktivních opatřeních“, ať už doma, či v zahraničí.
Pro připomenutí: v červenci 1988 senát Městského soudu v Praze, vedený JUDr Robertem Fremrem, odsoudil ve Státní bezpečností pečlivě připraveném procesu tři mladé lidi, mezi nimi Alexandra Ereta, pro trestný čin záškodnictví, propagaci fašismu a další trestné činy. Spolu s nimi byla odsouzena i Eretova matka za zcela smyšlený trestný čin.
Nezodpovězená otázka na soudce Fremra
Autor tohoto textu se v tyto dny se soudcem Robertem Fremrem sešel nad vyšetřovacími spisy StB. Robert Fremr v té chvíli řekl (a své výroky v následné emailové korespondenci autorizoval):
„Je to šok. Nikdy jsem nic takového neviděl. Bylo nás tam pět, a nikdo jsme neviděli ani náznak, že to bylo zmanipulované. Ten psychiatrický posudek tří renomovaných soudních znalců nás přesvědčil. A všichni se přiznali. Vždyť tady z toho vyplývá, že řada těch důkazů byla pořízena zjevně protiprávním způsobem a my bychom je vůbec nesměli použít. Paní Eretovou bychom s největší pravděpodobností vůbec nemohli soudit. Strašné vědomí. Bylo to tak dobře připravené a já musím přijmout, že jsem byl naivní. Zmanipulovali nás.“
Pouhý jeden den před projednáváním kandidatury na místo soudce Ústavního soudu rozeslal Robert Fremr všem senátorům svoje vyjádření, ve kterém sice potvrzuje nezákonnost některých postupů StB, ale hájí proces i rozsudky jako celek.
V takovém případě cítí autor jako novinář povinnost seznámit čtenáře s fakty, zvláště když se v posledním vyjádření Roberta Fremra projevuje naprosto nedostatečná reflexe jeho profesního selhání z roku 1988.
Uznává sice, že došlo k „zásadnímu porušení práva Alexandra Ereta na obhajobu“ a že se spolu se všemi členy soudního senátu „nejspíše podíleli na přinejmenším částečně nezákonném rozhodnutí“. Ve stejné chvíle se však hájí tím, že nereformovaná polistopadová justice bez jakéhokoliv došetření případu alespoň některé trestné činy Alexandra Ereta v roce 1992 potvrdila.
Přitom už rok předtím byl přijat Zákon o době nesvobody (zákon č. 480/1991 Sb), který měl vést celou justici k zásadní nedůvěře k čemukoliv z produkce StB. Trvat po pětatřiceti letech na důkazech z dílny Státní bezpečnosti a především na „prvohlavové“ klasifikaci (První hlava Trestního zákoníku obsahovala tzv. zločiny proti republice) vandalství či chuligánství jako „záškodnictví“ a zároveň obhajovat potřebu „důkladného přezkoumání“ zjištěných nezákonností je poněkud nelogické.
Lze připomenout, že i zmiňovaný psychiatrický posudek tří soudních znalců, kteří Ereta označili za nebezpečného sexuálního devianta a navrhli mu celoživotní ústavní péči a kastraci, rozmetalo v roce 1990 hloubkové psychiatrické vyšetření Alexandra Ereta v Bohnicích, kam byl převezen po výkonu trestu. Tamní lékaři ho označili za naprosto normálního člověka bez psychických potíží.
Zásadní otázku však soudce Fremr nezodpověděl vůbec: Jak mohl odsoudit Eretovu matku na základě podkladů pocházejících výhradně od Státní bezpečnosti, když byla obžalována ze zcela smyšleného trestného činu, který spadal výlučně pod zákonnou pravomoc kriminální služby Veřejné bezpečnosti?
V tomto bodu jako soudce selhal bez ohledu na to, zda věděl či nevěděl o manipulaci a vynucování přiznání z dílny StB.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Babišova přímá linka na Slovensko. Známosti svědčící Agrofertu i jeho majiteli
Jan Urban: Když se český stát chová jako ochránce vyvolených a posluhujících
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
16 komentářů
Mimochodem, ať si to zjednodušíme. Už na Nový rok 1990 vyhlásil pan Havel svou Velkou amnestii. Tudíž i ta pozdější obhajoba pana soudce Flemra že „.. polistopadová justice ..alespoň některé trestné činy Alexandra Ereta v roce 1992 potvrdila“ je chucpe, které by si snad ani soudce dovolit neměl.
A jak jsem tu už minule napsal, vzhledem k tomu že si české soudnictví samo neudělalo svou morální očistu, po konci totality (tedy už před 30 lety) , tak si i za svou činnost v té totalitě taky nadále nese zodpovědnost. Včetně tedy pana soudce Flemra..
No a ten zbytek té ostudy už si nese sám pan prezident Pavel, který ho navrhl..A to už je dosti důležitý signál, aby už přestala s fetišizací antibabišovských symbolů, ale každému politikovi měřila spravedlivě co jeho jest.
mám 83 let a vím, že u nás ve vesnici lidé, kteří byli nacisté většinou se stali členy komunistické strany
a podporovali a těžili z toho finančně jako naši politici.
Takže tito by neměli být ve vysokých funkcích. Každý dospělý musí přece vyhodnotit co je špatné, jinak to jsou političtí prostituti.
No a soudce, který nevěděl jak funguje náš stát?
Tolik odsouzených nevinných lidí jen proto, že se znelíbili STB? Tomu mohla věřit jen soudružka Semelová. A co soudkyně, která soudila p. Wonku?
Také soudila dál i po 89 a to ji bohužel Havel opět jmenoval soudkyní. Nevěřím, že soudci nevěděli, co se tady děje.
Chci se vyjádřit k projednávání a schválení kandidátů ústavních soudců Senátem 2.8.2023.Dve kandidátky na ústavní soudkyně nejsou svým věkem a
nemohou být kontroversni, jedinný kandidát soudce R. Fremr, takto člen KSČ kariérní soudce v mladém věku byl poveren soudit kauzu Olsanske hrbitovy,tesne před změnou režimu v r. 1989. Jistě během své kariéry soudce i mezi národního soudu si nepredstavoval, že bude lustrovan senátorem Fiserem, který se promenil v prokurátora Urvalka z pro cesu
z padesátých let minulého století. Senát je postaven schválením soudce Fremra proplout Scylou a Charibdou jako Odyseus. Neschvaleni kandidata prezidenta na US se v tomto Senátu stalo již několikrát. Těžko je to hodnotít znamenkem+, nebo-.
Podobným způsobem jako STB, postupuje dnes BIS a nikoho to nevzrušuje.
Na základě BIS byli označeni jako viníci výbuchu ve Vrběticích dva ruští občané. Nikdo nepředložil žádný důkaz, nikdo nevznesl žádná obvinění, žádný soud neprpběhl a přesto jsou ti dva lidé označování jako viníci.
Koudelka selhal stejně, jako Fremr, ovšem rozdíl tady je.
Fermer to udělal před listopadem 89, Koudelka v tzv. demokracii.
Oba případy jsou ideologicky stejné a měly stejný za cíl.
Očernit, dehonestovat a bez důkazů někoho obvinit.
Na rozdíl Od Koudelky, měl Fermer nějaké důkazy, které použil k rozsudku.
Koudelka nemá nic, nic nepředložil, jen vymyšlenou konstrukci, která je k ničemu a je od počátku vylhaná.
Kdo požene Koudelku k zodpovědnosti? Který novinář se do toho obuje? Obávám se, že žádný. Společnost potřebuje viníka a Koudelka ho označil. Mouřenín vykonal práci, vyšetřování skončlo – zapomeňte…
inu Jane ,zaslouží si vůbec Rusi abyste se jich zastával ? Zemřeli tehdy dva Češi,jeden z nich byl kapitán StB.Asi je tam pustil a pak ho ze samé vděčnosti zabili aby nemluvil ,takže „čiň čertu dobře a peklem se ti odmění „
Pokud nejsou prokazatelně viníky, tak je nutné na ně hledět jako na nevinné. A skutečnost, že ani mnohaleté úsilí BIS o jejich vině žádný důkaz nepřineslo, naznačuje spíš to, že viníky nejsou a jejich obvinění byla jen politická účelovka.
Tady bych nesouhlasil-Čepiga a Miškin byli profesionální zločinci ruské tajné služby,tedy řemeslní vrazi pro které neplatí než presumpce viny !
V zásadě souhlas. Že ho podporuje soudruh president, je jen živou ilustrací přísloví o vranách, sedajících spolu a oči si nevyklovávajících.
Musím konstatovat, že JUDr. Fremr je karieristické prase. Vstoupit do KSČ v říjnu 1989, kdy bylo jasné že komouši situaci nezvládnou a každý týden používali proti demonstrantům vodní děla a bití, to dokáže skutečný poskok tehdejšího režimu. No, a že ho pan prezident navrhl svědčí o tom, že jsou ze stejného hnízda.
A za co tedy byla paní Eretová vlastně odsouzena? Z vyjádření soudce Fremra jsem to chápal tak, že nejdříve odmítala, že by se její syn pokusil zneužít svou sestru a následně to (zřejmě pod nátlakem STB) odvolala, takže dostala podmíněný trest za křivé svědectví.
Osobně mi to smysl dávalo, přišlo mi logické, že si to soud vyložil jako snahu o ochranu dítěte spíše než o výsledek tlaku Státní bezpečnosti.
Pouštět se do kohokoli, kdo byl aktivní ve službách minulého režimu přestalo bý zábavné, když se naším novým prezidentem stal komunisty vychovaný voják, který byl vojákem už na gymnasiu v Opavě a ničím jiným potom nebyl. Obyčejnému občanovi je obtížné vysvětlit, že ten, kdo přeběhne na druhou stranu je hned opačný. když měl být původně agentem na komunistických ambasádách, tedy člověkem mimořádně prověřeným, zřejmě podobným jako byl Putin v NDR.
Já osobně beru doporučení Petra Pavla za prezidenta za velmi nešťastné.
Divím se, že pan Urban, takový bojovník proti komunismu se nediví jako já.
Dobrý den, vždy jsem byl hrdý, na to že jsem Čech. V poslední době si tím nejsem tak jistý. Názor na s. soudce si každý udělá sám. Spíše mě zaráží, že mohl soudit přes 30 let a nikdo si toho nevšiml. Jen jsme mu ted prostřednictvím soudruha presidenta dali doživotní koryto. Máme strašně krátkou pamět. Jen by mě zajímal názor pí. Eretové na tuto událost.
No ono je to možná jinak než je to vidět z toho úhlu vítězů nad komunismem.Ta generace tehdy nebrala KSČ jako nepřítele
proti kterému bojuje,ale jako cosi co se vyvíjí k lepšímu díky Gorbačovovi.Když nakonec KSČ prohrála,necítili to komunisti jako prohru vlastní,ale jako naplnění něčeho v co ani nedoufali.Nemuseli už lhát a dělat ze sebe blbce a měli naději že si zařídí život bez omezení lépe.Proto to šlo všechno tak hladce. Já si myslím,že dnes kdy pominuly jakékoli obavy se ten vývoj tehdy snaží vykládat úzká skupinka současných intelektuálů ve svůj prospěch a dohnat tak chybějící zásluhy.A ten soudce prostě nebyl filosof ale prospěchář ,kterým zůstal a vrchnosti to tak vyhovuje.Totéž prezident.
Kdyby tomu tak bylo, pak by soudruh soudce mohl po listopadu 1989 (nebylo to zase až tak dlouho po tom procesu) vystoupit na obranu odsouzených a třeba i propíchnout svůj řídící orgán. Neudělal to, což také o něčem svědčí
Tak to máte pravdu – Nenarovnal se když mohl,tedy byl křivý už před tím a takovým dodnes zůstal !